Podepsaní navrhují: Prozatímní Národní shromáždění račiž se usnésti na tomto zákoně:

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon dekret presidenta republiky ze dne 27. října 194, č. 116 Sb., o změně zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. a vládního nařízení ze dne 17. července 1938, č. 124 Sb., o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných a o platovém příspěvku k nejnižšímu ročnímu příjmu duchovenstva se změnami a doplňky v tomto zákoně uvedenými.

Článek I., § 1. dekretu bude zníti:

Ustanovení § 1, odst. 1. zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. a § 2, odst. 1. vládního nařízení ze dne 17. července 1928, č. 124 Sb. se mění a zní:

"Nejnižší příjem (kongrua) duchovenstva kongruálních církví, činného při správě farních úřadů, jakož i při veřejné duchovní správě na místech systemizovaných se souhlasem státní správy kultové, se stanoví roční částkou Kčs 15.9oo.-, která se zvyšuje po každých třech rocích započitatelné služební doby o Kčs 1728.-, nejvýše však celkem desetkrát."

Článek I., § 2. dekretu bude zníti: Ustanovení § 5, odst. 2. zákona ze dme 25. června 192 6, č. 122 Sb. a § 201, odst. 2. vládního nařízení ze dne 17. července 1928, č. 124 Sb. se mění a zní:

"Povinnost platiti pensijní příspěvky se pro duchovní kongruálních církví zrušuje".

Článek II., § 1. dekretu bude zníti:

"K doplňku kongruy přísluší duchovním platový přídavek 6.oo0 Kčs ročně, jenž se snižuje od 3. zvýšení kongruy na 4.8oo Kčs ročně a od 9. zvýšení kongruy na 3.6oo Kčs ročně".

Ustanovení čl. V. dekretu se ruší článek VI. dekretu bude označen jako čl. V.

Ministru vnitra se ukládá, aby jako přílohu tohoto zákona uveřejnil úplné znění citovaného dekretu o úpravě tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provedou jej všichni členové vlády.

Dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1915, č. 116 Sb., platí podle svého čl. VII. jen pro země české. Pro stylisaci jeho čl. I., § 1 bylo však nesprávně použito textu § 1 kongruového zákona č. 122/1926 Sb. ["Nejnižší příjem (kongrua) duchovenstva kongruálních církví a. náboženských společností státem uznaných případně recipovaných..."], jenž ale platil pro celé tehdejší území republiky, tudíž i pro Slovensko a nynější Zakarpatskou Ukrajinu. V českých zemích jsou podle platného právního řádu církvemi kongruálními jen církev katolická a pravoslavná. Slova "a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných...") se týkala pouze Slovenska a býv. Podkarpatské Rusi, kde jsou recipovanými církvemi (srov. § 6 zák. čl. XLIII/1895 o svobodném vyznání náboženském) vedle jmenovaných již dvou církví ještě církev evangelická reformovaná, církev evangelická augšpurského vyznání, pak církev řecko-východní rumunská a posléze unitáři a židi. Církvi katolické se dostalo tam kongruy zák. čl. XIV/1898, ostatním recipovanými církvím a nábož. společnostem pak zák. č. XIII/1909.

Ježto dekret č. 116/1945 Sb. se vztahuje jen na země české, třeba jeho stylisaci upraviti tak, aby byla ve shodě s právním řádem, jenž zde platí.

Použitá stylisace, že pensijní příspěvky se zrušují pro duchovní "na které se použije tohoto dekretu", může zavdávati podnět ke sporům a k nejistotě, na které tedy duchovní se dekretu má použíti a pak, kdo je povolán o tom rozhodovati.

Zatím je ale věc zcela jednoduchá. Pensijní příspěvky platili dosud jen duchovní kongruálních církví; duchovní dotačních církví byli a jsou pojištěni na pensi u pojišťoven. Pensijní příspěvky za ně platí jejich církve a náboženské společnosti z dotací, poskytovaných jim podle kongruového zákona z prostředků státních.

Navržená stylisace neobsahuje proti textu dekretu naprosto žádné novum, vyjadřuje jen jasněji úmysl zákonodárcův a zavadí plnou právní jistotu.

Při stylisaci tohoto ustanovení byl autor dekretu ovlivněn předpisy, platnými pro: státní a jiné veřejné zaměstnance a nevzal patřičného zřetele má zvláštní povahu platového systému, zavedeného pro kongruální duchovní, kteří nedostávají z náboženské matice (pravoslavná ze státní pokladny) platu, nýbrž pouze doplňky kongruy, pokud tato není plně uhrazena vlastními příjmy beneficiálními.

Salvatorní klausuli odst. 2. navrhujeme jako zbytečnou vypustiti, poněvadž případ, jejž má na zřeteli, nesprávně tam však vyjádřený, nemůže vůbec nastati, poněvadž kongrua se po každých třech započitatelných letech zvyšuje o roč. 1728 Kč, kdežto platové přídavky se snižují po 2. a 8. trienálce postupně jen o 12oo Kčs, takže zůstává v každém případě navíc (1728 - 12oo =) 528 Kčs. Mimo to pro určení, v jaké výši náleží tomu kterému duchovnímu platový přídavek, může býti vodítkem jedině výše dosažené kongruy, nikdy však vyplácený doplněk kongruy. Stejně veliký doplněk kongruy může totiž míti třeba duchovní, úplný začátečník, jako duchovní se 40 lety, poněvadž záleží tu také na tom, jaká část kongruy je uhrazena z vlastních místních příjmů beneficia.

Po stránce materiálně-právní je navržená stylisace v naprosté shodě s čl. III. dekretu, poněvadž výše dosažené kongruy při 2. jejím zvýšení činí 19.359 Kčs, od 3. zvýšení kongruy pak 21.084 Kčs, při 8. zvýšení 29.724 Kčs, od 9. zvýšení pak 31.452 Kčs ročně.

Ustanovení tohoto článku je v rozporu s ustanovením čl. I, § 1 dekretu. Čl. I, § 1 přiznává nárok na kongruu podle, dekretu č. 116/1945 Sb. duchovenstvu, činném při správě farních úřadů, jakož i při veřejné duchovní správě na, místech systemisovaných se souhlasem státní správy kultové. Naproti tomu podle čl. V. se těmto dekret vztahuje na duchovní, jejichž kongrua byla upravena zákonem č. 122/1926 Sb. Tím se nesprávně omezuje okruh osob, pro něž dekret platí, poněvadž čl. V. bezdůvodně vylučuje ze zvýšení všechny duchovní, jejichž kongrua nebyla upravena zákonem č. 122/1926 Sb., t, j. tedy zejména ony, kdož mají vyšší místní příjmy, než činila stará kongruální mez podle zákona č. 122/1926 Sb., t. j. 18.720 Kč ročně, bez ohledu na to, že jejich příjmy nedosahují nové kongruální hranice podle dekretu č. 116/1945 Sb., t. j. částky 33.128 Kčs.

Poněvadž tedy ustanovení ta jsou ve vzájemném rozporu a úmysl zákonodárcův je jasně a přesně vyjádřen v čl. I., § 1, je nutno čl. V. vypustiti, aby se jím do věci nezanášel zbytečný zmatek.

Současně navrhujeme, aby se Prozatímní národní shromáždění republiky Československé usneslo na této

Vládě se ukládá, aby předložila Národnímu shromáždění návrh nového zákona o úpravě platových poměrů duchovenstva, který by

a) přiznal ruské pravoslavné církvi povahu církve kongruální,

b) zrovnoprávnil i církve a náboženské společnosti, jimž se dostal o státního uznání podle zákona ze dne 20. května 1874, č. 68 ř, z., až po vydání kongruového zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb.

Ad a) Podle dosavadního platného právního řádu jsou na našem území kongruálními z církví pravoslavných jen pravoslavná církev jurisdikce srbské a rumunské (srov. na př. důvodovou zprávu ke kongruál. vlád. nařízení č. 124/1928 Sb.). Ruská pravoslavná církev nebyla a dosud není u nás církví ani kongruální ani dotační a proto nemá ani ona, ani její duchovní vůči sátu nároku na nějakou hmotnou podporu nebo zabezpečení. Poněvadž ani v dekretu č. 116/1945 Sb. nebylo na ni vzpomenuto, má nyní býti nedopatření to odstraněno v novém kongruálním zákoně, jehož návrh by vláda předložila Národnímu shromáždění na základě této resoluce.

Ad b) Požadavek tento je ve shodě s prohlášením p. ministra školství a osvěty prof. dr Nejedlého, učiněným dne 1. února t. r. v kulturním výboru Národního shromáždění, podle něhož se připravuje zrovnoprávnění ostatních církví (t. j. církví, jež nejsou ani kongruálními ani dotačními.)