Oběma dotázaným ministerstvům je znám
požadavek zrušení obecních kováren,
který není nový. Již v dřívějších
dobách se několikráte o této věci
jednalo spolu s otázkou kováren režijních.
Je jim rovněž známo, že celkový
stav mnohých, t. zv. obecních kováren, neodpovídá
plně dnešním předpisům, platným
pro živnostníka (kováře a podkováře)
na obci byla skorem vždy vážnou překážkou
pro dosažení brzké nápravy, neboť
zástupci obce se bránili nákladům
na kovárnu a živnostník, který byl odpověden
vůči dozorčímu úřadu
za blaho svých zaměstnanců, odmítal
jakékoli investice do takového obecní kovárny.
Při provozování obecních kováren
nutno vzíti v úvahu tyto tři případy:
1. Obec provozuje kovárnu svými vlastními
zřízenci za účelem obstarávání
prací kovářských a podkovářských
pouze pro vlastní potřebu, k opravě obecních
povozů, kování obecních koní
a pod. V tomto případě nejedná se
o živnost ve smyslu živnostenského řádu
a nemůže býti pochyb, že obec jest k provozování
tohoto způsobu kovářství oprávněna.
Obec v tomto případě uzavírá
se zaměstnanými kováři a podkováři
smlouvu služební a může proto jako každý
jiný jednotlivec prováděti pro svoji potřebu
jakékoliv práce.
2. Obec, nemajíc sama živnostenského oprávnění,
pronajme pouze obecní kovárnu samostatnému
oprávněnému živnostníkovi, jenž
v ní provozuje živnost na svůj účet
zcela samostatně, takže poměr mezi obcí
a kovářem jest povahy čistě soukromoprávní.
3. Obec má sama živnostenské oprávnění
a provozuje živnost schváleným náměstkem
nebo pachtýřem. Pachtýř nebo náměstek
musí býti v tomto případě schválen
živnostenským úřadem podle § 55
živn. řádu, jinak jest však smluvní
poměr mezi obcí a pachtýřem resp.
zástupcem ryze soukromoprávní a živnostenské
úřadu nemohou proto jinak zasahovati, jmenovitě
snad omezovati výpovědní právo boce,
a tím méně zasahovati do smluv, které
obec učiní se svým nájemníkem
op výši odměny, za niž bude kovářské
práce prováděti. Takovýto poměr
způsobuje ovšem značnou závislost kováře
od správy obce a proto jest pochopitelná snaha kovářů
po větším osamostatnění.
Z interpelace vyplývá, že stížnost
směřuje v prvé řadě proti obecním
kovárnám, provozovaným pachtýřem.
Otázkou, zda obec může vůbec býti
subjektem živnostenského oprávnění,
nutno zodpověděti kladně, ježto dle
§ 3 živn. řádu právnické
osoby mohou provozovati živnosti za stejných podmínek
jako osoby fysické, musí však ustanoviti zástupce
nebo pachtýře. Obce, také dosud skutečně
provozují celou řadu živností, jako
pivovary, hostince, pohřební ústavy a jiné.
Proti provozování živnosti kovářské,
resp. podkovářské, obcemi nelze za nynějšího
zákonného stavu zakročiti, jinak by musela
býti tato otázka vyřešena zákonem,
v němž by se veřejnoprávním korporacím
a jiným právnickým osobám zakazovalo
vůbec provozování živností.
V nynější době, kdy o obecních
záležitostech rozhodují lidem volené
místní národní výbory, třeba
míti zato, že již nebude možno, aby z obecních
kováren těžilo na účet nájemce
a obce několik jednotlivců.
Pokud se týče otázky učňů
bude tato upravena v nejbližší době zákonnou
normou, která se bude samozřejmě vztahovati
i na učně obecních kováren a vyřeší
poměry učňovské výchovy podrobným
způsobem. Na učňovské poměry
dozírají kromě toho příslušné
úřady ochrany práce.
Pokud interpelace tvrdí, že se obecní kovárny
vymykají jakýmkoliv daňovým povinnostem,
vyjádřilo se ministerstvo financí v tom smyslu,
že "obecní kovárny tvoří
samostatný daňový objekt, podléhající
zvláštní dani výdělkové
podle ustanovení § 68, odst. 1, I, písm. e)
i § 77, odst. 2 zák o přímých
daních takže tu nelze mluvit o vymykání
se daňovým povinnostem. U daně z obratu podléhají
tržby v obecních kovárnách této
dani buď u boce, která kovárnu provozuje vlastním
jménem, nebo u nájemce takové kovárny,
jestliže ji nájemce provozuje vlastním jménem."
Pokud jde o závaznost cenových předpisů,
nelze tvrditi, že by tyto neplatily též pro obecní
kovárny provozované po živnostensku.
Ohledně obecních kováren byly již dříve
pro živnostenské úřady I. a II. stolice
vydány podrobné směrnice, v nichž jednotlivé
případy provozování kováren
obcemi byly zevrubně vysvětleny. Podřízeným
živnostenským úřadům bylo uloženo,
aby oznámené případy nezákonného
stavu při provozování kovářství
a podkovářství přísně
vyšetřovaly a bděly nad zachováním
předpisů živnostenského řádu.
Tak na př. výnosy ministerstva obchodu ze dne 31.
ledna 1921 čís. 6654, resp. ze dne 22. března
1922 čís. 49.822/21 o poškozování
živnosti kovářské režijními,
obecními a vojenskými kovárnami.
Aby bylo možno posouditi, zdali s hlediska celkového hospodářství by se návrh na zrušení obecních kováren dal provésti, vyžádalo si již ministerstvo průmyslu soupis od Jednoty společenstev kovářů a podkovářů, z něhož by bylo viděti, kolik je samostatných živnostníků, kteří provozují:
1. kovářství a podkovářství,
2. pouze kovářství,
3. pouze podkovářství,
4. kolik mají tovaryšů a kolik jich složilo podkovářské zkoušky,
5. kolik je obecních kováren,
6. kolik je režijních kováren,
7. kolik kováren je třeba obsazovati v pohraničí.
V pohraničí jeví se citelný nedostatek
kvalifikovaných sil z uvedených oborů a bez
proveden přehledu pracovišť' a pracovních
sil a jejich účelného rozmístění
na podkladě zmíněné statistky vznikly
by nenahraditelné škody našemu zemědělství
a výrobě, zejména v době letošních
žní.
Na zvláštní otázky uvedené ke konci dotazu odpovídají pak podepsaní ministři:
1. Poměry v živnosti kovářské, pokud na ně poukazuje zodpovídaný dotaz, jsou jim známy a v předešlém vysvětleny.
2. K odstranění resp. zrušení tak zv.
obecních kováren bylo by potřebí zákonné
úpravy, ježto kořen této instituce tkví
přímo v ustanoveních živnostenského
řádu. Opatření k nápravě
poměrů v obecních kovárnách
se dějí způsobem již vylíčeným.