V uvedených dvou bankách a pravděpodobně
i v některých jiných, snaží se
vysoká byrokracie proti duchu košického programu
vlády postupovati ve věci provdaných úřednic
naprosto reakčně. I meritu věci sdělujeme
následující:
V předběžných pracech na přípravě
nové platové normy pro zaměstnance banky
řeší se mimo jiné také otázka
provdání úřednic banky, a to v tom
smyslu, že nedefinitivní úřednice, které
se provdají, definitivy nedosáhnou; definitivní
úřednice pak provdáním definitivu
ztratí. Mohou sice nadále zůstati ve služebním
poměru v bance, ale toliko smluvním. Návrh
tohoto ustanovení odůvodňuje se poukazem,
že prý pensijní fond by neunesl pensijních
nároků provdaných úřednic.
Právě uvedený návrh a jeho odůvodnění
jsou v pravém slova smyslu nesociální a v
základním rozporu s novodobými demokratickými
a socialistickými zásadami, jimiž má
býti ovládán služební poměr,
což dokládáme zejména těmito
skutečnostmi a důvody:
1. Uvedený názor a jeho odůvodnění
jsou vlastně jen obměnou nesociálního
a reakčního ustanovení článku
19 dosud platné normy platové českých
zemských peněžních ústavů,
podle kterého provdání ženského
zaměstnance má pro služební poměř
tytéž účinky, jako vzdání
se místa.
2. Ustanovení právě uvedené - celibátní
paragraf - byl a jest opravdu jedinečný přežitek
starých a již dávno překonaných
poměrů a názorů; podle kterých
se rovnoprávnost žen s muži v práci potírala
jak v odměně za práci tak ve starobním
o pojištění.
3. Ustanovení toto nemá obdoby v žádném
jiném předpise o pracovních, mzdových
a platových poměrech, ať veřejnoprávních
nebo soukromoprávních: Zejména také
ne v zákoně o soukromých zaměstnancích
č: 154/1934 Sb. z. a n.; ani v t: zv. Bankovním
tarifu, ani v předpisech o veřejném sociálním
t. j: invalidním, starobním a pensijním pojištění.
4. Tak zejména, § 32,Služební pragmatiky
pro státní úředníky a zřízence
- zák. č. 15/1914 r. ř: z. - ustanovuje,
že ožení-li se úředník,
má to oznámiti ve 14 dnech po uzavření
sňatku služebnímu úřadu, kteréžto
ustanovení platí i pro úřednice, vdají-li
se tudíž žádná ztráta místa,
žádná ztráta nároků na
pensijní zaopatření, nýbrž toliko
povinnost oznámiti sňatek již uzavřený.
A to šlo o zaměstnance státní, u kterých
hlediska služebních povinností i pensijních
nároků jsou zajisté podstatně přísnější
než u zaměstnanců soukromých.
5. Jak článek 19. platové normy, tak i uvedený
návrh na jeho odůvodnění - upírajíce
úřednicím rovnost s úředníky
u téhož zaměstnavatele při týchž
služebních povinnostech - porušují zásadu
mzdového a platového zrovnoprávnění
s muži, stanovenou v čl. XIV., odst. 2 programu československé
vlády v Košicích ze dne 5. dubna 1945, ve vyhlášce
ministra ochrany práce a soc. péče ze dne
4. července 1945, běž, čís. 74
Úředního listu ze dne 7. července
1945 čís. 42, jakož i v jiných pracovně
a platově platných právních předpisech,
vydaných v době po revoluci.
6. Ve smyslu dekretu presidenta republiky čís. 88/
1945 Sb, z. a n. platí povinnost pro všechny práce.
schopné ženy ve věku od 18-45 let, nový
doklad to pracovní rovnosti mužů a žen,
s přirozenými odchylkami v hranici věkové.
7. Zbaviti definitivní úřednici v důsledku
provdání definitivy bylo by krutě nespravedlivé
a, proti duchu dnes platných zákonů. Ale
také docela neodůvodněné, protože
provdaná úřednice smluvní musela.by
plniti své služební povinnosti právě
tak řádně; jako kdyby zůstala neprovdána
a definitivní.
8: Poukaz, že pensijní fond banky by snad neunesl
vysloužených a příspěvky zaplacených
pensí provdaných úřednic definitivních,
postrádá jakéhokoliv opodstatněni,
uvážíme-li, že celibátní
paragraf - ve znění dosud platném, čí
ve znění navrhovaném - by vlastně
donucoval definitivní úřednice k neuzavírání
sňatku, takže by pensijní fond banky tak jako
tak musel nésti jejich plné pense.
9: Nezdá se nám, že by odpovídalo lidské
a zejména i pracovní a sociální morálce,
počítati při přibírání
ženských sil, které jsou zařaďovány
zpravidla do kategorie nejméně placených,
s jejich provdáním a tudíž se ztrátou
jejich nároků pensijních, které však
jim patří - mravně i právně
- právě v téže míře jako
mužům.
10. Vláda i národ volá právem stále
ženy k spolubudování republiky! Nikoho dosud
ani ve snu nenapadlo, že by se ženám dělnickým,
v zemědělství zaměstnaným,
v obchodech i živnostech, nebo úřednicím
a učitelkám, či ženám ve svobodných
povoláních mělo zakazovati provdání.
Vždyť býti ženou a matkou je výsostné
lidské právo, které v demokracii nemůže
nikdo upírati. Kdybychom nyní šli v bankovním
zákoně a normách o 50 let zpět, nebyli
bychom lidová demokracie, ale reakční stát,
který popírá lidská práva jednotlivce.
Těmito normami byly by úřednice celibátem
hnány - proti mravnímu přesvědčení
svému - z důvodů hospodářských
a sociálních k faktickému soužití
mimomanželskému. Tím bychom zaváděli
ve státě nemorální a pobuřující
stav, nedůstojný demokratické naší
republiky.
Podepsaní poslanci čs. strany nár. soc. odsuzují
násilně zaváděný celibát
žen-úřednic a táží se:
1. Jsou Vám, pane ministře financí, známy
tyto pro ženy neudržitelné a urážející
poměry v některých zestátněných
bankách?
2. Jste ochoten, pane ministře, naříditi,
aby s okamžitou platností byl zrušen nesociální,
nedemokratický a košickému programu vlády
hrubě odporující § 19 dosud platné
platové normy českých zemských peněžních
ústavů?
3. Bude v nové platové normě těchto
bank vypuštěno jakékoliv ustanovení
o zákonu či důsledcích provdání
ženských zaměstnanců ve služebním
poměru?
4. Bude při stejné kvalifikaci mužů
a žen zaměstnaných ve všech postátněných
bankách pamatováno také na řádné
povyšování a uplatnění úřednic
i na vyšších služebních místech?