Podepsaní navrhují: Prozatímní Národní
shromáždění rač se usnésti:
Prozatímní Národní shromáždění
republiky československé se usneslo na tomto zákoně:
Živnost zahradnická prohlašuje se za živnost
řemeslnou s průkazem způsobilosti.
Průkazu způsobilosti nabývá se výučním
listem na základě tříleté učební
doby a nejméně čtyřleté prakse
tovaryšské. Počet absolvovaných ročníků
odborných škol zahradnických nahrazuje počet
let předepsané prakse.
Od průkazu způsobilosti jsou osvobozeni - všichni,
kdož před vydáním tohoto zákon,
živnost zahradnickou jako živnost svobodnou na základě
živnostenského listu již aspoň tři
roky provozovali:
Každá výroba rostlin, ať květin,
ovocných rostlin nebo zeleniny, pokud se děje pomocí
zvláštních zařízení, jako
pařenišť a skleníků, nebo v jakýchkoli,
nádobách k účelům prodeje,
jest provozováním živnosti zahradnické.
Veškeré pěstování květin
k prodeji, ať pro řez květů nebo hotových
sazenic, anebo k dalšímu pěstění,
jakož i pěstování stromků a keřů
užitkových i okrasných, květinových
semen, květinových cibulí nebo hlíz
k prodeji, jest provozováním živnosti zahradnické.
Pěstování ovocných i okrasných
stromků i keřů, jakož i růží
k prodeji, jest provozováním živnosti zahradnické.
Zahradní architektura (sadovnictví), sestávající
z navrhování projektů a rozpočtů
a provádění prací sadovnických,
jakož i pouhé vysazování nebo odborné
ošetřování zahrad, sadů nebo
hrobů za plat, dále půjčování
ozdobných rostlin k účelům dekoračním,
jest provozováním živnosti zahradnické.
Vázání kytic a věnců z rostlinného
i umělého kvítí, ať původu
vlastního nebo cizího, s použitím rostlinného
i jiného materiálu nebo bez něho, provádění
takových dekorací i obchodování květinami
a rostlinami, jest provozováním živnosti zahradnické.
Produkty živnosti zahradnické se nemohou státi
předmětem podomního obchodu.
Z "panské výsady" císařského
uvozovacího patentu ze dne 20. prosince 1859, čl.
V., se z uvedených tam živností vyjme zahradnictví.
Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení.
Provedením zákona pověřuje se ministr
pro vnitřní obchod.
Nutnost zákonité úpravy zahradnictví
vyplývá z té okolnosti, že se jedná
dosud o živnost svobodnou. Téměř všechny
živnosti svobodné se domáhaly zákonité
ochrany (zřemeslnění) a některé
toho již také dosáhly. Tohoto cíle se
domáhá přes 90% všeho zahradnictva u
nás.
Zahradník se muší nejméně tři
roky učiti, absolvovati odbornou školu, prodělati
praksi pomocnickou a při tom ve svém povolání
nepožívá dosud ani té nejmenší
ochrany proti nadměrnému počtu fušerů,
jejichž množství nemá obdoby u žádného
jiného stavu samostatného podnikání.
Dokonce vyučení a školení zahradníci
musí bezradně přihlížeti, že
tito nevyučení, ve snaze zaměstnati laciné
síly, zaměstnávají učně,
ač nemají kvalifikace ani práva učně
vyučovati. Tento dorost pak rozmnožuje jen řady
nezaměstnaných, jelikož pro svoje nedostatečné
nebo žádné odborné znalosti nemůže
najíti zaměstnání, nebo se nemůže
udržeti v zaměstnání u zahradníků
skutečných. Tento nedoučený dorost,
nemoha dosíci zaměstnání, zařizuje
se samostatně, mnohdy předčasně, postrádaje
odborné prakse, jaká jest u živností
řemeslných předepsána, nemůže
se hospodářsky uchytiti a po čase ztroskotá
a nepřispívá nikterak k zvelebení
stavu a jeho hospodářského rozmachu. Neoprávněným
fušerstvím trpí všechny stavy. Zatím
co však, na příklad v živnostech obchodních,
rekrutují se fušeři ze řad sociálně
slabých, namnoze ze řad nezaměstnaných,
takže zde o nějakém přímém
ohrožení existence zákonitých podnikatelů
není řeči, je v zahradnictví poměr
docela obrácený. Zde se rekrutují fušeři
ze řad majetkově silných (velkostatky, různé
samosprávné ústavy, majetní rolníci,
pensisté), tedy z řad, kde není existenční
nutnost ujídati chleba zahradníkům.
Tím, že se zahradnictví dostane zákonité
ochrany, nebude nikomu ublíženo, naopak bude to jen
sociální spřavedlnost, protože ti, kteří
zahradníku chleba ujídají, nedělají
to z existenčních důvodů, spíše
z touhy po zisku vedlejším. Obavy, že by snad
omezení pěstování zahradnických
produktů pouze na vyučené a oprávněné
zahradníky živnostenské mělo za následek
nedostatek těchto produktů a poškození
vrstev konsumentských, jsou bezpodstatné, neboť
na polní zelinářství si zahradníci
práva nečiní.
Má-li u nás býti zahradnictví hospodářsky
pomoženo, je také nutno zrušiti zastaralou, demokratického
státu nedůstojnou, "panskou výsadu"
císařského uvozovacího patentu ze
dne 20. prosince 1859, čl. V., jež umožňuje
statkářům a velkostatkářům
provozovati z titulu této výsady zahradnictví
jako vedlejší živnost, ze které neplatí
živnostenské daně, jaké musí
platiti zahradník-živnostník. Zahradník,
byť by ovládal sebe lépe svůj odbor,
nemůže bez obav investovati a zvelebovati svůj
podnik; protože nevypočitatelnými výrobními
výkyvy konjunkturálních fušerů,
v převážné míře hospodářsky
silnějších, nebo takových, kteří
provozují zahradnictví jako vedlejší
zaměstnání (statkáři, gážisté,
zřízenci a j.), je zbaven možnosti kalkulační
a prosperity svého podnikání.
Všechny tyto obtíže pramení z toho, že
zahradnictví je jedním z mála svobodných
živností, přístupných k podnikání
pro kohokoliv.
Dosavadní rozhraničení mezi zahradnictvím
jako živností a zemědělstvím
(rolnictvím) je velmi nejasné a vede často
ke sporům, ježto, živnostenské úřady
i nejvyšší správní soud posuzují
každý případ s jiného stanoviska,
nemajíce ustáleného měřítka.
Proto i s toho to hlediska se jeví tato zákonitá
úprava nutností. Zahradnictví (horticultura)
bylo vždy oborem úplně nezávislým
na zemědělství (agricultura) a vyvíjelo
se samostatně a stálo vždy vysoko nad ním.
Zahradnictví má slavné dějiny již
z dob egyptských a babylonských; ve středověku
bylo zahradnictví ceněno jako umění.
Zahradnické cechy, v nichž se zahradníci sdružovali,
existovali již za Marie Terezie. Zahradník od pradávna
se svému povolání musel učiti a dostával
výuční list.
Pěstování ovoce a polní zelinářství
pokládáme za součást zemědělské
produkce. Opatření toto má za účel
zabezpečiti široké vrstvy spotřebitelů
těmito důležitými potravinami.
Tvrdí-li zemědělská ideologie, že
vše, co jest závislé na půdě,
tudíž i zahradnictví, jest zemědělstvím,
k němuž musí býti přiřazeno,
pak jest v tom spatřovati toliko snahu tyto obory, tedy
i zahradnictví, zcela hospodářsky ovládnouti.
Toto hledání nových zdrojů v zemědělství
má se státi na úkor jiných oborů,
tedy i zahradnického; proto se projevovaly snahy připoutati
zahradnictví celé do sféry zemědělské.
Také Československá zemědělská
akademie byla účastna těchto totalitních
snah. Dvakráte se usnesla na definici o pojmu zahradnictví
s výsledkem, že zahradníci - samostatní
podnikatelé - z ní nadobro vypadli.
Podobně jako lesníci se brání této
definici s poukazem na samostatnost svého oboru, tak i
zahradníci se proti ní ohrazují a upírají
československé zemědělské akademii
právo mísiti se do záležitostí
živnosti zahradnické. Tuto definici ostatně
vyvrátila již Masarykova akademie práce a Akademie
živnostenská. Jednota zahradnických společenstev
pro SR vypracovala a předložila novou definici o pojmu
zahradnictví, schválenou veškerým živnostenským
zahradnictvem.
Charakteristikou zemědělství je tak zvaný
"uzavřený koloběh látek";
tento předpoklad možno aplikovati jedině na
rolnictví a na žádný jiný obor.
Kdežto zemědělec pracuje v úplném
souladu s přírodou, jest zcela závislý
na výši moci, dovede se zahradník pomocí
technických opatření a zařízení
(skleníků, pařenišť, umělého
tepla, umělé půdy) od těchto vlivů
téměř úplně odpoutati.
Pěstění květin, jich semen, květinových
cibulí a hlíz, vyjma planě rostoucí
květiny polní, byl a vždy prováděno
zahradníky, a nikoliv rolníky. Také šlechtění,
očkování, roubování a umělé
oplodňování při pěstění
semen jest činností zahradníka a vyžaduje
řemeslné zručnosti. Zahradník může
býti rolníkem, jak sta případů
dokazuje, ale nikdy nemohl býti a nebyl rolník zahradníkem,
a provozoval-li zahradnictví, musel si vždy vydržovati
vyučeného zahradníka.
Pěstění ovocných a okrasných
stromů a keřů, jakož i růží
k prodeji, prováděli vždy jen zahradníci.
Sadovnictví (nikoliv sadařství), t. j. projektování,
zakládání a udržování
zahrad, sadů a hřbitovů, vysazování
hrobů a provádění květinových
dekorací, nese podstatné znaky činnosti řemeslné,
pročež nemůže býti nikdy zařazováno
do zemědělství.
Vázání kytic a věnců je rovněž
rukodílná práce řemeslného
charakteru.
K uvedeným již důvodům nutno ještě
podotknouti, že zahradnictvo, zaujímá ve všech
státech samostatné postavení, ježto
je pokládáno za národohospodářsky
důležitý výrobní stav.
Rozdíl v podnikání rolnickém a zahradnickém
jevil se také v tak zvané oddlužovací
zemědělské akci. Není dosud znám
ani jeden případ, že by byl dlužen jediný
zahradník-živnostník; ukazuje se totiž,
že zadlužení zahradnických závodů
jest převážně rázu investičního,
jak tomu je u všech živností, na rozdíl
od zadlužení rolníka, kde převládá
zadlužení hypotekární. Zahradníci
si nikdy nedělali nároků na onu část
rostlinné produkce, jež přináleží
rolnictvu, vzdalo se dokonce i pěstování
zeleniny ve volné půdě, ač toto pěstování
od pradávna prováděli zahradníci a
rolníci se omezovali jen na pěstění
zelí a okurek v několika vyloženě zelinářských
oblastech.
Uzákoněním zřemeslnění
zahradnictví bude dosaženo zejména těchto
účelů:
1. Přestanou spory o tom, co je zahradnictví a zemědělství,
což i pro úřady je velmi důležité
a usnadní jednání a rozhodování.
2. Znemožněním fušerství bude umožněn
zahradnictvu řádný rozvoj, produkce a odbytu,
čím se zabrání velkým národohospodářským
ztrátám.
3. Odborným školením bude zvednuta celková
úroveň zahradnické produkce, což bude
míti za následek nejen omezení dovozu produktů
cizích, nýbrž umožní vývoz
výpěstků vlastních. Takto zabezpečenou
rentabilitou podnikání budou zlepšeny i podmínky
zahradnického dorostu, ježto dobře prosperující
podnik bude s to své zaměstnance lépe honorovati,
a to tím spíše, ježto tím budou
dány podmínky pro samostatné podnikání
zaměstnanců samých.