Velmi bolestným zjevem řemeslného podnikání v oboru kovářském a podkovářském jsou obecní kovárny. Svoji existenci opírají o mylný výklad živnostenského řádu. Kroky za zrušení těchto kováren podnikají ústřední organisace tohoto řemesla již celou, řadu let.

V době prvé republiky, kdy agrárně-kapitalistické živly ovládaly hospodářský život, bylo volání a snahy po zrušení marné, protože se jednalo o zájem politické strany a místní výsady často několika jednotlivců, kteří z kováren na účet nájemce a obce těžili pro sebe.

Tyto dílny vymýkají se převážně jakýmkoli daňovým povinnostem a vymykají se také po stránce komerčního vedení a po stránce účtování směrných cen podle ceníku prací kovářských a podkovářských, schválených NÚC.

Nájemci jsou přijímáni jako služebníci, jsou však s nimi sjednávány smlouvy o dílo, takže si nemohou svoje práce řádně hodnotiti a nemají žádného sociálního zabezpečení. Proto nemohou ani řádně plniti povinnosti, pokud se týká usměrnění zákonité výchovy učňů hlášení učňů a sjednávání učebních poměrů prostřednictvím společenstva a obchodní a živnostenské komory, závěrečné zkoušky učňovské.

Pronajmouti obecní kovárnu znamenalo skoro vždy míti značnou protekci u velkých hospodářů či starosty obce a býti jim poddaným. Znamená to dále těžce pracovati v dílně často zcela nevyhovující předpisům, pracovati 16 hodin denně, aby nájemce mohl svou rodinu alespoň skromně uživiti, k čemuž přistupuje často ještě bydlení člověka nedůstojné.

Často pak se stává, že když se nájemce na kovárně sedřel nebo nezachoval se vlivné osobě, byl s ním poměr jednoduše zrušen, protože se zpravidla jednalo o krátkodobé smlouvy, a nikdo se dále o něho nestaral. Často byl poměr zrušen i proto, aby nájemce nezískal nároku na domovské právo a nepřipadl s rodinou do obce.

Z uvedeného je patrno, že takováto zařízení se do dnešního nového sociálně reformního řádu nehodí. Vláda naší republiky ve smyslu košického programu chce pomáhati řemeslům a živnostem.

Společenstva kovářů a podkovářů, jakož i jejich zemská jednota se obrací na příslušné činitele ve státě a žádají o zrušení obecních kováren. V této věci je třeba pomoci rychlé v zájmu tak zasloužilého oboru řemesla, které pomáhá svou službou rolníku v těžkém boji zásobovacím a neselhalo ani v nejtíživějších poměrech.

Platí-li dnes heslo: "Půda tomu, kdo na ní pracuje", platí to obdobně u obecních kováren: "Dílna tomu, kdo v ní pracuje".

Táží se proto podepsaní pánů ministrů průmyslu a ochrany práce

1. zda jsou jim známy tyto nezdravé zjevy v živnosti kovářské,

2. zda jsou ochotni učiniti rychlé opatření k odstranění zbytků poddanského poměru - zrušením t. zv, obecních kováren?