Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon č. 304/1921 Sb. se mění takto:

1. § 1, odst. 1 zní:

(1) Zemský národní výbor se souhlasem ministerstva dopravy a příslušného ministerstva, na Slovensko příslušné pověřenectvo (v dalším zabírací úřad), může, pokud není vhodných místností, zabrati k užívání budovy nebo místnosti pro účely veřejné a pro přesídlení uživatelů budov nebo místností zabraných pro takové účely.

2. § 1, odst. 3 se vypouští.

3. V § 2, odst. 3 se vypouštějí.slova v závorce "(§ 1, odst. 3, bod 1.)".

4. § 3, odst. 7 zní:

(7) Rozhodnutí budiž dodáno vlastníku a uživatelům zabraných předmětů, jakož i zájemníkům, na jejichž žádost se budova něho místnost zabírá; rozhodnutí je konečné.

5. V § 4, odst. 1 se nahrazují slova "ministerstva veřejných prací" slovy "ministerstva dopravy" a v § 12 slova "ministr veřejných prací" slovy "ministr dopravy".

6. V § 4, odst. 9 se nahrazují slova "vrchní zemský soud (súdna tabule)" slovy "zemský soud (hlavný súd)".

7. V § 4, odst. 11 se vypouštějí slova "a v Podkarpatské Rusi".

8. V § 11 se slova "politice (administrativní policejní vrchností) a tam, kde je státní policejní úřad, tímto úřadem" nahrazují slovy "okresním národním výborem".

Ministr dopravy se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejnil úplné znění zákona č. 304/1921 Sb., jak vyplývá ze' změn, provedených tímto zákonem.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1946; provede jej ministr dopravy.

Usnesením vlády ze dne 5. října 1945 byla agenda souvisící s evidencí, správou a opatřováním budov pro úřední účely a potřeby, jakož i pro potřeby cizích zastupitelských úřadů soustředěna v ministerstvu dopravy (veřejné správě technické).

Kritický nedostatek místností pro umístění nově zřízených úřadů v Praze nutí ministerstvo dopravy, aby v některých případech zabralo budovy nebo místnosti, sloužící jako provozovny obchodní, průmyslové a živnostenské, jakož i místnosti, které sloužily dosud k účelům obytným. Rovněž se ukázala potřeba zabrati budovy, v nichž jsou umístěny ústavy lidumilné a léčebné nebo instituce sociálně svépomocné a kulturně vzdělávací, a přemístiti tyto ústavy a instituce po případě mimo Prahu, zejména do pohraničí, kde jsou vhodné místnosti k disposici.

K tomu přistupuje ještě zvýšená potřeba umístiti v Praze cizí zastupitelské úřady a zahraniční instituce. Vyslanectví a konsuláty, které sídlily dříve ve Vídni, Berlíně nebo Varšavě, s pověřením též pro Československo, sídlí nyní v Praze. Dnešní cizí velvyslanectví a generální konsuláty v Praze jsou vybaveny mnohem četnějším personálem, nežli dřívější vyslanectví a konsultáty. Nutno uvážiti, že Praha se stala dnes skutečným střediskem zahraničních úřadů a institucí.

Od května do konce roku 1945 bylo zabírání budov k veřejným účelům prováděno podle zákona o obraně státu. Poněvadž ukončením stavu branné pohotovosti státu (vládní vyhláška č: 162/1945 Sb.) tato možnost dnem 31. prosince 1945 odpadla, je nutno napříště postupovati jen podle zákona č. 304/1921 Sb. Podle 1, odst. 3 posléz uvedeného zákona jsou však ze zabrání vyloučeny, zejména provozovny živnostenské, řemeslné, obchodní a průmyslové, dále budovy, v nichž jsou umístěny ústavy charitativní. Jest proto nutno toto ustanovení změniti. Z téhož důvodu je také nutno zabrání provedená po 31. prosinci 1945 postaviti dodatečně na bezpečný právní podklad, což se děje tím, že se jako den účinnosti navrženého zákona stanoví den 1. ledna 1946.

Zabírání zmíněných budov a místností bude se prováděti jen dočasně a jen v nevyhnutelných případech, a to vždy se souhlasem ministerstva dopravy a onoho ministerstva, do jehož oboru působnosti zabíraný objekt náleží: Pokud tedy půjde o zabrání provozoven průmyslových, živnostenských a obchodních, stane se tak v dohodě s ministerstvem průmyslu nebo vnitřního obchodu, půjde-li o místnosti obytné v dohodě s ministerstvem ochrany práce a sociální péče, u ústavů léčebných, lidumilných a ústavů sloužících. veřejnému zdravotnictví v dohodě s ministerstvem zdravotnictví atd.

Za všechny zabírané místnosti jsou dávány rovnocenné náhradní místnosti, poněvadž podle S 2 zák. č. 304/1921 Sb. jest zabírací úřad povinen opatřiti náhradní místnosti, které by vyhověly účelům, j ež v nich byly sledovány, a dbáti toho, aby přesídlením do nich nebylo zmařeno další provozování hospodářské činnosti uživatelů nebo sledování účelu, jemuž zabrané místnosti sloužily.

Nemůže se tedy vyskytnouti případ; ve kterém by nebylo vyhověno požadavkům uživatele budovy nebo místností, aby mu byly dány rovnocenné místnosti a nahrazeny veškeré prokázané hospodářské újmy.