Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé 1946.

329.

Návrh

poslanců Weilanda, Vály, Tichoty, Dečiho a Zeminové

na vydání zákona

o poskytnutí pohraničního přídavku.

Podepsaní navrhují: Prozatímní Národní shromáždění rač se usnésti na tomto zákoně:

Zákon

ze dne .............................

o pohraničním přídavku.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:

§ 1.

Pohraniční přídavek přiznává se všem dělníkům, soukromým a veřejným zaměstnancům, kteří trvale pracují na území odtrženém r. 1938 od republiky Československé a činí:

a) u pracujících v hodinové mzdě Kčs 1.50,

b) u ostatních měsíčně Kčs 300.-.

§ 2.

Na pohraniční přídavek nemají nárok ti, kteří jsou do pohraničí přikázáni na přechodnou dobu a mají nárok na diety, cestovné, odlučné nebo jiné odškodné ve smyslu platných předpisů.

§ 3.

Zákon tento platí od 1. ledna 1946 na dobu 2 let a provedou jej příslušní ministři.

Důvodová zpráva.

Jest naléhavou nezbytností nahraditi odcházející Němce českými pracovními silami. Nejen v podnikání průmyslovém, živnostenském a v zemědělství, ale i ve státních a samosprávných úřadech. Poměry v pohraničí jsou značně odlišné od poměrů ve vnitrozemí, odlišné tím, že jsou těžší, že vše se buduje a tvoří od základu. Práce proto je obtížnější a zodpovědnější. Ti, kteří sem přicházejí pracovat, musí si obstarávat byt, znovu zřizovat svou domácnost a prodělat stěhování, nehledě k tomu, že prostředí jest jim za časté úplně cizí. Jest jen přirozené, že dělník, či zaměstnanec, má-li volit za stejných podmínek existenčních, tedy bez jakéhokoliv odškodnění, zůstane raději na svém dosavadním působišti ve vnitru státu.

Státní a veřejná správa byla postavena po válce před velmi těžké úkoly. V pohraničí má těchto úkolů dvojnásob. Při tom musí propustit zapracované a často vysoce kvalifikované německé úředníky. Náhradu za ně lze jen těžko získati. Nedostatek takových zaměstnanců působí, že kvalitu nutno nahraditi kvantitou, což vede k vysokému zdražení administrativy.

Pohraniční přídavek přispěje k získání kvalitních sil, k jich udržení v pohraničí a zabrání jejich odchodu. Vyrovnává aspoň částečně nevýhodu služby v pohraničí a přispěje k ulehčení personální otázky, ke stabilisaci personálních poměrů a bude působit morálně.

Nelze rovněž přehlédnout, že mnoho státních a veřejných zaměstnanců šlo do pohraničí z míst náležejících do vyšší skupiny činovného.

Náklad na pohraniční přídavek ve státní a veřejné službě - čítaje v to i státní podniky - činí zhruba asi 400 milionů. Úhradu je možno opatřiti z úspor na odlučném těch zaměstnanců, kteří budou trvale přiděleni do pohraničí.

Protože lze počítati s konsolidací poměrů, omezuje se platnost pohraničního přídavku zatím na 2 roky.

V Praze dne 29. března 1946.

Weiland, Vála, Tichota, Deči, Zeminová,

Zeman, Přeučil, dr Krajina, Hora, dr Šíp, dr Kácl, Jedlička, Žáčková-Batková, Uhlířová, Kout, Klátil, dr Uhlíř, dr Pátková, Tichý, St. Novák, dr Horáková, dr Burian.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP