Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé se usneslo na tomto zákoně:

(1) Drahotní přídavek stanovený v § 4, odst. 2 vládního nařízení ze dne 1. dubna 1941, č. 126 Sb., o nové úpravě předpisů o drahotních přídavcích a o doplňkovém přídavku protektorátních a některých jiných veřejných zaměstnanců, činí:

(2) Jednotný drahotní přídavek stanovený v § 4, odst. 5 vládního nařízení č. 126/1941 Sb. činí 1.500 Kčs ročně.

Hranice příjmů stanovené vládním nařízením ze dne 18. února 1941, č. 136 Sb., jímž se mění některá ustanovení vládního nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 379 Sb., o úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě, a vládní nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 380 Sb., o úsporných opatřeních personálních, se zvyšují takto:

V čl. I, § 24, odst. 1 zvyšuje se částka 6.000 Kčs na 13.800 Kčs a částka 12.000 Kčs na 27.600 Kčs ročně,

v čl. I, § 23, odst. 3, § 26, odst. 1 a § 27, odst. 2 zvyšuje se částka 15:600 Kčs na 36.000 Kčs ročně,

v čl. I, § 22, odst. 1 zvyšuje se částka 21.000 Kčs na 48.000 Kčs ročně a

v čl. I, § 28, odst. 1 zvyšuje se částka 36.000 Kčs na 84.000 Kčs ročně.

Použivatelnost ustanovení § 27, odst. 1, č. 1 a ustanovení §§ 30 a 31 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 380 Sb., o úsporných opatřeních personálních, ve znění vládního nařízení č. 136/1941 Sb., se zrušuje.

Jakýmikoli odpočivnými (zaopatřovacími) platy ve smyslu § 34 vl. nař. č. 380/1938 Sb., pokud se týče ve znění vládního nařízení č. 136/1941 Sb., se rozumějí jak základní odpočivné (zaopatřovací) platy - ať zákonné nebo podle volné úvahy - tak i jejich veškeré příslušenství (výchovné, doplňovací přídavek ženatých, vyrovnávací přídavky, drahotní přídavky a pod.), vyjímajíc dávky jednorázové a přídavky z ustanovení § 34 uvedeného vládního nařízení výslovně vyňaté.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1945 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provedou jej ministr financí, ministr národní obrany, ministr dopravy a ministr pošt.

Poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů, u nichž nastal případ zaopatření před 1. lednem 1944 (před účinností platových novel č. 15-19/1944 Sb.) dostalo se zvýšení jejich platů posledně od 1. dubna 1941, a to ve formě drahotního přídavku podle § 4 vl. nař. č. 126/1941 Sb. (4.200 Kčs, resp. 3.300 Kčs ročně u platů zákonných, 900 Kčs ročně u dávek dobrovolných). Od uvedené doby nebyly odpočivné (zaopatřovací) platy jmenovaných osob zvýšeny, a to ani cestou úpravy drahotních přídavků, ani úpravou jinakou, jež by odpovídala platovým novelám č. 15-19/1944 Sb.

Oprava posléze zmíněná nepřinesla by však pensistům náležejícím k některým, zejména však k nižším platovým stupnicím (stupňům) žádného zlepšení proti dosavadnímu stavu, naopak bylo by třeba zaručiti jim přídavkem normovaným již v čl. IV, § 2 vl. nař. č. 15/1944 Sb. alespoň dosavadní výši jejich platů nynějších: Zjev tento je i pak u některých kategorií notorický, a to tam, kde zvýšení pensijní základny vyplývající z platové úpravy z roku 1944 se jen rovná drahotnímu přídavku roč. 4.200 Kčs nebo kde zvýšení pensijní základny této částky vůbec ani nedosahuje. Jinde je opět, pokud jde a nároky zaopatřovací, zisk vyplývající z platových novel zcela mizivý.

Úpravu tohoto druhu nelze tudíž vzíti v úvahu, nehledě ovšem ani k tomu, že platová úprava podle vl. nař. č. 15-19/1944 Sb. je jen přechodného rázu a nebylo by tedy účelným, aby byla rozšiřována i na pensisty z doby před prvním lednem 1944, u nichž by si taková úprava vyžádala poměrně značně dlouhé doby a byla by spojená s administrativním zatížením neúměrným jejímu výsledku. V podstatě z těchže důvodů nelze voliti ani způsob současné prozatímní úpravy platů aktivních zaměstnanců normované ve formě platového příplatku. Příplatek musel by tu býti v každém jednotlivém případě individuelně vyměřován kvotou, jež by příslušela, kdyby tento příplatek byl součástí pensijní základny a bylo by proto třeba každý jednotlivý případ projednati administrativně, poněvadž potřebná data nejsou zpravidla z pomůcek likvidačních patrna.

Aby se tedy poživatelům odpočivných (zaopatřovacích) platů dostalo zamýšleného nadlepšení jejich nynějších platů co nejdříve, navrhuje osnova zvýšení nynějších drahotních přídavků, a to z dosavadních 4.200 Kčs na 7.800 Kčs ročně a z dosavadních 3.300 Kčs na 6.000 Kčs ročně (u pensí vdovských), resp. na 4.200 Kčs ročně (u pensí sirotčích). Provedení takovéto úpravy lze uskutečniti v brzké době a bez administrativních obtíží. V důsledku ustanovení čl. 4, § 2 vl. nař. č. 15/1944 Sb. přinese uvedená úprava užitek i těm pensistům, kteří sice na drahotní přídavek již nároku nemají, u nichž však platy vyměřené na základě platových novel z r. 1944 jsou nebo byly nižší, než-li platy vyměřené bez ohledu na tyto novely avšak s připočtením drahotního přídavku nově zvyšovaného. Poněvadž tu jde vesměs o platy v poměrně nižších částkách, jsou tím zřetele sociální plně respektovány. Zároveň se navrhuje zvýšiti také drahotní přídavek u dávek dobrovolných, a to z dosavadních 900 Kčs na 1.500 Kčs ročně.

Celkový náklad na navrhované zvýšení drahotních přídavků činí okrouhle 600,000.000 Kčs očně.

Nejvyšší správní soud ve svých nálezech z 20. 8. 1942, č. 2.179/40-2 (Boh. 906/19-12) a z 2. 12. 1943, č. 1686/41 (Boh. 1154/1943) vyslovil právní názor, že odpočivným (zaopatřovacím) platem ve smyslu § 34 vl. nař. č. 380/1938 Sb., pokud se týče ve znění vl. nař. č. 136/1941 Sb. lze rozuměti jen vlastní výslužné získané výpočtem na podkladě pensijní základny v § 154 P. Z. určené, takže pod tento pojem nelze podřaditi ostatní náležitosti poživateli příslušející, zejména přídavky drahotní. Uvedené nálezy týkají se konkrétně ustanovení § 31 vl. nař. č. 380/1938 Sb. v jeho původním znění a § 28 téhož nařízení ve znění vl. nař. č. 136/1941 Sb.; svým významem postihují však uvedené nálezy veškerá ustanovení dílu II, části druhé cit. vládního nařízení, jimž je ustanovení § 34 téhož nařízení společné, ba přesahují i tento rámec, zasahujíce do celého oboru pensijního práva státních zaměstnanců, neboť se zabývají výkladem všeobecného pojmu odpočivných (zaopatřovacích) platů.

Uvedeného právního názoru nejvyššího správního soudu nelze však použíti jako všeobecně platné právní zásady z několika důvodů.

Především je zmíněný právní názor nejvyššího správního soudu v rozporu s jeho vlastní prejudikaturou obsaženou v nálezech z 10. 9. 1934, č. 17.255/19 32 (Boh. 11.409/1934) a z 19. 9. 1935, č. 17.930/35 (Boh. 12.036/1935), ve kterých nejvyšší správní soud dovolil, že k odpočivným (zaopatřovacím) požitkům ve smyslu dříve platného a nynějšímu § 34 vl. nař. č. 380/1938 Sb. ve znění vl. nař. č. 136/1941 Sb. analogicky odpovídajícího ustanovení § 21 zák. č. 286/1924 jest počítati také výchovné a drahotní přídavky podle tehdy platných norem. Se zřetelem k takto formulovanému právnímu názoru nejvyššího správního soudu bylo ve vládním nařízení č. 380/1938 Sb., pokud se týče ve vládním nařízení č. 1936/1941 Sb. použito v § 34 oproti § 21 zák. č. 286/1924 Sb. stručnějšího výrazu "jakékoli odpočivné (zaopatřovací) platy," jako výrazu pojmově nejširšího, který by zahrnul veškeré příjmy z pensijního poměru vyplývající; na témže základě byly pak i kalkulovány jednotlivé příjmové hranice v cit. nařízení stanovené, a to jak hranice původní, tak i hranice později zvyšované s ohledem na zavedení a zvyšování drahotních přídavků. Toto pojetí věci opírá se o judikaturu nejvyššího správního soudu z doby svobodné československé republiky, kdežto nálezy vyslovující nezapočitatelnost drahotních přídavků do odpočivných (zaopatřovacích) platů pocházejí z doby nesvobody; sluší tedy pojetí zprvu uvedenému dáti přednost.

Proti vyloučení drahotních přídavků z pojmu "jakékoli odpočivné (zaopatřovací) platy" mluví však i důvody hmotně-právní. Nehledě k zmíněné již okolnosti, že k drahotním přídavkům bylo přihlédnuto při kalkulování jednotlivých příjmových hranic dotčenými ustanoveními stanovených, třeba uvésti, že ustanovení o drahotních přídavcích připouštějí při střetnutí státních odpočivných (zaopatřovacích) platů s jinými platy veřejnými (§ 27 vl. nař. č. 380/1938 Sb. ve znění vl. nař. č. 136/1941 Sb. samostatný drahotní přídavek ke každému z uvedených platů, avšak za předpokladu příslušného jejich snížení spolu s ostatními částmi celkových platů. Jestliže by pak ve smyslu vpředu uvedeného právního názoru nejvyššího správního soudu neměly býti drahotní přídavky při snížení odpočivných (zaopatřovacích) platů brány vůbec v počet, pak by ale bylo nutno vyloučiti zároveň v uvedených případech kumulativní nárok na drahotní přídavky, poněvadž nezkrácené požívání drahotních dvojích přídavků jednou a toutéž osobou by neodpovídalo účelu drahotními přídavky sledovanému (srov. na př. § 4, odst. 4 vl. nař. č. 126/1941 Sb., § 6, č. I, odst. 4 dříve platného zákona č. 394/1922 Sb., nebo v oboru pensijního pojištění ustanovení čl. III, odst. 5 vl. nař. č. 316/1941 Sb.). Při takové úpravě by však celkový příjem dotčeného příjemce klesl pod nynější výši, jak to osvědčuje příklad níže uvedený.

Učitelka národních škol ve výslužbě má:

t. j. méně nežli dosud.

Způsobem ještě závažnějším působí okolnost, že v případě vyloučení drahotních přídavků z pojmu odpočivných (zaopatřovacích) platů by byli poživatelé účastní platové úpravy z roku 1944 posuzováni při snížení odpočivných (zaopatřovacích) platů podle vl. nař. č. 380/1938 Sb., ve znění vl. nař. č. 136/1941 Sb. nevýhodněji, nežli poživatelé platů vyplývajících z platové úpravy dřívější. Neboť u prvních z nich, u nichž jsou dřívější drahotní přídavky v zásadě vpočteny již do pensijní základny a tím i do výslužného a ostatních z pensijní základny vyměřených odpočivných (zaopatřovacích) platů, by pro snížení přicházel v úvahu úhrnný plat, kdežto u osob na druhém místě jmenovaných jen jeho určitá část, zbývající po odečtení drahotních přídavků. Že by tu nedocházelo za jinak stejných předpokladů jen k poškození relativnímu, je patrno z tohoto příkladu:

Při výslužném vyměřeném z pensijní základny odpovídající služnému 6. platové stupnice, stupeň c. (služ. tř. II) a na základě 21 započitatelných služebních let a při výdělečném příjmu 39.000 Kčs ročně projevilo by se při respektování právní zásady vyslovené nejvyšším správním soudem snížení odpočivných platů podle § 28 vl. nař. č. 380/1938 Sb., ve znění vl. nař. č. 136/1941 Sb. takto:

A. U poživatele platů vyplývajících z platové úpravy platné před 1. 1. 1944:

B. U poživatele platů vyplývajících z platové úpravy platné od 1. 1. 1944:

Z předeslaného jde najevo, že všeobecné aplikování vpředu uvedeného právního názoru nejvyššího správního soudu vedlo by k určitým závažným nesrovnalostem a rozrušilo by dosavadní systém spočívající na zásadě včítání drahotních přídavků při provádění ustanovení dílu II části druhé vl. nař. č. 380/19 8 Sb. ve znění vl. nař: č. 136/1941 Sb.

Výhod, jichž by se v úvahu přicházejícím osobám dostalo při uplatnění právní zásady nejvyšším správním soudem vyslovené, hledí proto osnova dosíci formou jinou, která by nepůsobila naznačených obtíží a která v určitém směru poskytuje i úpravu výhodnější.

Sledujíc uvedený účel, ruší osnované opatření (čl. III, § 1) především vůbec ustanovení §§ 30 a 31 vl. nař. č. 80/1938 Sb. ve znění vl. nař. č. 136/1941 Sb., která pro danou otázku nejvíce přicházejí v úvahu. Zrušením těchto ustanovení dostane se provdaným nebo v poměru družky žijícím poživatelkám odpočivných platů plné výplaty jejich platů, a tedy odstranění nejen dosavadního polovičního snížení drahotního přídavku, jak by to odpovídalo uplatnění vpředu uvedeného právního názoru nejvyššího správního soudu, nýbrž odstranění polovičního snížení veškerých jejich odpočivných platů vůbec. Uspořádání takové odpovídá také nynějšímu požadavku úplného zrovnoprávnění žen.

V ostatních v úvahu přicházejících případech zvyšuje osnova (čl. II) na místo uplatnění právního názoru nejvyššího správního soudu dosavadní příjmové hranice stanovené vládním nařízením č. 1 6/1941 Sb., a to nikoli jen o částky drahotních přídavků stanovených v § 4 vl. nař. č. 126/1941 Sb., a částky o něž se tyto drahotní přídavky osnovaným dekretem (čl. I) zároveň zvyšují, nýbrž o částky podstatně vyšší, a dociluje tak v podstatě téhož účelu, k němuž míří vpředu uvedené nálezy nejvyššího správního soudu. Oboje uvedená opatření projeví se pak stejnou měrou, jak u pensistů, kteří nebyli účastni platové úpravy z r. 1944, tak u pensistů této úpravy účastných.

Při této příležitosti zrušuje také osnované opatření dosavadní rozdíl v posuzování vedlejšího výdělečného příjmu poživatele odpočivných (zaopatřovacích) platů podle toho, zda příjem ten plyne z prostředků veřejných či soukromých. Až dosud bylo snížení uvedených platů při příjmu z prostředků veřejných pronikavější. (srov. § 27, odst. 1, č. 1 vl. nař. č. 136/1941 Sb.), než šlo-li o příjem z výdělečné činnosti soukromé (Srov. § 28 cit. nařízení). Zrušením ustanovení § 27, odst. 1, č. 1 vl. nař. č. 380/38 Sb. ve znění vl. nař. č. 136/1941 Sb., jak je navrhováno v čl. III., § 1 osnovy, budou se veškery případy výdělečné činnosti poživatele odpočivných (zaopatřovacích) platů ať veřejné nebo soukromé, spravovati ustanovením § 28 cit. nařízení; t. j. odpočivný (zaopatřovací) plat se bude snižovati o ¹/₃ výdělečného příjmu, ne však více nežli o ¹/₂ odpočivného (zaopatřovacího) platu, a vzhledem k současnému zvýšení příjmové hranice v čl. II osnovy navrhovanému jen potud, pokud úhrn odpočivných (zaopatřovacích) platů a výdělečného příjmu podrobeného dani důchodové přesáhne částku 84.000 Kčs ročně. Ustanovení o snížení odpočivných, (zaopatřovacích) platů z důvodu výdělečného příjmu dozná tak dalšího podstatného zmírnění. Úplné zrušení tohoto ustanovení nebylo by odůvodněno, poněvadž je v podstatě výrazem myšlenky, že odpočivné (zaopatřovací) platy, jsouce v zásadě určeny pro případ nezpůsobilosti ke službě nebo pro případ stáří, nemají vésti k obohacení v tom smyslu, že by jejich poživatel výdělečně činný byl z titulu svého pensijního zaopatření a výdělečného zaměstnání lépe situován, než kdyby byl zaměstnancem v činné službě. Z důvodu zjednodušení nestanoví pak míra snížení odpočivných (zaopatřovacích) platů přesným srovnáním v úvahu přicházejících příjmů, nýbrž určitým pevným poměrem za současné minimalisace celkových příjmů. Vedle naznačeného hlavního účelu sledovala dotčená ustanovení v době hospodářské tísně i účely podružné, dnes arci již opuštěné, totiž znesnadniti poživatelům odpočivných (zaopatřovacích) platů výdělečné zaměstnání vůbec, po případě docíliti v případech, ve kterých by tohoto účelu nebylo dosaženo, alespoň určitých úspor pro pensijní etát ze snížení odpočivných (zaopatřovacích) platů vyplývajících. Tyto vedlejší účely byly pak vyjádřeny značně pronikavější mírou snížení zmíněných platů oproti dnešnímu stavu (odpočivné, resp. zaopatřovací platy se snižovaly o ¹/₂ částky výdělečného příjmu, a to až do úplného zastavení výplaty těchto platů, při čemž nejnižší příjmová hranice činila 24.000 Kčs ročně - srov. čl. I, § 2 vl. nař. č. 65/1939 Sb.).

Se zřetelem k úpravě navrhované v čl. II a čl. III, § 1 osnovy stanoví se v čl. III, § 2, že k odpočivným (zaopatřovacím) platům ve smyslu § 4 vl. nař. č. 380/1938 Sb., pokud se týče ve znění vl. nař. č. 136/1941 Sb. se počítá i veškeré příslušenství těchto platů, vyjímajíc dávky jednorázové a přídavky z ustanovení § 4 cit. nařízení výslovně vyňaté (přídavky za zranění a přídavek válečný). Ustanovení toto třeba vztáhnouti i na případy dosud nerozhodnuté, poněvadž jinak by tu vznikla oproti osobám, u nichž,již došlo k pravoplatnému rozhodnutí, nesrovnalost, jež by vyvolala oprávněnou nespokojenost mezi interesenty. Proto se ustanovení čl. III, § 2 osnovy formuluje jako zákonný výklad, aby toto ustanovení mělo účinky v § 8 o. z. o. naznačené.

Účinnost osnovaného zákona stanoví se shodně s osnovou o platovém příplatku státních a jiných veřejných zaměstnanců. Provedením se pověřují ministři, do jejichž resortů náležejí úřady, jejichž likvidující orgán zařizuje výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů, poněvadž k opatřením v osnově navrhovaným jsou příslušny tyto úřady (srov. § 45 vl. nař. č. 380/1938 Sb.).