Zahraniční výbor projednal vládní
návrh na ratifikaci Dohod o Mezinárodním
měnovém fondu a Mezinárodní bance
pro obnovu a rozvoj ve své schůzi dne 12. prosince
1945.
Mezinárodní měnový fond má
za úkol zajistiti stabilitu kursů a vytvořiti
mezinárodní platový systém, který
by usnadňoval výměnu statků a služeb
mezi členskými státy. Každý členský
stát bude oprávněn za určitých
předpokladů kupovati od Fondu potřebné
devisy za vlastní měnu.
Po prvé světové válce nebylo takové
instituce a jednotlivé státy určovaly kursy
svých zněn bez dohody s ostatními státy.
Neblahý vývoj dovedl nakonec k zavedení devisové
kontroly v různých formách a ke kontrolním
opatřením, jež ztěžovala obchodně-politické
styky. Dohoda o Mezinárodním měnovém
fondu má býti jedním z účinných
prostředků, jež na příště
odstraní tyto překážky.
Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj má
za úkol poskytovati dlouhodobé úvěry
pro obnovu států, které utrpěly válkou
a pro rozvoj států hospodářsky nevyvinutých.
Zájem československé republiky na výhodách,
jež vyplývají pro členské státy
z obou Dohod, je dán naléhavými úkoly
rekonstrukčními a potřebou laciného
úvěru krátkodobého i dlouhodobého.
Přistoupením k oběma Dohodám projevíme
zároveň naši dobrou vůli k spolupráci
mezi národy, jež je podmínkou světového
míru.
Zahraniční výbor se usnesl. doporučiti
Prozatímnímu Národnímu shromáždění,
aby učinilo toto usnesení:
Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé schvaluje Dohody o Mezinárodním
měnovém fondu a Mezinárodní bance
pro obnovu a rozvoj, vypracované v červenci roku
1944 v Bretton Woods, U.S.A. a souhlasí, aby byly podepsány
presidentem Československé republiky.
Finanční instituce, jejichž stanovy byly připraveny
mezinárodní konferenci v Bretton Woods v létě
1944, to jest Mezinárodní měnový fond
a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, jsou určeny
k tomu, aby se staly nástroji rozsáhlé mezinárodní
spolupráce na poli finančním. Byly vytvořeny
za účasti 44 národů, které
se sjednotily ve společném odporu proti mocnostem
Osy. Na jejich přípravě se aktivně
súčastnili zejména velcí spojenci,
na prvém místě tedy Spojené státy
americké, Spojené království (Velká
Britannie) a Sovětský svaz. Mezi činnými
účastníky příprav byla i zahraniční
vláda československá. Obě instituce
představují doposud největší
plán hospodářské spolupráce
mezinárodní.
Mezinárodní měnový fond je určen
h tomu, aby napomáhal vytvoření měnové
stability na přirozených základech a vytvořil
podmínky dokonalé směnnosti mezi jednotlivými
měnami svých členů. Účelem
fondu je tedy brániti tomu, aby ve světě
opět nevznikl stav kursové nejistoty, který
byl vážnou nesnází při mezinárodním
obchodu zejména v prvých osmi letech po skončení
první světové války. Fond má,
však zameziti i onu politiku devalvací o závod,
která byla pěstována v posledních
osmi letech před druhou světovou válkou.
Úkolem fondu je pomáhati udržovat stabilitu
kursovou jakožto důležitý prostředek
rozvoje mezinárodních styk z a vzájemné
důvěry. Pro uskutečnění změn
v hodnotách jednotlivých měn zavádějí
se pravidla, která mají umožnit změny
hospodářsky odůvodněné.
Vzájemná směnnost měn znamená,
že mezi platebními schopnostmi jednotlivých
zemí musí býti sjednána rovnováha,
jež umožní, aby z jedné země mohly
býti uskutečňovány potřebné
platy do země druhé.
Oba účely, jimž měnový fond slouží,
jsou neobyčejně důležité pro
rozvoj mezinárodních hospodářských
styků, a mají proto neobyčejný význam
pro země závislé na mezinárodním
obchodě. Československo patří nesporně
mezi takové země, jak nás o tom poučuje
krise let třicátých. Mezinárodní
měnová stabilita je pro nás základním
předpokladem při budování našeho
zahraničního obchodu. Zcela nasnadě je význam,
jaký pro nás má dokonalá směnnost
jednotlivých valut. Je v našem svrchovaném
zájmu, abychom mohli proměňovati v míře
co největší na valutu zemí, ze kterých
musíme dovážet nejenom svoji vlastní
valutu, nýbrž i valuty, které získáme
svým vývozem. Valuty, které bývaly
výsledkem našeho vývozu, nebývaly vždy
nejlepší a systém, který se snaží
o změnu takového stavu, je pro nás užitečný.
Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj klade si za
úkol vytvořit zdravé poměry na poli
mezinárodního úvěru dlouhodobého.
Snaží se odstranit nežádoucí zjevy,
jejichž svědky jsme byli ve dvacetiletí 1918-1938.
Má působit k tomu, aby mezinárodní
úvěr byl tím, čím býti
má: instrumentem k tomu, aby země bohatší
a zachovalejší napomáhaly rozvoji, resp. rekonstrukci
států méně šťastných.
Má působit k tomu, aby tok úvěru byl
pravidelný, aby kapitál plynoucí ze země
do země byl řízen tam, kde je ho nejvíce
zapotřebí, aby byl používán správně,
to jest ke skutečnému pozdvižení dlužníkovu.
Banka má však ovlivňovat nejenom směr
proudění kapitálu a jeho použití,
nýbrž i jeho cenu a patří k všeobecným
úkolům banky, aby učinila mezinárodní
úvěr podstatně lacinější.
Důležitým rysem úvěru banky je
jeho politická anonymita. Není to úvěr
té neb oné země, je to úvěr
mezinárodní.
Význam rozsáhlého a dobře fungujícího
mezinárodního úvěru nemůžeme
přehlédnout ani my. Budeme úvěru potřebovat
pro sebe, ale je v našem zájmu, aby úvěru
se dostalo i jiným, zejména našim hlavním
mezinárodním zákazníkům. Od
toho, jak bude pomoženo našim geografickým a
obchodním sousedům, závisí podstatný
díl naší prosperity.
Obě instituce řeší úkol hospodářské
spolupráce mezinárodní na poli finančním
a předpokládají, že tato spolupráce
obsáhne i mezinárodní obchod a obhospodařování
základních světových produktů.
Jsou prvními a nezbytnými články mezinárodního
systému kooperace. Domníváme se, že
při dobré vůli účastníků
jsou způsobilým prostředkem k tomu, aby plnily
svůj veliký úkol.
Proto rozpočtový výbor navrhuje, aby sněmovna
schválila rozhodnutí, že československá
republika má k brettonwoodským dohodám přistoupit
v zájmu mezinárodní spolupráce a v
zájmu svém vlastním.