Prozatímní Národní shromáždění, republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Účastníkem národního odboje podle tohoto zákona je každá státně a národně spolehlivá osoba české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, která v létech 1939 a 1945

a) byla příslušníkem československé armády v zahraničí,

b) dobrovolně konala vojenskou službu v některé spojenecké armádě, neměla-li možnost konati vojenskou službu v československé zahraniční armádě,

c) byla příslušníkem první československé armády na Slovensku,

d) byla partyzánem,

e) byla vězněna nebo internována (zajištěna) v koncentračních a podobných táborech z politických důvodů, jejichž účelem bylo znemožnění nebo potlačení odbojového hnutí českého nebo slovenského národa, zejména pro činnost směřující přímo k obnovení samostatnosti československé republiky odstraněním nacistické okupační moci,

f) zúčastnila se soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí směřujícího přímo k obnovení samostatnosti Československé republiky způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla prokazatelně způsobilá přivodit jí nebo její rodině újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví,

g) zúčastnila se českého povstání, při čemž za bojů padla nebo byla těžce zraněna.

(2) Účastníkem národního odboje podle tohoto zákona je také osoba německé nebo maďarské národnosti a československé státní příslušnosti, která se nikdy neprovinila proti národu českému nebo slovenskému nebo proti samostatností Československé republiky a byla dobrovolně ve válce v létech 1939 až 1945 příslušníkem československé armády v zahraničí nebo partyzánem.

(3) Účastníkem národního odboje není, kdo sice splňuje některou z podmínek odstavce 1, písma a) až g) nebo v odstavci 2, ale v době nesvobody ode dne 30. září 1938 do 4. května 1945 buďto:

a) konal dobrovolně službu v nepřátelské armádě či jinak se účastnil válečného podnikání proti spojencům, nebo byl Němci či jejich pomahači vyznamenán, nebo sloužil po 29. srpnu 1944 v armádě t. zv. Slovenského státu, nebo

b) se stal členem národních skupin nebo útvarů nebo politických stran fašistické povahy, sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti; nebo se ucházel o udělení německého či maďarského státního občanství, nebo

c) byl na vedoucím místě Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Svazu zemědělství a lesnictví nebo Hlinkovy slovenské ľudové strany, pokud tam nebyl vyslán nebo určen vedoucími činiteli domácího nebo zahraničního odboje, nebo nevyužíval tohoto místa k odbojné činností zvláště významné, nebo kdo byl dobrovolně členem Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Rodobrany, Vlajky, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti, Kuratoria pro výchovu české mládeže nebo Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti, Hlinkovy mládeže nebo jiných fašistických organisací podobné povahy, jejichž účelem bylo šířiti nacistickou ideologii a udržovati mocenské postavení Němců a Maďarů, nebo

d) byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen vedoucím místem ve veřejných službách, pokud se tak nestalo se souhlasem vedoucích činitelů národního odboje, nebo kdo zaujal vedoucí místo ve válečném průmyslu pracujícím pro německou či maďarskou armádu, nebo prováděl opevňovací práce pro Němce či Maďary, aniž byl k uvedeným činnostem donucen nebo nemohl se jim vyhnouti, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době nesvobody, nebo

e) činy či slovy, přímo či nepřímo, i když nebyl členem některé organisace uvedené pod písmeny b) a c), podporoval nebo obhajoval režim nacistů a fašistů, jejich pomahačů a zrádců, nebo se projevil živlem protidemokratickým nebo vůbec státně a národně nespolehlivým.

(4) Stejně jako účastníci domácího odboje uvedení v odstavci 1, písm. f) posuzují se pro účel tohoto zákona státně a národně spolehliví příslušníci stráže obrany státu, zřízené vládním nařízením ze dne 23. října 1936, č. 270 Sb., o stráži obrany státu, české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti, kteří v roce 1938 v souvislostí s bojem proti nepřátelské protistátní činnosti v pohraničí utrpěli újmy na životě, osobní svobodě nebo zdraví a u nichž není dán některý z vylučovacích důvodů uvedených v odstavci 3.

(1) Účastníkům národního od b oje vyjmenovaným v § 1, odst. 1 vyhrazují se jednou polovinou služební místa ve službě

a) státu, svazků územní samosprávy a všech ostatních veřejnoprávních korporací a nadací,

b) ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným pod písm. a) nebo jsou jimi spravovány,

c) národních podniků, zřízených podle § 12 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nebo podle § 8 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, a národních podniků, vzniklých podle ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 1.02 Sb., o znárodnění akciových bank, nebo podle ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,

d) podniků, u nichž jsou subjekty uvedené pod a) převážnou měrou podílníkem, nebo které jsou jimi zaručeny, nebo které jsou převážně závislé na podporách z veřejných prostředků (subvencích, výhodách).

(2) Každé liché místo uprázdněné ode dne počátku účinnosti jest místo vyhrazené.

(3) Výhrada služebních míst podle tohoto paragrafu se nevztahuje na místa.

a) která se podle zákonných ustanovení doplňují výhradně ze zaměstnanců nižších kategorií,

b) která se obsazují povýšením z nižší platové stupnice (z nižší stupnice funkčního služného nebo ze skupiny míst bez funkčního služného).

Účastníci národního odboje (§ 1) mají přednostní právo:

a) na umístění v organisacích řízeného hospodářství, v soukromých podnicích sloužících veřejné dopravě a v závodech nebo podnicích družstevních nebo soukromých, pověřených převážně státními nebo jinými veřejnými dodávkami;

b) na opětné umístění v soukromém podniku,.v němž byl účastník národního odboje zaměstnán bezprostředně před svou účastí v národním odboji;

c) na udělení živnostenských oprávnění (povolení licencí) a na povolení výdělečných podniků jiného druhu, s výjimkou svobodných povolání;

d) na přidělení zemědělského majetku, živnostenských podniků a jiného nemovitého i movitého nepřátelského majetku, konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i na nájem (pacht) takového majetku;

e) na ustanovení národními správci nad majetkem uvedeným za písm. d);

f) na přijetí do škol a kursů, kde je přijímání žáků omezena přede všemi stejně kvalifikovanými uchazeči (uchazeči stejného pořadí);

g) při udělování podpor z nadací a fondů za všeobecných podmínek nadace nebo fondu.

Ministerstvo školství a národní osvěty může účastníkům národního odboje poskytovati mimořádné úlevy při přijímání a při studiu na všech učilištích v jeho oboru působnosti, zejména se zřetelem k druhu a délce dřívějšího vzdělání (zaměstnání) účastníkova, nejvýše však v tom rozsahu, aby poskytnutými úlevami nebylo.znemožněno dosažení učebního cíle.

Účastník národního odboje z doby do konce roku 1942 má nárok na umístění a jiné zaopatření podle §§ 2 a 3 tohoto zákona v přednějším pořadí před ostatními účastníky národního odboje.

(1) Nemůže-li účastník národního odboje úspěšně uplatnit některé z práv podle § 2 nebo 3, protože padl, zemřel nebo zemře, přecházejí tato práva na

a) manžela nebo manželku, děti a osvojence, druha nebo družku,

b) rodiče,

c) sourozence.

Podmínkou jest, aby osoba, na níž práva přecházejí, byla státně a národně spolehlivá a ze zákonného nebo mravního nároku svoji výživou převážně odkázána na účastníka národního odboje.

(2) Práva přecházejí vždy jen na jedinou osobu v pořadí, jak jsou vyjmenovány za písmeny a), b), c) a uvnitř tohoto pořadí mezí dětmi a osvojenci, rodiči a sourozenci vždy v pořadí od nejstaršího.

(3) Nemůže-li účastník národního odboje úspěšně uplatnit některé z práv podle §§ 2 nebo 3 pro svoji invaliditu, která je aspoň částečně v příčinné souvislosti s jeho účastí v národním odboji (§ 1), platí ustanovení tohoto paragrafu obdobně pro osoby jmenované v odstavci 1.

(1) Práva podle tohoto zákona může uplatnit jen osoba, které bude vydáno osvědčení o účasti na národním odboji.

(2) Toto osvědčení, obsahující údaje o osobě a způsobu její účasti na národním odboji (§§ 1 a 5) a právech, k jichž uplatnění je oprávněna, vydá v jediném vyhotovení účastníku národního odboje nebo osobě oprávněné podle § 6 na jejich žádost ministerstvo národní obrany, u účastníků zahraničního odboje v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, u účastníků domácího odboje v dohodě s ministerstvem vnitra.

(1) Účastníci národního odboje budou umístěni na místa uvedená v §§ 2 a 3, písm. a) a b) zásadně podle svého předběžného všeobecného a odborného vzdělání nebo podle jiné odborné způsobilosti, vyhovují-li všeobecným i zvláštním podmínkám pro propůjčení služebního místa příslušné kategorie nebo vůbec místa podle ustanovení §§ 2 nebo 3, písm. a) a b) tohoto zákona s výjimkou úlev, které plynou z ustanovení tohoto zákona.

(2) Pro místa IV. služební třídy a jiná služební místa s předepsaným vyšším předběžným vzděláním než podává obecná škola stačí úspěšná přijímací zkouška ze znalostí čtení, psaní a počtů v rozsahu učiva předepsaného pro obecnou školu.

(3) Odborná zkouška vykonaná účastníkem národního odboje v československé armádě nebo v jiné službě nahrazuje obsahem jí odpovídající odbornou zkoušku v novém služebním poměru. Pokud taková zkouška neodpovídá svým obsahem plně odborné zkoušce předepsané v novém služebním poměru, podrobí se umístěný po předepsané praksi zkoušce doplňující, jejíž rozsah určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany.

(4) Věková omezení pro nastoupení některého z vyhrazených míst neplatí pro účastníky národního odboje. Nárok na umístění na služební místa uvedená v § 2 zaniká však dovršením 45. roku věku, na služební místa vojenských gážistů a gážistů Sboru národní bezpečností (četnictva, státní policie), finanční a vězeňské stráže dovršením 35. roku.

(5) Vojenská a jiná služba účastníků národního odboje započítává se v novém služebním poměru ve veřejných službách jak pro zvýšení služného, tak pro určení služebního stáří (pořadí) a pro délku doby potřebné pro povýšení nebo pro postup do vyššího služebního poměru, jakož i pro nárok na výslužné a jeho výměru v rozsahu započitatelném podle platných předpisů.

Pro nastoupeni povolání (zaměstnání) podle § 3, písm. c), d) a e) účastníky národního odboje zkracuje se doba výcviku (zaměstnání, činnosti) potřebná podle zákonných předpisů pro podání průkazu způsobilosti nebo pro udělení dispense od předložení průkazu způsobilosti nebo pro podání průkazu věcných znalosti k nastoupení živnosti a to

a) při živnostech, u nichž doba výcviku je pevně stanovena zákonnými předpisy, na dobu rovnající se aspoň polovině doby předepsané pro nabytí průkazu způsobilosti;

b) při živnostech, u nichž jest zákonnými předpisy doba výcviku stanovena v určitých časových mezích, na dobu rovnající se alespoň polovině nejnižší časové hraníce výcviku,

c) pří živnostech, u nichž doba výcviku plně stanovena není, na dobu odpovídající polovině doby výcviku obvykle požadované.

(2) Výcvik (zaměstnání, činnost) v příbuzné živnosti, jakož i prakse ve vojenských dílnách a kursech nebo obdobná činnost u vojenských útvarů vůbec se pokládá za rovnocenný výcviku v příslušné živnosti.

(3) V případech, kdy uchazeč o živnostenské oprávnění nepodal průkaz aspoň o dvouletém učení, může příslušný živnostenský úřad požadovati kromě dokladů o výcviku (zaměstnání; činnosti) předložení průkazu o úspěšném absolvování kursu nebo o úspěšném složení zvláštní zkoušky. Podrobnosti o kursu a zkoušce stanoví věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem národní obrany vyhláškou v úředním listě.

(4) V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo průmyslu nebo ministerstvo vnitřního obchodu prominouti účastníkům národního odboje, kteří nevyhovuji podmínkám odstavce 1, podání živnostenského průkazu způsobilosti.

(5) Úlevy podle předchozích odstavců se neposkytují pro:

1. koncesované živnosti stavební,

2. živnosti na výrobu jedů a přípravu látek a preparátů, které jsou určeny, aby jich bylo užito na léky, jakož i prodej obojích věcí, pokud to není výlučně vyhrazeno lékárníkům,

3. živnost elektrotechnickou,

4. živnosti na zařizování plynovodů, osvětlovacích zařízení a vodovodů,

5. živnost k hubení škodlivého živočišstva kyanovodíkem, ethylenoxydem a chlorpikrinem,

6. živnost zubotechnickou.

(1) Služební místa uvedená v § 2 se vyhrazují a přednostní právo podle § 3 vzniká dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti.

(2) Účastníci národního odboje podávají žádosti o umístění a jiném zaopatření podle tohoto zákona zásadně přímo subjektům příslušným k propůjčení míst uvedených v §§ 2 a 3 a v opise vždy též ministerstvu národní obrany.

(3) Ministerstvo národní obrany vede evidenci podaných žádostí a projedná podle potřeby s propůjčovatelem místa (s jeho nadřízeným nebo dozorčím úřadem) vyskytnuvší se námitky nebo překážky propůjčení místa.

(4) Ministerstvo národní obrany doporučí propůjčovatelům míst vhodné žádosti účastníků národního odboje na místa, která se teprve uvolní.

(5) Orgány subjektů příslušné k propůjčení míst podle §§ 2 a 3, kterým nedojdou žádosti vhodných uchazeči z účastníků národního odboje, oznámí vždy ministerstvo národní obrany jednotlivé druhy a počet uvolněných míst, po případě pokud jde o subjekty příslušné k propůjčení míst podle § 3, písm. c) a d) též možnosti a místa nových takových povolání a stanoví nejméně čtrnáctidenní lhůtu k předložení žádosti. Zároveň s oznámením podle tohoto odstavce postoupí ministerstvu národní obrany došlé jim žádosti nevyhovujících uchazečů o umístění.

(6) Propůjčí-li příslušný orgán subjektu uvolněné místo žádajícímu nebo zaznamenanému účastníku národního odboje, učiní o tom oznámení ministerstvu národní obrany.

(7) Orgány subjektů příslušné k propůjčeni míst podle §§ 2 a 3 oznámí ministerstvu národní obrany vždy po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí počet uvolněných míst a způsob jejich propůjčení.

(8) Ministerstvo národní obrany určí v dohodě s ministerstvem vnitra podle průběhu umísťování konečnou lhůtu, do které bude lze žádostmi o umístění uplatňovati práva z tohoto zákona.

(1) Zaměstnavatelé (orgány subjektů) uvedené v § 2, písm. c), d) a v § 3, písm. a) a b), kteří nevyhovují povinnostem uloženým v § 10 nebo propůjčí místo proti předpisům tohoto zákona potrestá okresní národní výbor pro přestupek pokutou do 10.000 Kčs nebo vězením do jednoho měsíce; byla-li uložena pokuta, budiž zároveň vyměřen náhradní trest vězení do jednoho měsíce pro případ její nedobytnosti.

(2) Bude-li některé v §§ 2 a 3 uvedené místo obsazeno proti ustanovení tohoto zákona, prohlásí příslušný ústřední úřad na návrh ministerstva národní obrany, podanému do tří měsíců od propůjčení místa, umístění nebo udělení oprávnění nebo přidělení živnosti či zemědělského majetku za zrušené.

(1) Účastník národního odboje, jemuž bylo propůjčeno místo ve státní nebo jiné veřejné službě, je povinen nastoupiti místo do čtrnácti dnů po doručení ustanovovacího (přijímacího) dekretu; dekret pozbývá platnosti, nebylo-li nenastoupení ve lhůtě dalších 14 dnů důležitými důvody ospravedlněno.

(2) Příslušný orgán může zrušiti udělení živnostenského oprávnění, přidělení živnostenského podniku nebo zemědělského majetku nebo ustanovení národním správcem, jestliže takto umístěný účastník národního odboje do lhůty mu určené nikoliv však kratší jednoho měsíce nepřevezme bez důležitých důvodů živnostenskou provozovnu, neučiní kroky k zahájení živnosti, neujme se národní správy svěřeného majetku nebo nepřevezme přidělenou půdu.

(3) Účastník národního odboje; který nenastoupil na služební místo, nepřevzal živnost, zemědělský nebo jiný majetek podle ustanovení tohoto zákona bez závažných věcných důvodů, pozbývá nároků na jiné přednostní umístění nebo zaopatření.

(4) Práva podle tohoto zákona zanikají též prvním umístěním na služební místo vyhrazené podle § 2, anebo prvním úspěšným uplatněním přednostního práva podle § 3.

(5) Zánik práv a nároků, k němuž došlo podle odstavce 3 nebo 4 vysloví ministerstvo národní obrany po slyšení činitele příslušného k propůjčení místa, při čemž vyznačí tento zánik a jeho důvod na osvědčení o účasti na národním odboji a vede příslušnou evidenci.

Subjekty uvedené v §§ 2 a 3 nejsou výjimečně zavázány k propůjčení místa účastníku národního odboje podle ustanovení tohoto zákona.

a) nedojde-li propůjčovateli místa ve lhůtě stanovené podle § 10, odst. 5 návrh ministerstva národní obrany na umístění se žádostí vhodného účastníka národního odboje, nebo

b) nenastoupí-li umístěný včas podle § 12, odst. 1 a je-li v obou případech z důležitého veřejného a služebního zájmu nutno toto služební místo ihned obsaditi.

Ustanovení tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení zákona z 24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, ani předpisy o včleňování válečných poškozenců do práce, které podle příslušných zákonných ustanovení vydává ve svém oboru působnosti ministerstvo ochrany práce a sociální péče.

Veškeré žádosti a jejich přílohy, které účastníci národního odboje, jakož i osoby vyjmenované v § 6, předkládají k uskutečnění práv a nároků plynoucích z tohoto zákona jsou osvobozeny od kolků.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude ji uplynutím 2 roků od tohoto dne; provede jej ministr národní obrany se zúčastněnými členy vlády.

Osnovou zákona o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního odboje zamýšlí ministerstvo národní obrany v nejširší možné míře zajistit osobám vyjmenovaným v § 1 osnovy, které se zasloužily o znovudobytí svobody Československé republiky, pevné životní existence po jejich návratu do vlasti nebo do klidného opět života doma. Umístění těchto osob nechce být proto odměnou nebo dokonce almužnou za vykonané služby vlastí; jeho účelem je zbaviti účastníky národního odboje, z nichž většinu potřebuje vlast dosud ve službě se zbraní, existenčních starostí. Je třeba míti na mysli, že účastníci národního odboje obětovali nebo nasadili nejdražší lidské statky, a to život, zdraví a vlastní svobodu i majetek, ať již v otevřeném boji proti německým okupantům se zbraněmi jako příslušníci armády nebo jako partyzáni či v podzemním odboji domácím. Zisk nebude však na straně účastníků národního odboje, neboť jejich umístěním na místech a v oborech uvedených v §§ 2 a 3 osnov získají právě úřady, ústavy, podniky a obory tam uvedené tím, že na taková místa a do těchto oborů přijdou lidé, kteří osvědčili činy, že práce pro vlast a veřejné blaho je jim nejvyšším ideálem, ba zákonem. Z těchto hledisek je třeba posuzovati osnovu zákona, neboť je vedena snahou, aby na nejpřednější a nejdůležitější místa ve veřejném i soukromém životě byli postaveni účastníci národního odboje jako osoby nejpovolanější a nejčestnější; tak budou i pokud jde o převzetí živnostenských a zemědělských podniků nejideálnějším způsobem splněny požadavky, aby vnitřní osídlení bylo uskutečněno státně nejspolehlivějšími občany Československé republiky.

Osnova zákona pokud jde o umístění ve veřejných a některých soukromých službách je obdobou zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. o propůjčování míst legionářům a zákona ze dne 8: dubna 1924, č. 54 Sb., o umisťování déle sloužících poddůstojníků ve znění zákona ze dne 18. května 1938, č. 118 Sb., po případě i obdobou vládního nařízení ze dne 6. června 1939, č. 139 Sb., o umisťování a jiném zaopatření zaměstnanců vojenské správy a déle sloužících.

Osnova umožňuje též účastníkům národního odboje zaopatření zaručením přednostního práva na založení živnostenských podniků, na příděl živností, zemědělského a jiného nepřátelského majetku Němců, Maďarů, zrádců a jiných nepřátel Československé republiky.

Osnova zasahuje hluboce do působnosti jiných resortů, a to nejen pokud jde o umisťování v oborech spadajících do kompetence jiných resortů, ale i pokud jde o přiznávání charakteru účastníka národního odboje, neboť se vztahuje i na civilní osoby; které se zúčastnily domácího nebo zahraničního odboje. Z důvodů soustředění jak rozhodování o přiznání charakteru účastníků národního odboje, tak i projednávání umisťování účastníků národního odboje bylo vhodné vypracovati osnovu jedinou a přiznati ministerstvu národní obrany působnost, která by jinak patřila zejména ministerstvu vnitra.

K úvodní větě je třeba zdůraznit, že zákon platí pro celé území Československé republiky.

Ustanovení § 1 stanoví pojem účastníka národního odboje ve smyslu zákona, t. j. s nároky z tohoto zákona vyplývajícími.

Osnova zákona nepožaduje pokud jde o osoby české, slovenské nebo jiné slovanské národnosti československé státní občanství, a to v úmyslu umožnit co nejvíce repatriaci zejména těm, kteří se jako příslušníci zahraniční armády zasloužili o osvobození vlasti. Podmínka státního občanství je pak při ucházení se o místa ve veřejných službách zahrnuta do všeobecných podmínek pro zapůjčení místa (§ 8, odst. 1 zákona). Všude pak tam, kde bude třeba; aby účastník národního odboje získal československé státní občanství, bude na příslušných úřadech, aby s urychlení,m vyřizovaly žádosti o přiznání československého státního občanství účastníkům národního odboje přikázáním domovského práva. Osídlení pohraničních oblastí osobami, které účastí v národním odboji osvědčily svoji státní spolehlivost, je totiž svrchovaným zájmem státním.

Pojem příslušníka Československé zahraniční armády, jakož i pojem partyzána určí zvláštní normy.

Za písmenem c) jsou uvedeni příslušníci 1. československé armády na Slovensku, tedy účastníci slovenského povstání, kteří byli vojensky organisováni. Osoby nevojenské, které se povstání zúčastnily, jsou zahrnuty v účastnících domácího osboje za písmenem f), nebot' svým rozsahem sem slovenské povstání nepochybně patří.

Politické důvody, pro něž osoba uvedená v § 1, odst. 1, písm. e) trpěla v koncentračním táboře, bylo nutno pro velké množství osob vězněných a internovaných blíže vymeziti a zúžiti tím, že politické důvody věznění nebo zajištění musí míti za účel potlačení odbojového hnutí českého nebo slovenského národa. Pod pojmem odboj třeba rozuměti každou činnost směřující přímo k obnovení samostatnosti československé republiky odstraněním okupačního režimu; musí t.o býti činnost intensivní, organisována a způsobilá splnit daný účel ať vojenského či politického rázu a významu. Nepatří sem tedy na př. poslouchání zahraničního rozhlasu, třebaže bylo ohroženo v určitých případech těžkými tresty, ba i trestem smrti. Rovněž sem nepatří případy věznění z důvodu t. zv. hospodářské sabotáže, nebo jen pro nahodilou činnost, jako nalezení letáku, urážky představitelů německé říše, říšské branné, moci a pod. Je zde tedy třeba, aby důvodem byla buďto soustavná činnost směřující k odbojovému hnutí, která je vytčena v § 1 pod písmenem f) neb, aby důvodem zajištění bylo preventivní potlačení možnosti odbojového hnutí u osob, u nichž byla tato činnost okupanty předpokládána, jako na př. u zajištěných důstojníků československé armády. Bude tedy třeba účast v národním odboji podle písmene e) a f) posuzovati spojitě a vzájemně rovnoměrně.

Slovy "soustavnou činností" chce osnova vyjádřit, že při jinaké účasti v zahraničním nebo domácím odboji nežli povahy vojenské požaduje se skutečná organisovaná činnost směřující přímo proti německým okupantům nebo k uspíšení jejich porážky, nikoli tedy jen pasivní odpor nebo pouhé členství v podzemním hnutí nebo odbojové organisaci. Účastí v zahraničním nebo domácím odboji třeba tedy rozuměti nejen organisační účast, nýbrž organisovanou a záměrnou činnost, t. j. aby šlo o úkony záměrně řízené a opakující se v určité době třeba i s přestávkami, směřující a způsobilé k soustavnému odboji a vykazující určité výsledky nebo vliv na uspíšení porážky okupantů nebo aspoň na otřesení jejich branné síly a schopnosti, nebo politické ho či mocenského postavení vůbec.

Pod písmenem f) se uvádí pouze české povstání, neboť povstání slovenské je pokládáno za domácí odboj. Okruh osob; kterým osnova hodlá poskytnouti umístění nebo zaopatření, bylo však třeba co nejvíce omezit vzhledem k velkému počtu účastníku povstání, které bylo vpravdě národním a pak vzhledem k obzvláště těžkému způsobu zjištění rozsahu účasti jednotlivců na povstání. Osnova učinila tak tím, že se postará jen o osoby za povstání nejvíce postižené; a to o osoby těžce raněné a o pozůstalé po padlých.

K odstavci 2 dlužno zdůraznit, že zde osnova pamatuje jen na Němce a Maďary mající československou státní příslušnost, kteří skutečně dobrovolně, t. j. ještě v době před vyhlášením všeobecné mobilisace v Anglii v r. 1940 vstoupili do čs. zahraniční armády, nahot' po této době byli stejně nuceni sloužit v armádě anglické; u partyzánských jednotek pak byl vstup a zařazení jen dobrovolné.

Odstavec 3 jest vlastně jen vytýčením, koho nelze považovat za osobu státně a národně spolehlivou; nepotřebuje vysvětlivek, neboť jde o ustanovení v podstatě stejné, jako v § 4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb. Vyloučení osob, které dobrovolně konaly službu v nepřátelské armádě nebo sloužily po 29. srpnu 1944 ve slovenské armádě, nebo jako účastníci boje proti spojencům byly vyznamenány, je přirozené, neboť jejich účast v národním odboji může býti posuzována nejvýše jako odčinění jejích činnosti nepřátelské.

Odstavcem 4 osnovy jsou přiznány nároky na umístění a jiné zaopatření též příslušníkům stráže obrany státu národnosti české, slovenské nebo jiné slovanské, kteří v r. 1938 v souvislosti s nepřátelskou protistátní činností v pohraničí utrpěli újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví. Půjde zejména o boj proti různým teroristickým činům a akcím. Je spravedlivé, aby těmto předním obhájcům svobody republiky, kteří utrpěli újmy shora uvedené, dostalo se téhož zaopatření a výhod osnovy; aspoň jako účastníkům českého povstání.

Toto ustanovení nepotřebuje zvláštních vysvětlivek, neboť jde o vyhrazení míst ve veřejných a podobných službách, která byla již vyhrazena zákony o propůjčení míst legionářům a o umisťování déle sloužících.

Uvedení národních podniků pod písmenem c) je vlastně jen vytýčením tohoto nového odvětví podniků státu [písm. b) 1, které jsou jeho majetkem, ale mají postavení samostatných právnických osob a jsou vedeny zásadami obchodního podnikání.

Služebními místy nutno rozuměti jen služební místa v trvalém veřejnoprávním (regulovaném) poměru, systemisovaná v určitých kategoriích veřejnozaměstnaneckých, třebaže i služební místa zaměstnanců smluvních, jako jsou místa v pomocné kancelářské službě a místa pomocných zřízenců; již z povahy osnovy plyne, že se zamýšlí umístění trvalé a že nejde zde o místa, kde poměr služební není trvalý, nýbrž jen přechodný, jako jsou mí ta výpomocných a sezónních dělníků.

Výhrada jedné poloviny míst je požadavek skutečně minimální, uváží-li se, že jde o osoby osvědčivší v nejvyšší míře svoji státní i národní spolehlivost, a že je tedy i v nejvyšším zájmu veřejném; aby právě tyto osoby byly zaměstnány ve veřejných službách. Pokud jde o kvalifikaci, nedává pak osnova v § 8 nějaké podstatné úlevy, takže i po této stránce nemůže býti námitek proti umístění účastníků národního odboje.

Ze znění úvodní věty odstavce 1 je zřejmo, že z umístění ve státních a jiných veřejných službách uvedených v § 2 jsou vyloučeni účastníci národního odboje vyjmenovaní v § 1, odst. 2, t: j.Němci a Maďaři. Toto ustanovení bylo pojato do osnovy, aby byl zachován soulad s osnovou o vyloučení Němců a Maďarů z veřejných služeb.

Ustanovení, že se výhrada služebních míst nevztahuje na služební místa, která se obsazují povýšením z nižší platové stupnice (z nižší stupnice funkčního služného), bylo pojato do osnovy proti původnímu stanovisku ministerstva národní obrany, že se nemůže spokojit s výhradou míst v nejnižších hodnostech a počátečních platových stupnicích, jako tomu bylo v zákonech o propůjčování míst legionářům a o umísťování déle sloužících. Ministerstvo národní obrany upustilo od tohoto stanoviska, aby možností, aby ze zákona mohl být uplatňován nárok na umístění (jmenování) na nejvyšší služební místa, nebyly porušeny veškeré zásady a systém dosavadního veřejnozaměstnaneckého práva; očekává však, že důsledným a urychleným zhodnocením vojenské tak i jiné služby podle § 8 odst. 5 osnovy budou účastníci národního odboje povýšeni do odpovídajících hodností, a nezůstanou tedy v hodnostech nejnižších a v počátečních platových stupnicích.

Ustanovení tohoto paragrafu jsou jasná a nepotřebují vlastně vysvětlivek nebo odůvodnění; zajišťují všem účastníkům národního odboje vyjmenovaným v § 1, tedy i Němcům a Maďarům přednostní právo jednak na umístění v některých soukromých službách, jednak na založení živnostenských a jiných samostatných podniků, jakž i na příděl živností a zemědělského i jiného majetku Němců a Maďarů, zrádců a kolaborantů, konfiskovaného a daného do národní správy.

Ustanovení o přednostním právu na zpětné přijetí do soukromého podniku, v němž byl účastník národního odboje zaměstnán bezprostředně před svou účastí v národním odboji, jest zcela přirozené, neboť je vlastně morální povinností a ctí takového podniku přijmouti zpět účastníka národního odboje. Ve veřejných službách je věc řešena dekretem o odčinění křivd.

Rovněž ustanovení § 3, odst. 1, písm. g) a h) jsou jasná; přednostní právo na udělení podpor z nadací a fondů bylo třeba v osnově vytýčiti, ježto v těchto rozhodují v prvé řadě všeobecné podmínky nadace nebo fondu.

Není třeba vysvětlivek, neboť jde o ustanovení převzaté z části II. vládního nařízení ze dne 2. listopadu 1939, č. 45/1940 Sb., jímž se provádí § 19, odst. 2 vládního nařízení ze dne 6. června 1939, č. 139 Sb., o umísťování a jiném zaopatření zaměstnanců vojenské správy a déle sloužících. Má za účel, aby účastníkům národního odboje bylo usnadněna dosáhnouti nebo dokončiti vzdělání potřebné k jejich umístění. Kromě toho jsou tyto osoby účastny také všeobecných úlev stanovených vzhledem ke stavu školství za okupace.

Účast v národním odboji do konce roku 1942, tedy do doby před porážkou Němců u Stalingradu, je nutno hodnotit výše a osnova činí tak přiznáním přednějšího pořadí, neboť do té doby byla činnost v odboji prováděna v době vrcholných úspěchů Němců.

V tomto paragrafu se stanoví.uplatnění práv plynoucích z osnovy rodinný"mí příslušníky a některými nejbližšími příbuznými padlých, zemřelých nebo invalidních účastníků národního odboje. Je jen;spravedlivé, aby tyto osoby, které v účastnících národního odboje ztratily jediného živitele, byly zbaveny existenčních starostí poskytnutím práv, které účastník národního odboje nemůže pro sebe uplatnit: Proto osnova stanoví vedle podmínky státní a národní spolehlivosti převážné a skutečné odkázání na výživu účastníka národního odboje. Stanovení pořadí, v kterém osoby nastupují v oprávnění podle této osnovy, je nutné a přirozené.

Modality přiznání charakteru účastníka národního odboje řeší ustanovení tohoto paragrafu tím, že za rozhodný orgán určuje ministerstvo národní obrany jako ústřední vojenský úřad, který může nejlépe posoudit činnost účastníka národního odboje s hlediska požadavků na skutečné odbojové hnutí; zejména pak posoudit význam a výsledky činnosti pro úspěch domácího odboje. Má pak možnost nejvšestrannějšího prověření údajů o odbojové činnosti jak u vojenských osob, tak i pokud jde o činnost vojenské povahy vůbec. K dokonalému posouzení a zhodnocení činnosti účastníka národního odboje stanoví se u zahraničního odboje dohoda s ministerstvem zahraničních věcí, u domácího odboje dohoda s ministerstvem vnitra.

Charakter účastníka národního odboje přiznává se osvědčením, které se vydává na žádost oprávněných osob a které je listinou, na jejímž podkladě lze teprve uplatňovat práva z osnovy plynoucí. Pokud osnova má podrobnější ustanovení o obsahu tohoto osvědčení, činí tak jako ještě na jiných místech z důvodů, aby k provádění osnovy nebylo třeba vydávati prováděcí nařízeni, jež by umístění ještě dále oddálilo.

Osnova stanoví zásadu, že umístění bude prováděno podle předběžného všeobecného i odborného vzdělání nebo i jiné odborné způsobilosti. Jen u kategorii zaměstnanců u nichž je předepsáno vyšší vzdělání než podává obecná škola jako je IV. služební třída, pomocná kancelářská služba a pod. stačí úspěšná zkouška z učiva obecné školy.

Ustanovení o odborných zkouškách netvoří zvláštních výhod a je jen povahy vlastně deklaratorní, neboť zamýšleného výsledku dosáhlo by se i podáním žádosti o zhodnocení odborné zkoušky v novém působišti; má tedy za účel toho zhodnocení usnadnit. Osnova neposkytuje pokud jde o předběžné vzdělání jakož i pokud jde o vyhovění všeobecným a zvláštním podmínkám pro propůjčeni místa v novém poměru nějakých podstatných výhod. Budou tedy účastníci národního odboje vyhovovati i svou kvalifikací požadavkům míst. Zde třeba znovu poukázat; že všeobecnou podmínkou pro ustanovení ve veřejných službách je československé státní občanství, o čemž byla již zmínka v odůvodnění k § 1.

Vyloučení věkových omezení pokud jsou stanovena pro jednotlivá vyhrazená místa nebo obory je nutné, ježto při umisťování půjde též o starší účastníky národního odboje. Podstatně nižší věková hranice u kategorií služeb tam vyjmenovaných je odůvodněna povahou služby těchto kategorií.

Ustanovení o způsobu a směrech započítání vojenské a jiné služby v novém služebním poměru ve veřejných službách je nutné, aby zhodnocením předcházející služby účastníci národního odboje dosáhli v novém služebním poměru hodnosti, které jim náleží podle zásluh, vyjádřených poměrem započítání zejména vojenské služby. Pokud jde o časový rozsah započítání, o poměr služeb, odkazuje osnova na platné předpisy.

Ustanovení o úlevách pro nastoupení nebo zaměstnáni podle §, písm. c), d) a e) chce usnadnit provádění umísťování a zkracuje za tím účelem dobu výcviku potřebnou k nastoupení živností prakticky všude na polovinu; při tom pokládá se za rovnocenný výcvik a prakse u vojenských útvarů a to dokonce i jen činnost obdobná. Předpis o absolvování kursu nebo složení zvláštní zkoušky v případech, kdy uchazeč neprokáže ani dvouletou učební dobu a kdy tedy nenavštěvoval kursy pokračovacích škol, je jen v zájmu takového uchazeče, aby si osvojil potřebné vědomosti a znalosti k vedení samostatné živnosti jako ve věcech daňových, cenových, kalkulačních a účetnictví atd. Naproti tomu je zde však dána možnost úplného prominutí průkazu způsobilosti.

Omezení vyloučení jakýchkoliv úlev při nastoupení živnosti vyjmenovaných v odstavci 5 je dáno nebezpečnou povahou těchto živností pro zdraví nebo i život většího počtu lidí.

Vzhledem k značnému obsazení a zaplňováni míst vyhrazených v §§ 2 a 3 osnovy přijetím nových uchazečů je nutno stanovit, že se místa v § 2 vyhrazují a přednostní právo na místa uvedená v § vzniká dnem vyhlášení, když již nelze uplatňovat zpětnou platnost pro značný hospodářský chaos, který by vznikl ve vyhrazených službách a oborech, jakož i pro obtíže, s kterými by bylo spojeno prohlašování dosud obsazených míst za neplatné.

Proti původní snaze soustřediti celé řízení umísťovací u ministerstva národní obrany již od podávání žádostí, přiklonila se osnova k zásadnímu podávání žádosti přímo u jednotlivých resortů v zájmu urychleného obsazování míst jako k ustanovení pružnějšímu. Ministerstvo národní obrany vede však evidenci žádostí a bdí nad prováděním umísťování též tím, že projednává odstranění námitek nebo překážek při propůjčení místa žádajícímu účastníku národního odboje. Doporučení žádostí na místa; která se teprve uvolní a povinnost vésti seznam a pořadí takových žádostí není ustanovením novým, nýbrž převzatým ze zákona o umísťování déle sloužících a nepotřebuje tudíž připomínek. Rovněž ustanovení o povinnosti oznamovati uvolněná místa, předpis o stanovení přiměřené lhůty k podávání žádostí, jakož i oznámení o propůjčení míst jsou předpisy převzaté z cit. zákona jen v obměněné formě přizpůsobené shora vytčeným změnám. Vyměření nejméně čtrnácti denní lhůty k podání žádostí nemá býti tedy podle osnovy pravidlem, nýbrž tuto nejkratší lhůtu vyměří příslušný úřad jen v případech, kdy naléhavý služební nebo veřejný zájem vyžaduje urychlené obsazení místa.

Ustanovení o čtvrtletním oznamování počtu uvolněných míst a způsobu jejich propůjčení je povahy kontrolní.

Ustanovení o zmocnění k určení konečné lhůty pro podání žádostí k uplatnění práv je nutné, neboť jednak není možno předem tuto lhůtu určit, ježto nelze předvídat průběh umísťování, naproti tomu však bude nutno umísťování ukončit a vyhlásit tedy podle průběhu umísťováni konečnou lhůtu, do které lze ještě práva na umístění podle dekretu uplatniti.

Ustanovení tohoto paragrafu jsou převzata ze zákonů o propůjčování míst legionářům a o umístění déle sloužících a to pokud jde o prohlášení protiprávního obsazení místa za neplatné dokonce ve formě mírnější, neboť je vázáno tříměsíční lhůtou k podání návrhu. Od těchto trestních sankcí nebylo možno upustit, neboť zaručují ve vyšší míře splnění všech povinností v dekretu uvedených a plynulý chod provádění umísťování. Ustanovení o neplatnosti protiprávního obsazení je tu jedinou možností jak zachovati místa volná pro účastníky národního odboje. Trestní sankce nebo disciplinární stíhání viníka neuvolní totiž samo o sobě místo již protiprávně obsazené. Toto ustanovení zdánlivě zasahující do nabytých práv osob třetích lze uplatňovati, neboť osnova bude pro svojí povahu natolik veřejnosti známa, že nebude možno mluviti o bona fide nabytí práv u osob třetích v pravém slova smyslu, jde-li o získání místa, živnosti nebo zemědělského majetku, u nichž je přednostní právo všeobecně vyhrazeno účastníkům národního odboje. Majetkové újmy, které by snad mohly nastati ve výjimečných případech lze urovnati dohodou pod patronací příslušného orgánu aniž by muselo dojíti k soukromoprávním sporům. Kromě toho ministerstvo národní obrany upustí od podání návrhu na zrušení umístění, půjde-li o výjimečný případ jednání bona fide a mělo-li by prohlášení obsazení místa za zrušení příkré a majetkově nenahraditelné důsledky.

Ustanovení o důsledcích bezdůvodného nenastoupení propůjčeného místa, jsou předpisy přirozené, odůvodněné veřejnými i služebními zájmy.

Předpis o nenastoupení míst ve veřejných službách je formulován v duchu ustanovení § 7 služební pragmatiky.

Rovněž předpis o zániku na umístění podle osnovy umístěním nebo úspěšným uplatněním tohoto práva, je přirozený, aby se vyloučilo hromadění práv po případě opětné uplatňování práv z osnovy plynoucích.

Jde o ustanovení plynoucí z veřejného i služebního zájmu na včasném obsazení míst a není tedy třeba zvláštních vysvětlivek. Nutno jen podotknout, že jde o postup zcela výjimečný a že v případech, kdy není nutno místo ihned obsadit, trvá závazek k propůjčení místa účastníka odboje.

Ustanovení o poměru osnovy k zákonu o propůjčování míst legionářům je jasné a nepotřebuje vysvětlivek. Prakticky nedojde snad ani k střetnutí nároků neboť zákon o propůjčování míst je proveden a vyskytnuvší se dosud nároky byly by zcela výjimečné. Osnovou nehodlá dále ministerstvo národní obrany zasahovati do včleňování válečných poškozenců do práce, jak je ve svém oboru podle zákonných ustanovení, jednotně provádí ministerstvo ochrany práce a sociální péče podle předpisů jim vydaných.

Od stanovení poměru osnovy zákona o umísťování účastníků národního odboje k zákonu o umísťování déle sloužících bylo upuštěno. Působnost zákona o umisťování déle sloužících je a bude nějaký čas v klidu, neboť závazky déle sloužících během nesvobody zanikly a pokud nebudou obnoveny, zůstanou déle sloužící na místech, kam byli umístěni podle vládního nařízení ze 6. června 1939, č. 139 Sb. o umísťování a jiném zaopatřeni zaměstnanců vojenské správy a déle sloužících. Než pak dojde k opětnému umísťování déle sloužících, bude již umístění účastníků národního odboje nejpravděpodobněji skončeno, neboť nový závazek déle sloužících bude zníti nejméně na dobu 3 let, do té doby dojde patrně též k nové normativní úpravě zákona o umísťování déle sloužících.

Osvobození žádosti a jejich příloh od kolků měly již zákony o propůjčování míst legionářům a o umisťování déle sloužících a vyplývá ze sociální povahy osnovy.

Účinnost zákona je nutno stanovit dnem vyhlášení, neboť aspoň od tohoto dne lze požadovat vyhrazení služebních míst a podniků, když již do té doby bylo mnohé z vyhrazených míst nově obsazeno a mnohé zemědělské a jiné konfiskované majetky již přiděleny.

Konec působnosti zákona uplynutím dvou let od účinnosti zákona je ustanovení potřebné; provedením umístění, bude splněn účel, pro který byl zákon vydán a nebude tudíž důvodu, aby jeho ustanovení dále platila. Nebude-li možno do této doby umísťování skončiti, bylo by nutno dobu účinnosti prodloužiti; stanovení delší doby není však v zájmu normální personální politiky ve službách veřejných a i v ostatních oborech bude třeba co nejdříve vrátiti možnost umístěni a soutěžení osobám plně kvalifikovaným.