Osidlovací výbor se ve své schůzi dne 10. dubna 1946 jednomyslně usnesl na přijetí vládního návrhu ústavního zákona (tisk 325) o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti. Předloha tohoto zákona byla podrobně prodebatována a vysloveno přání, aby naše úřady vyřizovaly žádosti těch našich krajanů, kteří se vrátili nebo vracejí na podkladě československé úřední přesídlovací akce, ihned, a žádosti ostatních zahraničních Čechů a Slováků, kteří se vrátili do vlasti na svoji pěst, byly vyřizovány urychleně, aby mezi těmito žadateli nebyly živly nežádoucí.

Osidlovací výbor doporučuje Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby přijalo osnovu ústavního zákona beze změny.

Ústavne-právny výbor prejednal na svojej schôdzi dňa 11. apríla 1946 vládny návrh ústavného zákona o udelení štátneho občianstva krajanom vracajúcim sa do vlasti (tlač č. 325). Po prevedenej rozprave usniesol sa doporučiť Dočasnému Národnému shromaždeniu, aby bol vládny návrh schválený vo znení predloženom vládou.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:

(1) Čechům a Slovákům, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci a kteří se přistěhovali nebo přistěhují na území Československé republiky na podkladě československé úřední přesidlovací akce, udělí se československé státní občanství, požádají-li o ně do dvou let ode dne počátku účinnosti tohoto zákona a nebudou-li tomu brániti důvody veřejného zájmu zvláštního zřetele hodné. O žádosti rozhodne ministerstvo vnitra. Až do vyřízení takové žádosti považuje se žadatel za československého státního občana, vydalo-li mu ministerstvo vnitra osvědčení o správně podané žádosti.

(2) Nerozvedené manželky a nezletilé děti nabývají státního občanství spolu s manželem, otcem, nemanželskou nebo ovdovělou matkou, jsou-li do žádosti jejich pojaty a ministerstvo vnitra je z nabytí nevyloučí z důvodů uvedeného v odstavci 1. Ustanovení odstavce 1 poslední věty se vztahuje i na ně.

(3) O výkonu slibu věrnosti Československé republice platí všeobecné předpisy.

(4) Nabyla-li některá osoba podle tohoto zákona československého státního občanství, aniž nabyla i domovského práva v některé obci československé republiky, nabude domovského práva v obci, v níž se po příchodu na území Československé republiky jako v řádném bydlišti usadí.

(5) Ministerstvo vnitra může vyhláškou v Úředním listě přenésti svou působnost podle tohoto zákona na jiné orgány veřejné správy.

(1) Čechům, Slovákům a příslušníkům jiných slovanských národů, kteří jsou občany cizího státu nebo bezdomovci; kteří se přistěhovali nebo přistěhují na území Československé republiky po osvobození tohoto území od nepřátelské okupace a u nichž jsou jinak splněny předpoklady § 1, může býti uděleno československé státní občanství, požádají-li o ně do dvou let ode dne počátku účinnosti tohoto zákona a osvědčí-li, že nebyli nikdy trestáni pro těžký delikt, spáchaný z pohnutek nízkých nebo nečestných, neprohřešili se proti zájmům republiky Československé a jejím vůdčím zásadám a nepřipadnou na obtíž veřejné dobročinnosti. O žádosti rozhodne ministerstvo vnitra podle volné úvahy. Až do vyřízení takové žádosti považuje se žadatel za československého státního občana, vydalo-li mu ministerstvo vnitra osvědčení o správně podané žádosti.

(2) Ustanovení § 1, odst. 2 až 5 platí obdobně i tu.

Písemnosti a úřední vyhotovení k provedení tohoto zákona jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.