105.

Interpelace

poslance Karla Procházky

ministrům zahraničí, vnitra, výživy, ochrany práce a sociální péče

a ministru informací

o poměrech na hranici Kladské.

Kladsko - kdysi významný kraj českého státu - vždy mocně žilo českou kulturou. Zůstalo nám věrno v zeměpisné, hospodářské a hlavně duchovní jednotě. Nepodléhalo nikdy, pruské centralisaci a nivelisaci. Odmítlo jasně a důrazně nacismus. Dvěstěletá násilná a rafinovaná germanisace nepotlačila vědomí sounáležitosti s Čechy, takže místy udržela se česká řeč v plné své kráse. Lid udržel si i náš způsob života. Vždy se hlásil k čes. původu a nyní sám spontánně žádá připojení Kladska k ČSR. Věří, že doba vytouženého spojení není daleká.

Kladsko nebylo nikdy polské a nebylo zde polského obyvatelstva. Ale nyní, za polské okupace Kladska, jest zde prováděna násilná polská kolonisace. Úřední vyhlášky o přiznání národnosti prohlašují, že ten, kdo se přihlásí k Čechům, bude evakuován. Evakuace se skutečně provádí. Celé obce jsou nuceny se vystěhovati. Obyvatelstvo je násilně deportováno. Majetky Čechů jsou prohlašovány za polský státní majetek, tak, jako je prohlašováno za polské celé území Kladska. Úroda jest odvážena. Opuštěná obydlí sou rozebírána, po př. jsou do nich nasazováni polští příslušníci. Styk s úřady je jen Polský.

Příděly potravin nejsou žádné. Potraviny lze dostati jen černým a výměnným obchodem za závratné ceny. Obyvatelstvo nemá peněz, protože za práci mu Poláci neplatí a jiného platidla než zlotý neuznávají. Důchody (pense, invalidní podpory atd.) se nevyplácejí. Obyvatelstvo hyne hladem. Šíří se nakažlivé nemoci, pro které není léků a lékařského ošetření.

Polské ozbrojené tlupy i justice Kladské krvavě persekvují: přepadají, loupí, bijí, týrají perversním způsobem a vězní. Celé Kladsko je jediným koncentračním táborem. Rodiny pronásledovaných, zejména z t. zv. "Českého koutku", prchají do ČSR. Na hranicích se po nich střílí. Byla zjištěna poranění střelami dum-dum. Polské hlídky překročují hranice.

Na území polit. okresu náchodského je uprchlíků asi 2000. Jsou bez prostředků, nemají co obléci a jsou odkázáni na veřejnou dobročinnost. Totéž jeví se i v sousedních okresech. V příštích měsících se počet uprchlíků zvýší. Pomoc našich úřadů těmto uprchlíkům je minimální.

Kladsko, kraj i lid, obrací se v největší nouzi na nás o ochranu. Musíme ji poskytnout co nejdříve. Než bude veškeré obyvatelstvo deportováno, než zahyne hladem a nemocemi, než bude celý kraj vydrancován.

Proto se táží podepsaní:

1. Jest pánu ministru zahraničí znám stav věcí v Kladsku?

2. Jest ochoten ihned zakročiti tak, aby řádění svémocných držitelů moci v Kladsku přestalo a aby celý problém kladský byl mezinárodně vyšetřen?

3. Jak chce pan ministr zahraničních věcí podporovati snahy uprchlík z Kladska za připojení Kladska k ČSR?

4. Jsou pp. ministru vnitra, výživy a ministru ochrany práce a sociální péče známy uvedené skutečnosti o uprchlících z Kladska?

5. Jak chtějí v rámci svých resortů ulehčiti jejich smutný úděl?

6. Jakým způsobem a kdy chce pan ministr informací informovati mezinárodní veřejnost o kladském problému?

Praha, 9. ledna 1946.

Karel Procházka,

Štěpán; Skuhrovcová, dr Novák, Kostelka, Plojhar, Polomský, Trojanová, Holcman, Fr. Novotný, V. Pavlík, Rolek, Fránek, Víšek, Peňáz, Brukner, Klimek, Desenský, Šmehlík, Sova, Váňa, Štambachr, inž. dr Benda, Limpouch, Soukup, Vojanec, Červenka, Hořínek, dr Bunža, dr Chytil, dr Vošahlík, Kaďůrek, Konvalina, inž. Janáček, Charvát.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP