Veřejný význam lesů po stránce hospodářské, sociální a kulturní žádá, aby veškerý lesní majetek v čs. republice byl podroben účinnému veřejnému dohledu, který musí býti vybudován na demokratické základně tak, aby lid měl možnost přesvědčovati se svými volenými zástupci jak se v lesích v zájmu obecného blaha hospodaří.

Státní péče o lesy a dohled nad všemi lesy, ať v držbě státní, jiné veřejné, nebo soukromé, byly za první republiky organisovány byrokraticky v úřadech státní a lesní služby dohlédací v rámci okresních úřadů (I stolice), zemských úřadů (II. stolice) a ministerstva;zemědělství (III. stolice v VI. lesnickém odboru); tento dozor byl však těžkopádný a neúčinný.

Má-li být dnes veřejná lesní služba dohlédací demokraticky organisována a řádně vybudována, jest třeba rozhodnouti především zásadní otázku, zda a v jakém rozsahu bude zachován nebo rozmnožen vedle státních lesů také lesní majetek samosprávných svazků, zejména obcí a okresů, i ostatních veřejných korporací, jakož i lesy soukromé, zvláště pak drobné lesy selské.

Uznáváme plně potřebu účelného zvětšení státního lesního majetku postátněním přiměřené částky lesů zkonfiskovaných podle dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, čís: 12 Sb., ale nemůžeme přezírati, že jsou též vážné důvody národohospodářské, sociální, kulturní i odborné, jež žádají; aby vhodné části zkonfiskovaných lesů byly znárodněny také přídělem určitých lesních celků i ve větší míře svazkům územní samosprávy a podle poměrů i lesním družstvům obcí nebo okresů, po případě též jiným veřejným svazkům a korporacím.

Rozhodně se však musíme vysloviti proti postátnění všech lesů vůbec, jak se z některých stran navrhuje zejména pak proti zestátnění dosavadních lesů obecních, okresních a jiných veřejných, jakož i lesů družstevních a zvláště drobných lesů selských. Nemůžeme se na tomto místě podrobněji zabývati touto velmi důležitou otázkou, ale upozorňujeme pana ministra zemědělství, že požadavek postátnění všech lesů vůbec, vyvolává povážlivý rozruch v kruzích státně i národně spolehlivých majitelů lesů, zejména pak majitelů drobných lesů selských, které jsou důležitým, ba mnohde nezbytným - doplňkem jejích zemědělských usedlostí a podniků.

Vznikající z toho neklid je pak velmi povážlivý právě v době, kdy je třeba svorného a společného vypjetí sil a prostředků ke zdolání naléhavých úkolů a potřeb našeho lesního hospodářství, zejména pokud jde o vývoz ohromného množství dříví ležícího v lesích a o rozsáhlé zalesňovací práce v nastávajícím jarním období, jež třeba řešiti společným úsilím všech činitelů, jimž záleží na úspěšném provedení naznačených úkolů a na obnově i zvelebení našeho lesního hospodářství ku prospěchu obecnému.

Přes některé zdánlivé výhody všeobecného zestátnění lesů nelze je doporučovati ani z důvodů odborných, rovněž nelze ze zásadních důvodů slučovati veřejnou lesní službu dohlédací (vrchnostenskou) s hospodářskou lesní službou ve státním podniku v jednotný útvar, jaký byl,zřízen na př. v Německu a měl býti zaveden i pro naše země v tak zv. Protektorátu, protože úkoly těchto oborů lesní služby jsou podstatně rozdílné a zájmy a cíle jejich se mohou někdy rozcházeti, jak nás o tom poučují dějiny i zkušenost z praxe.

Proto jest nutno trvati na zásadě, že všechny lesy a lesní podniky, ať jsou v držbě státní, obecní, nebo jiné veřejné i soukromé, musí býti podrobeny veřejnému dohledu, který však nemohou účinně prováděti těžkopádné úřady ústřední, nýbrž demokraticky zřízené orgány lesní služby dohlédací pod přímou kontrolou lidem volených zástupců okresních a zemských národních výborů.

Naopak je třeba uvažovati o tom, zda bude účelné vyjmouti podnik "Státní lesy a statky" v zájmu jeho podnikatelské hybnosti a pružnosti z rámce ministerstva zemědělství, které má zůstati nejvyšším dohlédacím a vrchnostenským úřadem nad všemi lesy a pečovati o ně s hlediska celostátních zájmů veřejných a,začleniti státní lesy s ostatními státními podniky do společného ústředního útvaru, nebo ministerstva podnikového.

Majíce na zřeteli shora uvedené okolnosti, veřejný význam lesů a zájem širokých vrstev našeho lidu na tom, aby se lesy staly nejen vydatným a trvalým zdrojem pro obnovu našeho hospodářského života, ale i bezpečnou zárukou blahobytu našich zemí v budoucnosti, tážeme se proto pana ministra zemědělství:

1. Zda pan ministr zemědělství je ochoten uklidniti zemědělskou veřejnost, zejména majitele drobných lesů selských prohlášením, že nezamýšlí postátniti všechny lesy bez rozdílu držby a velikosti a že se neztotožňuje s akcemi v tomto smyslu připravovanými a veřejně diskutovanými?

2. Zda je pan ministr zemědělství ochoten vyjiti vstříc oprávněným a spravedlivým požadavkům svazků územní samosprávy, po případě lesnických družstev o příděl, případně změnu vhodných částí i větších lesních celků ze zkonfiskovaných lesů?

3. Je ochoten pan ministr zemědělství organisovati veřejnou lesní službu dohlédací tak, aby byla umožněna voleným zástupcům lidu účinná kontrola nad hospodařením ve všech lesích, tedy i ve státních lesních podnicích?