Rozvoj hospodářského blahobytu v osvobozené vlasti musí míti základ v dobrých předpokladech rozvoje a růstu všech hospodářských složek. Jednou z nejdůležitějších složek jest drobné a střední podnikání, živnosti a řemesla. Tato utrpěla průběhem války velké škody, z nichž nedostatek školeného dorostu jest jedním z nejhlavnějších. Péči o věci učňovské, a to nejen po stránce sociální, ale i po stránce odborného výcviku, musí býti věnována největší péče.

Naléhavou otázkou, která poškozuje dobrý rozvoj živností a řemesel jest otázka úpravy učňovského školství, ve kterém se provádějí experimentace a stálým rozšiřováním učebních hodin na školách učňovských gest ztěžováno řemeslné vyučení učňů v řemesle či živnosti samé a velkým počtem hodin strávených na učňovské škole jest v řadě neposlední finančně zatěžován zcela a výlučně učební pán. Pro učně v živnostech a řemeslech jest přece nejdůležitější získati zručnost v povolání a vycvičiti se prakticky v praktických zkušenostech a potřebách toho kterého povolání. Toho lze ubýti jedině pobytem a učením se v odborné práci samé, v provozovně a dílně. Theorie jest jen pomůckou a má doplniti jen tím nejpotřebnějším vlastní základ odborné přípravy - výcvik v dílně. Bohužel dějí se pokusy přeměniti pomocné odborné školství učňovské a nějaký zvláštní vyšší druh školství, který však nikdy nemůže nahraditi specielní školství střední nebo odborné. Jestliže jsou nedostatky základů obecného vzdělání u dnešní generace učňovské, třeba tento problém jako zjev přechodný řešiti přechodnými opatřeními a nikoliv přestavovati celé učňovské školství, jak se o to někde činí pokusy. Jedním z nich jest také nedávno vyhlášené opatření ministerstva školství a osvěty, které zvyšuje počet vyučovacích hodin na učňovských školách na 16 hodin týdně. Provedením tohoto opatření byl by prakticky znemožněn kvalitní výcvik učňů v řemeslech a v živnosti, neboť zvýšení počtu vyučovacích hodin znamená také zvýšení počtu hodin nutných ku přípravě do školy, takže by se učeň k praktickému školení v povolání samém v dílně a návodě dostal jen na zcela nepatrný zlomek pracovní doby, kterou žádný svědomitý zaměstnavatel, zvláště u učňů nemůže a nechce prodlužovati.

Tato otázka potřebuje naléhavého řešení, které by přispělo k uklidnění v řemeslech a živnostech, aby tyto kategorie mohly se v klidu věnovati svým povoláním a výchově svých nástupců - dorostu živnostenského a řemeslnického, jednak na druhé straně, aby rodiče dětí, kteří své děti chtějí dáti na řemeslo, věděli, že jejich děti se opravdu zvolenému povolání, řemeslu či živnosti, řádně a důkladně vyučí.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra školství a osvěty:

1. Zda jest mu známo opatření o dalším rozšíření vyučovacích hodin na školách učňovských,

2. zda jest ochoten opatření to po slyšení zájmových organisací živnostenských a řemeslnických podrobiti revisi;

3. zda jest ochoten zaříditi, aby pro příště otázky 'učňovského školství byly řešeny po slyšení a po dohodě se zájmovými organisacemi živnostenskými a řemeslnickými.