60.

Interpelace

poslanců Bruknera, Chomutovského, Plojhara, Hořínka

a Váni

ministru průmyslu a ministru ochrany práce a sociální péče

ve věci zrušeni t. zv. obecních kováren.

Velmi bolestným zjevem řemeslného podnikání v oboru kovářském a podkovářském jsou obecní kovárny. Svoji existenci opírají o mylný výklad živnostenského řádu. Kroky za zrušení těchto kováren podnikají ústřední organisace tohoto řemesla již celou, řadu let.

V době prvé republiky, kdy agrárně-kapitalistické živly ovládaly hospodářský život, bylo volání a snahy po zrušení marné, protože se jednalo o zájem politické strany a místní výsady často několika jednotlivců, kteří z kováren na účet nájemce a obce těžili pro sebe.

Tyto dílny vymýkají se převážně jakýmkoli daňovým povinnostem a vymykají se také po stránce komerčního vedení a po stránce účtování směrných cen podle ceníku prací kovářských a podkovářských, schválených NÚC.

Nájemci jsou přijímáni jako služebníci, jsou však s nimi sjednávány smlouvy o dílo, takže si nemohou svoje práce řádně hodnotiti a nemají žádného sociálního zabezpečení. Proto nemohou ani řádně plniti povinnosti, pokud se týká usměrnění zákonité výchovy učňů hlášení učňů a sjednávání učebních poměrů prostřednictvím společenstva a obchodní a živnostenské komory, závěrečné zkoušky učňovské.

Pronajmouti obecní kovárnu znamenalo skoro vždy míti značnou protekci u velkých hospodářů či starosty obce a býti jim poddaným. Znamená to dále těžce pracovati v dílně často zcela nevyhovující předpisům, pracovati 16 hodin denně, aby nájemce mohl svou rodinu alespoň skromně uživiti, k čemuž přistupuje často ještě bydlení člověka nedůstojné.

Často pak se stává, že když se nájemce na kovárně sedřel nebo nezachoval se vlivné osobě, byl s ním poměr jednoduše zrušen, protože se zpravidla jednalo o krátkodobé smlouvy, a nikdo se dále o něho nestaral. Často byl poměr zrušen i proto, aby nájemce nezískal nároku na domovské právo a nepřipadl s rodinou do obce.

Z uvedeného je patrno, že takováto zařízení se do dnešního nového sociálně reformního řádu nehodí. Vláda naší republiky ve smyslu košického programu chce pomáhati řemeslům a živnostem.

Společenstva kovářů a podkovářů, jakož i jejich zemská jednota se obrací na příslušné činitele ve státě a žádají o zrušení obecních kováren. V této věci je třeba pomoci rychlé v zájmu tak zasloužilého oboru řemesla, které pomáhá svou službou rolníku v těžkém boji zásobovacím a neselhalo ani v nejtíživějších poměrech.

Platí-li dnes heslo: "Půda tomu, kdo na ní pracuje", platí to obdobně u obecních kováren: "Dílna tomu, kdo v ní pracuje".

Táží se proto podepsaní pánů ministrů průmyslu a ochrany práce

1. zda jsou jim známy tyto nezdravé zjevy v živnosti kovářské,

2. zda jsou ochotni učiniti rychlé opatření k odstranění zbytků poddanského poměru - zrušením t. zv, obecních kováren?

V Praze dne 12. prosince 1945.

Brukner,

Peňáz, dr Moravec, inž. Kopecký, dr Vošahlík, Charvát, dr Kellner, dr Chytil, Sova, Rolek, inž. Synek, inž. dr Benda, Desenský, Pavlík, Víšek, dr Novák, inž. Janáček, Konvalina,

Polomský, Vojanec, Červenka, Hořínek, Šmehlík, Váňa, Chomutovský.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP