Podepsaní navrhují: Prozatímní Národní
shromáždění republiky Československé
rač se usnésti na tomto zákoně:
Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tamto zákoně:
Ustanovení §§ 1, 6, 7, 11 a 14 zákona
ze dne 19, prosince 1934, č. 279 Sb. z. a n., se mění
a znějí takto:
§ 1 zní:
"(1) Vojenská služba se započítává
státním zaměstnancům plně pro
zvýšení platu.
(2) Toto započtení se provede v příslušné
nejnižší platové stupnici, která
je u té které služební kategorie stanovena.
Byla-li vojenská služba započtena nebo jinak
zhodnocena pro ustanovení nebo pro zvýšení
platu již ve služebním poměru předcházejícím,
provede se započtení jen pokud toto dřívější
započtení nebo zhodnocení nemělo vlivu
na výši platu v nynější platové
stupnici.
Zaměstnancům, kteří jsou ve vyšší
platové stupnici, provede se započtení obdobně,
pokud započtení provedené v příslušné
nejnižší platové stupnici bude míti
vliv na platové zařadění v nynější
platové stupnici, provedené podle pravidel platných
při povýšení (§ 17 platového
zákona a obdobné předpisy).
Zaměstnancům, kteří přestoupí
do vyšší služební třídy,
provede se započtení v nejnižší
platové stupnici této služební třídy,
pokud započtení již převedené
v nižší služební třídě
nemělo vlivu na. výši služného,
stanovenou podle § 18 platového zákona a obdobných
předpisů; totéž platí obdobně
při přestoupení z poměru zřízeneckého
do poměru úřednického."
§ 6, odst. (1) zní:
"Doba vojenské služby je započitatelná
pro odpočivné (zaopatřovací) platy
civilních státních zaměstnanců,
a to jak pro nárok, tak pro výměru."
§ 7 doplňuje se druhým odstavcem, který
zní:
"Vojenskou službou rozumí se každá
vojenská služba, konaná v čs. armádě,
pokud nebyla z trestu prodloužena."
§ 11 zní:
"Ustanovení § 3 platí pro civilní
zaměstnance, pokud jsou ještě v příslušné
nejnižší platové stupnici."
§ 1 zní:
"Započtení vojenské služby, konané
v zahraniční armádě, v útvarech
odboje a složkách, postavených jim na roveň,
upraví zvláštní předpisy.
Vojenská služba, konaná v býv. rakouskouherské
armádě, pokud nebyla započtena podle dřívějších
předpisů; může být na žádost
zhodnocena podle zásad tohoto zákona."
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. května 1946. Provedou jej všichni členové
vlády.
Při hodnocení vojenské služby veřejných
zaměstnanců pro účely platového
postupu je možno v přítomné době
zhruba rozlišovat tři skupiny zaměstnanců
prvou, u které vojenská služba (konaná
většinou ještě v armádě
rakousko-uherské) byla zhodnocena pra účely
časového postupu zpravidla plně (zákon
č. 222 z 9. dubna 1920 a vládní nařízení
č. 165 Sb. z. a n. ze dne 3. května 1922);
druhou, u které se vojenská služba (konaná
většinou v československé armádě
před rokem 1934) vůbec nezapočítává;
třetí, u které se započítává
jen vojenská služba presenční, a to
polovinou podle zákona č. 219/34 Sb. z. a n.
Tyto křiklavé rozdíly jsou nespravedlivé
a nejsou nikterak odůvodněné. Plnění
vojenské povinnosti je spojeno s osobními oběťmi
a odříkáním. Je nespravedlivé,
aby tato povinnost působila těm, kteří
jí dostáli, ještě další
materielní újmy. V právním a platovém
systému státně-zaměstnaneckém
bylý tyto újmy zvlášť citelné,
jak lze zjistiti srovnáním se zaměstnanci
stejného služebního stáří,
kteří k splnění vojenské povinnosti
nebyli povoláni.
Zákon č. 279/4 Sb. z. a n., vydaný v době
nejhlubší hospodářské krise,
chtěl tuto křivdu odstranit aspoň částečně.
Křivdu fakticky neodstraňoval, vytvářel
jen pro ni novou formu.
Zákonodárce musel si být nedostatku zákona
jasně vědom, jak prozrazuje znění
§ 14, které zmocňovalo vládu k rozšíření
účinnosti zákona "ve vhodné době".
Skutečnost, že tohoto zmocnění nebylo
použito ani v době zvýšeného ohrožení
státu, kdy důsledky hospodářské
krise pominuly, je příznačná pra tehdejší
režim.
Jsme přesvědčeni, že jakýkoliv
další odklad, stejně jako polovičaté
řešení, je nemístné, a že
spravedlivé zhodnocení vojenské služby
je nutné s hlediska brannosti národa.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh byl přidělen výboru sociálně-politickému
a rozpočtovému.