V letech 1940 až 1943 byla Němci nuceně vystěhována
řada obcí na Drahanské vysočině,
a to ze soudních okresů: vyškovského,
plumlovského, blanenského a boskovického.
Bylo vystěhováno na 20.000 obyvatel, ponejvíce
zemědělců, dřevařských
dělníků a domáckých krejčí.
Vystěhování bylo provedeno v několika
etapách. Vystěhovalci dostali za svoje nemovitosti
výkupní cenu, která nijak neodpovídala
skutečné jejich hodnotě. Nebylo postaráno
ani v nejmenší míře o usídlení
vystěhovalců a každý vystěhovalec
musil si byt nalézti sám. Vystěhovalcům
v posledních etapách v r. 1943 nebyl ponechán
živý inventář hospodářský
a byly jim za směšnou cenu i hospodářské
stroje odebrány. Z bývalých samostatných
rolníků, domkářů a živnostníků
stali se po většině nájemci a námezdní
dělníci. Mnozí vystěhovalci žalem
a trampotami brzy po vystěhování zemřeli.
Mnozí prožili a procestovali - hledajíce byt
- velké částky z vyplacené ceny nemovitostí
a stali se úplnými žebráky. Někteří
si najmuli rolnické usedlosti na Hané. Byli z nich
však brzy vytlačeni Němci, kteří
usedlosti ty obsadili.
Opuštěné vesnice v počtu kolem 40 rychle
chátraly. Domy byly ničeny střelami, zde
ze střelnice dopadajícími, a řáděním
německého vojska. Mnoho domů bylo úmyslně
rozkopáno a cenná zařízení
z nich byla odvezena. Pozemky v katastrech vystěhovaných
obcí ležely z velké části ladem.
Zarůstaly bodlákem, pýrem a lebedou i ostružím.
Byly také ničeny těžkými vojenskými
nákladními auty, která jezdila křížem
krážem i přes luka a bažiny. Meliorační
stavby na pozemcích, odvodňovací i závlahová
zařízení, byla ničena. Transporty
vojska a koní se nerušeně všude na polích
a lukách pohybovaly a tábořily zde. Lesy
byly nebývalým způsobem ve velké míře
vykáceny, takže v tomto nešťastném
kraji na místě překrásných
lesních porostů jehličnatých a listnatých
i smíšených jsou nyní pusté anebo
trním a ostružím zarostlé paseky. Ovocné
stromoví ve všech obcích i v polních
stromořadích bylo zcela zničeno. Po krásných
zahradách nezůstalo ani památky.
A přece ihned po válce vraceli se obyvatelé
těchto obcí domů. Bezradni stáli u
zbořenisk svých obydlí. Nebylo stavebního
dříví, kamene, cihel, cementu, vápna,
písku ani krytiny. Nebylo skla na obnovu oken, nebylo kování
na dveře a okna. Hledali tedy v ssutinách a třídili
materiál a pečlivě ukládali, čeho
bylo možno použíti k opravě obydlí,
stájí a stodol. Některým občanům
se jakž takž podařilo svá stavení
opraviti, ovšem velmi nedostatečně. Velmi mnoho
obyvatel uposlechlo úředních výzev,
aby hledali nová sídliště v pohraničí,
obzvláště na severní Moravě.
V pohraničí byly těmto repatriantům
dány do národní správy selské
usedlosti, domky a živnostenské provozovny. S chutí
se dali do práce a očekávali, že jim
budou dány zemědělské a živnostenské
podniky do vlastnictví a že tedy budou moci se svými
rodinami zde zakotvit. Avšak ve velmi mnohých případech
se tak nestalo. Proto se vracejí na Drahansko, aby přece
jen ze zbořenisk a zničených svých
bývalých majetků upravili si alespoň
střechu nad hlavou, aby alespoň poněkud,
třebaže zcela nedostatečně, umístili
svůj zbylý dobytek, pro nějž nemají
píce. Do jejich usedlostí padá déšť
a sníh a obyvatelé mrznou. Osudem těchto
repatriantů je hlad a bída.
Je nutno pro záchranu tisíců těchto
repatriantů organisovati rychlou pomoc. Dosud po ní
marně volají.
Obce, z kterých bylo obyvatelstvo vystěhováno,
jsou tyto:
Soudní okres Vyškov:
Rychtářov, Lhota, Hamiltony, Zelená Hora,
Raclavice, Opatovice, Pařezovice, Studnice-Odrůvky,
Nové Sady-Březina, Krásensko, Pojdomí
a Podivice.
Soudní okres Plumlov:
Drahany, Bousín, Hartmanice, Otinoves, Rozstání-Baldovec,
Hamry.
Soudní okres Boskovice:
Repechy.
Soudní okres Blansko:
Molenburk, Housko, Lípovec, Mariánín, Kulířov,
Senetářov, Kotvrdovice a Rogendorf.
K vystěhování dalších obcí,
na př. Ruprechtova, se již Němci nedostali.
Tážeme se proto pana ministra:
1. Jsou panu ministrovi tyto neutěšené poměry
známy?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby zmíněným
repatriantům bylo pomoženo?