Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Na vysoké škole zemědělského
a lesního inženýrství při českém
vysokém učení technickém v Praze se
zřizuje oddělení ovocnicko-zahradnického
inženýrství.
(2) Pro část tohoto studia se zřizuje pobočka
vysoké školy zemědělského a lesního
inženýrství v Praze se sídlem v Děčíně-Libverdě.
Studijní doba ovocnicko-zahradnického inženýrství
se stanoví čtyřmi roky a rozvrhuje se na
dva oddíly, z nichž první se zakončuje
státní zkouškou obecnou a druhý státní
zkouškou odbornou.
Pro studium ovocnicko-zahradnického inženýrství
vydá ministr školství a osvěty studijní
osnovy a zkušební řád; jinak platí
všeobecná ustanovení studijních předpisů
vysokých škol technických přiměřeně.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr školství
a osvěty.
Vysoká škola zemědělského a lesního
inženýrství při českém
vysokém učení technickém v Praze má
dvě oddělení: oddělení zemědělského
inženýrství a oddělení lesního
inženýrství. Podle osnovy zákona má
býti zřízeno další oddělení
pro studium ovocnicko-zahradnického inženýrství.
Snahy o zřízení tohoto, již třetího
oddělení, jsou u nás starší dvaceti
let. Dosavadní oddělení zemědělského
inženýrství nemohou nárokům našeho
rozsáhlého ovocnictví a zahradnictví
vyhověti, neboť stačí zvládnouti
sotva nároky kladené normální produkcí
rostlinnou (obiloviny, okopaniny, průmyslové rostliny
a pod.), produkci živočišnou, zemědělským
průmyslem, družstevnictvím a pod. Naše
vysoké školství je v tomto směru silně
pozadu za cizinou, kde jsou zřízeny samostatné
fakulty ovocnické a zahradnické, někde dokonce
i samostatné vysoké školy, kdežto na našich
vysokých školách zemědělských
není pro ovocnictví a zahradnictví ani profesur
ani ústavů. Dnes, kdy stojí naše rostlinná
produkce před dalekosáhlou reorganisací a
kdy má býti přeorientována směrem
k ovocnictví a zahradnictví, je potřeba oddělení
ovocnicko-zahradnického inženýrství
velmi naléhavá. Zřízením tohoto
oddělení se sleduje účel, aby byl
pro tuto přeměnu našeho zemědělství
připraven dostatek kvalifikovaných odborníků.
Zrušením německé vysoké školy
technické v Praze se uvolnily budovy jejího bývalého
odboru zemědělského inženýrství
v Děčíně-Libverdě, které
jsou velmi vhodné pro umístění vyšších
ročníků oddělení ovocnicko-zahradnického
inženýrství. Tyto budovy i se školním
statkem jsou výhodně položeny na okraji rozsáhlé
ovocnické oblasti českého Středohoří,
podnební podmínky zvláště svědčí
zahradnictví a zelinářství. Statek
má rozlohu 93 ha, značnou plochu věnovanou
ovocnickým a zelinářským kulturám,
kterou lze ještě zvětšiti. Tyto sady mají
význačné sortimenty ovocnické. Na
škole jsou soustředěny veliké sbírky
ovocnické, vybudovány jsou skleníky, školkařství,
ovocnářský ústav. Jedinečně
je vybudováno včelařství s krásným
výzkumným ústavem, Rovněž o chemické
laboratoře je dobře postaráno. Mnoho z toho,
co bude nové oddělení potřebovat,
je tedy v Děčíně-Libverdě již
zařízeno, takže lze vyučování
ihned zahájiti. Další výhodou je možnost
praktických cvičení posluchačů
v nejbližším okolí, jakož i možnost
exkursí do podniků téměř veškerého
potravinářského průmyslu.
Školní objekt v Děčíně-Libverdě
je, jak uvedeno, velmi vhodný pro speciální
studium ovocnicko-zahradnické; byl budován pro malý
počet posluchačů (na př. ve stud.
roce 1936/37 tam bylo pouze 130 posluchačů), takže
i svou velikostí se velmi dobře hodí pro
studium, které má krýti potřebu 20
- 30 absolventů ročně.
Školní statek (dvůr Libverda) byl získán
pro Československou republiku vlastně zdarma. Pro
potřeby tehdejšího odboru zemědělského
inženýrství býv. německé
vysoké školy technické v Praze byl najat od
býv. knížete Thun-Hohensteina; nájemné
však nebylo od roku 1929 placeno za předpokladu, že
dvůr bude převzat Československou republikou
jako úhrada daní, které Thun-Hohenstein státu
dlužil. Kupní smlouva byla připravena v r.
1938 a příslušná kupní cena byla
poukázána ministerstvu financí na účet
dlužných daní u berní správy
v Praze. Když došlo na podzim 1938 k známým
událostem, po kterých následovalo odstoupení
pohraničního území, byl převod
kupní ceny stornován. V r. 1941 domáhal se
tehdejší t. zv. říšský protektor,
pravděpodobně na přání Thun-Hohensteinovo,
aby kupní cena byla vyplacena dosavadnímu vlastníkovi.
Ministerstvu školství a osvěty se však
podařilo obhájiti stanovisko, že smlouva nebyla
perfektní a že v důsledku toho nemůže
býti požadováno zaplacení kupní
ceny. Dlužné daně Thun-Hohensteinovy byly převedeny
do dlužných daňových nedoplatků,
které vymáhala později říšská
správa a po květnové revoluci mohl býti
dvůr Libverda převzat opět do správy
ministerstva školství a osvěty.
Avšak využití objektů v Děčíně-Libverdě
českou vysokou školou bude míti i dalekosáhlý
význam politický a všenárodní,
neboť se tam vytvoří pro pronikající
český živel mohutná opora v území
zgermanisovaném v minulých dobách.
Studium ovocnicko-zahradnického inženýrství
bude vybudováno jako studium zcela nové, jež
se bude konati z části na oddělení
zemědělského inženýrství
vysoké školy zemědělského a lesního
inženýrství při českém
vysokém učení technickém v Praze,
zčásti pak v Děčíně-Libverdě.
Podle dnešního stavu věci se bude studovati
první a druhý ročník na vysoké
škole zemědělského a lesního
inženýrství v Praze, poslední dva ročníky
pak v Děčíně-Libverdě. Absolventi
prvních dvou ročníků zemědělského
inženýrství ostatních našich vysokých
škol budou míti ovšem stejnou možnost studovati
na nově zřizovaném oddělení.
Potřeba na doplnění zařízení
objektů v Děčíně-Libverdě
pro účely nového oddělení bude
činiti asi 800.000 Kčs, roční náklad
spojený s provozem oddělení bude asi 1,300.000
Kčs, z čehož asi 900.000 Kčs připadne
na náklady osobní a asi 400.000 Kčs na náklady
věcné.
K jednotlivým paragrafům se poznamenává:
K § 2: Z ustanovení, že budou konány dvě
státní zkoušky, vyplývá pro absolventy
právo užívati stavovského označení
inženýr (§ 1, odst. 1, cís. nařízení
ze dne 15. března 1917, č. 130 ř. z.) a možnost
dosáhnouti doktorátu technických věd
(§ 1 nařízení býv. min. kultu
a vyučování ze dne 13. dubna 1901, č.
38 ř. z.).
K § 3: Toto zmocnění odpovídá
potřebě pružnosti zkušebního řádu
a studijních osnov, které je třeba neustále
přizpůsobovati požadavkům doby. Takové
zmocnění je běžné v zákonech
upravujících studia na vysokých školách
technických; viz na př. zákon ze dne 18.
června 1929, č. 103 Sb., o reorganisaci vysoké
školy obchodní v Praze, a zákon ze dne 14.
července 1927, č. 115 Sb., o úpravě
zeměměřičského studia.
K § 4: účinnost se stanoví pro území
celé Československé republiky vzhledem k
tomu, že studium ovocnicko-zahradnického inženýrství
bude zavedeno na jediné čs. vysoké škole.