Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Peněžité závazky z pojistných smluv uzavřených tuzemskými pojistníky s tuzemskými pojistiteli a znějících na říšské marky, jest dlužník povinen - bez újmy pro omezení stanovené v § 2 - plniti počínajíc dnem 1. srpna 1945 v československých korunách v poměru 1 říšská marka = 10 československých korun.

(2) Tuzemskými pojistníky podle odstavce 1 se rozumějí fysické nebo právnické osoby, které v den, jímž tento zákon nabývá účinnosti, mají své bydliště nebo sídlo na území země České nebo Moravskoslezské; za tuzemské pojistníky se pokládají i filiálky, závody a representace cizozemců, jež mají sídlo na tomto území.

(3) Tuzemskými pojistiteli podle odstavce 1 se rozumějí pojišťovny, které mají na území zemí České nebo Moravskoslezské své sídlo; tuzemskými pojistiteli se rozumějí také cizozemské akciové a vzájemné pojišťovny, mající na tomto území odštěpný závod, který vydává o pojistných smlouvách jím uzavřených samostatně pojistky.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem spravedlnosti stanovil podle výše aktiv pojišťovny, která odpovídají jejím závazkům z úhrnu pojistných smluv na život (§§ 125 - 148 zákona ze dne 3. července 1934, č. 145 Sb., o pojistné smlouvě) znějících na říšské marky, v jakém poměru má pojistitel plniti své peněžité závazky z těchto smluv.

(2) Do rozhodnuti podle odstavce 1 nesmějí tuzemští pojistitelé (§ 1 odst. 3) jakýmkoli způsobem plniti své závazky v odstavci 1 uvedené.

(3) Dokud platí zákaz podle odstavce 2, nelze práva ze závazků uvedených v odstavci 1 uplatňovati na soudě, ani exekučně vymáhati nebo zajišťovati, ani pro ně navrhnouti pro hlášení konkursu. Spory zahájené o takováto práva buďtež z úřední moci přerušeny a exekuční a zajišťovací úkony odloženy. Lhůta promlčecí, jakož i všechny jiné lhůty, které jsou stanoveny pro úkony potřebné k uplatnění nebo zachování těchto závazků, se staví po dobu, pokud trvá zákaz podle odstavce 2.

(4) Ministerstvo financí jakožto dozorčí úřad nad soukromými pojišťovnami může z hospodářských nebo sociálních důvodů zvláštního zřetele hodných povoliti výjimku z ustanovení odstavce 2 a 3.

Předchozími ustanoveními zůstávají nedotčena obmezení stanovená platnými předpisy pro nakládání s nepřátelským majetkem a pro plnění závazků vůči osobám státně nespolehlivým.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí jen v zemích České a Moravskoslezské; provedou jej ministři spravedlnosti a financí.

Nacistická hrůzovláda se zmocnila obzvláště také našeho národohospodářství a soukromého hospodářství ve snaze vytěžiti z něho co nejvíce pro své nekalé záměry; vrhla se také na naše soukromé pojišťovnictví. Z vnitrozemí a obzvláště z pohraničí byly soustavně vytlačovány české, dobře prosperující a po léta pracující pojišťovací ústavy a na jejich místo byly zejména v pohraničí nastoleny říšské pojišťovny, kterým šlo namnoze jen o sobecké zájmy spjaté úzce se zájmy nacistického režimu a kterým při tom pramálo záleželo na zájmech pojistníků. Počet říšských pojišťoven vniklých do našeho pohraničí činí skoro 150. Toliko malá část těchto pojišťoven měla v pohraničí své sídlo nebo majetkové hodnoty zabezpečující splnitelnost jejich závazků z uzavřených pojistných smluv vůči pojistníkům. Větší část říšských pojišťoven v pohraničí pracujících neměla na tomto území ani representace, ani dostatečných majetkových hodnot, takže splnitelnost závazků těchto pojišťoven vůči pojistníkům jest vážně ohrožena, a to tím více, ježto také majetkové hodnoty jejich ústředen v říši byly válečnými událostmi zničeny nebo jinak znehodnoceny. Pojistné smlouvy, jež byly těmito říšskými pojišťovnami uzavírány a převážnou většinou ještě dnes platí, znějí na plnění v říšských markách, účinné samozřejmě pro oba kontrahenty pojistných smluv, t. j. jak pro pojistníky, tak pro pojistitele (pojišťovny). Poněvadž podle měnových opatření přestaly říšské marky v pohraničí dnem 1. srpna 1945 býti zákonným platidlem, jsou závazky znějící na říšské marky z pojistných smluv uzavřených s tuzemskými pojistiteli (pojišťovnami) důsledkem těchto opatření splatné v československých korunách a zbývá jen stanoviti poměr, ve kterém třeba říšské marky, na něž znějí závazky z pojistných smluv předem uvedených, přepočísti na československé koruny. To je obsahem § 1 této osnovy, v němž se zároveň vymezuje pojem jak tuzemských pojistníků, tak i tuzemských pojistitelů (pojišťoven).

Životní pojištění liší se od ostatních odvětví soukromého pojišťovnictví obzvláště tím, že k řádnému plnění pojistitelů, pozůstávajícímu v placení pojištěného kapitálu nebo pojištěného důchodu, určeného v pojistně smlouvě, poté, kdy nastala pojistná příhoda, dochází nejčastěji teprve drahnou dobu po uzavření pojistné smlouvy, kdy pojistník platil po případě již několik let pojistné prémie, tvořící jednotlivě jen poměrně malou část pojistné sumy, a že jde tu celkem o značnější pojistné sumy než v ostatních odvětvích soukromého pojištění. Z toho vyplývá pro řádný chod pojišťovnictví nutnost obzvláště v životním pojištění věnovati co největší péči a pozornost vytvoření, zabezpečení a pohotovosti dostatečně vysokých a řádně spravovaných majetkových hodnot určených ke krytí prémiových reserv. Hlediska tato přicházejí v úvahu zčásti sice i v jiných odvětvích soukromého pojištění, avšak nikoli takovou měrou, že by bylo třeba při úpravě, o kterou v osnově jde, k ním obzvláště přihlížeti.

Pojistné smlouvy všeho druhu vykazují u srovnání s jinými obligačními smlouvami tu typickou zvláštnost že každý ze smluvců zaujímá vždy postavení dvojí, jest dlužníkem a zároveň také věřitelem. Pojistník dluží, navazujeme-li na pravidlo, pojistiteli pojistně prémie nebo i jen jednu pojistnou prémii a má naproti tomu vůči pojistiteli nárok na plnění pojistné sumy, nastane-li pojistná příhoda. Pojistitel pobírá jako věřitel po případě delší dobu prémie placené pojistníkem a dluží mu podle obsahu té které pojistné smlouvy pojistnou sumu. Při stanovení poměru, ve kterém budou v československých korunách plněny závazky z pojistných smluv znějících na říšské marky, třeba si povšimnouti těchto okolností:

Normou s účinností toliko vnitrostátní lze prozatím upravovati právní poměry jen mezi tuzemskými pojistníky a tuzemskými pojistiteli. Nelze ještě se dotýkati pojistných poměrů mezi tuzemskými pojistníky a takovými říšskými pojišťovnami, které nemají na území zemí českých odštěpného závodu: tu třeba vyčkati úpravu mezistátními smlouvami. V pojištění proti škodám a v úrazovém pojištění nebudou ovšem pojistníci čekati na výsledek mezistátních jednání a opatří si potřebnou pojistnou ochranu novou smlouvou u tuzemského pojistitele, při čemž oželí nespotřebovanou snad ještě část poslední prémie.

Úkol přepočísti závazky znějící na říšské marky na československé koruny jeví se v životním pojištění zcela jinak než v ostatních odvětvích soukromého pojištění. V pojištění proti škodám a v úrazovém pojištění je prémie každý rok spotřebována ručením pojišťovny (výjimku tvoří úrazové pojištění dětí s výhradou vrácení prémií, úrazové pojištění za jednorázovou prémii a jiné podobné druhy úrazového pojištění; tato pojištění se vyskytují celkem nadmíru zřídka a není proto zapotřebí k nim zvláště přihlížeti byť i by snad v některém směru vyžadovala stejného nazírání jako na životní pojištění). Přepočte-li se od počátku příštího pojistného období každé pojistky jak částka prémií, tak pojistná suma (resp. jiné údaje pro ručení pojistitelovo významné, jako účast na škodě) v témže poměru, nevyžaduje to žádné finanční oběti ani na straně pojistníkově, ani na straně pojistitelově. (Třeba ovšem zkoumati, zda přepočtená suma pojistná je přiměřená pojistné hodnotě, ale to je zásada, která platí povšechně.) Jestliže dojde k přepočtení měny závazků pojistníkových a pojistitelových u všech pojistek v týž kalendářní den, musí se přihlédnouti k té části poslední prémie zaplacené pojistníkem v dřívější měně, která nebyla do přeměny spotřebována ručením pojišťovny. Ale tu bude tuzemský pojistitel míti možnost přeměniti určité markové hodnoty (na př. pohledávky za peněžními ústavy) v hodnoty korunové (Kčs), takže možno počítati s tím, že se zhodnotí nespotřebované části prémií, zaplacených v dřívější měně. Proto lze bez obav stanoviti plnění závazků z pojistných smluv proti škodám a úrazům, znějících na říšské marky, v československých korunách v poměru 1 říšská marka = 10 československých korun. Tím, že pojistníci budou platiti nadále prémie v československých korunách, získají pojistitelé prostředky k výplatě odškodných za pojistné příhody vzniklé přede dnem přepočtu měny v pojistce, takže se může přepočet vztahovati i na závazky pojistitelovy k výplatě dlužných odškodných.

Zcela jinak jest tomu ale v pojištění životním. Tam potřebuje pojistitel, aby mohl plniti své závazky, vedle prémií příště placených také ještě prémiových reserv, které si již vytvořil z prémií placených pojistníkem v minulosti. Nelze proto stanoviti přepočet plnění pojistitelových v určité relaci měnové není-li zaručeno, že ve stejné relaci budou přeměněny také majetkové hodnoty, které jsou určeny ke krytí prémiových reserv. U tuzemských pojistitelů v pohraničí, u nichž se hlavně vyskytují životní pojištění znějící na říšské marky (u pojišťoven, jež mají sídlo v bývalém území t. zv. Protektorátu, jsou životní pojištění znějící na říšské marky celkem vzácná), je situace taková, že v jejich aktivech je mnoho říšských zápůjček (říšské půjčky, pokladniční poukázky a pod.); dosud není rozhodnuto, co se stane s těmito hodnotami. Proto nelze stanoviti ještě poměr, v jakém by měli pojistitelé plniti závazky ze životních pojištění, znějící na říšské marky, dokud nebude rozhodnuto o osudu majetkových hodnot pojistitelů, jež jsou určeny ke krytí prémiových reserv. Do té doby nutno zabránit tomu, aby se některým oprávněným osobám nedostalo již dnes plnění pojistitelových pojistek, znějících na říšské marky, v určitém přepočítacím kursu (1 říšská marka = 10 československých korun), poněvadž není jisto, zda v této relaci bude možno splniti všechny závazky pojistitelovy ze životních pojištění, znějících na říšské marky, a poněvadž uspokojením jedněch pojistníků v poměru 1 říšská marka = 10 československých korun by musili býti poškozeni pozdější pojistníci, na které by se nedostalo, aby byli ve stejném poměru uspokojeni. Proto ustanovuje § 2 osnovy jakési příročí ve prospěch životních pojišťoven tuzemských, kterým má býti zabezpečeno stejné nakládání se všemi pojistníky ze životních pojištění znějících na říšské marky.