Výbor ústavně-právní projednal ve schůzi dne 8. května 1946 shora uvedený vládní návrh zákona, podle něhož má býti dána možnost soudům, aby soudní řízení, která byla nebo budou zahájena o nároky resp. závazky z doby nesvobody a v nichž je stranou některý z veřejnoprávních subjektů dotčených změnami, nastalými obnovením Československé republiky; přerušily nebo odložily, dokud otázka právní sukcese těchto subjektů nebude vyřešena. Při tom ústavně-právní výbor projevil názor, aby přerušení (odložení) řízení ve sporech, v nichž se jedná zejména o náhradu škody, způsobenou na železnicích a podobně, došla jen v případech naléhavých, kdy otázka právní sukcese je velmi pochybná a v každém případě byl návrh na pokračování v řízení učiněn příslušnými orgány zastupujícími veřejnoprávní subjekty (finanční prokuratury a ústřední orgány) ihned po vyřešení otázky právní sukcese.

Tento svůj názor ústavně právní výbor vtělil do resoluce, kterou stejně jako vládní návrh zákona doporučuje ku přijetí beze změn.

Prozatímní Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) V právních rozepřích, v kterých jsou republika Československá anebo ústav nebo podnik jí zřízený nebo spravovaný u soudů řádných, mimořádných nebo rozhodčích žalovány z právních poměrů vzešlých ze smluv nebo z jiných skutečností v době nesvobody (článek II., čl. 1, odst. 2 zákona o obnovení právního pořádku [příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č. 12 Sb. z roku 1946] a § 1 vládního nařízení ze dne 27. července 1945, č. 31 Sb., jímž se stanoví konec doby nesvobody pro obor předpisů o obnoven í právního pořádku) a v kterých žalovaná strana namítá, že není vzhledem ke spornému nároku pro změny nastalé v době nesvobody zavázána, přeruší soud řízení o tomto nároku v každém období řízení z úřední moci.

(2) V exekučních řízeních proti podmětům jmenovaným v odstavci 1 pro nároky tam uvedené odloží soud exekuci, namítá-li povinná strana, že není vzhledem k vymáhanému nároku pro změny nastalé v době nesvobody zavázána.

(3) Zatímní opatření podle exekučního řádu jsou po přerušení řízení (odstavec 1) anebo po odkladu exekuce (odstavec 2) nepřípustná; rovněž nepřípustná jsou po přerušení řízení zajišťovací opatření podle § 223, odst. 1 a §§ 237 a násl. ex. zák. Dříve povolená taková opatření soud na návrh zruší; toto ustanovení se netýká zápovědi podle § 382, č. 5 ex. ř. anebo opatření podle § 237, písm. d) ex. zák.

(4) Proti usnesením podle předcházejících odstavců je přípustný rekurs jen k jedné stolici.

Do lhůt, jejichž uplynutí je spojeno s právní újmou, nelze počítati dobu, po kterou oprávněný nemohl pro opatření podle tohoto zákona uplatňovati svá práva.

V řízení budiž pokračováno, navrhne-li to žalovaná (povinná) strana sama, nebo navrhne-li to žalující (vymáhající) strana, když úpravou otázky převzetí závazku přestane důvod opatření podle § 1.

Ustanovení §§ 1 až 3 platí obdobně i pro jiné druhy řízení soudního, v kterém by byly uplatňovány nároky povahy naznačené v § 1 proti podmětům tam jmenovaným.

Dříve než přeruší řízení, provede soud důkazy, které pokládá podle stavu věci za rozhodné, jestliže je obava, že by za přerušení mohl býti průvodní prostředek jinak ztracen nebo jeho užití znesnadněno.

Ustanovení §§ 1 až 5 platí obdobně také tenkrát, uplatňuje-li nárok některý z podmětů jmenovaných v § 1 a má-li soud podle stavu věci za to, že otázka přechodu nároku je pro změny uvedené v § 1, odst. 1 pochybná.

Ustanovení §§ 1 až 6 platí přiměřeně, je-li v soudním řízení stranou jiná veřejnoprávní korporace anebo ústav nebo podnik jí zřízený nebo spravovaný anebo nadace (základiny, fondy) a má-li soud podle stavu věci za to, že otázka převzetí závazku nebo přechodu nároku je pro změny uvedené v § 1, odst. 1 pochybná.

(1) V právních rozepřích, v kterých jsou t. zv. republika Česko-Sloven ská, t. zv. Protektorát Čechy a Morava, t. zv. slovenský stát, Německá říše nebo maďarský stát anebo ústav nebo podnik jimi zřízený nebo spravovaný u soudů řádných, mimořádných nebo rozhodčích žalovány z právních poměrů vzešlých ze smluv nebo z jiných skutečností v době nesvobody, přerušuje se řízení v každém období.

(2) V exekučních řízeních proti podmětům jmenovaným v odstavci 1 pro nároky tam uvedené odkládá se exekuce v každém období.

(3) Soud, u něhož se vede řízení, vyrozumí z úřední povinnosti žalující (vymáhající) stranu a finanční prokuraturu pro jeho obvod příslušnou o tom, že došlo k přerušení řízení nebo k odkladu exekuce.

(4) V řízení budiž pokračováno, jakmile finanční prokuratura oznámí soudu, že republika Československá nebo jiný podmět finanční prokuraturou zastupovaný vstupuje do řízení, a navrhne, aby v řízení bylo pokračováno.

(5) Jinak platí obdobně ustanovení § 1, odst. 4, §§ 2 a 4.

Ustanovení § 8 platí obdobně, uplatňuje-li nárok některý z podmětů jmenovaných v § 8, odst. 1.

Tento zákon nabývá účinnosti sedmým dnem po vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti.

Ministerstvo financí a ústřední úřady se žádají, aby daly pokyny podřízeným orgánům, aby ve sporech, zejména pokud jde o náhradu škody na železnicích a podobně, v nichž by mohlo dojíti k přerušení (odložení) řízení, námitku podle § 1 uplatnily jen v krajních případech, kdy právní sukcese je naprosto pochybná.

Také v případech přerušení (odložení) řízení ex lege (§ 8), aby otázka právní sukcese byla urychleně vyřešena a návrh na pokračování v řízení ihned podán.