Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé 1945.

66.

Zpráva

výboru ústavně právního

o vládním návrhu zákona (tisk 12)

jímž se doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku.

Osnova tato jest novelisací dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úředního věstníku československého o obnovení právního pořádku. Tento dekret byl republikován jako čís. 30 Sbírky, avšak republikační vyhláškou ze dne 27. července 1945 byla jeho platnost zatímně omezena jen na Čechy a zemi Moravskoslezskou. Vedle toho účinnost čl. 6 a čl. 9, odst. 2 a 3 byla suspendována, poněvadž se považovalo za nutno tento dekret novelisovat. Uvedený dekret totiž byl vydán ještě londýnskou vládou po slyšení státní rady. Byl přípravou k tomu, aby přechod k novým poměrům se děl spořádaně, aby zbytečně nebyl rozrušován náš veřejný i soukromý život, abychom nikdy nepřestali býti státem právním. Je však pochopitelno, že za těchto poměrů nebylo možno do všech podrobností předem odhadnouti situaci, která na území československém vznikne. Jest právě úkolem této osnovy přizpůsobiti ustanovení dekretu skutečným poměrům. Článek I, II. a III. jest novelisací čl. 6 dekretu. Článek I. a III. restringuje případy, spadající pod tento dekret, naproti tomu čl. II. je rozšiřuje. Článek IV. je novelisací čl. 9 dekretu. Podrobná odůvodnění jednotlivých ustanovení jsou uvedena ve vládní důvodové zprávě.

Ústavně právní výbor v zásadě doporučuje tuto osnovu ke schválení, navrhuje však některé změny.

Dekrety presidenta republiky pozbývají podle čl. 5, odst. 2 dekretu o obnovení právního pořádku platnost 6 měsíců ode dne, kdy se sejde Národní shromáždění, tedy dne 28. dubna 1946. To se vztahuje i na tento dekret samotný. Má-li tedy dekret platiti i po této lhůtě, jest třeba, aby byl znovu uzákoněn. Aby Prozatímní Národní shromáždění nemusilo se tímto dekretem ještě jednou zabývati, navrhuje se ustanovení, zařazené jako čl. I. tohoto zákona. V souvislosti s tímto pak navrhuje se připojiti jako třetí odstavec článku VI. ustanovení o publikaci celého dekretu.

Ustanovení článku IV. osnovy zdají se býti příliš strohá. Proto byl tento článek znovu stylisován tak, aby usnadnil prohlášení příslušných opatření za nicotná.

Ve článku V. osnovy se stanovilo, že tento zákon platí zatím jen v zemi České a Moravskoslezské. Nastává tu však jistá neúměrnost. Podle ústavního dekretu č. 22 Sbírky o vyhlášení právních předpisů vydaných mimo území republiky Československé, vláda se zmocňuje, aby měnila územní platnost dekretů vyhlášených v Úředním Věstníku československém. Může tedy pouhou vyhláškou zrušiti ustanovení, kterým omezila platnost ústavního dekretu o obnovení právního pořádku na Čechy a zemi Moravskoslezskou. (Tento dekret původně toto omezení neměl a třeba tudíž souditi, že platil - pokud nebyl na př. na Slovensku novelisován - až do vydání této vyhlášky na celém území republiky.) Avšak jeho novelisace by byla samotným zákonem omezena jen na území české a moravskoslezské území a jeho účinnost tudíž na území Slovenska by bylo možno rozšířiti opět jen zákonem. Aby se této nerovnoměrnosti předešlo, ústavně právní výbor navrhuje, aby tato působnost rozšířiti územní účinnosti byla dána vládě a touto byla vykonávána cestou nařizovací.

Ústavně právní výbor uvažoval, zdali by bylo vhodno, aby ustanovení celého ústavního, dekretu a rovněž zákona jej novelisujícího byla zákonem celostátním ihned od samého počátku a zvolil za účelem prozkoumání této otázky zvláštní subkomisi. Tato subkomise otázku projednala a dospěla k názoru, že vzhledem k velké složitosti této látky se doporučuje, aby ustanovení jak citovaného ústavního dekretu, tak zákona jej novelisujícího měla účinnost zatím jen v zemi České a Moravskoslezské.

V Praze dne 13. prosince 1945.

Dr Jaroslav Řehulka v. r.,
Dr Zdeněk Peška v. r.,
místopředseda.
zpravodaj.


Zákon

ze dne ............................ 1945,

jímž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku.

Prozatímní Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. (příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb.) o obnovení právního pořádku se změnami a doplňky v tomto zákoně uvedenými.

Článek II.

Ustanovení článku 6, odst. 1, písm. a) a b) citovaného ústavního dekretu se nevztahují na rozhodnutí, která se týkají veřejných dávek, veřejného úvěru a organisačních opatření v oboru peněžnictví.

Článek III.

Z důvodu uvedeného v čl. 6, odst. 1, písm. b) ústavního dekretu lze zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, též v případech, kdy rozhodnutí byla vydáno bez právního předpisu.

Článek IV.

Z důvodu, že na osoby v řízení zúčastněné byl učiněn nátlak, lze podle čl. 6, odst. 1, písm. c) ústavního dekretu zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, v případech, kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo bývalo rozhodnuto v době svobody podle ustálené prakse,

a) protože se stranou nebo osobou jí blízkou bylo zle nakládáno, nebo že jim byla způsobena újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku nebo že jim bylo takovou újmou pohroženo a strana z tohoto důvodu a pro poměry doby nesvobody nemohla řádně hájiti své zájmy, nebo

b) protože svědek nebo znalec, na něhož nebo na jehož osoby blízké byl v řízení činěn takový nátlak, nepodal z toho důvodu a pro poměry doby nesvobody správné nebo úplné svědectví nebo posudek, nebo

c) protože soudce nebo úředník, který prováděl řízení nebo vydal rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo jednal podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního orgánu.

Článek V.

(1) Ustanovení čl. 9, odst. 2 ústavního dekretu platí, pokud jde o trestní nálezy správní, toliko v případech, kdy trestní čin byl spáchán převážně z toho důvodu, aby jím pachatel přispěl k osvobození Československé republiky nebo aby jím pomohl osobám, které samy nebo jejichž osoby blízké byly persekvovány z důvodů národních, rasových nebo politických nebo kterým taková persekuce hrozila.

(2) Ustanovení čl. 9, odst. 3 téhož dekretu neplatí pro trestní nálezy správní.

Článek VI.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí zatím jen v zemích České a Moravskoslezské. Týmž dnem nabývají v plném rozsahu účinnosti i čl. 6 a čl. 9, odst. 2 a 3 úst. dekretu, a to v úpravě vyplývající z tohoto zákona.

(2) Vláda se zmocňuje, aby stanovila nařízením, že ustanovení tohoto zákona včetně ustanovení citovaného dekretu platí také na Slovensku.

(3) V příloze se uveřejňuje úplné znění citovaného dekretu v úpravě tohoto zákona.

(4) Tento zákon provedou všichni členové vlády.

Příloha

k zákonu č. ................ ze dne .................,

jímž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku.

Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 úř. věst. čs. o obnovení právního pořádku ve znění zákona č. ............. ze dne ..............., jímž se schvalují, doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku.

Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Prozatímní Národní shromáždění schvaluje a znovu usnáší jako zákon ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čs. (příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb.) o obnovení právního pořádku se změnami a doplňky v tomto zákoně uvedenými.

Článek II.

HLAVA I.

O obecných právních normách.

První oddíl.

O předpisech domácích.

Článek 1.

(1) Ústavní a jiné právní předpisy československého státu, vydané do 29. září 1938 včetně, pocházejí ze svobodné vůle československého lidu a jsou československý právní řád.

(2) Předpisy vydané v oblasti tohoto řádu v době, kdy československý lid byl zbaven své svobody (doba nesvobody), nejsou součástí československého právního řádu. Doba nesvobody jest doba ode dne 30. září 1938 až do dne, který bude určen vládním nařízením.

Článek 2.

(1) Z vůle československé zákonodárné moci jest na zcela přechodnou dobu i nadále používati z předpisů, uvedených v odstavci 2 článku 1, těch, které se nepříčí svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy (ústavní listiny, jejích součástek a zákonů ji měnících a doplňujících, vydaných do 29. září 1938). Naprosto jsou však z používání vyloučeny předpisy z doby nesvobody z oborů soudního práva trestního, soudního řízení trestního, práva osobního a práva rodinného.

(2) Zákonem bude stanoveno, kdy končí přechodná doba podle odst. 1.

Článek 3.

Soud nebo správní úřad, řeše určitou právní věc, rozhoduje, zda předpis z doby nesvobody vyhovuje ustanovení článku 2, odstavec 1; při tom musí uvésti důvody svého rozhodnutí o této předběžné otázce.

Článek 4.

Vláda se zmocňuje, aby, dokud se nesejde Národní shromáždění, svými nařízeními použivatelnost předpisů z doby nesvobody územně rozšířila nebo ji zrušila.

DRUHÝ ODDÍL.

O předpisech státního zřízení zahraničního.

Článek 5.

(1) Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 21. července 1940 o ustavení Státní rady jako poradního sboru prozatímního státního zřízení Československé republiky (číslo 1 úředního věstníku československého, vydávaného v Londýně, ze dne 4. prosince 1940) a ústavní dekret presidenta republiky ze dne 15. října 1940 o prozatímním výkonu moci zákonodárné (číslo 2 úředního věstníku československého), jakož i všechny ostatní dekrety presidenta republiky, vydané podle paragrafu 2 dekretu číslo 2/1940, nejsou dotčeny předpisem článku 1, odstavec 2 tohoto ústavního dekretu, avšak podléhají spolu s nařízeními podle článku 4 dodatečnému schválení příslušnými ústavními činiteli (ratihabici).

(2) Dekrety presidenta republiky, vydané podle paragrafu 2 ústavního dekretu číslo 2/1940, pokud podle svého obsahu neplatí na dobu kratší, pozbývají další platnosti šest měsíců po dni, kdy se sejde Národní shromáždění, nebudou-li již dříve zrušeny nebo změněny, nebo jako zákony znovu usneseny a vyhlášeny.

(3) Též dekrety presidenta republiky, označené za ústavní včetně tohoto ústavního dekretu, mohou býti zrušeny nebo změněny pouhým zákonem. Tímto předpisem však není nikterak dotčeno ustanovení článku I. zákona, kterým se uvozuje ústavní listina, číslo 121/1920, pokud jde o ústavní zákony, vydané do 29. září 1938.

(4) Nařízení, vydaná v zahraničí presidentem republiky podle paragrafu 64, odstavce 1 č. 10 ústavní listiny a vládou podle paragrafu 55 ústavní listiny, nejsou předpisem článku 1, odstavce 2 dotčena.

HLAVA II.

O rozhodnutích soudů a úřadů správních.

První oddíl.

Všeobecné předpisy o rozhodnutích soudů a úřadů správních.

Článek 6.

(1) Veškerá i pravoplatná rozhodnutí soudů a veřejné správy, která byla vydána v době nesvobody, jest i tehdy, když obecná ustanovení z doby do 29. září 1938 včetně tak nepřipouštějí, na návrh stran zrušiti nebo změniti v těchto případech:

a) byla-li vydána podle předpisů, které se svým obsahem příčí znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy (čl. 2, odst. 1),

b) směřují-li k cíli československým právem zakázanému. Z důvodu zde uvedeného lze zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, též v případech, kdy rozhodnutí bylo vydáno bez právního předpisu,

c) bylo-li straně pro mimořádné poměry doby nesvobody znemožněno nebo ztíženo dostaviti se k řízení nebo provésti důkaz, anebo byl-li učiněn nátlak na osoby v řízení zúčastněné.

Ustanovení tohoto článku písm. a) a b) se nevztahují na rozhodnutí, která se týkají veřejných dávek, veřejného úvěru a organisačních opatření v oboru peněžnictví.

(3) Z důvodu, že na osoby v řízení zúčastněné byl učiněn nátlak, lze podle tohoto článku, písm. c) zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, v případech, kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo bývalo rozhodnuto v době svobody podle ustálené prakse.

a) protože se stranou nebo osobou jí blízkou bylo zle nakládáno, nebo že jim byla způsobena újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku nebo že jim bylo takovou újmou pohroženo a strana z tohoto důvodu a pro poměry doby nesvobody nemohla řádně hájiti své zájmy, nebo

b) protože svědek nebo znalec, na něhož nebo na jehož osoby blízké byl v řízení činěn takový nátlak, nepodal z toho důvodu a pro poměry doby nesvobody správné nebo úplné svědectví nebo posudek, nebo

c) protože soudce nebo úředník, který prováděl řízení nebo vydal rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo jednal podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního orgánu.

(4) Byla-li taková rozhodnutí (odstavec 1) vydána správními úřady, lze je zrušiti nebo změniti i z moci úřední.

(5) Strana může navrhnouti zrušení nebo změnu rozhodnutí podle odstavce 1 lit. a, b, c nejpozději do dvou let ode dne, kdy končí doba nesvobody (článek 1, odstavec 2). V téže lhůtě musí správní úřad oznámiti stranám, že zavedl řízení, aby se změnilo nebo zrušilo rozhodnutí z moci úřední podle odstavce 2 tohoto článku.

Článek 7.

(1) Článek 6 neplatí o úředních rozhodnutích orgánů státního zřízení zahraničního a o rozsudcích polních soudů, zřízených podle dekretu presidenta republiky ze dne 26. října 1940 o československých polních soudech, č. 5 Úředního věstníku československého.

(2) Lhůta k podání stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu na rozhodnutí správních úřadů státního zřízení zahraničního (paragraf 14 zákona o nejvyšším správním soudě ve znění přílohy k zákonu č. 164/1937), lhůta k dovolání se nápravy ve výroku těchto úřadů o soukromoprávních nárocích (paragraf 2 zákona, jímž se provádí paragraf 105 ústavní listiny č. 217/1925) a lhůta k žádosti, aby byl podán návrh na mimořádnou obnovu polního trestního řízení (paragraf 483 vojenského trestního řádu ve znění zákona o vojenském polním trestním řízení č. 115/1937), počne jeden rok po dni, kdy končí doba nesvobody.

Článek 8.

(1) Vládním nařízením mohou býti zjednodušeny platné předpisy o řízení správních úřadů, pokud jich jest používati při řízení o zrušení nebo změně rozhodnutí veřejné správy podle článku 6.

(2) Obdobné předpisy pro obor řízení soudního budou vydány zákonem. Zákonem bude zejména ustanoveno, ve kterých případech soud může žalobci (navrhovateli) svěřiti držbu věci movité neb uvésti ho v držbu věci nemovité před rozhodnutím ve věci samé i tehdy, když nejsou splněny všeobecné předpoklady pro povolení exekuce nebo prozatímního opatření.

DRUHÝ ODDÍL.

Zvláštní předpisy o trestních rozsudcích a nálezech.

Článek 9.

(1) O trestních rozsudcích a nálezech platí, mimo předpisy v předcházejícím oddílu obsažené, ještě předpisy tohoto oddílu.

(2) Od počátku nicotné jsou trestní rozsudky soudní a trestní nálezy správní, které byly vydány v době nesvobody, jimiž byl někdo uznán vinným a odsouzen pro skutek, který není trestný podle československého práva. Soud (úřad), řídě se obdobně předpisy o obnově řízení, vyslovuje nicotnost usnesením. Ustanovení tohoto odstavce platí, pokud jde o trestní nálezy správní, toliko v případech, kdy trestní čin byl spáchán převážně z toho důvodu, aby jím pachatel přispěl k osvobození Československé republiky nebo aby jím pomohl osobám, které samy nebo jejichž osoby blízké byly persekvovány z důvodů národních, rasových nebo politických nebo kterým taková persekuce hrozila.

(3) Byl-li někdo v téže době uznán vinným skutkem, který jest trestný podle československého práva, byl-li však odsouzen k přísnějšímu trestu, než ukládá československé právo, jest výrok o trestu z moci úřední nebo k návrhu změniti tak, aby odpovídal československému právu. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro trestní nálezy správní.

(4) Spáchal-li okupant nebo osoba s ním spolupracující v téže době čin, který jest trestný podle československého práva, a byl-li zproštěn obžaloby pro tento skutek, nebo byl-li mu uložen trest nižší než ukládá československé právo, jest rozsudek k návrhu veřejného žalobce zrušiti a provésti nové trestní řízení.

Článek 10.

(1) Byl-li v době nesvobody někdo odsouzen trestním soudem anebo správním úřadem pro skutek, trestný podle československého práva, jest odsuzující rozsudek (nález) k návrhu zrušiti, byl-li čin spáchán s úmyslem, aby pachatel přispěl osvobození Československé republiky.

(2) O návrhu rozhoduje soud (úřad), řídě se obdobně předpisy o obnově řízení.

Článek 11.

(1) Jsou-li osvědčeny okolnosti, které odůvodňují návrh, aby byla vyslovena nicotnost odsuzujícího rozsudku (nálezu) podle článku 9, odstavec 2, anebo návrh na zrušení rozsudku (nálezu) podle článku 10, jest odsouzeného ihned propustiti z vazby.

(2) Totéž platí v případech článku 9 odstavec 3, je-li osvědčeno, že dosavadním výkonem trestu je odpykán trest, který ukládá československé právo.

(3) Veřejný žalobce, doví-li se o okolnosti, jež může návrh ve prospěch odsouzeného odůvodniti, jest povinen ihned podati příslušné návrhy sám.

HLAVA III.

Výhrada zvláštních předpisů.

Článek 12.

Zákon zvlášť stanoví, jak budou odčiněny škody vzniklé důsledkem mimořádných poměrů doby nesvobody a jak budou upraveny případy, ve kterých není možno, nebo v zájmu hospodářské a sociální obnovy není účelno, vrátiti se k původnímu stavu.

HLAVA IV.

O soudech a úřadech zřízených v době nesvobody.

Článek 13.

(1) Vláda stanoví nařízením, které ze soudů a správních úřadů, zřízených v době nesvobody, a v jakém rozsahu, dočasně úřadují.

(2) Spisy soudů a správních úřadů, zřízených v době nesvobody k výkonu soudnictví a veřejné správy na území Československé republiky, o nichž nebylo učiněno rozhodnutí podle předchozího odstavce, jest bez prodlení odevzdati československému soudu neb úřadu pro věc místně a věcně příslušnému.

Článek III.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí zatím jen v zemích České a Moravskoslezské.

(2) Vláda se zmocňuje, aby stanovila nařízením, že ustanovení tohoto zákona včetně ustanovení citovaného dekretu platí také na Slovensku.

(3) Tento zákon provedou všichni členové vlády.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP