Vědom si velkého významu osnovy shora uvedené, ústavně-právní výbor zkoumal podrobně veškerá její ustanoveni: Ponechav v podstatě úpravu obsaženou ve vládním návrhu, ústavně právní výbor ji v některých bodech pozměnil. Budiž proto, pokud jde o důvody, vedoucí k vydání tohoto zákona, odkázáno na důvodovou zprávu přiloženou k vládnímu návrhu. Zde bude uvedeno pouze odůvodnění v těch bodech, kde se návrh ústavně-právního výboru odchyluje od návrhu vládního.

Označení částí osnovy jest provedeno slovem "článek", jak odpovídá již ustálené praksi legislativní techniky a také dosavadní praksi ústavně-právního výboru.

Článek 1 přejímá ustanovení § 1 a zároveň § 7, čímž budou veškeré kompetenční předpisy shrnuty v jedno, a tedy zákon se stane přehlednějším. Ústavně-právní výbor považuje za samozřejmé, jak činí i vládní důvodová zpráva, že zákonodárná (nařizovací) kompetence Slovenské Národní rady zůstane i nadále v tom rozsahu jako dosud, pokud ústavodárné Národní shromáždění tuto otázku jinak neupraví.

V článku 6 byla zkrácena doba po níž může ústavodárné Národní shromáždění působiti, na 2 roky. Ústavně-právní výbor tak učinil v úvaze, že tím jest dána dostatečně dlouhá doba pro práci na nové ústavě, avšak brání se tomu, aby ústavodárné práce byly příliš protahovány nebo aby již po vydání ústavy ústavodárné shromáždění ještě dále zasedalo jako sbor zákonodárný a kontrolující moc výkonnou. Naproti tornu lhůta kratší, na př. jednoroční, která byla některými členy výboru navrhována, by přinesla značné nevýhody: přílišný spěch prací ústavodárných a přílišné rozrušování veřejnosti přípravou již blízkých voleb. Praktické zkušenosti ve Francii nesvědčí pro příliš krátkou lhůtu ústavodárného sboru.

Nově bylo formulováno ustanovení o moci presidenta republiky rozpouštěti tento sbor. (čl. 7.) Ústavně-právní výbor tak učinil, aby předešel veškerým pochybnostem v tomto směru, aniž však by rozšiřoval moc presidentovu podle ústavní listiny jemu náležející. Ústavněprávní výbor vychází z přesvědčeni, že ústavodárné Národní shromáždění bude rozpuštěno jen v případu nezbytnosti, kdyby v ústavodárném Národním shromáždění nebylo možno ústavu vypracovati. Mimo tento případ bude, jak předpokládáme, mu ponechána volnost, aby vypracovalo definitivní ústavu republiky. Lhůta pro nové volby byla poněkud zkrácena proti ustanovením ústavní listiny, jak se sluší u sboru tohoto významu. Předpisy platnými pro volbu ústavodárného Národního shromáždění jest rozuměti tento ústavní zákon, zákon o volbě ústavodárného Národního shromáždění, zákon o stálých seznamech voličských, jakož i veškerá vládní nařízení na jejich základě vydaná. Byly-li by však provedeny zákonné změny těchto předpisů samotným ústavodárným shromážděním před jeho rozpuštěním cestou pro vydání zákona předepsanou, jest třeba k nim přihlížeti, jak plyne z posledních slov tohoto článku. Jest samozřejmé, že kdyby šlo o změnu zákona ústavního, bylo by ji třeba provésti zákonem ústavním.

Článek 8 přizpůsobil tato ustanovení znění ústavní listiny, neboť ústavně-právní výbor očekává, že ústavodárné shromáždění co nejdříve si vytvoří vlastní jednací řád. Subsidiárně však bude možno užíti, pokud se tak nestalo, předpisů dosavadních.

Článek 9 byl pozměněn tak, že odpovídá dnes platnému právnímu stavu. Ustanovení to převzato doslovně ze čl. 2 úst, dekretu č. 47/1945 o Prozatímním Národním shromáždění. Ústavně právní výbor očekává, že ústavní zákony budou předem dohodnuty se zástupci Slovenska, jak se dosud dělo, a že tedy toto ustanovení má ráz pouhého zajištění proti libovůli, že však v praksi nedojde nikdy k bojovnému hlasování.

V článku 10 stanovena pevná lhůta pro rozhodnutí, kterým se volby ověřují, neboť není vhodno, aby ověření voleb se příliš protahovalo. Přesto však, kdyby nenadálými okolnostmi se ověření protáhlo, bylo by i tenkráte pravoplatné; lhůta zde stanovená není preklusivní ani se po 6 měsících nepředpokládá pravoplatnost nabytých mandátů.

V článku 11 omezena citace na odst. 3 § 20 ústavní listiny, neboť odst. 4 stanoví jen výjimky z ustanovení předcházejících, které zde nepadají v úvahu.

Článek 12 přejímá - naproti vládnímu návrhu - všechny dosavadní předpisy o neslučitelnosti; nebyla však převzata ustanovení § 20 odst. 5 - 6 ústavní listiny postihující podle dnešního právního stavu především členy zemských národních výborů.

Ústavně-právní výbor navrhuje, aby ústavní zákon v připojeném znění byl Prozatímním Národním shromážděním přijat.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:

(1) Ústavodárnému Národnímu shromáždění, jež bude zvoleno podle všeobecného, rovného, přímého a tajného práva hlasovacího a podle zásady poměrného zastoupení, přísluší, aby Československé republice dalo novou ústavu.

(2) Vedle toho vykonává moc zákonodárnou pro celé území Československé republiky (§§ 6 a 7 ústavní listiny) jakož i veškerou ostatní působnost přikázanou ústavní listinou a jinými zákony Národnímu shromáždění republiky Československé.

Ústavodárné Národní shromáždění tvoří jediná sněmovna o 300 členech (poslancích). Jeho sídlem je Praha. Je-li to však nezbytně nutno, může býti svoláno přechodně i do jiného místa.

Právo voliti do ústavodárného Národního shromáždění mají všichni státní občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 18. rok svého věku a vyhovují ostatním podmínkám zákona o volbě ústavodárného Národního shromáždění.

Volitelni jsou státní občané Československé republiky české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví, kteří dosáhli 21: roku svého věku a vyhovují ostatním podmínkám zákona o volbě ústavodárného Národního shromáždění.

Podrobnosti výkonu práva volebního a provádění voleb obsahují zákony o úpravě stálých seznamů voličských a o volbě ústavodárného Národního shromáždění.

Funkční období ústavodárného Národního shromáždění trvá až do doby, kdy se sejde zákonodárný sbor Československé republiky podle nové ústavy, nejdéle však dva roky.

(1) Práva presidenta republiky vůči ústavodárnému Národnímu shromáždění zůstávají nedotčena. Bude-li ústavodárné Národní shromáždění rozpuštěno, jest nové volby na nové dvouleté funkční období podle čl. 6 provésti do šesti neděl podle předpisů platných pro volbu ústavodárného Národního shromáždění, nebude-li zákonem stanoveno jinak.

(2) Ústavodárné Národní shromáždění zvolí 24 členů a tolikéž náhradníků Stálého výboru, na který jest užíti ustanovení ústavní listiny o Stálém výboru Národního shromáždění.

(1) Zákonem o jednacím řádu budou stanovená pravidla pro jednání ústavodárného Národního shromáždění a jeho styk s vládou a na venek vůbec; ústavodárné Národní shromáždění může v rámci zákona o jednacím řádu stanoviti pravidla o svém vnitřním jednání vlastním usnesením.

(2) Dokud se tak nestane a pokud tento zákon nestanoví jinak, jest užíti přiměřeně ustanovení ústavní listiny, jednacích řádů a jiných předpisů, platných pro Národní shromáždění (poslaneckou sněmovnu).

Pro usnesení ústavního zákona, týkajícího se ústavně-právního postavení Slovenska, je třeba také souhlasu většiny přítomných členů ústavodárného Národního shromáždění, zvolených na Slovensku.

(1) Platnost volby jednotlivých členů ústavodárného Národního Shromáždění ověřuje a o inkompatibilitě podle platných předpisů rozhoduje ústavodárné Národní shromáždění samo, zvolíc k tomu účelu výbor ověřovací a výbor inkompatibilní.

(2) Ověření voleb budiž provedeno nejdéle do šesti měsíců po ustavení ústavodárného Národního shromáždění nebo ode dne, kdy náhradník, nastupující na místo člena tohoto sboru, složil poslanecký slib.

Na členy ústavodárného Národního shromáždění se vztahují přiměřeně ustanovení ústavní listiny a jiných zákonů o členech poslanecké sněmovny Národního shromáždění a o členech Prozatímního Národního shromáždění, pokud tento zákon nestanoví jinak. Ustanoveni § 20, odst. 3 ústavní listiny se na členy ústavodárného Národního shromáždění nevztahují.

(1) Funkce člena ústavodárného Národního shromáždění není slučitelná s funkcí presidenta republiky a s funkcemi guvernéra, členů bankovní rady a revidujícího výboru Národní banky. Ostatní omezení pozbývají platnosti.

(2) Tím nejsou dotčena ustanovení § 21, odst. 1 a 2 ústavní listiny a zákona ze dne 15. června 1924, č. 144 Sb., o inkompatibilitě (neslučitelnosti).

Volební soud se zrušuje.

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnen vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.