Ministerstvo spravedlnosti má plné pochopení pro zájmy snoubenek osob, které se staly obětí persekuce nebo válečných událostí, a jejich nemanželských dětí. Využívá proto, a i v budoucnu bude využívati všech možností, které dává platný právní řád, k tomu cíli, aby újma, která postihla osoby blízké zemřelému, byla co možná zmírněna.

Žádosti o legitimaci dětí rozhodnutím vlády posuzují se v takových případech velmi blahovolně. Pokud to bude možno se zřetelem na výnos býv. min. práv č. 30/1917 Věst., bude vládě navrhováno, aby povolila snoubence zemřelého, je-li matkou jeho nemanželského dítěte, užívat rodového jména snoubencova. Jinak může snoubenka zemřelého žádat za změnu jména na jméno snoubencovo; ministerstvo spravedlnosti požádalo ministerstvo vnitra, aby dalo příslušným svým podřízeným orgánům pokyn, aby při posuzování žádostí takových osob o změnu jména vycházely žadatelkám co nejvíce vstříc, jak je tomu u justičních úřadů v řízení o legitimaci aktem vlády.

Měly-li by se požadavky v interpelaci tlumočené uspokojit v plném rozsahu mohlo by se tak stát jen zvláštním zákonem, který by za určitých podmínek (jež by musel zjistiti soud v příslušném řízení), přiznal snoubenkám osob, které se staly obětí persekuce nebo válečných událostí, postavení vdov a nemanželským dětem takových osob postavení dětí manželských. Ministerstvo spravedlnosti se neuzavírá tomu, aby uvažovalo o přepravě osnovy podobného zákona, upozorňuje však hned, že zejména v oboru zákonného práva dědického mělo by soudní rozhodnutí, přiznávající snoubence postavení vdovy a nemanželskému dítěti postavení dítěte manželského, praktický význam jedině tehdy, když by mu byla dána zpětná účinnost ke dni smrti snoubence, resp. nemanželského otce. Tím by se ovšem zase zasáhlo do práv osob, kterým dědictví smrtí osoby, jež se stala obětí -persekuce nebo válečných událostí, už napadlo a není vyloučeno, že v některých případech toho druhu je už projednání pozůstalosti končeno nebo aspoň už valně pokročilo. Jakékoliv řešení by proto vyžadovalo krajní opatrnosti.

Ministerstvo spravedlnosti dává si proto především vyšetřit, zda už soudy mají nějaké praktické zkušenosti, kterých by bylo možno při přípravných pracích na zákonné úpravě využít.