Osnova tato jest novelisací dekretu presidenta republiky
ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úředního
věstníku československého o obnovení
právního pořádku. Tento dekret byl
republikován jako čís. 30 Sbírky,
avšak republikační vyhláškou ze
dne 27. července 1945 byla jeho platnost zatímně
omezena jen na Čechy a zemi Moravskoslezskou. Vedle toho
účinnost čl. 6 a čl. 9, odst. 2 a
3 byla suspendována, poněvadž se považovalo
za nutno tento dekret novelisovat. Uvedený dekret totiž
byl vydán ještě londýnskou vládou
po slyšení státní rady. Byl přípravou
k tomu, aby přechod k novým poměrům
se děl spořádaně, aby zbytečně
nebyl rozrušován náš veřejný
i soukromý život, abychom nikdy nepřestali
býti státem právním. Je však
pochopitelno, že za těchto poměrů nebylo
možno do všech podrobností předem odhadnouti
situaci, která na území československém
vznikne. Jest právě úkolem této osnovy
přizpůsobiti ustanovení dekretu skutečným
poměrům. Článek I, II. a III. jest
novelisací čl. 6 dekretu. Článek I.
a III. restringuje případy, spadající
pod tento dekret, naproti tomu čl. II. je rozšiřuje.
Článek IV. je novelisací čl. 9 dekretu.
Podrobná odůvodnění jednotlivých
ustanovení jsou uvedena ve vládní důvodové
zprávě.
Ústavně právní výbor v zásadě
doporučuje tuto osnovu ke schválení, navrhuje
však některé změny.
Dekrety presidenta republiky pozbývají podle čl.
5, odst. 2 dekretu o obnovení právního pořádku
platnost 6 měsíců ode dne, kdy se sejde Národní
shromáždění, tedy dne 28. dubna 1946.
To se vztahuje i na tento dekret samotný. Má-li
tedy dekret platiti i po této lhůtě, jest
třeba, aby byl znovu uzákoněn. Aby Prozatímní
Národní shromáždění nemusilo
se tímto dekretem ještě jednou zabývati,
navrhuje se ustanovení, zařazené jako čl.
I. tohoto zákona. V souvislosti s tímto pak navrhuje
se připojiti jako třetí odstavec článku
VI. ustanovení o publikaci celého dekretu.
Ustanovení článku IV. osnovy zdají
se býti příliš strohá. Proto
byl tento článek znovu stylisován tak, aby
usnadnil prohlášení příslušných
opatření za nicotná.
Ve článku V. osnovy se stanovilo, že tento
zákon platí zatím jen v zemi České
a Moravskoslezské. Nastává tu však jistá
neúměrnost. Podle ústavního dekretu
č. 22 Sbírky o vyhlášení právních
předpisů vydaných mimo území
republiky Československé, vláda se zmocňuje,
aby měnila územní platnost dekretů
vyhlášených v Úředním
Věstníku československém. Může
tedy pouhou vyhláškou zrušiti ustanovení,
kterým omezila platnost ústavního dekretu
o obnovení právního pořádku
na Čechy a zemi Moravskoslezskou. (Tento dekret původně
toto omezení neměl a třeba tudíž
souditi, že platil - pokud nebyl na př. na Slovensku
novelisován - až do vydání této
vyhlášky na celém území republiky.)
Avšak jeho novelisace by byla samotným zákonem
omezena jen na území české a moravskoslezské
území a jeho účinnost tudíž
na území Slovenska by bylo možno rozšířiti
opět jen zákonem. Aby se této nerovnoměrnosti
předešlo, ústavně právní
výbor navrhuje, aby tato působnost rozšířiti
územní účinnosti byla dána
vládě a touto byla vykonávána cestou
nařizovací.
Ústavně právní výbor uvažoval,
zdali by bylo vhodno, aby ustanovení celého ústavního,
dekretu a rovněž zákona jej novelisujícího
byla zákonem celostátním ihned od samého
počátku a zvolil za účelem prozkoumání
této otázky zvláštní subkomisi.
Tato subkomise otázku projednala a dospěla k názoru,
že vzhledem k velké složitosti této látky
se doporučuje, aby ustanovení jak citovaného
ústavního dekretu, tak zákona jej novelisujícího
měla účinnost zatím jen v zemi České
a Moravskoslezské.
Prozatímní Národní shromáždění
republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Prozatímní Národní shromáždění
schvaluje a znovu usnáší jako zákon
ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna
1944, č. 11 Úř. věst. čsl.
(příloha k vyhlášce č. 30/1945
Sb.) o obnovení právního pořádku
se změnami a doplňky v tomto zákoně
uvedenými.
Ustanovení článku 6, odst. 1, písm.
a) a b) citovaného ústavního dekretu se nevztahují
na rozhodnutí, která se týkají veřejných
dávek, veřejného úvěru a organisačních
opatření v oboru peněžnictví.
Z důvodu uvedeného v čl. 6, odst. 1, písm.
b) ústavního dekretu lze zrušiti nebo změniti
rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, též
v případech, kdy rozhodnutí byla vydáno
bez právního předpisu.
Z důvodu, že na osoby v řízení
zúčastněné byl učiněn
nátlak, lze podle čl. 6, odst. 1, písm. c)
ústavního dekretu zrušiti nebo změniti
rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, v případech,
kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo bývalo
rozhodnuto v době svobody podle ustálené
prakse,
a) protože se stranou nebo osobou jí blízkou
bylo zle nakládáno, nebo že jim byla způsobena
újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo
výdělku nebo že jim bylo takovou újmou
pohroženo a strana z tohoto důvodu a pro poměry
doby nesvobody nemohla řádně hájiti
své zájmy, nebo
b) protože svědek nebo znalec, na něhož
nebo na jehož osoby blízké byl v řízení
činěn takový nátlak, nepodal z toho
důvodu a pro poměry doby nesvobody správné
nebo úplné svědectví nebo posudek,
nebo
c) protože soudce nebo úředník, který
prováděl řízení nebo vydal
rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo
jednal podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního
orgánu.
(1) Ustanovení čl. 9, odst. 2 ústavního
dekretu platí, pokud jde o trestní nálezy
správní, toliko v případech, kdy trestní
čin byl spáchán převážně
z toho důvodu, aby jím pachatel přispěl
k osvobození Československé republiky nebo
aby jím pomohl osobám, které samy nebo jejichž
osoby blízké byly persekvovány z důvodů
národních, rasových nebo politických
nebo kterým taková persekuce hrozila.
(2) Ustanovení čl. 9, odst. 3 téhož
dekretu neplatí pro trestní nálezy správní.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a platí zatím
jen v zemích České a Moravskoslezské.
Týmž dnem nabývají v plném rozsahu
účinnosti i čl. 6 a čl. 9, odst. 2
a 3 úst. dekretu, a to v úpravě vyplývající
z tohoto zákona.
(2) Vláda se zmocňuje, aby stanovila nařízením,
že ustanovení tohoto zákona včetně
ustanovení citovaného dekretu platí také
na Slovensku.
(3) V příloze se uveřejňuje úplné
znění citovaného dekretu v úpravě
tohoto zákona.
(4) Tento zákon provedou všichni členové
vlády.
Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna
1944, č. 11 úř. věst. čs. o
obnovení právního pořádku ve
znění zákona č. ............. ze dne
..............., jímž se schvalují, doplňují
a mění předpisy o obnovení právního
pořádku.
Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Prozatímní Národní shromáždění
schvaluje a znovu usnáší jako zákon
ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna
1944, č. 11 Úř. věst. čs. (příloha
k vyhlášce č. 30/1945 Sb.) o obnovení
právního pořádku se změnami
a doplňky v tomto zákoně uvedenými.
(1) Ústavní a jiné právní předpisy
československého státu, vydané do
29. září 1938 včetně, pocházejí
ze svobodné vůle československého
lidu a jsou československý právní
řád.
(2) Předpisy vydané v oblasti tohoto řádu
v době, kdy československý lid byl zbaven
své svobody (doba nesvobody), nejsou součástí
československého právního řádu.
Doba nesvobody jest doba ode dne 30. září
1938 až do dne, který bude určen vládním
nařízením.
(1) Z vůle československé zákonodárné
moci jest na zcela přechodnou dobu i nadále používati
z předpisů, uvedených v odstavci 2 článku
1, těch, které se nepříčí
svým obsahem znění nebo demokratickým
zásadám československé ústavy
(ústavní listiny, jejích součástek
a zákonů ji měnících a doplňujících,
vydaných do 29. září 1938). Naprosto
jsou však z používání vyloučeny
předpisy z doby nesvobody z oborů soudního
práva trestního, soudního řízení
trestního, práva osobního a práva
rodinného.
(2) Zákonem bude stanoveno, kdy končí přechodná
doba podle odst. 1.
Soud nebo správní úřad, řeše
určitou právní věc, rozhoduje, zda
předpis z doby nesvobody vyhovuje ustanovení článku
2, odstavec 1; při tom musí uvésti důvody
svého rozhodnutí o této předběžné
otázce.
Vláda se zmocňuje, aby, dokud se nesejde Národní
shromáždění, svými nařízeními
použivatelnost předpisů z doby nesvobody územně
rozšířila nebo ji zrušila.
(1) Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 21.
července 1940 o ustavení Státní rady
jako poradního sboru prozatímního státního
zřízení Československé republiky
(číslo 1 úředního věstníku
československého, vydávaného v Londýně,
ze dne 4. prosince 1940) a ústavní dekret presidenta
republiky ze dne 15. října 1940 o prozatímním
výkonu moci zákonodárné (číslo
2 úředního věstníku československého),
jakož i všechny ostatní dekrety presidenta republiky,
vydané podle paragrafu 2 dekretu číslo 2/1940,
nejsou dotčeny předpisem článku 1,
odstavec 2 tohoto ústavního dekretu, avšak
podléhají spolu s nařízeními
podle článku 4 dodatečnému schválení
příslušnými ústavními
činiteli (ratihabici).
(2) Dekrety presidenta republiky, vydané podle paragrafu
2 ústavního dekretu číslo 2/1940,
pokud podle svého obsahu neplatí na dobu kratší,
pozbývají další platnosti šest
měsíců po dni, kdy se sejde Národní
shromáždění, nebudou-li již dříve
zrušeny nebo změněny, nebo jako zákony
znovu usneseny a vyhlášeny.
(3) Též dekrety presidenta republiky, označené
za ústavní včetně tohoto ústavního
dekretu, mohou býti zrušeny nebo změněny
pouhým zákonem. Tímto předpisem však
není nikterak dotčeno ustanovení článku
I. zákona, kterým se uvozuje ústavní
listina, číslo 121/1920, pokud jde o ústavní
zákony, vydané do 29. září
1938.
(4) Nařízení, vydaná v zahraničí
presidentem republiky podle paragrafu 64, odstavce 1 č.
10 ústavní listiny a vládou podle paragrafu
55 ústavní listiny, nejsou předpisem článku
1, odstavce 2 dotčena.
(1) Veškerá i pravoplatná rozhodnutí
soudů a veřejné správy, která
byla vydána v době nesvobody, jest i tehdy, když
obecná ustanovení z doby do 29. září
1938 včetně tak nepřipouštějí,
na návrh stran zrušiti nebo změniti v těchto
případech:
a) byla-li vydána podle předpisů, které
se svým obsahem příčí znění
nebo demokratickým zásadám československé
ústavy (čl. 2, odst. 1),
b) směřují-li k cíli československým
právem zakázanému. Z důvodu zde uvedeného
lze zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná
v době nesvobody, též v případech,
kdy rozhodnutí bylo vydáno bez právního
předpisu,
c) bylo-li straně pro mimořádné poměry
doby nesvobody znemožněno nebo ztíženo
dostaviti se k řízení nebo provésti
důkaz, anebo byl-li učiněn nátlak
na osoby v řízení zúčastněné.
Ustanovení tohoto článku písm. a)
a b) se nevztahují na rozhodnutí, která se
týkají veřejných dávek, veřejného
úvěru a organisačních opatření
v oboru peněžnictví.
(3) Z důvodu, že na osoby v řízení
zúčastněné byl učiněn
nátlak, lze podle tohoto článku, písm.
c) zrušiti nebo změniti rozhodnutí, vydaná
v době nesvobody, v případech, kdy nebylo
rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo bývalo
rozhodnuto v době svobody podle ustálené
prakse.
a) protože se stranou nebo osobou jí blízkou
bylo zle nakládáno, nebo že jim byla způsobena
újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo
výdělku nebo že jim bylo takovou újmou
pohroženo a strana z tohoto důvodu a pro poměry
doby nesvobody nemohla řádně hájiti
své zájmy, nebo
b) protože svědek nebo znalec, na něhož
nebo na jehož osoby blízké byl v řízení
činěn takový nátlak, nepodal z toho
důvodu a pro poměry doby nesvobody správné
nebo úplné svědectví nebo posudek,
nebo
c) protože soudce nebo úředník, který
prováděl řízení nebo vydal
rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo
jednal podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního
orgánu.
(4) Byla-li taková rozhodnutí (odstavec 1) vydána
správními úřady, lze je zrušiti
nebo změniti i z moci úřední.
(5) Strana může navrhnouti zrušení nebo
změnu rozhodnutí podle odstavce 1 lit. a, b, c nejpozději
do dvou let ode dne, kdy končí doba nesvobody (článek
1, odstavec 2). V téže lhůtě musí
správní úřad oznámiti stranám,
že zavedl řízení, aby se změnilo
nebo zrušilo rozhodnutí z moci úřední
podle odstavce 2 tohoto článku.
(1) Článek 6 neplatí o úředních
rozhodnutích orgánů státního
zřízení zahraničního a o rozsudcích
polních soudů, zřízených podle
dekretu presidenta republiky ze dne 26. října 1940
o československých polních soudech, č.
5 Úředního věstníku československého.
(2) Lhůta k podání stížnosti
k nejvyššímu správnímu soudu na
rozhodnutí správních úřadů
státního zřízení zahraničního
(paragraf 14 zákona o nejvyšším správním
soudě ve znění přílohy k zákonu
č. 164/1937), lhůta k dovolání se
nápravy ve výroku těchto úřadů
o soukromoprávních nárocích (paragraf
2 zákona, jímž se provádí paragraf
105 ústavní listiny č. 217/1925) a lhůta
k žádosti, aby byl podán návrh na mimořádnou
obnovu polního trestního řízení
(paragraf 483 vojenského trestního řádu
ve znění zákona o vojenském polním
trestním řízení č. 115/1937),
počne jeden rok po dni, kdy končí doba nesvobody.
(1) Vládním nařízením mohou
býti zjednodušeny platné předpisy o
řízení správních úřadů,
pokud jich jest používati při řízení
o zrušení nebo změně rozhodnutí
veřejné správy podle článku
6.
(2) Obdobné předpisy pro obor řízení
soudního budou vydány zákonem. Zákonem
bude zejména ustanoveno, ve kterých případech
soud může žalobci (navrhovateli) svěřiti
držbu věci movité neb uvésti ho v držbu
věci nemovité před rozhodnutím ve
věci samé i tehdy, když nejsou splněny
všeobecné předpoklady pro povolení exekuce
nebo prozatímního opatření.
(1) O trestních rozsudcích a nálezech platí,
mimo předpisy v předcházejícím
oddílu obsažené, ještě předpisy
tohoto oddílu.
(2) Od počátku nicotné jsou trestní
rozsudky soudní a trestní nálezy správní,
které byly vydány v době nesvobody, jimiž
byl někdo uznán vinným a odsouzen pro skutek,
který není trestný podle československého
práva. Soud (úřad), řídě
se obdobně předpisy o obnově řízení,
vyslovuje nicotnost usnesením. Ustanovení tohoto
odstavce platí, pokud jde o trestní nálezy
správní, toliko v případech, kdy trestní
čin byl spáchán převážně
z toho důvodu, aby jím pachatel přispěl
k osvobození Československé republiky nebo
aby jím pomohl osobám, které samy nebo jejichž
osoby blízké byly persekvovány z důvodů
národních, rasových nebo politických
nebo kterým taková persekuce hrozila.
(3) Byl-li někdo v téže době uznán
vinným skutkem, který jest trestný podle
československého práva, byl-li však
odsouzen k přísnějšímu trestu,
než ukládá československé právo,
jest výrok o trestu z moci úřední
nebo k návrhu změniti tak, aby odpovídal
československému právu. Ustanovení
tohoto odstavce neplatí pro trestní nálezy
správní.
(4) Spáchal-li okupant nebo osoba s ním spolupracující
v téže době čin, který jest trestný
podle československého práva, a byl-li zproštěn
obžaloby pro tento skutek, nebo byl-li mu uložen trest
nižší než ukládá československé
právo, jest rozsudek k návrhu veřejného
žalobce zrušiti a provésti nové trestní
řízení.
(1) Byl-li v době nesvobody někdo odsouzen trestním
soudem anebo správním úřadem pro skutek,
trestný podle československého práva,
jest odsuzující rozsudek (nález) k návrhu
zrušiti, byl-li čin spáchán s úmyslem,
aby pachatel přispěl osvobození Československé
republiky.
(2) O návrhu rozhoduje soud (úřad), řídě
se obdobně předpisy o obnově řízení.
(1) Jsou-li osvědčeny okolnosti, které odůvodňují
návrh, aby byla vyslovena nicotnost odsuzujícího
rozsudku (nálezu) podle článku 9, odstavec
2, anebo návrh na zrušení rozsudku (nálezu)
podle článku 10, jest odsouzeného ihned propustiti
z vazby.
(2) Totéž platí v případech článku
9 odstavec 3, je-li osvědčeno, že dosavadním
výkonem trestu je odpykán trest, který ukládá
československé právo.
(3) Veřejný žalobce, doví-li se o okolnosti,
jež může návrh ve prospěch odsouzeného
odůvodniti, jest povinen ihned podati příslušné
návrhy sám.
Zákon zvlášť stanoví, jak budou
odčiněny škody vzniklé důsledkem
mimořádných poměrů doby nesvobody
a jak budou upraveny případy, ve kterých
není možno, nebo v zájmu hospodářské
a sociální obnovy není účelno,
vrátiti se k původnímu stavu.
(1) Vláda stanoví nařízením,
které ze soudů a správních úřadů,
zřízených v době nesvobody, a v jakém
rozsahu, dočasně úřadují.
(2) Spisy soudů a správních úřadů,
zřízených v době nesvobody k výkonu
soudnictví a veřejné správy na území
Československé republiky, o nichž nebylo učiněno
rozhodnutí podle předchozího odstavce, jest
bez prodlení odevzdati československému soudu
neb úřadu pro věc místně a
věcně příslušnému.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti
dnem vyhlášení a platí zatím
jen v zemích České a Moravskoslezské.
(2) Vláda se zmocňuje, aby stanovila nařízením,
že ustanovení tohoto zákona včetně
ustanovení citovaného dekretu platí také
na Slovensku.