V rámci germanisačního plánu moravského
venkova, rozhodli se Němci spojit obsazenou severní
část Moravy s jižní Moravou. Mostem
k tomuto spojení stalo se jim území vojenské
střelnice, zřízené v lesích
na Drahanské vysočině a u Vyškova. Hned
v roce 1941 začali Němci provádět
svůj germanisační plán a pod záminkou
bezpodmínečné nutnosti rozšíření
obvodu střelnice nařídili nucené vyklizení
33 obcí a osad z okolí střelnice. Marně
poukazovali čeští. občané, že
MNO zřídilo střelnici tak, aby dopadové
plochy zůstaly nedotčeny a proto také žádná
obec nebyla, zřízením střelnice v
době první republiky postižena. Němci
na protesty nedbali a svůj plán také provedli.
Z bývalé lesní plochy střelnice zřídili
rekreační místa a střelnici přesídlili
na území obcí, osídlených českým
lidem. Bezohledně bylo provedeno vystěhováni
obcí k těmto termínům:
K termínu 31. března 1941 obce Hamiltony, Opatovice,
Lhota, Rychtářov a Pařezovice. K termínu
1. listopadu 1941 Radslavice, Radslavičky, Zelená
Hora a Podivice. K 31. březnu 1942, po té až
k červnu 1942 Studnice, Odrůvky, Nové Sady,
Březina. K 1. dubnu 1943 obce Krásensko, Podomí.
Tento termín byl později, odsunut a Krásensko
se stěhovalo přesně ku dni 1 července
1944. Ze soudního okresu Plumlov byly vystěhovány
k termínu 1. dubna 1943 obce Rozstání, Marianín,
Otinoves, Hartmanice, Drahany, Bousín a Baldovec. Ze soudního
okresu Blansko byly vystěhovány k termínu
1. dubna 1943 obce Senetářov, Lípovec, Kotvrdovice,
Molemburk, Housko, Rogendorf a Kulířov. Ze soudního
okresu Boskovice byla vystěhována obec Repechy ku
dni 1. dubna 1943. Obec Ruprechtov započala se stěhováním,
které však již dokončeno nebylo.
Německé komise odhadly majetek všech nuceně
stěhovaných veškerý majetek byl vykoupen
za nejnižší možnou cenu a majitelům,
kteří nepodepsali revers, že se stěhují
dobrovolně, byl majetek vyvlastněn, z výkupních
cen byly provedeny velké srážky a nařízeno
okamžité vystěhování všech
občanů neposlušných německého
diktátu. Přestěhovalci z prvních etap
dostali směšné nízké výkupní
ceny, ale mnozí z nich byli vystěhováni,
aniž byla ujednána s nimi dohoda. Přestěhovalci
z posledních etap byli mimo toho poškozeni ještě
tím, že jejich živý a mrtvý inventář
byl jim vyhláškou ze dne 17. září
1943 zabaven. Velká část dobytka, hlavně
kusy nejhodnotnější byly jim odebrány
za velmi nízké ceny. Bylo mnoho případů,
kdy za půlročního a ročního
vepře nedostal rolník ani tolik, kolik zaplatil
za selata. Veškerý mrtvý inventář,
pokud byl zachovalý, byl násilně a hromadně
odebrán za ceny provokativně směšné
(sečkovice za 50 K). Stejně tak tomu bylo u inventáře
živnostenského. Tak byl ku příkladu
zabaven šicí stroj obuvníka, který měl
6 dětí.
Násilným zabavením majetku byli zemědělci
i ostatní obyvatelé postiženého území
úplně zničeni, poněvadž neměli
možnosti v nejtěžších chvílích
začátku existence v nových bydlištích
najaté pozemky obdělávat.
Drsným a hrubým nátlakem byli nuceni obyvatelé
vyklizovaných obcí podepisovat reversy, že
opouštějí své majetky dobrovolně.
Nikdy nezapomenou na chvíle, kdy opouštěli
mužové se slzami v očích a ženy
a děti s hlasitým pláčem své
rodné domky, ze kterých je vyháněla
brutální nacistická zvůle. Všichni
však měli v srdcích pevnou víru, že
se znovu vrátí. 5000 rodin, 25.000 českých
mužů, žen a dětí pevně věřilo,
že přijde chvíle, kdy se znovu vrátí
do svých vesnic a že znovu začnou hospodařit
na svém majetku. Jen tato důvěra v opětný
návrat sílila je v dobách, kdy jako nádeníci
a pomocní dělníci pracovali na cizím
a bydleli ve sklepích, kolnách, stájích,
přístěncích a komorách u cizích
lidí, kteří se nad nimi smilovali v době,
kdy byli ze svých domovů násilím okupanty
vyhnáni.
Jak velká byla jejich touha po návratu do opuštěných
domovů vysvítá ze skutečnosti, že
ještě nedozněla válečná
vřava fronty, která tímto územím
také probíhala a vystěhovalci se již
vraceli do svých vesnic a osad. Poněvadž však
nebylo úřadu, který by jim mohl dát
jasné směrnice, zda se smí opětně
ujmout správy svých majetků, vytvořili
postižení Svaz a ústřední vystěhovatelskou
komisi, která se ujala úkolu urychliti pomoc postiženému
kraji a jeho obyvatelstvu.
Po vyhlášení dekretu presidenta republiky č.
5 ze dne 19. května 1945, který uvedl jasně,
že všechny převody majetkové, učiněné
v době okupace jsou neplatné a po uveřejnění
výnosu ministerstva národní obrany z 28.
května 1945, že vojenská správa trvá
na rozsahu střelnic z r. 1938, vraceli se vystěhovalci
do svých bývalých domovů. Stěhovali
se do polorozbořených domů jen proto, aby
mohli ještě na jaře obdělati půdu,
která 6 let ležela ladem, nebo byla obdělána
zcela nedostatečně. Vystěhovalci neměli
však ani potřebného nářadí
k práci a neměli také ani nutného
živého inventáře. Svaz přestěhovalců
dosáhl, že min. zemědělství přidělilo
zkráceným řízením 15 traktorů
s osevným nářadím. Za pomoci těchto
strojů byl vybudován velký kus práce
a půda, ležící ladem, byla připravená
pro hospodaření r. 1946.
Má-li však býti umožněno plánovité
hospodaření všem těžce postiženým
přestěhovalcům, jsou bezpodmínečně
nutny tyto zásahy vlády:
1. V celé oblasti střelnice je nutno zajistiti materiál
na neodkladné opravy poškozených budov, stanovením
samostatného kontingentu materiálu, t. j. cihel,
cementu, dřeva, skla, vápna a pod.
2. Do postižených obcí je třeba urychleně
dodati nové hospodářské stroje, doplniti
stav užitkového dobytka, přiděliti jarní
osivo a setbu a uvolniti příslušné množství
pohonných látek pro 15 traktorů.
3. V obcích, ve kterých byla rozrušena elektrická
síť, je nutno uvésti vše do původního
stavu a zavésti také i telefonní síť.
4. Upraviti obecní a polní cesty, během šesti
let těžce poškozené.
5. Provést rychlou opravu obecních budov a škol.
6. Uskutečniti rychlé odškodnění
obyvatel výše uvedeného kraje podle návrhu
připraveného pozemkovým úřadem
v Praze.
7. K obnově hospodářského života
uvolniti jedno duchnu cestou potřebné částky
z vázaných vkladů.
8. Zařídit, aby peněžní ústavy,
které vyplácí výpomocnou částku
5000 Kčs, vyplatily ji přestěhovalcům
na základě potvrzení národních
výborů bez požadování účtů.
Jde o výplatu peněz, které musí být
posuzovány jako rychlá pomoc rodinám, které
se přistěhovaly do svých polorozbitých
domovů, bez nábytku, šatstva, prádla,
obuvi a pro hospodaření ženy-hospodyně
nutného kuchyňského náčiní.
9. Přestěhovalci, kteří se nevrátili
anebo dosud se nemohli vrátit do svých domovů
a osídlili bývalé německé statky,
nechť nejsou přemísťováni, vyhovují-li
podmínkám příslušného
dekretu presidenta republiky. Jsou to lidé, kteří
celou dobu okupace těžce strádali, takže
opětné násilné jejich přemisťování
působilo by na ně dojmem šikanování.
Jsou práci zvyklí a dovedou se o svěřenou
jim půdu dobře starati.
Podepsaní táží se.proto vlády
republiky Československé:
1. Jsou vláda a všechna příslušná
ministerstva ochotna věnovati svou pozornost obnově
hospodářského života v násilně
okupanty vyklizených 33 obcích z obvodu výcvikového
tábora a vojenské střelnice u Vyškova
na Moravě?
2. Jsou vláda a příslušná ministerstva
ochotna provésti okamžitá opatření
ve výše uvedeném smyslu, aby obětem
násilné německé okupace bylo umožněno
hospodařiti za podmínek, které zabezpečí
návrat normálního způsobu života,
obnovu rodinného života, teplo, klid a ostatních
podmínek k práci?