Městečko Ždánice sahá svojí
historií do 12. století. Bylo důležitým
střediskem tohoto kraje po stránce hospodářské
po dobu, kdy bylo majetkem zeměpanským a později
české šlechty.
Poslední držitel hrabě Kounic ztratil toto
panství konfiskací po bělohorské bitvě
r. 1622. Tímto rokem přešel majetek do rukou
Habsburků a později Liechtensteinů.
Po dobu 300 let využívala německá šlechta
ždánský kraj, budovala jen to co sloužilo
jejím zájmům a při tom kraj ochuzovala.
Majetek tento obnášel zámek a asi 10 velkostatkářských
dvorů.
Po prvé světové váke v r. 1922 propadl
tento majetek konfiskaci avšak ne úplně. Větší
část pozemků byla rozparcelována podle
tehdejších směrnic příslušníkům
bývalé strany republikánské, byly
utvořeny zbytkové statky s výměrou
půdy 300 až 700 mír a ostatní půda
byla přidělena malým zeměděkům
po 2 až 5 mírách.
V obci ždánicích zbyl z tohoto majetku nerozparcelován
zámek, vila větších rozměrů
a 160 mír pole. 100 mír koupil od Liechtensteinů
sudetský Němec dr Ervín Seidl, který
zde byl po dlouhá léta nájemníkem
a 60 mír pozemků bylo přiděleno kelčanskému
cukrovaru proto, aby se ve Ždánicích udržel
cukrovar. Ale přes toto opatření byl cukrovar
za 2 léta zrušen a výroba cukru byla předána
cukrovaru v Kelčanech. Akcie tohoto cukrovaru byly v rukou
též Němců Seidlů.
Po druhé světové váke se přistoupilo
opět ke konfiskaci tohoto malého zbytkového
statku technicky dobře vybaveného včetně
všech hospodářských budov, zámku,
vily a šlechtitelské stanice. Tato šlechtitelská
stanice byla jednou z nejstarších na Moravě,
zabývající se šlechtěním
různých druhů obilí a travinových
semen již od r. 1905. Měla velmi dobrý zvuk,
neboť vypěstila mnoho dobrých odrůd,
jako originální ždánské ozimé
žito, originální raná ždánská
pšenice, originální ždánský
ječmen atd. a byl poctěn na př. ždánský
ječmen první cenou až na londýnské
výstavě.
Pan ministr zemědělství trvá na tom,
aby se šlechtitelské stanice uchovaly, jelikož
jsou celonárodního výnosu dle výnosu
ministerstva zemědělství ze dne 9. listopadu
1945, čís. 50.145-IX. Ale ve Ždánicích
tohoto přání a nařízení
pana ministra dbáno nebylo, šlechtitelská stanice
se zrušila, a to jen proto, aby několik soukromníků
mohlo pozemky, na nichž šlechtitelská stanice
prosperovala, vyparcelovati.
Žádáme proto, aby se tato věc vyšetřila,
zejména okolnost, z jakého příkazu
byla šlechtitelská stanice zrušena a proč
národní správce na podzim r. 1945 neučinil
opatření, aby se připravená půda
osela. Budiž vzat národní správce, jakož
i představitelé místního národního
výboru k zodpovědnosti, mají-li na zrušení
stanice též vinu.
K vedení šlechtitelské stanice jsou všechny
předpoklady, neboť jsou zde pro to vhodné místnosti,
kde stávaly po dlouhé roky odborné laboratoře
a pozemky prvotřídní jakosti jsou asi 200
kroků od laboratoři. Poněvadž pozemky
pro šlechtitelskou stanici určené nebyly včas
obdělány s poukazem národního správce,
ze se bude parcelovat, odvezla stanice v Přerově
potřebná zařízení, ale dalo
by se toto bez velkého nákladu přivézti
zpět.
Ve ždánské šlechtitelské stanici
se pěstila totiž odborně originální
semena obilí a travin v malém měřítku
a tato se pak pěstila a rozmnožovala na pozemcích
patřících kelčanskému cukrovaru
v Kelčanech a Moštěnicích.
Mezi konfiskaci podléhající majetek patří
také zámek čís. 1 st. č. 166/3
a vila st. č. 488 dům čís. pop. 454.
Mezi těmito budovami jsou rozsáhlé zahrady
p. č. 145/2, 146, 147/1, 148, 145/1, 145/2, 147/2, sloužící
dříve majiteli zámku k pěstění
zeleniny pro jeho vlastní potřebu a také
pro prodej pro místní občany, nejbližšího
okolí.
Dále jsou v těchto zahradách skleníky
a ovocné stromy. Tyto zahrady mají býti vesměs
rozparcelovány, takže zámek a vila by zůstaly
až na malý snad zbytek parku bez zahrad. Zámecký
park, ačkoli jest chráněn památkovým
úřadem, jest většinou rozryt a osázen
zeleninou.
V pozemkové knize stojí ve vl. č. 2474 na
listu C doslovně zapsáno: "Zámecké
zahrady nebudou nikdy změněny v nějaký
jiný užitkový tvor a nebude v nich káceno
stromoví pro dřevo."
Zámek sám bez zahrad a pozemků, které
těsně se zámkem souvisí, jest neproduktivní,
neboť dosavadní nájem z pronajatých
místností obnáší 3.000 Kčs
ročně a udržovací náklady budou
nejméně desetkráte větší,
takže kdo obdrží pouhý zámek, obdrží
trvalé břemeno a nebude-li chtíti obec, země,
stát na budovy dopláceti, budou budovy podléhati
zkáze a zchátrají. A tak majetek, představující
dnes národní,jmění mnohomilionové,
se úplně znehodnotí.
Ve vile jest zřízena dětská ozdravovna,
která spotřebuje pro své chovance mnoho zeleniny
a bude-li zahrada přidělena soukromníkům,
bude nucena ozdravovna celou spotřebu draho platiti.
Způsob, s jakým je konfiskovaný majetek obhospodařován,
budí v široké veřejnosti nedůvěru
a proto podepsaní dotazují se pana ministra zemědělství:
1. Zda bude obnovena šlechtitelská stanice,
2. zda bude posečkáno s přídělem
zahrad, až se rozhodne, komu bude přidělen
zámek a vila, aby se tyto objekty obhospodařovaly
společně, poněvadž jiné obhospodařování
není hospodárné, ba ani myslitelné,
3. zda prostřednictvím památkového
úřadu bude nařízeno uvésti
park v dohledné době do původního
stavu, jak toto jest zapsáno v pozemkové knize.