Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Vláda se zmocňuje, aby na nákupy potravin,
zboží a surovin v cizině opatřila cizozemské
úvěry nebo převzala státní
záruky za takové úvěry a to do celkové
výše 500,000.000 amerických dolarů nebo
do výše částky odpovídající
tomuto obnosu v jiných cizích měnách.
Do zmíněného obnosu se započítávají
úvěry sjednané a státní záruky
převzaté za cizozemské úvěry
podle § 4, č. 2, písm. a) zákona ze
dne 20. prosince 1945, č. 160 Sb. o zatímním
vedení státního hospodářství
Československé republiky v roce 1946.
(2) Vláda se zmocňuje, aby úvěrovými
operacemi v cizině opatřila prostředky na
úhradu nezbytných administrativních platů
v cizině.
(3) Vláda může zmocnění podle
odstavců 1 a 2 přenésti na ministra financí.
Ministr financí se zmocňuje, aby použil korunové
(Kčs) hodnoty výtěžků úvěrních
operací podle § 1, odst. 1 na úhradu schodků
ze státního hospodaření, pokud nebudou
uhrazeny podle příslušných úvěrových
zmocnění finančních zákonů,
nebo na mimořádný úmor státního
dluhu.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. dubna 1946; provedou jej všichni členové
vlády.
Jednou z nejdůležitějších potřeb
československého národního hospodářství
po osvobození republiky bylo opatření surovin
pro československý průmysl a potravin k doplnění
nedostačujících zásob. Tyto suroviny
i potraviny bylo a jest nutno opatřovati z valné
části v cizině. Protože není
vždy možno potřebné devisy opatřiti
vlastním exportem, jeví se stále ještě
potřeba zahraničních nákupních
úvěrů.
K uzavírání těchto úvěrů
byla zmocněna vláda ustanovením § 4,
č. 2 zákona ze dne 20. prosince 1945, č.160
Sb. Zmocnění dané vládě k vedení
státního hospodářství ustanovením
§ 1 cit. zákona bylo omezeno nejdéle do konce
března 1946. Vedení státního hospodářství
zahrnuje v sobě také sjednávání
zahraničních úvěrů. Z toho
plyne, že i zmocnění ke sjednávání
zahraničních úvěrů platí
jen do 31. března 1946. Zmocnění k opatřování
zahraničních nákupních a administrativních
úvěrů nejsou pojata do finančního
zákona, poněvadž tyto úvěry nesouvisejí
přímo s rozpočtem a příslušná
úvěrová zmocnění nebudou patrně
vyčerpána do konce rozpočtového roku.
Aby pro sjednávání dalších zahraničních
úvěrů, které lze očekávati,
byl zjednán zákonný podklad, je třeba
zvláštního zákonného zmocnění.
Poněvadž navržené úvěrové
zmocnění nebude pravděpodobně vyčerpáno
do konce roku 1946 a poněvadž i po uplynutí
roku 1946 lze počítati s potřebou zahraničních
úvěrů na nákup potravin, zboží
a surovin; nenavrhuje se časové omezení zákona.
Možnost uzavírati nákupní zahraniční
úvěry jest omezena celkovou částkou
500,000.000 amerických dolarů resp. částkou
odpovídající tomuto obnosu v jiných
cizích měnách: Tato částka
zahrnuje v sobě také částku stanovenou
v § 4, č. 2, písm. a) zákona č.
160/1945 Sb. To znamená, že do tohoto obnosu se započítávají
úvěry sjednané již podle citovaného
zákonného ustanovení. Zmocnění
ke sjednávání zahraničních
nákupních úvěrů a k převzetí
státních záruk za takové úvěry
se uděluje vládě s možností,
aby bylo přeneseno na ministra financí, kdyby toho
potřeba vyžadovala (§ 1, odst. 3 osnovy).
Zmocnění k opatřování prostředků
na úhradu nezbytných administrativních platů
v cizině odpovídá zmocnění,
které jest obsaženo v ustanovení § 4,
č. 2, písm. b) zák. č. 160/1945 Sb.
Také toto zmocnění může býti
podle potřeby přeneseno na ministra financí.
Zmocnění obsažené v ustanovení
§ 4, č. 2, písm. c) zákona č.
160/1945 Sb., k provádění úvěrových
operací potřebných ke konversi státních
zahraničních dluhů, nebylo třeba do
zákona převzíti, jelikož k tomuto účelu
postačí zmocnění obsažené
v článku XXIII finančního zákona
k státnímu rozpočtu na rak 1946.
Hlavním účelem úvěrových
operací podle § 1, odst. 1, jest opatření
devis potřebných na úhradu dovozu z ciziny.
Devis opatřených úvěrem se použije
v některých případech k přímému
zaplacení dováženého zboží,
při čemž příslušné
částky v korunách československých
dostane státní pokladna od spotřebitelů
za zboží jim prodané.
Pokud se devis nepoužívá k přímému
zaplacení zboží dováženého
z ciziny, odvádí finanční správa
devisy čerpáním těchto úvěrů
získané Národní bance československé
za úřední kurs.
Navrhovaným ustanovením § 2 má býti
upraveno použití těchto korunových protihodnot,
které finanční správa získá
za devisy opatřené zahraničním úvěrem.
Hotovostí tímto způsobem získaných
použije finanční správa k úhradě
neshody mezi státními příjmy a výdaji,
t. j. ke krytí přechodných příp.
definitivních schodků. Kdyby finanční
správa chtěla tyto hotovosti reservovati na placení
těchto zahraničních dluhů, byla by
nucena místo nich opatřiti si ke zmíněným
účelům prostředky úvěrními
operacemi podle příslušných finančních
zákonů, což by bylo s hlediska hospodářského
neekonomické. V případě, že by
těchto prostředků nebylo k uvedenému
účelu, t. j. ke krytí dočasných
nebo trvalých schodků zapotřebí, použije
jich finanční správa ke splacení t.
č. kontrahovaných krátkodobých zápůjček,
případně jiných dluhů.
Pokud jde o splacení těchto zahraničních
úvěrů, jichž korunové hodnoty
bylo již použito, budou potřebné prostředky
opatřeny bud v rámci státního rozpočtu
(skupina III Správa státního dluhu), nebo
úvěrovou operací podle úvěrového
zmocnění, jež bude k tomuto účelu
pojato jako obvykle do finančních zákonů.
Zákon má nabýti účinnosti dnem
1. dubna 1946, jelikož až do 31. března 1946
platí pro sjednávání zahraničních
úvěrů zmocnění dané
§ 4, č. 2 zákona č. 160/1945 Sb.