Podepsaní navrhují: Prozatímní Národní
shromáždění rač se usnésti:
Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Ve zvlášť zřetele hodných případech
budiž povoleno oprávnění k samostatnému
výkonu zubní techniky osobám, které
po 6. květnu 1920; nejpozději však do
28. července 1934 prokazatelně vstoupily do učení
živnosti zubotechnické, řádně
se vyučily, vykazují devítiletou praksi pomocnickou
po vyučení u zubního lékaře
nebo koncesovaného dentisty, nebo zkoušeného
- zubního technika a složily ve smyslu vládního
nařízení ze dne 17. 12. 1920, č.
673 Sb. z. a n. praktickou zkoušku.
Zubotechnické oprávnění ve smyslu
§ 1 nelze uděliti v městech s více než
5.000 obyvateli, leč by šlo o města v pohraničí
nově osidlovaná, kde je možno činiti
výjimku.
Ustanovení § 1 vztahuje se i na zástupce -
náměstky v provozu zubotechnické živnosti
při výkonu práva vdovského a nezletilých
descendentů ve smyslu § 56 živnostenského
řádu.
Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministerstvo zdravotnictví,
které vyzve vyhláškou národní
správce dentistických a zubotechnických živností,
jakož i ostatní uchazeče o koncese zubotechnické,
pokud vyhovují podmínkám, stanoveným
tímto zákonem, k praktické zkoušce a
zřídí s urychlením zkušební
komise, v nichž musí býti alespoň jednou
třetinou zastoupeni dentisté s více nežli
desetiletou praksí.
Jde o 14 ročníků zubotechnických pomocníků,
kteří se vyučili zubní technice mezi
6. květnem 1920 a 28. červencem 1934 nebo nejpozději
dne 28. července 1934 nalézali se v učení
zubotechnickém. Zákon těmto ročníkům
dal naději, že se mohou bezpečně vyučiti
a že obdrží zubotechnickou koncesi, avšak
zákon č. 171/ 1934 Sb. z. a n. jim tuto naději
vzal zastavením udělování koncesí
§em 9, odst. 4. Naproti tomu vláda Slovenské
republiky svým nařízením ze dne 21.
února 1940 vyšla slovenským technikům
vstříc a vrátila jim možnost udělení
zubotechnické koncese. Tímto zákonem bude
jen vyrovnání mezi historickými zeměmi
a zemí Slovenskou. Jde však především
o ošetřování chrupů obyvatelstva
v pohraničí, neboť všechny zubotechnické
ateliery jsou v pohraničí přeplněny,
celá řada zubních techniků bez živnostenského
oprávnění ujala se národních
správ opuštěných zubotechnických
živností v pohraničí, dorostu zubolékařského
není a kdyby měli tito národní správci
opustiti zubní ateliery, ocitlo by se obyvatelstvo v pohraničí
v těžkých nesnázích, neboť
by zůstalo bez dalšího ošetřování
chrupu. Podle přehledu připadá na jednu zubotechnickou
koncesi v pohraničí 4.460 obyvatel. Vydáním
tohoto zákona nebude nijak dotčena budoucnost odborných
zubních lékařů, neboť zákon
uzavírá hranici rokem 1934 a má na mysli
nejen odčinění křivdy, spáchané
na zubních technicích, ale i východisko z
léčebné krise, především
v pohraničí. Proto také nebude zákonná
úplnost touto novelisací provedena, neboť zákon
o zubním lékařství a zubní
technice bude vyžadovati daleko více úprav,
zejména pokud jde o opatření ministerstva
zdravotnictví a zdravotnického referátu zemského
národního výboru ve věci ustanovení
národních správ v živnostech zubotechnických
po Němcích a kolaborantech a pokud jde o kompetenci
v udělování koncesí, stanovení
počtu obyvatel, které připadají v
úvahu pro udělování koncesí,
neboť léčení chrupu našeho obyvatelstva
není dostatečně obstaráno.