V poslední době byla brněnská i moravská
veřejnost zneklidněna zprávou, že při
reformě hudebního školství má
býti zřízena hudební vysoká
škola pouze v Praze, zatím co v Brně má
býti ponechána konservatoř v okleštěnějším
rozsahu, než tomu bylo doposud.
Vůči brněnské hudební konservatoři
bylo postupováno již za první republiky macešsky,
poněvadž přes výslovné zákonné
ustanovení, že brněnské konservatoři
bude přidělen přiměřený
počet profesorů pro tak zvané mistrovské
třídy, nebylo toto zákonné ustanovení
dodrženo. Po jmenování profesora a skladatele
Janáčka a Kurce nedošlo již k dalšímu
přidělení shora uvedených profesorů;
po Janáčkově odchodu do pense a po Kurcově
povolání do Prahy nebyl brněnské konservatoři
přidělen žádný profesor pro mistrovskou
školu. Nyní se zamýšlí utvořiti
z brněnské konservatoře 41etou hudební
školu třetího stupně zatím co
v Praze má býti zřízena t. zv. akademie
musických věd, tedy Vysoká škola hudební,
pro školení absolventů v nejvyšším
čtvrtém stupni. Účebná látka
takto reformované konservatoře v Brně má
odpovídati zhruba dvěma třetinám učebné
látky dosavadní konservatoře. Tím
by se žáci v klavíře neseznámili
hlouběji s Lisztem nebo Chopinem. Na tuto konservatoř
čtyřletou má navazovati čtyřleté
vysoké učiliště, které zahrne
jednak učebnou látku nejvyšších
ročníků bývalých konservatoří,
jednak má sledovati cíle, jež byly dosud svěřeny
tak zv. mistrovským třídám.
Ježto brněnská konservatoř měla
4-7 ročníků podle obrů, na př.
varhanický čtyři, komposiční
pět, klavírní sedm atd., byla by úprava
zmíněnou reformou a úmyslem zříditi
vysokou školu hudební jenom v Praze podstatně
ochuzena, neboť dosavadní konservatoř by klesla
na pouhou hudební školu. Tento trpký úděl
si Brno ani Morava nezaslouží, již po svoji skvělou
hudební minulost a musily by považovati tento tvrdý
zásah jako snahu po zbytečné a škodlivé
centralisaci. K úplnosti podotýkáme, že
v úplné dosavadní brněnské
konservatoři je již vlastně obsažena asi
polovina budoucí vysoké školy.
Z uvedeného jest zřejmo, že nejde o novou vysokou;kolu
hudební, nýbrž jen o zachování
dosavadní konservatoře a její úpravu
podle nové organisace hudebních škol.
Námitky, uváděné proti zřízeni
vysoké školy v Brně, jsou finanční,
které však nejsou oprávněné,
neboť je u nejvyšších tříd
dosavadní brněnské konservatoře kádr
učitelstva, který jen s malou úpravou finančních
požitků může přejíti na
vysokou školu. Je tu dále vhodná budova a obsáhlý
hudební archiv. Také druhá námitka,
že se nemohou najednou zřizovati dvě školy,
neobstojí, protože - jak už bylo uvedeno - nejde
o novou školu, nýbrž jen o přizpůsobení
nové organisaci a o zachování toho, co Brno
opravdu má.
Zároveň podotýkáme, že brněnským
uměleckým kruhům nejde o kopii pražské
akademie musických umění, kde má vedle
hudebního oboru býti také dramatický,
filmový a taneční obor, nýbrž
jen a jen o udržení toho, co vlastně zde již
stává.
Omezení konservatoře bude míti nutně
za následek snížení hudební úrovně
na Moravě, což jistě nemá býti
cílem nové organisace hudebních škol.
Kromě toho by museli studenti konservatoře dokončiti
svá studia na pražské vysoké škole
hudební, čímž by mnozí byli od
studia odrazeni vůbec pro jeho přílišnou
nákladnost anebo by šli do Prahy studovati ihned.
Tím by ovšem pražská škola byla přeplněna,
zatím co brněnské škole by se žáci
vyhýbali pro nemožnost dosáhnouti úplného
hudebního vzdělání.
Konečně byl by to hrubý nevděk vůči
městu a zemi, která měla svého Janáčka
a jiné znamenité skladatele a hudebníky.
Zaslouží si proto, aby v hudební výchově
svého dorostu byla podporována a nikoliv brzděna.
Aby se uklidnilo veřejné mínění
v Brně a na Moravě a aby byl zaručen kulturní
růst v této zemi, táží se podepsaní
poslanci pana ministra školství:
1. Jsou panu ministrovi známé škody, které
by vznikly kulturní Moravě nezřízením
druhé vysoké školy hudební v Brně?
2. Je pan ministr ochoten předložiti návrh
zákona, kterým se zřizuje vysoká škola
hudební také v Brně, aby Brno a celá
Morava mohly plniti velký Janáčkův
odkaz a aby Brno, tak těžce poškozené,
nebylo připraveno o to, co vlastně již mělo?