Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Československým partyzánem je státně
spolehlivý československý státní
občan, který před 10. květnem 1945.
1. přináležeje aspoň po dva měsíce
nebo za zvlášť nebezpečných okolností
nejméně jeden měsíc k jednotce vyvíjející
v týlu nepřítele bojovou nebo záškodnickou
činnost proti nacistickým nebo fašistickým
okupantům nebo jejich pomahačům (t. j. k
partyzánské jednotce) zúčastnil se
proti nim aspoň jedné akce se zbraní nebo
s destrukčními prostředky nebo,
2. nehledě k době uvedené pod čís.
1 jako příslušník partyzánské
jednotky
a) v souvislosti s činností tam uvedenou přišel
o život, byl těžce raněn nebo životu
nebezpečně onemocněn ačli si smrt,
těžké zranění nebo životu
nebezpečné onemocnění nezavinil hrubým
porušením povinností příslušníka
partyzánské jednotky nebo
b) vykonal hrdinský čin nebo se zasloužil o
jednotku vynikajícím způsobem.
(2) Československým partyzánem není,
kdo sice vyhovuje podmínkám odstavce 1, dopustil
se však v době, kdy přináležel
k partyzánské jednotce trestného nebo jiného
zavržení hodného činu z pohnutek nízkých
nebo nečestných nebo z těchto pohnutek svou
jednotku opustil.
(1) Za státně spolehlivé se nepovažují
zejména osoby, které kolektivně nebo individuálně
vyvíjely činnost směřující
proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti
nebo demokraticko-republikánské státní
formě, bezpečnosti a obraně Československé
republiky, které k takové činnosti podněcovaly
nebo jiné hleděly svésti nebo záměrně
podporovaly jakýmkoli způsobem německé
nebo maďarské okupanty, na příklad členy
Vlajky, Rodobrany, Úderných oddílů
Hlinkovy gardy, vedoucí funkcionáře Spolku
pro spolupráci s Němci, České ligy
proti bolševismu, Kuratoria pro výchovu české
mládeže, Hlinkovy slovenské ľudové
strany, Hlinkovy gardy, Hlinkovy mládeže, Národní
odborové ústředny zaměstnanecké,
Svazu zemědělství a lesnictví, Německo-slovenské
společnosti a jiných fašistických organisací
podobné povahy, pokud nebyly do těchto organisací
nebo útvarů vyslány činiteli domácího
nebo zahraničního odboje.
(2) Státní spolehlivost vojenských osob z
povolání, vojenských osob ve výslužbě
vykonávajících, činnou službu,
jakož i osob vykonávajících presenční
službu a další činnou službu posuzuje
ministerstvo národní obrany samostatně. Pokud
jde o ostatní osoby, rozhodne ministerstvo národní
obrany v dohodě s ministerstvem vnitra. V pochybných
případech se ministerstvo národní
obrany dohodne s ministerstvem vnitra.
Podmínka československého státního
občanství (§ 1) je splněna, je-li dotčená
osoba československým státním občanem
aspoň v době podání žádosti
podle § 5, odst. 1.
(1) Služba v partyzánské jednotce počíná
dnem přijetí (vtělení, zařadění)
do této jednotky.
(2) Po nastoupení služby v partyzánské
jednotce se do doby uvedené v § 1, odst. 1, č.
1 včítá
a) doba nezbytného odloučení od jednotky
následkem bojové situace, z rozkazu velitele jednotky
nebo z jiných závažných příčin,
b) doba, po kterou trvala neschopnost k službě způsobená
zraněním nebo nemocí, ačli si dotčená
o soba zranění nebo nemoc nezavinila hrubým
porušením povinností příslušníka
partyzánské jednotky,
c) doba zajetí, k němuž došlo z krajní
nutnosti.
(3) Doba ztrávená v různých partyzánských
jednotkách se sečte, ledaže se přestup
z jedné jednotky do druhé stal bez závažných
příčin.
(4) Pro ty, kdož konali službu v partyzánské
jednotce před osvobozením území, na
němž tato jednotka působila, platí ustanovení
§ 1 i po čas akcí jednotky proti zbytkům
nepřítele na osvobozeném území,
nejpozději však do 10. května 1945.
(1) Potvrzení o tom, kdo je československým
partyzánem, vydá ministerstvo národní
obrany osobě, která o to požádá
a prokáže, že vyhovuje podmínkám
§ 1. Není-li již takto oprávněná
osoba na živu, vydá se potvrzení tomu, kdo
o ně požádá a prokáže, že
na jeho vydání má právní nebo
mravní zájem a že je státně spolehlivý.
(2) V žádosti podle předchozího odstavce
nutno zevrubně uvést osobní data osoby, o
které má být vydáno potvrzení
tamtéž uvedené, jakož i okolnosti, z nichž
by bylo zjevné, že jsou tu podmínky tohoto
dekretu pro uznání československým
partyzánem a pro vydání potvrzení
(odstavec 1).
(3) Rozhodujíc podle odst. 1 je ministerstvo národní
obrany vázáno jen pravoplatným odsuzujícím
rozsudkem trestního soudu. Je-li oprávněn
názor, že rozhodnutí o vydání
potvrzení podle odstavce 1 závisí na výsledku
trestního řízení, třeba vyčkat
jeho výsledku. Není-li v takových případech
trestní řízení ještě zavedeno,
dá k němu ministerstvo národní obrany
podnět.
(4) Vyjde-li dodatečně najevo, že potvrzení
podle odstavce 1 nemělo být vydáno, prohlásí
je ministerstvo národní obrany za neplatné
a vyžádá si jeho vrácení.
(1) Kdo se neoprávněně vydává
za československého partyzána, bude potrestán
- nejde li o čin trestný soudně - okresním
národním výborem za přestupek pokutou
do 50.000 Kčs nebo trestem vězení do 6 měsíců
nebo oběma těmito tresty.
(2) Stejně se potrestá, kdo v podáních
(žádostech, jejich přílohách,
návrzích, oznámeních a jiných
sděleních) a zápisech týkajících
se potvrzení podle § 5, odst. 1 vědomě
uvede nebo potvrdí nepravdivé okolnosti, nebo na
vyzvání ministerstva i národní obrany
do 14 dnů nevrátí potvrzení, které
bylo prohlášeno za neplatné (§ 5, odst.
4).
(3) Byla-li uložena pokuta, vyměří se
zároveň pro případ nedobytnosti náhradní
trest vězení podle míry zavinění
v mezích sazby trestu na svobodě. Byl-li vedle pokuty
uložen i trest na svobodě, nesmí trest na svobodě
spolu s náhradním trestem přesahovat nejvyšší
mez sazby trestu na svobodě.
Soudy, veřejné úřady a orgány
jsou povinny vyhovět dožádáním
ministerstva národní obrany ve věcech týkajících
se vydání (vrácení) potvrzení
podle § 5, odst. 1.
Podání (žádosti, jejich přílohy,
návrhy, oznámení a jiná sdělení)
podle § 5, odst. 1 a příslušné
úřední úkony jsou osvobozeny od poplatků
a dávek za úřední úkony.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení; provede jej ministr národní
obrany v dohodě se všemi členy vlády.
Řada chystaných norem (na př. o umisťování
a jiném zaopatření účastníků
národního odboje, o presenční službě
příslušníků čs. armády
v zahraničí, jakož i osob postavených
jim na roveň, o započtení válečných
let) předpokládá zákonné vymezení
pojmu čs. partyzána, jež dosud chybí.
Účelem tohoto zákona je vyplnit tuto mezeru
v právním, řádě, ať jde
o čs. partyzány působivší na
území Československé republiky nebo
mimo ně.
Poznámky k jednotlivým ustanovením:
Zásadně se stanoví, že charakter čs.
partyzána lze přiznat jen těm, kteří,
přináležejíce k partyzánské
jednotce po jistý čas, osvědčili skutkem
bojovou nebo záškodnickou činnost; z této
zásady činí zaslouženou výjimku
případy uvedené pod § 1, odst. 1, čís.
2. ženy jsou postaveny na roveň mužům
(§ 106; odst. 1 úst. listiny). Akcí se zbraní
se rozumí útočný nebo obranný
čin, při němž došlo k bojovému
střetnutí s nepřítelem; na počtu
účastníků takového střetnutí
nesejde, spadá sem tedy i přepadení ojedinělého
příslušníka okupantské armády
jednotlivým partyzánem a naopak. Nezáleží
na tom, zda příslušní partyzánské
jednotky působil přímo ve svém bydlišti
nebo v cizím kraji.
Nastaly-li smrt, těžké zranění
nebo životu nebezpečné onemocnění
bez příčinné souvislosti s činností
uvedenou v odst. 1 pod čís. 1, nejsou splněny
podmínky odst. 1, čís. 2, písm. a),
na př. usmrcení v hospodské rvačce
nebo při zapověděné soukromé
jízdě automobilem; vždy je ovšem třeba
pečlivě zkoumat, zda byl přerušen kausální
nexus mezi službou v partyzánské jednotce a
dotčenou událostí. Je-li tu řečená
příčinná souvislost, stačí
i usmrcení nešťastnou náhodou (na př.
střelou, která vyjde nenadále při
čištění zbraní, usmrcení
při služební jízdě automobilem
a pod.) nebo sebevražda, již spáchal příslušník
partyzánské jednotky, aby se nedostal do moci nepřítele
atd.
Životu nebezpečné onemocnění
třeba zásadně hodnotit stejně jako
těžké zranění; vždyť
mnohdy mohlo být spojeno s větším utrpením
nežli zranění kvalifikované jako těžké
a bylo s to zanechat vážnější a
trvalejší následky.
Mezi hrdinským činem a vynikající
zásluhou o jednotku může být rozdíl:
Někdo se mohl zasloužit o jednotku vynikajícím
způsobem tím, že jí prokázal
velmi cenné služby, které však rys hrdinství
nemají. Tak lékař, který zachraňoval
své druhy před smrtí, získal si nepochybně
o jednotku veliké zásluhy, ačkoli prováděl
vlastně jen normální úkony svého
povolání. Totéž platí na př.
o hlídce, která svou bdělostí objevila
včas přípravy nepřítele k obchvatu
jednotky a tím, ji zachránila event. před
záhubou; v takových případech očividně
nelze za všech okolností mluvit o hrdinství;
je věcí volného uvážení,
zda šlo o obyčejnou zásluhu, anebo o zásluhy
vynikající. Je také samozřejmé,
že každou akci se zbraní nebo s destrukčními
prostředky nebude možno považovat za hrdinský
čin. Někdy se ovšem oba pojmy kryjí.
Vylučují se osoby státně spolehlivé,
proti nimž jsou námitky s hledisek mravních.
Formulace je volena tak, aby byly podchyceny i případy,
které nelze trestně stíhat, na př.
když někdo z nicotných důvodů
opustí těžce zraněného druha.
Naproti tomu nebude možné považovat každé
opuštění partyzánské jednotky
za spáchané z pohnutek nízkých nebo
nečestných; o takové pohnutky zpravidla nepůjde
v těch případech, kdy se dotčený
příslušník partyzánské
jednotky vzdálí proto, aby se, dal zařadit
do regulerní armády, k jiné partyzánské
jednotce, aby navštívil nemocnou rodinu a pod.
V § 1, odst. 1 se mluví o státně spolehlivých
státních občanech. Aby s tím bylo
znění § 2, odst. 1 konformní, klade
se sloveso "považovat" do záporu - ("Za
státně spolehlivé se nepovažují...").
Výčet osob, které se nepovažují
za státně spolehlivé, odpovídá
§ 4, písm. b) dekretu presidenta republiky z dne 19.
května 1945, č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých
majetkově-právních jednání
z doby nesvobody a o národní správě
majetkových hodnot Němců, Maďarů,
zrádců a kolaborantů a některých
organisací a ústavů, dále §
3, odst. 1, písm. a) dekretu presidenta republiky ze dne
21. června 1945, čís. 12 Sb., o konfiskaci
a urychleném rozdělení zemědělského
majetku Němců, Maďarů, jakož i
zrádců a nepřátel českého
a slovenského národa. Odchylky jsou v tom, že
se zde na rozdíl od obou uvedených dekretů
spojka "a" pře i slovem "záměrně"
nahrazuje spojkou "nebo" a že se na rozdíl
od dekretu uvedeného na druhém místě
nemluví o aktivním podporování německých
a maďarských okupantů, nýbrž prostě
o podporování ("... a podporovaly jakýmkoli
způsobem německé..."). V obou citovaných
ustanoveních byla mezi slova "celistvosti" a
"demokraticko-republikánské formě"
vsunuta místo čárky spojka "nebo".
Celý obsah tohoto paragrafu tvoří jedinou
větu, takže odpadá opalování
slovesa "považovat"; slovosled "... svésti
hleděly..." byl ze stylistických důvodů
obrácen. Na konec pak byla přidána klausule
o osobách, které měly v organisacích,
o něž v tomto paragrafu jde, zvláštní
poslání.
Cizím státním občanům české,
slovenské a jiné slovanské národnosti,
kteří konali službu v čs. partyzánských
jednotkách a později nabyli čs. státního
občanství, má být umožněno,
aby se tento zákon vztahoval i na ně.
Přijetím do partyzánské jednotky se
zpravidla vyrozumívá neformální akt
záležející v tom, že velitel jednotky
nebo jiný oprávněný činitel
vysloví se vstupem dotčené osoby souhlas.
Ustanovení odst. 2 a 3 mají rozptýlit pochybnosti,
které by mohly vzniknout při počítání
doby podle § 1, odst. 1, čís. 1. Obratem "z
krajní nutnosti" v odst. 2, písm. c) se chce
naznačit, že musilo být vynaloženo krajní
úsilí, aby se předešlo zajetí;
při dobrovolném zajetí může jít
event. o čin, jejž má na mysli § 1, odst.
2 in fine. Ustanovení odst. 4 je odůvodněno
tím, že partyzáni při vyčisťovacích
akcích proti nepříteli rozprášenému
po území, které bylo vysvobozeno z moci okupantů,
mohli prokázat cenné služby.
Dikce odst. 1 "... Potvrzení o tom, kdo je..."
je převzata ze zákona ze dne 24. července
1919, č. 462 Sb., o propůjčování
míst legionářům, resp. z čl.
6 vl. nař. ze dne 4. března 1920, č. 151
Sb., jímž, se provádí citovaný
legionářský zákon, viz § 2, odst.
5 citov. zákona. Co se týče druhé
věty odst. 2, srovnej odst. 3 citov. vl. nařízení.
Ministerstvo národní obrany má být
vázáno pouze pravoplatnými odsuzujícími
rozsudky trestních soudů. Naproti tomu, bylo-li
trestní, řízení zas taveno nebo skončilo
zproštěním (na př. pro promlčení),
posuzuje si uvedené ministerstvo věc samostatně;
při tom samozřejmě nejde o potrestání
pachatele, nýbrž o to, aby s hlediska tohoto zákona
byly vyvozeny určité následky (nepřiznání
charakteru partyzána).
Neoprávněné přisvojování
názvu, "československý partyzán"
je stiženo trestními sankcemi, jimž sloužil
za vzor § 10 dekretu presidenta republiky ze dne 31. srpna
1945, č. 54 Sb., o přihlašování
a zjišťování škod způsobených
mimořádnými poměry. V zájmu
čistoty řízení o vydání
řečeného potvrzení zavádějí
se další sankce v odst. 2.
Správní přestupky podle odst. 1 a 2 vyřizují
se u osob podrobených vojenské kázeňské
pravomoci kázeňsky (§ 2, písm. b) zákona
ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb., a vojenském
kázeňském a kárném právu
atd., ve znění vyhlášky ministra národní
obrany ze dne 8. dubna 1935, č. 65 Sb.