Budování Československé armády je jedním z největších a nejodpovědnějších úkolů, před něž je postaven parlament, vláda i vojenská správa. Tvrdé zkušenosti právě minulých.let jasně ukázaly,,jak trvání státu a bezpečnost národa jsou odvislé od armády technicky a odborně vysoce vyspělé a jak záleží na jejích politických a mravních kvalitách. Právě z těchto politických a mravních kvalit, které musí vyrůstat ze základních požadavků a potřeb nejširších mas lidových, je nutno čerpati hlavní západy při budování naší nové armády, aby v ní lid viděl vždy svého přítele a ochránce.

Tohoto úkolu je možno dosáhnouti jenom úzkou a plně odpovědnou:spoluprací parlamentu; vlády a vojenské správy. Jestliže práce parlamentu a vlády pozůstává především v určení zásadních směrnic a norem, ,jakož i v kontrole jejich provádění, připadá vojenské správě největší a nejodpovědnější úkol v provádění těchto směrnic a norem tak, aby armáda podle přání lidu se skutečně stala armádou lidovou, demokratickou, a aby její odborná a bojová vyspělost dosáhla nejvyššího stupně.

Poněvadž vojenská správa jeli představována velitelským sborem v nejširším slova smyslu; je úkolem parlamentu; aby nyní při zřizování tohoto velitelského sboru byla armádě dána zákonem možnost vytvořiti velitelský sbor co nejdokonalejší a mravně i odborně plně schopný splniti tento úkol. To všechno je možné jen tedy, když vojenská správa provede tento zákon nejen formálně, ale především podle oněch vysokých mravních měřítek, jež jsou vlastním smyslem zákona.

Návrh zákon, jak byl parlamentu předložen, zamýšlel provésti očistu pouze mezi důstojníky a rotmistry z povolání, kteří jimi byli již 29. září 1938 v zemích českých. Byl proto jenom dílčím řešením celého problému našeho velitelského sboru. Z toho důvodu branný a ústavně právní výbor podrobily vládní návrh zákona podrobnému rozboru a diskusi, dospěly k těmto základním názorům:

1. Budování naší armády může býti s úspěchem provedeno jen tehdy, jestliže bude jednotně v celé Československé republice. Očista velitelského sboru, která je při tomto budování prováděna, musí se říditi jednotným politickým i mravním měřítkem.

2. Stejně tak důležitým je jednotné začlenění a stmelení všech složek velitelských sborů, jak byly vytvořeny v minulých letech v boji proti okupantům.

3. Dosavadní budování naší armády bylo ovládáno normami, vzniklými v různých časových obdobích, dále dílčími potřebami jednotlivých složek domácího a zahraničního odboje. Při zásadě stejných politických i mravních měřítek pro budování velitelských sborů nové armády, jež teprve tímto zákonem jsou přesně vymezena, nebylo možné dáti souhlas ke zpětné platnosti zákona a tedy ke schválení opatření; jež vojenská správa byla nucena v době revoluční a až do dneška učiniti.

Zákonem je také prováděna očista naší branné moci od těch vojenských osob z povolání, které se v době okupace nechovaly tak, jak bylo možno i nutno od nich očekávati. Československá branná moc existovala právně i v době nesvobody podle zásady právní kontinuity, podle níž Československá republika nepřestala ani v době nesvobody státoprávně existovat. Zákon z tohoto stanoviska vychází. Považuje za samozřejmé, že bylo právní a služební povinností důstojníků a rotmistrů z povolání v době nesvobody, která byla faktickou dobou války proti nepříteli, zúčastniti se bojů proti okupantům. Proto také neplnění této povinnosti musí míti příslušné důsledky.

Branná pohotovost státu, která byla vyhlášena 23. září 1938, trvala až do 31. prosince 1945. Ostatně válečný stav byl vyhlášen i formálně presidentem republiky ze dne 16. prosince 1941. Nehledě k těmto formálním znakům, ukazujícím, že republika byla ve válečném stavu, vyplývá tato okolnost z faktického stavu okupace státního území nepřítelem. Tato okolnost sama o sobě ukazuje, že válečný stav nastal, i kdyby nebyl žádným orgánem prohlášen.

Vzhledem k novému pojetí celého zákona bylo nutno také systematicky provést jeho přestavbu a doplnění. Zákon, který předkládá branný a ústavně právní výbor Prozatímnímu Národnímu shromáždění, je rozdělen na tři části, z nichž prvá pojednává o povolání do činné služby a ponechání v činné službě některých důstojníků a rotmistrů z povolání, druhá pak o převzetí některých osob do československé branné moci jako důstojníků nebo rotmistrů z povolání a třetí konečně obsahuje všeobecná ustanovena, v § 23 pak zahrnuj e pod platnost zákona i ony osoby, které se staly československými důstojníky nebo rotmistry z povolání v době od 30. září 1938 do 15. března 199.

§ 1 zahrnuje do působnosti tohoto zákona všechny důstojníky a rotmistry z povolání, kteří sloužili v československé armádě již dne 29. září 1938, anebo kteří do ní byli později povoláni a konečně kteří se stali důstojníky nebo rotmistry z povolání u jednotek Československé zahraniční armády.

Tento paragraf upravuje služební a platové poměry důstojníků a rotmistrů z povolání, povolaných do činné služby podle ustanovení § 1. Bere při tom zvláštní zřetel k povýšení a ustanovení důstojníků z povolání v armádě bývalého slovenského státu, pokud budou podle ustanovení tohoto zákona přijati do Československé branné moci. Poněvadž zákon vychází ze skutečnosti, že československá branná moc existovala i v době nesvobody, ustanovuje, že služební a platové poměry vojenských osob do činné služby povolaných budou upraveny taky jako kdyby od 30. září 1938 nepřerušily činnou službu vojenskou.

Je samozřejmé; že než budou vojenské osoby povolány do činné služby podle ustanovení tohoto zákona, jsou mimo činnou službu. Budou-li však povolány do činné služby podle ustanovení tohoto zákona, rozumí se tím, že budou považovány za vojenské osoby v činné službě od doby, kdy činnou službu znovu skutečně nastoupily.

Odst. 2. vztahuje se pouze na vojenské osoby, zahrnuté pod ustanovení § 1, odst. 2 a 3, pokud pobudou ponechány v činné službě.

Odst. 3. pak vpravuje branný poměr vojenských osob uvedených v § 1, odst. 1, které nebudou do činné služby povolány.

§ 4 jedná o sankcích, které budou použity proti vojenským osobám, jež nepodají přihlášku do činné služby podle § 1 5 tohoto zákona.

Tímto ustanovením je dána přijímací odvolací komisi možnost podati návrh na rychlé opatření ministra národní obrany proti vojenským osobám, u nichž komise zjistily, že hrubě porušují své povinnosti po stránce národní a státní spolehlivosti.

Stíhání osob, které se provinily jednáním nebo opomenutím podle § 12, čís. 1, 2, 4 až 12, bude provedeno kárnými výbory podle zákona č. 154 ex. 1923 Sb. Podle odstavce 2. je kárný výbor oprávněn, aby vyslovil v případech tam uvedených nález, že potrestaná osoba nemůže býti ustanovena ve služebním nebo pracovním poměru ve veřejné správě. Kárný výbor není oprávněn vysloviti v nálezu takovou výluku u osob, které při stíhání veřejné služby civilní, neboť jinak by došlo ke kolisi, při stíhání po dle to-boto zákona a podle příslušných norem o provádění očisty v civilních, státních nebo jiných veřejných úřadech.

§ 7 upravuje služební poměr důstojníků a rotmistrů z povolání, který vznikl jejich převedením do státní nebo jiné veřejné služby, zejména podle vládního nařízení č. 139 ex 1938 Sb. a vládního nařízení č. 145 ex. 1939 Sb. Jestliže takováto vojenská osoba byla povolána podle ustanovení tohoto zákona do činné služby, zrušuje se její služební poměr, založený převedením, dnem nastoupení do činné služby. U těch, kteří povoláni nebudou, se tímto zákonem na jejich dosavadním služebním poměru ve státní nebo jiné veřejné správě nic nemění. Případná nutná úprava tohoto poměnu přísluší příslušnému úřadu.

Nedotčen zůstává také služební poměr u těch důstojníků a rotmistrů z povolání, kteří nebyli převedeni do státní nebo jiné veřejné služby a kteří byli na př. přeloženi do výslužby nebo propuštěni s odbytným a nebudou povoláni do činné služby podle tohoto zákona. Likvidace vládního vojska a úprava poměrů gážistů tohoto vojska bude provedena zvlášť.

Podle § 17 branného zákona mají některé o aby závazek k další činné službě na dobu předem stanovenou, která přesahuje dobu zákonité presenční služby. Jsou to zejména ti, kteří obdrželi stipendium vojenské správy a z tohoto důvodu se zavázali k další činné službě. Po dobu okupace vojenskou službu nekonali a nemůže jim proto býti tato doba započten.a do doby; k níž se zavázali. Výjimku tvoří Tužba ve veřejné správě. Důvod závazku je náklad státem vynaložený na tyto osoby a je proto opodstatněno, aby závazek vůči státu z tohoto důvodu převzatý byl také plněn.

Československá armáda není nástupkyní armády bývalého slovenského státu a proto důstojníci a rotmistři armády bývalého Slovenského státu stanou se příslušníky Československé armády jen tehdy, budou-li do ní převzati podle ustanovení tohoto zákona. Ti z nich, kteří převzati podle ustanovení tohoto zákona nebudou, nemají proto nároku na pensi nebo odbytné. Je ovšem ponechána možnost, aby ve zcela výjimečných případech zvláštního zřetele hodných byl jim přiznán nárok na výslužné; případně na odbytné podle ustanovení zákona ze dne 17. února 1922 č. 76 Sb. a podle předpisů jej pozměňujících nebo doplňujících. Pokud ovšem tyto osoby do československé branné moci jako důstojníci nebo rotmistři z povolání loudou převzaty a splní tedy přísné podmínky tohoto zákona; budou jejich služební a platové poměry upraveny tak, jako kdyby ode dne, kdy se v armádě bývalého slovenského státu staly důstojníky nebo rotmistry z povolání, konaly činnou službu jako českoslovenští důstojníci a rotmistři z povolání. Při tom se jim ponechávají hodnosti nabyté v armádě bývalého slovenského státu nejpozději do 29. srpna 1944, t. j. do dne vypuknutí slovenského národního povstání.

V odst. 1 tohoto ustanovení jsou postaveny na roveň osobám, které se přihlásily k německé nebo maďarské národnosti i ony osoby, které se ucházely o udělení německého nebo maďarského státního občanství; neboť tím vlastně daly jednoznačně najevo svoji příslušnost k německé nebo maďarské národnosti.

K odst. 2. Pokud jde o členství v kuratoriu pro výchovu mládeže jde o osoby, které tvořily kuratorium jako vedoucí sbor povinné služby mládeže podle vl. nař. čís. 187/42 a nařízení předsedy kuratoria ze dne 3. srpna 1942 č. 276.

K odst. 3: činnou účastí na domácím odboji jest rozuměti účast ve smyslu bojovém, partyzánském, po případě aktivní organisovanou přípravu těchto bojových a partyzánských akcí. Vyplývá to ostatně již z úvodu této důvodové zprávy, která stejně jako zákon klade právě mimořádný důraz na splnění zvláštních právních a služebních povinností vojenských osob z povolání k boji proti nepříteli. Nelze rozhodně za tuto činnost považovat poslouchání zahraničního rozhlasu a rozšiřování jeho zpráv, stejně jako t. zv. sabotáž spisovou.

Účast na květnovém povstání je pouze částečným plněním uvedené povinnosti důstojníků a rotmistrů z povolání, i když povstání je vysoko hodnoceno pro jako obrovský politický i vojenský význam. Povinnost zařaditi se do boje za osvobození republiky nastala pro vojenského gážistu z povolání mnohem dříve než v květnu 1945.

Je nutno ovšem poukázati na některé případy absolutní nemožnosti činné účasti na domácím odboji jako je na př. žalářování po největší část doby okupace. U těchto osob nelze požadovati v důsledku absolutní nemožnosti účast na domácím odboji.

Do osob míněných v odst. 6 je nutno také zahrnouti důstojníky a rotmistry t. zv. Hašíkovy armády; která za slovenského národního povstání vytrvala ve službách t. zv. slovenského státu. Výjimku nutno učiniti pouze u těch, kteří byli do této armády vyslání se zvláštními úkoly veliteli slovenského národního povstání.

Ostatní ustanovení tohoto paragrafu nepotřebují výkladu.

Je nutno zdůraznit stanovisko zákona, že nadále mohou býti důstojníky nebo rotmistry z povolání. pouze ony vojenské osoby, které splní všechny podmínky uvedené v § 12 tohoto zákona, zejména pak také podmínky odst. 3 tohoto paragrafu.

Na naléhavou žádost vojenské správy odůvodněnou nedostatkem důstojníků a rotmistrů z povolání, kteří splnili všechny přísné podmínky tohoto zákona, ponechal branný a ústavně právní výbor ministru národní obrany možnost zařaditi do československé armády, anebo v ní ponechati i ony osoby, které splnily všechny podmínky tohoto zákona až na podmínku domácího odboje během okupace, uvedenou v § 12 odst. 3 tohoto zákona. Tu pak v případě naléhavé potřeby na odůvodněný návrh přijímací nebo odvolací komise mohou býti povolány do činné služby vojenské osoby v hodnosti do podplukovníka, nikoli starší 55 let, jestliže se alespoň činně zúčastnily povstání v květnu 1945 nebo účinně podporovaly bojové úsilí spojeneckých nebo našich armád o osvobození Československé republiky. Mezi těmito osobami a ostatními důstojníky a rotmistry z povolání, kteří plně vyhovují ustanovením tohoto zákona, je však nutno učiniti jasnou dělící čáru tím, že již v jejich dekretu bude vyznačena skutečnost, že jsou zařazeni do československé branné moci podle tohoto výjimečného ustanovení. Mimo to je nutně plně respektovat také ustanovení odst. 2 a 3 tohoto paragrafu, která jednají právě o sankcích za nesplnění povinnosti důstojníka nebo rotmistra z povolání v plném rozsahu jíž v době nesvobody.

I když není vyslovena plná závaznost ministra národní obrany na návrhy komise přijímací nebo odvolací, je přece jen považováno za samozřejmé, že tyto návrhy budou respektovány. Tím ovšem ani zdaleka nemá býti dotčeno právo, dané ministru národní obrany v §u 6, odst. 5 tohoto zákona.

Zásadně se stanoví povinnost všech osob spadajících pod ustanovení tohoto zákona, aby podaly ve lhůtě jim určené přihlášky s potřebnými daty, jak budou stanovena vojenskou správou. Nepodání přihlášky má za následek sankce, uvedené v § 4 tohoto zákona. Uvedené paragrafy jednají dále o složení a jednání v přijímacích a odvolacích komisích a nepotřebují dalšího výkladu.

Nepotřebují výkladu.

Tímto ustanovením j sou zahrnuty do zákona také ony vojenské osoby, které se staly československými důstojníky nebo rotmistry z povolání sice již v době nesvobody, ale před 15. březnem 1939.

Výbory ústavně právní i branný vyjádřily v tomto ustanovení svůj zásadní názor, že zákon nemá působiti nazpět a nemají jim býti tedy sankcionována dosavadní opatření, učiněná při povolávání, ponechávání a přebírání důstojníků a rotmistrů z povolání do československé branné moci. Je ovšem samozřejmé, že přijímacími odvolacím komisím zřízeným podle tohoto zákona, bude dán k disposici spisový materiál dosavadních přijímacích a odvolacích komisí.

Konečně je zdůrazněna v tomto ustanovení zásada, že lze podle něho do československé branné moci převzíti nebo do činné služby povolati osoby, na něž se tento zákon vztahuje, jen po dobu jednoho roku od jeho vyhlášení.

Branný výbor je si vědom, že osnova nepostihuje zejména ty vojenské osoby z povolání, které nebudou povolány podle tohoto zákona do činné služby, poněvadž nesplnily předpoklad §u 12, odst. 3 tohoto zákona.

Dále konstatoval branný výbor, že osnova nepamatuje dostatečným způsobem na činnost těch vojenských osob z povolání, které v době okupace skutečně bojovaly proti nepříteli se zbraní v ruce na domácí frontě nebo vykonávaly služby této činnosti rovnocenné. Z těchto důvodů usnesl se branný výbor k návrhu poslanců Kubáta, Vaverky a Holuba na resoluci, jež je připojena k výborové zprávě pod č. 1.

Někteří důstojníci a rotmistři z povolání vykonávají důležitá povolání občanská, nezbytná z hlediska národního hospodářství: Branný výbor žádá v resoluci 2. na `návrh poslance Hory, aby jejich žádosti o ponechání v občanském povolání v mimořádných a odůvodněných případech byly posuzovány a povolně, pokud to neodporuje zájmům československé armády. Branný výbor žádá, aby Prozatímní Národní shromáždění schválilo obě resoluce.

Ústavně právní a branný výbor navrhují Prozatímnímu Národnímu shromáždění, aby přijalo vládní návrh zákona o úpravě některých právních předpisů vojenských gážistů z povolání (tisk č. 37) ve znění usneseném oběma výbory.

Prozatímní Národní shromáždění, republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Důstojníci a rotmistři z povolání, kteří byli dne 29. září 1938 v činné službě v československé armádě, zůstávají v poměru důstojníků a rotmistrů z povolání, budou-li podle ustanovení tohoto zákona povoláni do činné služby v československé branné moci.

(2) Ti z nich, kteří byli zařazení do československé armády v době od 16. března 1939 do 4. května 1945 k výkonu služby, zůstávají důstojníky a rotmistry z povolání, budou-li ponecháni podle ustanovení tohoto zákona v činné službě.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí i o osobách, které se v této době staly důstojníky nebo rotmistry z povolání u jednotek československé armády v zahraničí.

(1) Vojenským osobám, které budou ponechány v činné službě, přísluší služební a platové postavení; vyplývající z jejich služby v československých jednotkách v době po 15. březnu 1939, a při tom se posuzují, jako kdyby činnou službu jako českoslovenští důstojníci nebo rotmistři z povolání od 29. září 1938 nepřerušily.

(2) Služební a platové poměný vojenských osob, povolaných do činné služby, upraví se dnem povolání do činné služby, pokud z tohoto zákona jinak nevyplývá tak, jako kdyby od 30. září 1938 byly bez přerušení československými důstojníky nebo rotmistry z povolání v činné službě, při čemž se u osob, které konaly službu v armádě bývalého Slovenského státu přihlédne k povýšením (ustanovení důstojníka z povolání) nabytým v této armádě. nejpozději do 29. srpna 1944.

(1) Do té doby, než budou vojenské osoby povolány do činné služby podle ustanovení to boto zákona, jsou mimo činnou službou, pokud z tohoto zákona jinak nevyplývá. Jejich služební a platové poměry řídí se opatřeními, která byla o nich učiněna v době od 30. záři 1938 do 4. května 1945.

(2) Vojenské osoby, které nebudou ponechány v činné službě, přeloží se pokud z tohoto zákona jinak nevyplývá, do výslužby, mají-li aspoň 10 let započitatelných pro nárok na výslužné a jeho výměru, nemají aspoň 14 takových let, přeloží se do zálohy s odbytným. Nárok na výslužné (odbytné) a jeho výměru řídí se ustanoveními zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb.; o vojenských požitcích zaopatřovacích, a předpisů jej pozměňujících nebo doplňujících.

(3) Branný poměr vojenských osob; které, nebudou povolány do činné služby, upraví se, pokud z tohoto zákona nevyplývá jinak; jestliže opatřeními v době od 30. září 1938 do 4. května 1945

a) byly přeloženy do výslužby jako bývalí českoslovenští vojenští gážisté, na poměr vojenských gážistů ve výslužbě,

b) byly převedeny do jiné státní nebo veřejné služby nebo byly propuštěny s platem na odchodnou, na poměr vojenských gážistů v záloze.

Vojenským osobám, které nepadají přihlášky podle ustanovení tohoto zákona, bude odňata vojenská hodnost správním opatřením ministra národní obrany podle § 33 zákona ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním ve znění vyhlášky ministra národní obrany ze dne 8. dubna 1935, č. 65 Sb., o novém znění vojenského kárného zákona.

Přijímací i odvolací komise může učiniti ministru národní obrany návrh, aby vojenská osoba byla zbavena vojenské hodnosti správním opatřením podle § 38 zák. č. 154/19'23 Sb. ve znění novelizovaném (vyhláška ministra národní obrany č. 65/1935 Srb.), jestliže jsou pro takové opatření zvláštní důvody, zejména porušila-li vojenská osoba v době okupace hrubě své povinnosti národní a občanské. (§ 6, odst. 5.).

(1) Proti těm, kteří nebudou povoláni do činné služby nebo v ní ponecháni z důvodů uvedených v § 12, č. 1, 2, 4 až 12, budiž zavedeno řízení před kárnými výbory podle zákona č. 151/1923 Sb. ve znění novelizovaném (vyhláška ministra národní obrany č. 65/ 1935 Sb.).

(2) Bude-li uložen v tomto řízení trest podle § 23, odst. 1, písm. f), g), odst. 2, písm. d), e), odst. 3, písm. d), zákona č. 154/1923 Sb, ve znění novelizovaném (vyhláška ministra národní obrany č. 65/1935 Sb.), může býti u vojenských osob, které nejsou v civilní státní nebo jiné veřejné službě, v nálezu vysloveno, že potrestaná osoba nesmí býti po dobu v něm uvedenou ustanovena ve služebním (pracovním) poměru u státu, zemí, okresů a obcí, jejich nebo jimi spravovaných ústavů, podniků, fondů a zařízení, a že nesmí býti učitelem nebo profesorem veřejných škol.

(3) Pokud bude vysloven u těchto osob trest snížení nebo ztráty služebních nebo zaopatřovacích platů, rozumí se tím snížení anebo ztráta vojenských služebních nebo zaopatřovacích platů.

(4) U vojenských osob, které jsou ve státní nebo jiné veřejné službě, zašle kárný výbor opis právoplatného nálezu příslušnému úřadu (orgánu) k opatření podle předpisů o kárném a očistném řízení platných pro tento úřad (orgán).

(5) Ministr národní obrany může zbaviti vojenskou osobu vojenské hodnosti podle § 33 zákona č. 154/1923 Sb. ve znění novelizovaném (vyhláška ministra národní obrany č.65/ 1935 Sb.), jsou-li pro takové opatření zvláštní důvody, zejména porušila-li osoba v době okupace hrubě své povinnosti národní a občanské.

(6) Ministr národní obrany může učiniti opatření uvedené v předchozím odstavci na návrh přijímací nebo odvolací komise nebo vyžádav si jejich vyjádření.

Služební poměr vojenských osob, jenž vznikl jejich převedením do jiné veřejné sliny, ze-jména podle vlád. nař. ze dne 6. června 1939, č. 139 Sb., o umísťování a jiném zaopatření zaměstnanců vojenské správy a déle sloužících, a podle vlád. nař. ze dne 23. června 1939, č. 1:445 Sb., o převádění důstojníků justiční služby z povolání do občanské soudní služby, pokládá se za zaniklý u těch, které byly ponechány v činné službě u těch, které budou po volány do činné služby, se zrušuje nastoupením činné služby s účinností ode dne povolání do činné služby.

Do doby, po kterou jsou důstojníci a rotmistři z povolání zavázáni k další činné službě podle § 17 zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. (branný zákon), nezapočítává se doba od 15. března 1939 do 4. května 1945, pokud nejde o dobu strávenou ve veřejných službách nebo v armádě býv. Slovenského státu.

Důstojníci nebo rotmistři armády bývalého Slovenského státu, kteří nebyli dne 29. září 1938 československými důstojníky nebo rotmistry z povolání, stanou se důstojníky nebo rotmistry z povolání v československé branné moci, budou=11 převzati podle ustanovení tohoto zákona.

Služební a. platové poměry osob, které budou podle ustanovení tohoto zákona převzaty do československé branné moci jako důstojníci nebo rotmistři z povolání, upraví se v zásadě dnem převzetí tak, jako kdy by ode dne, kaly se v armádě býv. Slovenského státu staly důstojníky nebo rotmistry z povolání, konaly činnou službu jako českoslovenští důstojníci nebo rotmistři z povolání, při čemž se přihlédne k povýšením (ustanovení důstojníka z povolání) nabytým v armádě býv. Slovenského státu nejpozději 29. srpna 1944.

(1) Důstojníci nebo rotmistři, kteří se stali důstojníky nebo rotmistry z povolání v armádě býv. Slovenského státu a nebyli převzati do československé branné moci podle ustanovení tohoto zákona, mohou býti převzati, mají-li aspoň 10 let započitatelných pro nárok na výslužné a jeho výměru, jako vojenští gážisté ve výslužbě, nemají-li takových 10 let, jako vojenští gáži,sté v záloze s odbytným, v obou případech v hodnosti nabyté v armádě býv. Slovenského státu do 29. srpna 1944.

(2) Nárok na zaopatřovací platy (odbytné) a jejich výměru se řídí ustanoveními zákona ze dne 1. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích a předpisů jej pozměňujících nebo doplňujících.

Do činné služby nemůže býti povolán (v činné službě ponechán, převzat do československé branné moci),

1. kdo se od roku 1929 při kterémkoliv sčítání lidu přihlásil k německé nebo maďarské národnosti nebo se stal členem národních skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti nebo se ucházel o udělení německého nebo maďarského státního občanství;

2. kdo byl na vedoucích místech Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Ústředí veřejných zaměstnanců, Hlinkovy strany, Svazu zemědělství a lesnictví a pokud tam nebyl vyslán nebo určen vedoucími činiteli domácího nebo zahraničního odboje, nebo kdo byl dobrovolně členem Kuratoria pro výchovu mládeže, Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Vlajky, Rodobrany, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti, Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti a jiných fašistických organisací podobné povahy (§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů),

3. kdo se nezúčastnil činně domácího odboj e nebo slovenského národního povstání a v obou případech povstání v květnu 1945, ač měl možnost těchto povstání se zúčastnit. Ustanovení o účasti na domácím odboji se nevztahuje na příslušníky jednotek československé armády v zahraničí,

4. kdo v době nesvobody zastával vedoucí funkci ve veřejných službách nebo ve vládním vojsku, pokud tuto funkci nezastával se souhlasem vedoucích činitelů domácího nebo zahraničního odboje. Ustanovení tohoto bodu se nevztahuje na funkce zastávané v armádě bývalého Slovenského státu do 29. srpna 1944,

5. kdo se zúčastnil nepřátelského hospodářského válečného podnikání, zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro německou a maďarskou armádu, prováděl opevňovací práce pro Němce a Maďary, ledaže by k uvedeným činnostem byl donucen úřadem a nemohl se jim vyhnouti, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době nesvobody,

6. kdo přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem organisací pod č. 2 uvedených, vyvinul jakoukoliv činnost proti slovenskému národnímu povstání, o své újmě činy nebo slovy podporoval nebo obhaj oval režim nacistů, fašistů, zrádců a kolaborantů nebo se projevil jako osoba protidemokratická nebo protilidová nebo státně nebo národně nespolehlivá,

7. kdo byl vyzván činiteli domácího nebo zahraničního odboje, aby odjel za hranice k účasti na zahraničním odboji této výzvy neuposlechl,

8. kdo po 15. březnu 1939 byl ve spojenecké nebo neutrální cizině a vrátil se v době nesvobody na území Československé republiky bez zvláštního úkolu, uloženého mu činiteli domácího nebo zahraničního odboje nebo představiteli států, jež byly spojenci Československé republiky ve válce,

9. kdo službu v československé armádě v zahraničí odepřel nastoupiti nebo nenastoupil, ač k tomu měl možnost,

10. kdo odešel před postupující československou armádou nebo armádami spojeneckými, ač tak nemusil učiniti,

11. jehož manželka od roku 1929 při kterémkoliv sčítání lidu se přihlásila k národnosti německé nebo maďarské nebo se stala členem skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti. Ministr národní obrany může po slyšení přijímací komise povoliti výjimku od tohoto ustanovení, přihlásila-li se manželka v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech), v úředním hlášení z Česku nebo Slovenku nebo prokáže-li, že zůstala věrna Československé republice, nikdy se neprovinila proti národu českému nebo slovenskému a buď se zúčastnila boje za osvobození Československé republiky nebo trpěla pod nacistickým nebo fašistickým terorem nebo netrvalo-li manželství v době počínající dnem 15. března, 1939,

12. jehož děti v době zvýšeného ohrožení republiky (18 dekretu presidenta republiky č. 16/1945 Sb.) s jeho souhlasem navštěvovaly německé nebo maďarské školy, ač měly možnost návštěvy škol s vyučovacím jazykem slovanským, nebo jehož nezletilé děti, které podléhaly jeho otcovské moci, v této době žádaly za přijetí na německé vysoké školy.

(1) Z vojenských osob, které podle § 12, odst. č. 3 povolány býti nemohou, budou v případě naléhavé potřeby vzniklé pro nedostatek důstojníků a rotmistrů z povolání na odůvodněný návrh komise přijímací nebo odvolací povolány do činné služby vojenské osoby v hodnosti do podplukovníka, které do dne 5. května 1945 nepřekročily 55. rok věku, pokud jinak vyhovují ustanovením tohoto zákona, jestliže se činně zúčastnily povstání v květinu 1945 nebo účinně podporovaly bojové úsilí spojeneckých nebo naších armád o osvobození Československé republiky.

(2) Vojenské osoby povolané podle odst. 1 nemohou zastávati velitelská místa počínaje velitelstvím pluků a útvarů jim naroveň postavených nebo jim odpovídající funkce ve vojenské správě po dobu 6 let. V případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní obrany tuto dobu zkrátit, nikoliv však na dobu kratší 3 let.

(3) U vojenských osob, které byly povolány do činné služby podle odst. 1, je vyloučena z doby započitatelné pro zvýšení služného doba 6 let. V případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní obrany tuto dobu zkrátit, nikoliv však na dobu kratší jednoho roku.

O povolání do činné služby (ponechání v činné službě, převzetí do československé branné moci) rozhodne ministr národní obrany podle ustanovení tohoto zákona přihlížeje k návrhům komise přijímací, případně odvolací.

(1) Vojenské osoby a osoby uvedené v části II. tohoto zákona jsou povinny podati do 30 dnů ode dne vyhlášení zákona přihlášky, v nichž uvedou všechna potřebná data.

(2) Přihláška je podána včas, prokáže li osoba, která přihlášku nepadala ve lhůtě podle odst. 1 , že přihlášku v této lhůtě nemohla podati pro nepřekonatelnou překážku, a podá ji do 14 dnů po zániku překážky.

Podrobnosti určí ministr národní obrany vyhláškou v úředním listě republiky Československé a ve Věcním věstníku ministerstva náhodní obrany.

(1) Přihlášky přezkoumají přijímací komise pro důstojníky a rotmistry z povolání u ministerstva národní obrany.

(2) Složení a členy komisí určí vláda na návrh mni stra národní obrany. Pokud jde o komisi pro důstojníky a rotmistry slovenské národnosti, učiní ministr národní obrany tento návrh po dohodě s předsednictvem Slovenské národní rady.

(3) Komise se řídí jednacím řádem, který vydá ministr národní obrany.

(4) Komise jednajíc a přihlášce se usnese, že navrhuje ministru národní obrany, aby osoba byla podle ustanovení tohoto zákona do činné služby povolána nebo aby povolána nebyla (v činné službě byla ponechána nebo ponechána nebyla, do československé branné moci byla převzata nebo převzat nebyla).

(5) O návrhu, aby osoba do činné služby povolána nebyla, (v činné službě ponechána nebyla, do československé branné moci převzata nebyla) nebo aby byla povolána jen podle § 13, vyrozumí komise tuto osobu písemně s uvedením důvodů a s poučením o právu odvolacím (§ 17).

(6) Návrh; orby osoba byla povolána do činné služby (byla ponechána v činné službě, převzata do československé branné moci a právoplatný návrh podle odst. 5 předloží komise ministru národní obrany.

(1) Proti usnesení přijímací komise, aby osoba do činné služby povolána nebyla (v činné službě ponechána nebyla, do československé branné moci převzata nebyla nebo aby byla povolána jen podle § 13, je přípustno odvolání k odvolací komisi, která bude rovněž zřízena u ministerstva národní obrany. Odvolací lhůta činí 15 dnů od doručení vyrozumění přijímací komise. Dny poštovní dopravy se nezapočítávají do odvolací lhůty. Odvolání se podává u přijímací komise.

(2) Složení a členy odvolací komise určí vláda na návrh ministra národní obrany, který jej učiní po dohodě s předsednictvem Slovenské národní rady.

(3) Odvolací komise řídí se jednacím řádem, který vydá ministr národní obrany.

(1) Odvolací komise projedná odvolání a potvrdí usnesení přijímací komise nebo odvolání vyhoví a navrhne, aby osoba, o níž jde, byla povolána do činné služby (v činné službě byla ponechána, do československé branné moci byla převzata).

(2) Odvolací komise předloží své usnesení ministru národní obrany.

(3) Odvolací komise může šetření provedené přijímací komisí doplniti buďto sama nebo uložiti doplnění přijímací komisí.

Přijímací i odvolací komise mohou se obraceti ve věcech šetření se žádostí o provedení jednotlivých vyšetřovacích úkolů na vojenská velitelství, úřady, ústavy a soudy, jakož i na občanské soudy a orgány veřejné správy.

(1) Pokud se v tomto zákoně mluví o povolání nebo nepovolání do činné služby, rozumí se tím povolní nebo nepovolání do činné služby podle tohoto zákona.

(2) Pokud se v tomto zákoně mluví o ponechání nebo neponechání v činné službě, rozumí se tím ponechání nebo neponechání v poměru důstojníka nebo rotmistra z povolání podle tohoto zákona.

(3) Pokud se v tomto zákoně mluví o převzetí do československé branné moci, rozumí se tím převzetí za důstojníka nebo rotmistra z povolání do československé branné moci podle ustanovení tohoto zákona.

(4) Pokud se v tomto zákoně mluví o vojenských osobách, rozumějí se tím vojenské osoby, které byly dne 29. září 1938 v činné službě v československé armádě jako důstojníci nebo rotmistři z povolání.

(1) Osoba, která bude do činné služby povolána (v činné službě ponechána, do československé branné moci převzata) je povinna činnou službu nastoupiti (v činné službě pokračovat).

(2) Ministr národní obrany:uvolní v dohodě s příslušným ústředním úřadem osobu, o které bude podle ustanovení tohoto zákona rozhodnuto, aby byla do činné služby povolána (v činné službě ponechána, do československé branné moci převzata) dočasně nebo trvale z činné služby, vyžaduje-li toho naléhavý veřejný zájem.

(3)Osobám, které byly uvolněny dočasně bude udělena bezplatná dovolená. Při nastoupení činné služby posuzují se, jako by nastoupily činnou službu dnem rozhodnutí o povolání do činné služby, i kdož byli uvolněni trvale, přeloží se do zálohy.

(1) Ministr národní obrany může povolati vojenské osoby do činné služby zatímně, dokud nerozhodne o jejich povolání do činné služby podle tohoto zákona.

(2) Osoby zatímně povolané, o nichž ministr národní obrany rozhodl, že do činné služby podle tohoto zákona povolány nebudou, budou propuštěny z činné služby.

(3) Platí o nich, že v době od nastoupení činné služby podle zatímního povolání (odst.1) až do svého propuštění z činné služby konaly činnou službu vojenskou.

Ustanovení tohoto zákona platí obdobně i na vojenské osoby, které se staly československými důstojníky nebo rotmistry z povolání v době od 30. září 1938 do 15. března 1939.

Podrobnosti upraví vláda nařízením.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Rozhodnutí podle tohoto zákona o povolání do činné služby (o ponechání v činné službě, o převzetí do československé branné moci) mohou býti učiněna nejpozději do jednoho roku od jeho vyhlášení.

(2) Zákon provedou všichni členové vlády.

1. Ve veřejnosti je stále poukazováno na případy, kdy byly povolány do činné vojenské služby osoby, které nevyhovují podmínkám a duchu projednané osnovy zákona, a to tím, že svou činností za doby nesvobody nesplnily svou služební povinnost účastí v boji.

Přijímací i odvolací komise nechť při novém prověřování podle tohoto zákona přihlížejí též k dobrému zdání nebo námitkám příslušného orgánu Svazu národní revoluce, po pří= pudě obdobné organisace na Slovensku.

S ohledem na velký význam bojové činnosti partyzánů a domácích bojových organisací v zápase o osvobození státu je třeba spravedlivě zhodnotiti jejich činnost z hlediska branné služby. Budiž s urychlením předložen Prozatímnímu Národnímu shromáždění návrh zákona, jenž v tomto směru plně toto zhodnocení provede. Zásadně nutno považovati domácí bojové organisace za existující součást branné moci v době okupace a v důsledku toho musí býti jejich bojová činnost uznávána za činnou vojenskou službu v celé její právní základně zcela rovnocenně jako u bojovníků zahraničních.

Branný výbor považuje za spravedlivé, aby i vojenské osoby z povolání, které nebudou povolány nebo přijaty do činné služby z důvodu § 12, odst. 3, a jsou v' civilní státní nebo jiné veřejné službě; byly postiženy obdobně § 13 odst. 2 a 3 tohoto zákona. Odůvodňuje to tím, že důstojníci a rotmistři z povolání v době nesvobody měli z titulu svých funkcí v československé armádě právní i služební povinnost boje proti okupantům, tedy povinnost zcela odlišnou od ostatních zaměstnanců státní a veřejné správy. Vyzývá proto vládu, aby ve všech resortech státní a veřejné správy provedla opatření obdobná § 13, odst. 2 a 3 tohoto zákona.

2. Branný výbor Prozatímního Národního shromáždění ukládá ministru národní obrany, aby důstojníkům a rotmistrům v povolání, kteří v době po osvobození vykonávají občanské zaměstnání, které z hlediska národního hospodářství je pro stát nezbytné a užitečné, bylo na jejich mimořádnou žádost o setrvání v dosavadním občanském povolání vycházeno vstříc, pokud tomu ovšem neodporují zájmy československé armády.