Naše školství bylo okupací těžce postiženo. Vysoké školy byly zavřeny a zničeny, střední školy postupně rušeny a národní školství úmyslnými zásahy reorganisačními těžce otřeseno.

Vyučování němčině nadměrně vysokým počtem hodin dělo se na úkor ostatních předmětů všeobecného vzdělání; do výchovy byly násilně zavedeny tendence nacistické.

Napraviti škody spáchané takto na vzdělání a výchově naší mládeže jest úkolem nové republikánské školy, v prvé řadě učitelů a profesorů.

Úkol ten jest však o to těžší, že školy nejsou řádně vybaveny inventářem a učebními pomůckami. To se týká hlavně škol v pohraničí.

K tomu přistupuje i částečný nedostatek učitelských i profesorských sil, kterému bylo správně čeleno reaktivací učitelstva mimo službu a přijetím schopných absolventů středních škol.

Má-li však tak důležitá a zodpovědná práce učitelstva i profesorů býti konána za dnešních ztížených poměrů řádně a svědomitě, jest nutno, aby byli všichni existenčně zajištěni. Reaktivovaní a nově nastoupivší učitelé namnoze neobdrželi od 1. září dosud žádného platu. Někteří vysokoškolští učitelé rovněž nikoliv. Jsou odkázáni na své nepatrné úspory nebo na pomoc z domova či od příbuzných a marným čekáním od měsíce k měsíci, stálým vyhledáváním pomoci a starostmi o běžné denní potřeby jsou ve své práci znechuceni.

Poukazujíce na tyto nedostatky, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten přikázat, aby reaktivovaným a nově nastoupivším učitelům byla ihned vyplacena přiměřená záloha na plat?

2. Jest pan ministr ochoten zařídit, aby těmto učitelům byly urychleně vystaveny jmenovací dekrety s určením platu?

3. Jest pan ministr ochoten zjistit, kteří vysokoškolští učitelé neobdrželi dosud plat a zjednati nápravu?