Nejen brněnská, ale celá československá veřejnost, byla ve dnech kolem 20. března t. r. právem pobouřena útěkem několika gestapáků z brněnského koncentračního tábora na Malé Klajdovce. Po útěku dvou gestapáků Duby a Lazara nebyla zvýšena opatrnost a přísnost dozorčích orgánů, takže 21. března t. r. uprchli další čtyři nebezpeční gestapáčtí zločinci, a to: August Jungwirth, bývalý policejní ředitel v Brně, Jindřich Unger, který byl rovněž zaměstnán na policejním ředitelství v Brně, inž. Karel Záruba z brněnské zbrojovky a Jan Trojan ze Znojma. Do dnešního dne nebyl chycen nikdo z nich kromě Jungwirtha. Všichni dobře víme, kdo tito gestapáci byli. Vězňové, kteří přežili hrůzy brněnských Kounicových kolejí, vyprávějí na příklad o gestapáku Dubovi, jak před opuštěním Brna střílel bez rozmyslu vězně ranou do týla. Československá veřejnost se právem ptá, jak je možno, aby tak těžcí zločinci byli pouštěni za nedostatečného dozoru z tábora na práce, když by měli být zavřeni odděleně a střeženi co nejpřísněji. Tento brněnský případ není jediný. Se všech stran se dovídáme o podobných útěcích, což jistě nezvyšuje pocit bezpečnosti našich občanů, ani nepodporuje důvěru širokých vrstev lidových v SNB.

Stráž SNB je o několik tisíc členů silnější než za první republiky. Nemůže být proto svalována vina z nedostatečného dozoru na malý počet personálu.

Tážeme se proto právem, tak jako všichni občané republiky, pana ministra vnitra:

1. Jsou mu všecky případy útěků gestapáků známy?

2. Je pan ministr vnitra ochoten co nejpřísněji vyšetřit tyto případy a pohnat vinníky k zodpovědnosti?

3. Je pan ministr vnitra ochoten co nejpřísněji potrestat ty, kteří svou nedbalostí kazí dobrou pověst SNB a podrývají důvěru občanstva ve spolehlivost našich bezpečnostních orgánů?

4. Co hodlá pan ministr vnitra učinit, aby se podobné případy neopakovaly?