K bodu I. Jsou mi dobře známy útrapy, které
postihly obyvatele nacisty vyklizených obcí a ministerstvo
zemědělství nepouštělo a nepouští
se zřetele otázku jejich znovuosídlení
na jejich původních hospodářstvích
a pomoci při rekonstrukci jejich usedlostí.
a) Lesy v okolí poškozených obcí, hlavně
Kolvína, Skořic a Padrti, jsou majetkem čs.
vojenské správy, tvoříce součást
lesního komplexu brdské střelnice. Ministerstvo
zemědělství v této oblasti nemá
lesního majetku, nemohlo by proto hospodárně
uspokojit potřebu obyvatelstva.
Vojenská správa se vynasnaží, aby ve
věci opatření potřebného stavebního
dříví vyšla postiženému
obyvatelstvu těchto obcí co nejvíce vstříc.
K tomu účelu přizpůsobí své
běžné těžební plány
tak, aby ještě během této zimy a jara
1946 bylo ve vojenských lesích, pokud to ovšem
stav těchto lesů po nadměrných válečných
těžbách a těžkých přírodních
katastrofách posledních let připouští,
vyrobeno co možná nejvíce potřebného
stavebního dříví, a to pokud možno
v polohách k obci gravitujících, a při
odprodeji tohoto nebo i jiného již vyrobeného
stavebního dříví bude dávána
přednost postiženému obyvatelstvu.
Tato akce ovšem předpokládá, že
Trhové sdružení lesního a dřevařského
hospodářství uvolní k tomuto účelu
přiměřené množství nákupních
listů a že Ústředna pro lení
a dřevařské hospodářství
bude tolerovati, aby těžba dříví
ve vojenských lesích, pokud jde o poměry
jednotlivých druhů, mohla být naznačeným
způsobem poněkud přesunuta ve prospěch
většího podílu kmenového dříví
stavebního.
Stavební dříví potřebné
pro opravy stavení obhospodařuje však všeobecně
ministerstvo dopravy - veřejná správa technická
- prostřednictvím technických oddělení
okresních národních výborů,
které přidělují dřevo na nutné
práce. Ministerstvo zemědělství požádalo
proto ministerstvo dopravy - veřejnou správu technickou,
aby přidělilo rokycanskému okresu zvýšený
kontingent stavebního dříví pro potřeby
dotyčných obcí.
b) Ministerstvo zemědělství vyhláškou
č. 317 z r. 1945 zařídilo, aby krajům
postiženým válkou, byla cestou zemědělské
svépomoci poskytnuta pomoc přídělem
užitkového dobytka, a to z krajů, kde válka
zanechala dobré stavy dobytka a kde je zemědělec
morálně povinen pomoci zemědělci válkou
postiženému. Ceny za tento dobytek placené
odpovídají jednotlivým kvalitním třídám
za dobytek jatečný. Mimo tuto akci byl uskutečněn
dovoz dobytka ze Švýcar cestou kompensační.
Tento dobytek byl předáván zemědělcům
za ceny velmi přiměřené, tak na př.
vysokobřezí krávy švýcarského
původu byly předány zemědělcům
na Benešovsku průměrně za 9500 Kčs
za kus.
Ministerstvo zemědělství také zařídilo
oběžníkem č. 44.380-II-1945 na všechny
okresní národní výbory (okresní
správní komise), aby žádosti obcí
a zemědělských podniků, které
byly postiženy válkou, o příděl
dobytka zasílaly přímo Svazu pro dobytek,
maso a ryby v Praze, který o nich rozhodne podle směrnic
Poradního sboru v ministerstvu zemědělství.
Současně bylo zařízeno, aby Národní
banka československá uvolnila vázané
vklady zemědělců postižených
válkou na nákup dobytka, což se také
stalo oběžníky Národní banky
československé ze dne 14. listopadu 1945, čís.
26.321 a ze dne 10. ledna 1946, č. 153.212, jimiž
se uvolňuje na hovězí dobytek 3500 Kčs
a na selata 500 Kčs za kus.
Ministerstvo zemědělství současně
zařizuje u okresního národního výboru
v Rokycanech, aby obce Padrť, Kolvín, Skořice,
Štítov, Trokavec, Vísky a Příkosice
byly vyrozuměny o možnosti získání
dobytka hovězího a event. i selat v přemísťovací
akci a vyzvány k podání žádostí.
c) Ministerstvo zemědělství nezamýšlelo
a nezamýšlí zříditi pastvinářské
družstvo na pozemcích dotyčných obcí,
takže všechny obavy toho se týkající
jsou úplně neopodstatněné. Poznamenávám,
že ministerstvo zemědělství, odbor IX.,
zřizuje pastviny a zakládá pastvinářská
družstva jen v pohraničí, v rámci řízení
podle dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb. na půdě
zkonfiskované podle dekretu presidenta republiky čís.
12/45 Sb. Obce v okresu rokycanském, jichž se interpelace
týká, leží ve vnitrozemí a proto
při zakládáni pastevních družstev
ministerstvem zemědělství nepřicházejí
v úvahu.
Pokud by na území těchto obcí šlo
o půdu konfiskovanou bodle dekretu presidenta republiky
č. 12/45 Sb., pak zřízení pastvin
by záleželo v prvé řadě na návrhu
místních lidových orgánů (místních
a okresních rolnických komisí), které
spolupůsobí při místním přídělovém
řízení (§ 9, odst. 3-6 cit. dekretu).
K bodu II. Vojenská správa na základě
dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č.
5 Sb., o navrácení půdy do rukou původních
vlastníků, která jim byla odebrána
za doby okupace, nečinila žádných překážek
občanům k návratu na původní
majetek.
V okrese rokycanském za doby okupace byla původní
plocha vojenského tábora v Brdech z roku 1938 rozšířena
Němci o obec Padrť, Kolvín, Skořice,
Štítov, Trokavec a Vísky i s celými
katastry. Z těchto obcí byli Češi vyhnáni
a kraj byl výhradně používán
německým vojenským velitelstvím v
Jincích.
Ihned po květnové revoluci se většina
obyvatelstva českého vrátila na své
původní majetky a vojenská správa
jim nikterak nebránila v návratu na jejich půdu,
neboť dobře věděla, že tito obyvatelé
byli za okupace velmi citelně poškozeni, a nebude
dále požadovati jejich katastru k rozšíření
tábora. V rozšířeném prostoru
tábora ponechá si vojenská správa
pouze vojenské objekty vybudované okupanty.
Komisionelní odevzdání pozemků, zabraných
okupanty za účelem rozšíření
střelnice Brdy, provedl býv. státní
pozemkový úřad za účasti zástupců
ministerstva národní obrany ve dnech 4. - 7. prosince
1945.
Vojenská správa má zájem pouze o několik
parcel (pozemk.) v severním cípu tábora (u
Jinců), které leží mimo původní
hranice tábora. Bývalý státní
pozemkový úřad jedná na žádost
vojenské správy s majiteli těchto pozemků
o ponechání pozemku pro účely vojenské
správy. Jednání se vede bez jakéhokoliv
nátlaku a majitelé pozemků souhlasí
s požadavky vojenské správy.
Není tedy žádných předpokladů
k domněnce, že vojenská správa hodlá
znovu zabrati některé obce ležící
na okupanty rozšířeném území
výcvikového tábora Brdy.
K hodu III. Ve prospěch navrátilců do území
bývalých vojenských cvičišť
v Čechách, do něhož patří
i poškozené obce okresu rokycanského, zprvu
uvolnila Národní banka československá
se souhlasem ministerstva financí a ve shodě s Koordinančním
výborem pro obnovu území býv. vojenských
cvičišť v Čechách z vázaných
vkladů na nejnutnější životní
potřeby 1000 Kčs pro rodinu navrátivší
se do těchto oblastí.
Na nápravu škod způsobených na majetku
za okupace mohou podle směrnic ministerstva financí
ze dne 15. prosince 1945 (uveřejněných v
Úředním listě I., č. 156 ze
dne 19. prosince 1945) peněžní ústavy,
u nichž mají navrátilci vázané
vklady, ve vlastní pravomoci na předložení
řádných dokladů uvolniti potřebné
částky až do 5000 Kčs.
Dále sjednala Národní banka československá
se Sdružením českých měst a obcí
vyvlastněných za okupace dohodu k urychlenému
vyřízení žádostí jednotlivých
navrátilců o uvolnění vázaných
vkladů v tom smyslu, že jmenované Sdružení
prostřednictvím svých důvěrníků
v jednotlivých obcích takové žádosti,
ověřené místními národními
výbory, hromadně předá příslušným
úřadovnám Národní banky Československé.
Tyto žádosti se vyřizují přednostně.
K bodu IV. Místní národní výbor
v Příkosicích a další místa
trati Rokycany-Nezvěstice požádala ředitelství
státních drah v Plzni o úprava jízdního
řádu, a to hlavně v tom smyslu, aby vlaky
jezdící v trati Rokycany-Mirošov byly prodlouženy
až do Příkosic (celkem 5 vlaků). Ředitelství
stát. drah. v Plzni mohlo vyhověti žádosti
jen částečně a prodloužilo do
Příkosic 2 motorové vlaky. Pro nedostatek
pohonných látek musely však býti tyto
vlaky dočasné zrušeny. Zrušené
vlaky budou opět zavedeny a též ostatním
požadavkům bude vyhověno, jakmile to provozní
poměry dovolí.
Ministerstvo dopravy připomíná, že na
trati Rokycany-Mirošov jezdí denně 6 dvojic
vlaků, na trati Mirošov-Nezvěstice 4 dvojice
vlaků. Podle názoru ředitelství stát.
drah v Plzni není potřebí prozatím
zaváděti další vlaky.
Pro trať Mirošov-Padrť-Rožmitál p.
Tř. má koncesi k pravidelné dopravě
osob A. Navrátilová z Rožmitálu p. Tř.
Tato však prozatím dopravu neprovozuje, jelikož
nemá v provozu schopný autobus. Linka ČSD
nemůže býti prozatím zřízena
jednak pro naprostý nedostatek autobusů, jednak,
že silnice pro jízdu autobusem jest ve velmi špatném
stavu. Přes to však ředitelství státních
drah v Plzni uvažuje o vhodné úpravě
autobusové dopravy v tamním kraji.