Československá republika byla v minulosti počítána
mezi nejpokrokovější státy světa
v oboru sociální politiky. V době přítomné
tato snaha se musí ještě zvýšiti.
V některých oborech toto zlepšení bylo
již provedeno, zejména v nemocenském pojištění.
Avšak v péči o matku a dítě zůstáváme
ještě daleko za velkou částí
evropských států. Naše porodnice a porodnické
kliniky jsou naprosto nedostačující a nevyhovující.
Při venkovských nemocnicích není oddělení
pro dětské choroby a venkov a dokonce i města
jsou nedostatečně opatřena dětskými
lékaři.
Tento stav má své neblahé důsledky.
Úmrtnost matek v souvislostí s těhotenstvím,
porodem a šestinedělím obnáší
u nás 5‰, to znamená, že z tisíce
žen platí nový život 5 žen životem
vlastním. Statistická data o úmrtnosti kojenců
jsou ještě hrozivější. Úmrtnost
tato dosahuje u nás téměř 10, zatím
co všechny ostatní kulturní státy vykazují
čísla daleko menší, pod 5, ba i pod
3! To znamená, že z každého tisíce
narozených dětí zmírá u nás
před dosažením prvého roku života
sto dětí! Takto to dále jít nemůže,
protože zvýšená populace, event. snížení
úmrtnosti, musí býti jednou z nejpřednějších
starostí všech vedoucích činitelů
ve státě.
Poměry v hlav. městě Praze, kam se obrací
i mnoho venkovských matek v domnění, že
budou opatřeny lépe než na venkově,
jsou po některých stránkách horší,
než na venkově. Zatím co péče
o dítě byla v poslední době poněkud
zlepšena, nikoliv však dostačujícím
způsobem, zařízení pro rodičky
jsou naprosto nevyhovující.
V budově zemské porodnice v Praze v r. 1938 byly
umístěny dvě české porodnické
kliniky, jedna německá a zemské platební
oddělení. Všechny 4 ústavy byly hospodářsky
a administrativně spojeny s ústavem pro péči
o dítě, kde bylo oddělení pro svobodné
šestinedělky a právní oddělení
pro nemanželské děti. Ani za bývalého
Rakouska a bohužel ani za první republiky nebylo plné
porozumění pro tyto ústavy s nejdůležitějším
posláním sociálně-zdravotním,
v péči o matku a dítě. Práce
udržovací byly omezovány tak, že ústavy
čím dále tím více chátraly,
zatíženy ohromným provozem. Za nacistické
okupace byly české ústavy vědomě
ještě opomíjeny. Při únorovém
bombardování v r. 1945 byl ústav postižen
také požárem a za květnové revoluce
v témže roku byl znovu odstřelován a
vzniklé škody se ještě nyní odstraňují.
Po revoluci a po obsazení bývalé německé
kliniky nalézají se v zemské porodnici 3
porodnické kliniky a zemské platební oddělení.
Dnešní stav je již do té míry desolátní,
že nevyhovuje ani nejprimitivnějším požadavkům
hygienických ústavů tohoto druhu. A přece
je nutno říci hodně hlasitě, že
jde o největší snad ústav porodnický,
pokud provozu se týče, na celém světě,
neboť v r. 1943 bylo tam na 10.000 porodů!
Četné nedostatky a vady lze shrnouti do 3 skupin:
Především počet lůžek: nevyhovuje
velkému provozu a proto je nutno propouštěti
za účelem uvolněných lůžek
rodičky předčasně a ne, jak by toho
vyžadoval jejich zdravotní stav. Zvláště
nedělky s nedonošenými dětmi je nutno
propouštěti do domácího ošetřování,
čímž úmrtnost těchto dětí
doma je veliká.
Kliniky postrádají vůbec lůžek
pro nemocné-těhotné, které je nutno
tříditi podle chorob a odděliti aspoň
horečnaté od nehorečnatých onemocnělých.
Je smutnou skutečností, že v celé Velké
Praze není dosud jediného lůžka pro
chorou těhotnou, zvláště v druhé
polovici těhotenství, a nelze ji umístiti
ani na jiných klinikách, neboť do toho prostředí
nemocná-těhotná žena vůbec nepatří.
Kliniky nemají lůžka ani pro svobodné
těhotné, kterých právě v nynější
době hlásí se velký počet a
musí býti proto odmítány. Ústavy
nemohou tak splniti ani to nejdůležitější
poslání, spadající do péče
o svobodnou matku.
Ošetřování nedonošených
dětí je na klinice, pokud to poměry a velmi
primitivní zařízení dovolí,
naprosto nevyhovující a zatím ani na jediné
klinice není jednoduché nenákladné
zařízení, kde by mohly býti ošetřovány
nedonošené děti podle zásad dnes na
celém světě běžných.
Při klinikách je nejvýš nutné
zříditi sběrnu mateřského mléka
v zájmu mnohdy jediné výživy nedonošených
a nemocných kojenců ústavních i mimoústavních,
neboť jde o ústavy k tomu účelu nyní
svým provozem nejvíce vyhovující.
Ani jediná klinika nemá potřebného
zařízení, aby se do této nutné
šíře organisované péče
o nejcennější výživu dítěte
mohla zapojiti.
Pokud se týče provozních místností,
jsou tak stěsnány a rozlohou tak malé, že
nemohou vyhověti nejskromnějším požadavkům.
Již umístění poslucháren vedle
porodních sálů je nejen neúčelné,
ale i nebezpečné, pokud se týče zavlečení
infekce. Ambulatorní vyšetřovny jsou většinou
nevhodně zařízené a umístěny
rovněž u porodních sálů s jediným
klosetem pro rodičky i personál.
Porodní sály jsou bez boxového zařízení
v podobě dvou slehacích místností
bez vedlejších místností, jako přípravny,
koupelny, sterilisace. Je téměř nepochopitelné,
jak mohla dosud 1. porodnická klinika míti v provozu
pouze 1 vanu, umístěnou v předsínce
porodního sálu, oddělenou pouze dřevěnou
stěnou, která je používána nejen
všemi zaměstnanými lékaři, ale
i veškerým personálem.
Ostatní místnosti v provozu velmi důležité,
jako kancelář, příruční
kuchyňka; místnost pro prádlo, jsou pro nynější
poměry, zdá se, příliš neskromným
požadavkem. Veškerá administrativní práce
se vyřizuje u psacího stolu na porodním sále,
kam ovšem musí za účelem hlášení
docházeti personál z jednotlivých oddělení.
Pokoje nedělek jsou samy o sobě problémem,
neboť dosud na všech klinikách jsou kojenci umístěni
nejméně se 7, ale také s 20 nedělkami
v téže místnosti. Jaké přímo
nebezpečné prostředí pro přenos
infekce povstane na pokojích v době návštěv,
nelze ani dosti dobře zdůrazniti. O nutném
klidu matek po porodu se nedá ani mluvit. Není třeba
zvláště připomínati, že
kliniky nemají ani nejprimitivnější
zařízení pro personál, jak lékařský,
tak zvláště ošetřovatelský,
které by umožňovalo normální
služební výkon.
Nedostatky po stránce vyučovací a bádací
jsou veliké. Malá posluchárna, nevhodně
umístěná v bezprostřední blízkosti
porodních sálů, nevyhovuje značnému
počtu posluchačů. Malá a špatně
vybavená ambulance která má sloužiti
též k účelům didaktickým,
je rovněž nevhodně umístěna a
nelze dobře za daných možností, hlavně
pro nedostatek vhodnějších místností,
ji jinde zříditi.
Kliniky postrádají dnes vůbec laboratoří,
neboť byly v době nacistické okupace zrušeny
a všechno zařízení zabráno pro
centrální laboratoř v nalezinci. Stejně
tak nemají kliniky vhodných místností
pro umístění roentgenu a archivu i musea
klinického a kabinetu pro vyučovací pomůcky.
Při dnešním návalu studentů nejsou
ovšem ani vhodné místnosti pro internát
praktikujících studentů.
Nyní, kdy opouští zemskou porodnici jedna z
porodnických klinik, bylo by možno aspoň zhruba
napraviti nedostatky všeho druhu, které nyní
v Zemské porodnici jsou a na které již před
časem spontánně poukázala závodní
rada Zemského ústavu pro péči o dítě.
Nyní je vhodná doba k tomu, aby poměrně
nevelkým nákladem byly zbylé dvě kliniky
v zemské porodnici vybaveny tak, aby vyhovovaly přibližně
požadavkům, které se nyní na porodnické
kliniky v evropském měřítku kladou.
Hlavně bylo by třeba:
odděliti aseptické oddělení porodnické
od ostatních částí klinických;
zříditi konečně dobře isolované
oddělení septické se vším příslušenstvím;
zaříditi lépe ambulance a místnosti
pro pobyt žen s pathologickým těhotenstvím;
vybaviti kliniky stanicí roentgenologickou, laboratoří
a ostatními místnostmi, které jsou pro vyúčtování
porodnictví nezbytné, tedy též posluchárnou,
knihovnou a museem.
Poněvadž za nynější finanční
situace státu nelze očekávati, že v
blízké době bude možno přikročiti
k výstavbě nových, moderních gynaekologických
klinik, při nichž by bylo možno organisovati
vzorné oddělení porodnické, nezbývá,
než spokojiti se s nějakým silně zlepšeným
provisoriem, ale vybaviti ho tak, aby porodnické kliniky
vyhovovaly nejdůležitějším zásadám
asepse a hygieny, aby poskytovaly nejen personálu lékařskému
a ošetřovatelskému slušné podmínky
služební, ale hlavně, aby také těhotným
ženám a matkám, které mají nárok
v našem vyspělém, kulturním a civilisovaném
životě na určité pohodlí, připravily
takové prostředí sociálně-zdravotní,
aby plně vyhovovalo.
Našemu národu nedostává se dvou milionů
příslušníků, aby v plném
měřítku byl dobře obsazen náš
stát. Péče o matku a dítě musí
býti jedním z hlavních prostředků,
jak zvýšiti naše populační úsilí.
Dobrá pověst pražské porodnické
školy, známé v celé Evropě již
přes 150 let, zasluhuje, aby v rozsahu této peče
byla důstojně a náležitě vybavena.
Všem těmto potřebám je možno vyhověti
bez finančního zatížení státu
a UNRRA dodala k nám zboží za více jak
14 miliard Kčs. Zboží toto bylo dodáno
naší republice úplně zdarma. Příslušná
ministerstva však ze značné části,
zejména zaslané potraviny a šatstvo prodávají,
takže strží za ně velké částky.
Dovoláváme se přednostního nároku
na použití části takto stržených
peněz na vybavení a zlepšení zemské
porodnice v Praze, obou jejích klinik, jakož i na
dobudování podobných zařízení
při veřejných nemocnicích. Zájem
národa o budoucnost našeho dorostu to absolutně
vyžaduje.
Podepsaní poslanci obrací se proto na pana ministra
zdravotnictví a táží se:
1. Jsou Vám, pane ministře zdravotnictví,
známy tyto četné nedostatky a vady zemské
porodnice a obou porodnických klinik v Praze?
2. Jste ochoten, pane ministře, za souhlasu vlády
starati se o nápravu, aby život a zdraví rodiček
i dětí byly v zájmu národa co nejvíce
chráněny?
3. Přihlédnete, pane ministře, k zlepšení
porodnických oddělení při veřejných
nemocnicích v jiných městech?
4: Použijete, pane ministře, jistě za souhlasu
vlády k získání nápravy peněžních
prostředků z prodeje zboží UNRRY, jež
výslovně mají býti věnovány
na sociálně-zdravotní opatření?
5. Bude postaráno především o větší
počet lůžek pro rodičky?
6. Jste ochoten, pane ministře, v mezích svého
resortu starati se všemožně, aby se snížila
vysoká úmrtnost dětí do prvého
roku života?