Již řadu měsíců je rozrušován
život spolehlivého československého
občanstva na Těšínsku neodpovědnými
živly většinou polské národnosti,
které štvavými řečmi, výhružnými
letáky a rozšiřováním poplašných
pověstí činí život na československo-polském
pohraničí měsíc od měsíce
těžší. K této činnosti protistátních
živlů vydatně přispívá
i působení zahraničního polského
rozhlasu z Katovic, i akce zahraničních elementů,
které různými formami podporují ilegální
činnost na československém státním
území.
V posledních měsících se šířila
propaganda o naprosto nejisté budoucnosti Československé
republiky, a zejména o tom, že Těšínsko
ve velmi krátké době bude obsazeno polským
vojskem, tak jalo tomu bylo v roce 1988, aby bylo trvale včleněno
do Polska. Při tom se vyhrožuje českým
občanům, kteří v pohraničí
žijí, krutými represáliemi v případě,
že k této okupaci dojde. Těmto akcím
napomáhá zmíněný katovický
rozhlas i zahraniční polský tisk, který
stále oživuje myšlenku, že Těšínské
Slezsko patří do Polska a že Poláci
od Těšínského Slezska neustoupí.
Poměry, které se vyvinuly na Těšínsku,
připomínají ve značné míře
události, které na tomto území byly
před Mnichovem. Jako doklad těchto neudržitelných
poměrů se uvádí pobuřující
leták, který byl v poslední době rozšiřován
na Těšínsku. Leták zní:
My, představitelé podepsaných politických
stran a zároveň všech společenských
vrstev polského lidu na Zaolší, sešli
jsme se o historickém dni 5. listopadu t. r. na konferenci,
abychom před celým světem vznesli protest
proti pronásledování, útisku, jaký
české vládní kruhy provádějí
v nanejvýš přepjatých formách
proti polské národnosti na Zaolší.
Dnes je tomu právě 27 let, kdy 5. listopadu 1918
představitelé polské a české
národnosti na Těšínsku dohodli se mezi
sebou a vyznačili demarkační čáru
mezi administrativou polskou a českou na tomto území.
Těch 27 let, plných tragických a krvavých
příhod, poučuje nás, jak moudrá
by byla tato dohoda a jak spasitelnou by se ukázala v účincích,
kdyby ustanovení tohoto dobrovolného dorozumění
místních činovníků polských
a českých staly se základem pro rozhraničení
mezi polským a českým státem. Toto
opravdu demokratické řešení sousedského
sporu bylo by otevřelo čestný list přátelství
a spolupráce dvou slovanských národů
a zajisté situace v letech 1938 a 1939 by se byla jinak
vyvíjela! Avšak lest českých důstojníků
ve francouzských uniformách a zrádný
útok českého vojska již 23. ledna 1919
zvrátily toto tvůrčí dílo místního
lidi. To učinil náš slovanský bratr
v době, kdy Polsko bylo zapleteno do války na východě.
Rozhodnutí velvyslanecké rady ze dne 28. července
1920, opřené o hospodářské
činitele a nesrovnávající se s vůlí
místního lidu, vytvořilo propast mezi bratrskými
národy a uškodilo nejvíce oběma národům
a také i míru. Češi, místo aby
napravili křivdy spáchané na polské
národnosti, počali od tohoto rozhodnutí dílo
ničení polské národnosti v našem
kraji: okamžité vyhazování tisíce
Poláků z jejich domovů a dílen, zavírání
polských škol, zákaz polského náboženství
v našich kostelích. To jsou stopy, jimiž Češi
značili své kroky na poli styků s Polskem.
Nyní Slezsko zaolžské stojí pod znamením
druhého nájezdu českého. Stojí
ve znamení loupežení materiálních
a kulturních statků, nahromaděných
na této zemi řadou polských pokolení!
Nestačilo by místo v tomto skromném provolání,
abychom vyjmenovali všechny křivdy, násilí
a postupy, jakých doznává polská národnost
se strany dočasných českých vládců.
žijeme za těchže podmínek a všichni
je známe stejně dobře.
Žalujeme na Čechy, že postupně a bezpodmínečně
se snaží vyhladit polskou národnost na naší
zemi. Methody, jimiž nyní postupují, nejsou
o nic lepší, než methody německého
gestapa a často je svou zvráceností a chytrostí
převyšují. Častěji slyšíme
stížnosti z řad našich bratrů,
že se jim daří hůře, než
se jim dařilo za krutých Němců.
Pro Poláka není lehčí a lepší
práce, pro naše syny se vzděláním
není úřednického místa. Pro
Poláky tak jako pro Němce jest toliko otrocká
práce.
S lidmi, bydlícími tu již od pradávna,
kteří byli vyhnáni ze své země
po roce 1920 a vrátili se sem po roce 1938, zachází
se jako s "cizinci", jsou šikanováni, pronásledováni,
tak na př. jsou vypovídáni z bytů,
potravinové lístky jsou jim odebírány,
jakož i propustky, jsou nuceni opustit své domovy,
při čemž se ještě po nich žádá
potvrzení, že se dobrovolně stěhují.
Cíl je jasný. Jde o to, aby v krátké
době byl dán polské zemi Piastovské
ryze český ráz. Naše krásné
a výstavné školní budovy, vystavěné
našima rukama a z peněz polských sedláků,
horníků a slevačů (majetek Macierzy
školnej), byly nám ukradeny a dány českým
šovinistům a renegátům. Německá
Lutyně, Horní Suchá atd.
Chce se plánovitě a důsledně zničit
polské školství. Zaměstnavatelé
žádají od polských dělníků
potvrzení, že posílají děti do
českých škol. Hrozí se, že nebudou
rehabilitováni ti, kteří dali zapsati své
děti do polské školy.
Polští učitelé jsou šikanováni
všemožným způsobem. Jedni jsou přesazováni
s místa na místo, jiní jsou pronásledováni
prohlídkami anebo jest jim vyhrožováno vězněním.
Dosud 14 polských škol obecných a měšťanských
zůstalo neotevřeno, neboť se znovu jedná
o provedení shora promyšlené čechisace
našeho kraje. Stejně se to děje s našimi
kostely, ve kterých se zabraňuje sloužiti polské
bohoslužby, a to i tam, kde již byly slouženy před
rokem 1938.
Žalářování a mučení
našich bratří neustává a provádí
se podle gestapáckých vzorů. Každého
pravého Poláka nazývají "fašistou"
nebo "beckovcem" a za "loyálního"
Poláka považují toho, který se vydává
za Čecha nebo posílá dítě do
české školy. Češi častokráte
poukazují na rok 1938, jako na příčinu
obecného teroru, jaký proti nám vedou. Připomínáme
jim léta 1920 až 1938, kdy vypověděli
tisíce našich rodáků - synů této
země, kteří se musili sem tam potulovati
a to i ti, kteří měli a mají plné
právo žiti na své rodné půdě;
připomínáme jim, že těch 30.000
Čechů domněle vypovězených
ze Zaolší v roce 1938 byli cizinci na této
půdě, přibyvších z Čech
a Moravy, kteří v letech 1920 - 1938 se tu shromažďovali
za účelem čechisace a kteří
v roce 1938 dobrovolně se vrátili do svých
původních míst.
Nyní tatáž vlna čechisátorů
cizích (inženýrů, učitelů,
kněží, celní stráže, četníků
atd.) zaplavuje naši zemi, zbrocenou krví a obětmi
svých nejlepších synů.
Ale přes půl páta roku německé
poroby toliko polská národnost na Zaolší
nesla na svých bedrech. celou tíhu hitlerovského
teroru, vydávána jsouce ve velikém počtu,
na což máme důkazy, do rukou gestapa právě
těmitéž zrádci i němcofily, kteří
dnes jako t. zv. "Češi" utlačují
naše bratry, znemožňujíce jim žíti
na rodné půdě nebo nutíce je zapříti
svou národnost.
Tak si s námi počínají naši "bratři"
Slované, kteří považují vychytralost
za moudrost a úskok za sílu.
Nic nezmohou ve světě jejich fráze o panslavismu
a demokracii. Také nepomohou dobrozdání nových
šnejdárků ve francouzských uniformách
i cizích novinářů, znajících
česky, kterým je dána příležitost
rozmlouvati s polským dělníkem v přítomnosti
strážníků, starostů a ředitelů
dolů, nebo uspořádané rozmluvy na
mostě v Těšíně s podplacenými
"Poláky a Polkami".
Těmto obludám a podvodníkům strhneme
ve vhodný čas masku před světem, tak
jako přes půl páta roku polský národ
mohl se vzchopiti po boku takových národů
jako Rusů, Jugoslávců, Angličanů
a Američanů a tito národové podali
svědectví, kdo jest bohatýrem a kdo ne.
Náš život není nyní lehlý
- jsme pod okupací, jen není lepší
než ona před 6 lety. Zaťali jsme zuby a nezlomně
trváme na půdě svých otců,
trváme tvrdě a neústupně na jejich
řeči a víře. Kdo nejsa pronásledován
a šikanován, opouští tuto zemi, zrazuje
ji, Polska žila za této války v lesku nejstarodávnějšího
bohatýrství, nejsouc poskvrněna žádnou
zradou a žádnými zrádci jako Háchy
a Moravci a jinými zvučnými kolaboranty.
Ta Polska, plná mohyl a křížů,
spálených měst, jest dnes sice ubožejší
než jiní, kteří z této války
vyšli bohatší a rozmnoženější.
To není pro Polsku hanbou ani chybou, jako obohacení
pro ony nebude historickou ctí.
Národ, který vzdoroval takovýmto nevšedně
velkým obětem, bude také sokovou znovu vybudovati
svou vlast.
My, Slezané ze Zaolší, jsme a zůstaneme
věrnou součástí tohoto národa
a věrni zůstaneme své krásné
vlasti. Věříme, že společným
úsilím vytvoříme silnou Polsku, která
nám i našim dětem poskytne blahobyt a šťastné
bytí v rodině.
Všichni do boje o polské Zaolší. Vyzýváme
celý polský národ a polskou vládu,
aby nás podporovala. Nechť žije svobodné
polské Zaolší a jeho svobodný polský
lid! Ať žije volná demokratická Polska!
Ve jménu polských socialistů: Przywara,
P. Gawel, J. Koczwara.
Ve jménu komunistů: Krzywda J., Molinek R.,
Pacut A,
Ve jménu polských lidovců: Pobity
P., Rusnok I.
Ve jménu polských Zw. Zawod: Stoszek
B., Gornik A.
Ve,jménu polských učitelů: Pyrchala
C.
Ve jménu polských družstev: Kupiec E.
Ze zřejmých důvodů podpisujeme pseudonymy.
Zaolší, 5. listopadu 1945.
Podepsaní se táží vlády republiky
Československé, zda:
1. Jsou jí tyto protistátní polské
akce, prováděné na území Těšínského
Slezska, v celém rozsahu známy?
2. Jsou jí známy akce, které se na podepření
protičeskoslovenských akcí provádějí
z Polska?
3. Je vláda ochotna zaručit bezpečnost a
klid na Těšínsku tím, že se vší
rozhodností
a) zbaví Těšínsko všech cizích
státních příslušníků
a vyhostí je do států, jejichž jsou
příslušníky,
b) provede znovu se vší přísností
přezkoušení státní spolehlivosti
občanů, kteří nejsou české
a slovenské národnosti, aby se důkladně
prověřila jejich politická orientace i činnost
z doby před Mnichovem, za doby polské i německé
okupace i činnost nynější?
c) Je vláda ochotna postupovat vůči těm,
u nichž se zjistí fašistická a protičeskoslovenská
orientace, se stejnou přísností; s jakou
se postupuje vůči týmž obyvatelům
národnosti české a slovenské?
d) Je vláda ochotna ihned zbavit orgány veřejné
lidové správy všech elementů, o nichž
není zaručeně známo, že jejich
poměr k československému státu a československé
demokracii je naprosto positivní a že se nikdy proti
těmto výsostným našim zájmům
nezpronevěřili?
e) Je ochotna se stejnou rozhodností provésti očistu
i v řadách učitelstva, kněžstva,
zaměstnanců průmyslu i jiných oborů
veřejného života, aby bylo zaručeno,
že vliv podvratných elementů v politickém,
hospodářském a kulturním životě
českém je znemožněn?
f) Je ochotna ihned prozkoumat činnost polských
spolků a organizací na Těšínsku,
a to zejména činnost před Mnichovem, zda
byla v souhlasu s výsostnými zájmy republiky
Československé a zda pokračování
v této činnosti spolkové neohrozí
v budoucnu naše státní zájmy? Přicházejí
v úvahu zejména spolky, jako je Macierz Szkolna
a mnohé spolky tělovýchovné, hasičské
i jiné, které pod rouškou t. zv. kulturní
činnosti organisovaly protistátní akce.
g) Je ochotna vzíti na vědomí, že autonomní
evangelická církev na Těšínsku,
ovládaná Poláky, se dobrovolně z vůle
polského kněžstva i věřících
po okupaci v r. 1938 zbavila svého autonomního těšínského
charakteru a dobrovolně splynula s evangelickou církví
polského státu? Je vláda ochotna řešit
poměry v této církvi tak, aby bylo zaručeno,
že po stránce nábožensko-církevní
i státně politické se stane podporou státních
zájmů československých i ochranou
československé demokracie a že se nebude opakovat
v ní to, co ztěžovalo až do okupace Těšínska
r. 1938 bezpečnost a klid na Těšínsku?
h) Je vláda ochotna učinit všecka nutná
opatření jakékoliv povahy, politická,
bezpečnostní i jiná, aby poměry na
Těšínsku se uklidnily a aby i občanstvo,
věrné republice Československé, se
mohlo konečně v klidu věnovat své
práci a měla pocit jistoty a bezpečí,
že se nebudou opakovat události, jichž svědky
bylo r. 1938, i po tomto roce?