Odpověď ministra zdravotnictví k bodu 1.
interpelace:
Po vyšetření, které jsem v této
věci provedl, sděluji toto:
Vybudováním Zemské léčebny
pro duševně a nervově choré v Jihlavě
v letech 1932-1936 zahájila země Moravskoslezská
nové období v léčbě a ošetřování
duševních a nervových nemocí. Therapeutický
význam tohoto ústavu spočívá
v tom, že, je v něm zřízeno zvláštní
oddělení pro akutní případy,
zvláštní oddělení pro případy
ošetřovací a volné oddělení
pro případy nervové i duševní,
dále oddělení pro případy nevyléčitelné
a chronické, které tvoří Zemský
chorobinec, související a doplňující
léčebnu. V sousedství léčebny
je polní a zahradní hospodářství
v rozměrech přes 300 měr pro t. zv. therapeutické
zaměstnání ošetřovanců.
Jihlavská léčebna osvědčila
se do té míry, že v posledních letech
před záborem měla (s chorobincem) průměrně
900 nemocných denního stavu.
Dalším oborem činnosti léčebny
bylo poradenství pro duševní a nervové
choroby, poradna sňatková a protialkoholová.
Projektováno bylo i oddělení pro vývojové
vady u dětí.
Zemská léčebna byla v době nesvobody
pod nátlakem okupantů zcizena (od r. 1939 postupně
zabírána pro účely německé
ochranné policie, později kupní smlouvou
převedena do vlastnictví "Deutsche-Reichspolizeiverwaltung),
což se stalo v rozporu s československým právním
řádem, takže Zemský národní
výbor považuje veškerý movitý i
nemovitý majetek léčebny za vlastnictví
země Moravskoslezské. Zemský národní
výbor v Brně také ve svém usnesení
ze dne 6. února 1946 neuznal kupní smlouvu ze dne
29. ledna 1942, uzavřenou za okupace mezi zemí Moravskou,
zastoupenou zemským vicepresidentem Dr. Schwabem a Německou
říší ohledně prodeje objektu
léčebny za právně závaznou,
poněvadž prodej tento 'byl jednostranným opatřením
orgánů Německé říše.
K tomu uvádím, že země Moravská,
aby mohla účelně léčiti a ošetřovati
případy nemocí duševních, potřebuje
při poměru 1 lůžko na 500 obyvatel aspoň
5135 lůžek. Dnes však theoreticky disponuje pouze
3486 lůžky, neboť všechny ústavy
za války utrpěly a musí býti adaptovány
a doplněny; avšak nehledě k tomu, není
žádný z těchto ústavů
tak účelně a moderně vybudován
jako ústav jihlavský.
Za tohoto stavu jest Zemská léčebna pro duševně
a nervově choré v Jihlavě pro úkoly,
které jsou kladeny na veřejnou zdravotní
službu v oboru,léčebné péče
o duševně choré, nepostradatelnou. Ústav
je nejen po stránce stavební, nýbrž
i po stránce vnitřní dislokace; jakož
i vnitřního zařízení jediným
ústavem toho druhu v celém státě a
získání náhrady za tuto ztrátu
ve formě novostavby, by znamenalo úkol, jehož
a realisace by nemohla býti očekávána
dříve než za dobu 10-11 let. Při tom
není bez závažnosti okolnost, že finanční
břemeno, jež by tím vzniklo, bylo by pro zemi
neúnosné, neboť náhrada, resp. kupní
cena, zaplacená okupanty za tento ústav, nebyla
vyplacena v penzích, nýbrž v protektorátních
dluhopisech. Veřejná správa zdravotní
nemůže postrádati tohoto ústavu, zejména
v dnešní době poválečné,
kdy se dá očekávati značný
vzestup morbidity v oboru chorob duševních a nervových
a veřejná správa zdravotní musí
učiniti všechna. opatření, aby nebyla
nepřipravena na úkoly, které ji čekají
v oboru nutné hospitalisace těchto nemocí.
Ostatní moravské ústavy pro duševně
a nervově choré (Brno, Kroměříž,
Šternberk, Opava) jsou ústavy staršího
typu, které nestačí ani zdaleka krýti
dnešní potřebu lůžek, takže
zvýšenou potřebu v oboru léčebné
péče o duševně a nervově choré
by v žádném případě nemohly
uspokojiti.
Dále zdůrazňuji, že použití
ústavu k účelům vojenským bylo
by nehospodárné a neúčelné,
ježto celé vnitřní zařízení
ústavu, které bylo plánováno a provedeno
výhradně pro účely léčebné,
by přišlo na zmar. Při velkých technických
obtížích, s nimiž je spojeno v přítomné
zlobě i blízké budoucnosti získávání
a udržování těchto speciálních
zařízení, bylo by velkou škodou, kdyby
tato zařízení neměla býti využita
k jejich vlastnímu účelu a kdyby případně
měla býti zničena.
K tomu dále poznamenávám, že vnitřní
uspořádáni a zařízení
jednotlivých pavilonů nebylo žádnými
podstatnými úpravami během okupace i po revoluci
jeho uživateli změněno a že toto ústavní
zařízení zůstalo z největší
části dodnes zachováno; jen lékařský
instrumentář až na nepatrné zbytky byl
odvlečen. Německá policie, která ústav
obsadila, provedla pouze menší změnu u infekčního
pavilonu, který byl poněkud rozšířen,
zřídila dvě barákové stáje
a dílny a 2 obytné baráky a v sousedství
pavilonů na ústavním pozemku rozsáhlé
zděné garáže o 70 boxech, které
jsou umístěny na hranici ústavního
území při silnici v celkem isolované
poloze.
Vzhledem k uvedenému považuji požadavek Zemského
národního výboru v Brně, aby Zemská
léčebna pro duševně a nervově
choré v Jihlavě byla vrácena svému
původnímu účelu za spravedlivý
a plně odůvodněný. Z mého podnětu
bylo provedeno v Jihlavě dne 5. února 1946 místní
šetření za účasti zástupců
ministerstva zdravotnictví, ministerstva národní
obrany, Zemského národního výboru
v Brně, velitelství III. oblasti v Brně,
posádkového velitelství v Jihlavě
a ředitelství a závodní rady Zemské
léčebny. Výsledek tohoto šetření
je patrný z odpovědi pana ministra národní
obrany k bodu 2b) této interpelace.
Po vyšetření, které jsem v této
věci provedl, sděluji toto:
Užívání budov Zemské léčebny
pro duševně a nervově choré v Jihlavě
si vojenská správa zajistila řádně
podle příslušných ustanovení
zákona o obraně státu čís.
131/1936 Sb., ježto neměla možnosti jinde své
útvary ubytovati.
Podle §§ 94 a 95 zmíněného zákona,
mohla vojenská správa používati tyto
budovy ještě 2 léta po skončení
branné pohotovosti státu, t. j. do 31. prosince
1947.
Zemský národní výbor v Brně
však vznesl požadavek na vojenskou správu, aby
zmíněný ústav vyklidila a proto se
vojenská správa - uznávajíc svízelnou
situaci ubytování chovanců léčebných
ústavů pro duševně choré na Moravě
- dohodla při komisionelním jednání
dne 5. září 1945 v Jihlavě se zástupci
Zemského národního výboru v Brně,
že budovy ústavu v Jihlavě bude užívati
jen do 31. srpna 1946. S tímto ujednáním
zástupci Zemského národního výboru
v Brně při zmíněném komisionelním
jednání dne 5. září 1945 projeviti
souhlas. Dne 18. září 1945 však v odpoledních
hodinách přijel do ústavu autobus s duševně
chorými, kteří byli ihned bez ohledu na zákrok
strážného a protest velitele útvaru
v ústavu ubytovaného, umístěni v pavilonu
č. 1. To vše se událo bez jakéhokoliv
předběžného uvědomění
posádkového velitelství v Jihlavě
a všechny zákroky, které posádkové
velitelství v Jihlavě v této věci
učinilo u ředitele ústavu MUDr Metelky, zůstaly
bezvýsledné. Teprve na zásah vojenské
správy u Zemského národního výboru
v Brně nařídil Zemský národní
výbor v Brně, aby pavilon č. 1 byl vyklizen
a odevzdán zpět pro ubytování vojska.
Dne 12. října 1945 byl pak skutečně
zmíněný pavilon opět posádkovému
velitelství v Jihlavě odevzdán.
Šetřením, které jsem v této věci
provedl, jsem zjistil, že příslušní
zástupci vojenské správy při všech
jednáních nevykročili z mezí své
pravomoci a že také postupovali přesně
podle platných předpisů se vší
slušností. Zvlášť konstatuji, že
posádkové velitelství v Jihlavě nehrozilo
veřejným zaměstnancům použitím
vojenské moci, nýbrž toliko oznámilo
primáři ústavu, že se dovolá
asistence SNB, neprovede-li primář vyklizení
mocí zabraných objektů ve lhůtě,
kterou jemu určil Zemský národní výbor
v Brně. Vyklizení a navrácení objektů
se však provedlo v dohodě a bez asistence SNB.
Přes to vydal jsem nařízení, aby všichni
zástupci vojenské správy postupovali v takovýchto
případech vždy s plným pochopením
hro potřeby druhých odvětví veřejné
správy a se vší ohleduplností.
Vojenská správa nemá možnosti, aby okamžitě
budovy léčebného ústavu vyklidila
a proto se znovu dohodla se zástupci Zemského národního
výboru v Brně při komisionelním jednání
dne 5. února 1946 na tomto řešení:
1. Vojenská správa vyklidí budovy léčebného
ústavu pro duševně a nervově choré
v Jihlavě do 31. srpna 1946 a ponechá si jen inventář,
jejž opatřila německá policie.
2. Po tomto dni podrží vojenská správa
jen budov garáží, kterou bude používati
pro mírový provoz jen do doby, než jí
bude možno vybudovati nové garáže při
kasárnách.
Na tuto dobu ponechá léčebný ústav
vojenské správě v užívání
též jeden z pavilonů, který je nejblíže
garážím, jako administrativní budovu
(kanceláře a pod.).
3. Všechny jiné budovy, jež okupanti postavili
na pozemcích léčebného ústavu,
přenechá vojenská správa léčebnému
ústavu a vyklidí je zároveň s ostatními
budovami léčebného ústavu ve lhůtě
ad 1. stanovené.
4. Vojenská správa nahradí správě
léčebného ústav ihned všechny
výdaje spojené s provozem (otop, vodu, světlo
a pod.), na němž vojsko, ubytované v léčebném
ústavě, bude míti účast.
Ostatní otázky finanční povahy budou
vyřešeny při dalších jednání.
Odpověď ministra spravedlnosti k bodu 3. interpelace:
Usnesením okresního soudu v Jihlavě ze dne
7. ledna 1946, č. d. 928 a 929/45 byl ve vložkách
č. 271 a 356 kat. území Jihlava-Brtnické
předměstí a ve vložce č. 49 kat.
území. Helenín povolen tento zápis:
"Podle § 1 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října
1945; č. 124 Sb., vkládá se právo
vlastnické pro zemi Moravskoslezskou."