Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto ústavním
zákoně:
Ústavodárnému Národnímu shromáždění,
jež bude zvoleno podle všeobecného, rovného,
přímého a tajného práva hlasovacího
a podle zásady poměrného zastoupení,
přísluší, aby Československé
republice dalo novou ústavu.
Ústavodárné Národní shromáždění
tvoří jediná sněmovna o 300 členech
(poslancích). Jeho sídlem je Praha. Je-li to však
nezbytně nutno, může býti svoláno
přechodně i do jiného místa.
Právo voliti do ústavodárného Národního
shromáždění mají všichni
státní občané Československé
republiky české, slovenské nebo jiné
slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví,
kteří překročili 18. rok svého
věku a vyhovují ostatním podmínkám
zákona o volbě do ústavodárného
Národního shromáždění.
Volitelni jsou státní občané Československé
republiky české, slovenské nebo jiné
slovanské národnosti, bez rozdílu pohlaví,
kteří dosáhli 21. roku svého věku
a vyhovují ostatním podmínkám zákona
o volbě do ústavodárného Národního
shromáždění.
Podrobnosti výkonu práva volebního a provádění
voleb obsahují zákony o úpravě stálých
seznamů voličských a o volbě do ústavodárného
Národního shromáždění.
Funkční období ústavodárného
Národního shromáždění
trvá až do doby, kdy se sejde zákonodárný
sbor Československé republiky podle nové
ústavy, nejdéle však 3 roky.
Ústavodárné Národní shromáždění
vykonává vedle svého úkolu podle §
1 moc zákonodárnou pro celé území
Československé republiky a všechnu ostatní
působnost Národního shromáždění.
Pro složení ústavodárného Národního
shromáždění a jeho jednání
platí přiměřeně ustanovení
ústavní listiny a jiných zákonů
o Národním shromáždění
(poslanecké sněmovně), pokud tento zákon
nestanoví jinak.
Usnesení ústavodárného Národního
shromáždění ve věcech, týkajících
se ústavně-právního postavení
Slovenska, i když bylo učiněno ústavou
předepsanou třípětinovou většinou
všech členů ústavodárného
Národního shromáždění,
není platné, vyslovila-li se proti němu nadpoloviční
většina všech členů ústavodárného
Národního shromáždění
zvolených na Slovensku.
Platnost volby jednotlivých členů ústavodárného
Národního shromáždění
ověřuje a o inkompatibilitě podle platných
předpisů rozhoduje ústavodárné
Národní shromáždění samo,
zvolíc k tomu účelu zvláštní
výbory.
Na členy ústavodárného Národního
shromáždění se vztahují přiměřeně
ustanovení ústavní listiny a jiných
zákonů o členech poslanecké sněmovny
Národního shromáždění
a o členech Prozatímního Národního
shromáždění, pokud tento zákon
nestanoví jinak. Ustanovení § 20, odst. 3 a
4 ústavní listiny se na členy ústavodárného
Národního shromáždění
nevztahují.
Funkce člena ústavodárného Národního
shromáždění není neslučitelná
se žádnou jinou veřejnou funkcí vyjma
s funkcí presidenta republiky, leč by ústavodárné
Národní shromáždění rozhodlo
jinak.
Volební soud se zrušuje.
Tento ústavní zákon nabývá
účinnosti dnem vyhlášení; provedou
jej všichni členové vlády.
Ve smyslu čl. I košického vládního
programu mají býti vládou a Prozatímním
Národním shromážděním
připraveny v co možno nejkratší době
všeobecné, tajné a přímé
volby do ústavodárného Národního
shromáždění, které vypracuje
novou ústavu Československé republiky.
Po stránce legislativní byl v tomto směru
učiněn prvý krok již vydáním
zákona ze dne 21. února 1946, č. 28 Sb.,
o úpravě stálých seznamů voličských.
Osnova zákona o volbě do ústavodárného
Národního shromáždění
je již rovněž připravena. Zbývá
tedy ještě vydati ústavní zákon
o ústavodárném Národním shromáždění,
který by upravil složení, funkční
období a působnost tohoto zákonodárného
sboru a dal potřebný ústavní podklad
těm ustanovením obou prve zmíněných
zákonů, jež v duchu košického vládního
programu počítají již s rozšířením
aktivního i pasivního volebního práva
na další věkové ročníky,
omezují je však po stránce národnostní.
Hlavním úkolem ústavodárného
Národního shromáždění
je vypracovati novou ústavu Československé
republiky. V tom směru není po stránce věcné
ničím omezeno. Pokud jde o formální
postup, platí ovšem i pro tuto jeho činnost
dosavadní předpisy, upravující legislativní
proces (§ 8), pokud navrhovaný ústavní
zákon nemá v tom směru vlastních ustanovení.
Ve shodě s politickou linií, zračící
se již v ústavním dekretu č. 47/1945
Sb. o Prozatímním Národním shromáždění,
buduje se ústavodárné Národní
shromáždění na principu jednokomorovém.
Počet jeho členů a určení.
sídla odpovídá naší tradiční
ústavní úpravě.
Vzhledem k zásadám košického vládního
programu bylo třeba změniti tu podmínky aktivního
práva volebního, zakotvené v § 9, resp.
v § 14 ústavní listiny.
V tomto článku mění se opět
podmínky pasivního volebního práva,
upravené v § 10, resp. § 15 ústavní
listiny.
Odkazuje se na zákon č. 28,/1946 Sb., resp. připravený
zákon o volbě do ústavodárného
Národního shromáždění.
Ústavodárné zákonodárné
sbory mají tradičně krátké
funkční období, neboť je třeba,
aby neodkládaly splnění svého hlavního
úkolu - vydání nové ústavy.
Po jeho splnění stávají se pak anachronismem
a musí ustoupiti nové ústavní úpravě.
K vypracování ústavy postačila by
lhůta jednoroční. Také naše první
ústava vyžadovala přípravu jednoho roku.
Aby však bylo počítáno se všemi
eventuálními okolnostmi, jež by mohly vypracování
ústavy pozdržeti, a aby nebylo nutno sáhnouti
po případě k prodloužení funkčního
období ústavodárným sborem samým,
což by nebylo politicky vhodné, omezuje se funkční
období ústavodárného Národního
shromáždění maximálně
na tři roky. Může skončiti ovšem
dříve, jakmile splní svůj hlavní
úkol a bude nahrazeno novým zákonodárným
sborem. V zájmu udržení kontinuity mají
oba zákonodárné sbory navazovati svou činností
bezprostředně jeden na druhý stejně,
jak tomu bylo mezi Prozatímním Národním
shromážděním a ústavodárným
Národním shromážděním
(čl. 1 úst. dekr. č. 47/1945 Sb.).
Ježto nebude v údobí ústavodárného
Národního shromáždění
jiného zákonodárného sboru, přísluší
přirozeně i tomuto Národnímu shromáždění
výkon veškeré zákonodárné
moci a všechna jiná pravomoc Národního
shromáždění. Působnost Slovenské
národní rady zůstává ovšem
nedotčena.
Recipují se tu po vzoru čl. 3, odst. 2 úst.
dekr. č. 47/1945 Sb. platné předpisy o složení
a jednání Národního shromáždění,
zejména § 7 a §§ 28 a násl. ústavní
listiny a jednací řád poslanecké sněmovny.
Ustanovení těch lze ovšem - vzhledem k jednokomorové
struktuře ústavodárného Národního
shromáždění - použíti jen
přiměřeně.
Toto ustanovení znemožňuje, aby nová
ústava nebo jiné ústavní opatření
stalo se proti vůli slovenského národa; vyjádřené
kvalifikovanou většinou hlasů poslanců
ze Slovenska.
Ježto zrušuje se volební soud (§ 13), je
třeba ověřování voleb a rozhodování
o inkompatibilitě podle zákona z 18. června
1924, č. 144 Sb., svěřiti sněmovně
samé, jak tomu bylo fakticky již u Prozatímního
Národního shromáždění.
Po vzoru čl. 3, odst. 1 úst. dekr. č. 47/1945
Sb. recipují se i pro členy ústavodárného
Národního shromáždění
ustanovení §§ 20 až 27 ústavní
listiny, s výjimkou § 20, odst. 3 a 4, a ostatní
předpisy, upravující postavení a práva
poslanců.
Vylučuje se analogické použití §
20, odst. 5 a 6 ústavní listiny v poměru
k členům zemských národních
výborů a Slovenské národní
rady.
Instituce volebního soudu se zrušuje. Jeho kompetence
přejde zčásti na sněmovnu samu, zčásti
- pokud to odpovídá platným předpisům
- na nejvyšší správní soud. Pokud
jde o kontrolu zákonného provedení voleb,
je garantem ústavního postupu president republiky,
v jehož moci podle § 31 ústavní listiny
jest rozpustiti nově zvolené Národní
shromáždění a tím přivoditi
nové volby. Odpadnutím rozhodování
o ztrátě mandátu při vystoupení
poslance ze strany, jež ho kandidovala, je uvolněn
vztah poslanců k politickým stranám ve smyslu
§ 22, odst. 1 ústavní listiny.