Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Vojenské osoby, které byly dne 29. září 1938 v činné službě v česko-slovenské armádě jako vojenští gážisté z povolání, nastoupí činnou službu v čs. branné moci, jestliže budou povoláni podle stanovení tohoto zákona.

(2) Pokud se v tomto zákoně mluví o povolání do činné služby, rozumí se tím povolání do činné služby podle ustanovení tohoto zákona.

(3) Pokud se v tomto zákoně mluví o vojenských osobách, rozumí se tím vojenské osoby podle odstavce 1.

(1) Vojenská osoba, která bude do činné služby povolána, je povinna, činnou službu nastoupiti.

(2) Ministr národní obrany uvolní v dohodě s příslušným ústředním úřadem vojenského gážistu z povolání, který by měl býti povolán do činné služby, dočasně nebo trvale z činné služby, vyžaduje-li toho naléhavý veřejný zájem.

(3) Osobám, které byly uvolněny dočasně, bude udělena bezplatná dovolená. Při pozdějším nastoupení do činné služby budou posuzovány, jako by činnou službu vojenskou nepřerušily. Ti, kdož byli uvolněni trvale, se přeloží do zálohy.

Vojenské osoby, které nebudou povolány do činné služby, jsou v poměru mimo činnou službu, pokud není dále jinak stanoveno.

Do činné služby nebude povolán, kdo

1. se od roku 1929 při kterémkoli sčítání lidu přihlásil k německé nebo maďarské národnosti nebo stal členem národních skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti,

2. byl na vedoucích místech Národního souručenství, Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Hlinkovy strany Svazu zemědělství a lesnictví, pokud tam nebyl vyslán nebo určen činiteli domácího nebo zahraničního odboje, nebo kdo byl dobrovolně členem Kuratoria pro výchovu mládeže, Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Vlajky, Rodobrany, České ligy proti bolševismu, Německo-české společnosti, Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti a jiných fašistických organisací podobné povahy (§ 4 dekretu presidenta republiky ze dne 19. května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů),

3. nezapojil se činně do domácího odboje a nezúčastnil se povstání v květnu 1945, ač měl k tomu možnost,

4. v době okupace zastával vedoucí funkci ve veřejných službách nebo ve vládním vojsku a nebyl tam vyslán činiteli domácího nebo zahraničního odboje,

5. zúčastnil se válečného podnikání, zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro německou a maďarskou armádu, prováděl opevňovací práce pro Němce a Maďary, aniž k uvedeným činnostem byl donucen úřadem, nebo se obohatil z důvodů okupace nebo v souvislosti s ní,

6. přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem organisací pod č. 2 uvedených, činy nebo slovy podporoval nebo obhajoval režim nacistů, fašistu, zrádců a kolaborantů nebo se ukázal živlem protidemokratickým nebo protilidovým nebo státně nebo národně nespolehlivým,

7. byv vyzván činiteli domácího nebo zahraničního odboje, aby odjel za hranice k účasti na zahraničním odboji, této výzvy neuposlechl, ač měl k tomu možnost,

8. po 15. březnu 1939 byl za hranicemi Československé republiky a vrátil se v době okupace ciziny na území Československé republiky bez zvláštního úkolu uloženého mu činiteli domácího nebo zahraničního odboje nebo představiteli států, jež byly spojenci Československé republiky ve válce,

9. službu v československé armádě v zahraničí odepřel nastoupiti nebo nenastoupil, ač k tomu měl možnost,

10. odešel před postupující československou armádou nebo armádami spojeneckými, ač tak nemusil učiniti,

11. jehož manželka od roku 1929 při kterémkoliv sčítání lidu se přihlásila k národnosti německé nebo maďarské nebo se stala členem skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti. Ministr národní obrany může povoliti úchylku od tohoto ustanovení, přihlásila-li se manželka v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) v úředním hlášení za Češku nebo Slovenku nebo prokáže-li, že zůstala věrna československé republice, nikdy se neprovinila proti národu českému nebo slovenskému a buď se zúčastnila boje za osvobození československé republiky nebo trpěla pod nacistickým nebo fašistickým terorem,

12. jehož děti navštěvovaly německé nebo maďarské školy, ač měly možnost návštěvy škol s vyučovacím jazykem slovanským, nebo jejichž děti žádaly za přijetí na německé vysoké školy.

(1) Do činné služby nebudou rovněž povoláni ti, kteří dosáhli do dne 5. května 1945 věku 55ti let.

(2) Toto ustanovení se nevztahuje na ty, kteří se činně zúčastnili domácího odboje, a pokud měli možnost, i povstání k květnu 1945.

Vojenské osoby v hodnosti do podplukovníka, které se činně zúčastnily povstání v květnu 1945, i když jinak neměly účast na domácím odboji, budou povolány do činné služby v případě potřeby vzniklé pro nedostatek vojenských gážistů z povolání.

O povolání do činně služby (§ 1, § 6) rozhoduje ministr národní obrany.

(1) U osob, které byly povolány do činné služby, upraví se dnem nastoupení do činné služby jejich služební a platové poměry tak, jako kdyby od 30. páří 1938 nepřerušily činnou službu vojenskou. Doba od 30. září 1938 se jim započítává do doby rozhodné pro zvýšení služného a do doby pro nárok na výslužné a jeho výměru, pokud započtení není vyloučeno podle předpisů dosud platných. V těchto případech neplatí ustanovení vlád. noř. ze dne 1. prosince 1921, č. 440 Sb. (k § 5 č. 4 písm. a), jímž se provádějí některá ustanovení zákona ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb., o úpravě služebních požitků československého vojska.

(2) U těch, kteří byli povoláni podle § 6, může býti ministrem národní obrany vyloučena z doby započítatelné pro zvýšení služného doba až do 6ti let ode dne povolání do činné služby.

(3) Vojenské osoby, které do dne 5. května 1945 nepřekročily 60. rok věku, jsou povinny do 30ti dnů ode dne vyhlášení zákona padati přihlášky, v nichž uvedou všechna data osobní a služební i jiná potřebná data, pokud tak už neučinily.

(2) Přihláška je podána včas, prokáže-li osoba, která přihlášku nepodala ve lhůtě podle odstavce 1, že přihlášku v této lhůtě nemohla podati pro nepřekonatelnou překážku, a podá ji do 14 dnů po odpadnutí překážky.

(3) Podrobnosti určí ministr národní obrany vyhláškou v Úředním listě republiky Československé a ve Věcním věstníku ministerstva národní obrany.

Osobám, které nepodají přihlášky (§ 9.), bude odňata vojenská rodnost správním opatřením ministra národní obrany podle § 33 zákona ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb., o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeloženi do výslužby řízením správním ve znění vyhlášky ministra národní obrany ze dne 8. dubna 1935, č. 65 Sb., o novém znění vojenského kárného zákona.

(1) Přihlášky přezkoumá přijímací komise pro přijímání vojenských gážistů z povolání u ministerstva národní obrany.

(2) Složení a členy komise určí vláda na návrh ministra národní obrany.

(3) Komise se řídí jednacím řádem, který vydá ministr národní obrany.

(4) Komise jednajíc o přihlášce, se usnese, že navrhuje ministru národní obrany, aby vojenská osoba byla podle ustanovení tohoto zákona do činné služby povolána nebo aby povolána nebyla.

(5) Návrh, aby vojenská osoba byla povolena do činné služby, předloží komise ministru národní obrany, který rozhodne o povolání do činné služby s konečnou platností.

(6) O návrhu, aby vojenská osoba do činné služby povolána nebyla, vyrozumí komise tuto osobu písemně s uvedením důvodů a s poučením o právu odvolacím (§ 12).

(7) Nebude-li proti usnesení přijímací komise, aby vojenská osoba nebyla do činné služby povolána, podáno včas odvolání, předloží komise své usnesení ministru národní obrany, který o povolání do činné služby rozhodne s konečnou platností.

(1) Proti usnesení přijímací komise, aby vojenská osoba do činné služby povolána nebyla, je přípustno odvolání k odvolací komisi. Odvolací lhůta činí 15 dnů od doručení vyrozumění přijímací komise. Dny poštovní dopravy se nezapočítávají do odvolací lhůty. Odvolání se podává u přijímací komise.

(2) Složení a členy odvolací komise určí vláda na návrh ministra národní obrany.

(3) Odvolací komise řídí se jednacím řádem, který vydá ministr národní obrany.

(1) Odvolací komise projedná odvolání a potvrdí usnesení přijímací komise nebo odvolání vyhoví a navrhne, aby vojenská osoba byla povolána do činné služby.

(2) Odvolací komise předloží své usnesení ministru národní obrany, který rozhodne o povolání do činné služby s konečnou platností.

(3) Odvolací komise může šetření provedené přijímací komisí doplniti buďto sama nebo uložiti doplnění přijímací komisi.

(1) Přijímací i odvolací komise může učiniti ministru národní obrany návrh, aby vojenská osoba byla zbavena správním opatřením vojenské hodnosti podle § 33 zák. č. 154/1923 Sb. ve znění vyhlášky ministra národní obrany č. 65/1935 Sb., jestliže jsou pro takové opatření zvláštní důvody, zejména porušila-li vojenská osoba v době okupace hrubě své povinnosti národní a občanské (§ 17, odst. 5).

Přijímací i odvolací komise mohou se obraceti ve věcech šetření se žádostí o provedení jednotlivých vyšetřovacích úkonů na vojenská velitelství, úřady, ústavy a soudy, jakož i na občanské soudy a orgány veřejné správy.

(1) o návrzích komisí rozhoduje ministr národní obrany.

(2) Rozhodnutí ministra národní obrany se vojenské osobě doručí.

(1) Proti těm, kteří nebudou povoláni do činné služby z důvodů uvedených v § 4 č. 1, 2, 4 až 12, budiž zavedeno řízení před kárnými výbory podle zákona č. 154/1923 Sb. ve znění vyhlášky ministra národní obrany č. 65/1935 Sb.

(2) Bude-li uložen kárným výborem trest podle § 23 odst. 1 písm. f, g, odst. 2, písm. d, e, odst. 3, písm. d, zák. č.154/1923 Sb. ve znění vyhlášky ministra národní obrany č. 65/1935 Sb., může býti u osob, které nejsou v civilní státní nebo jiné veřejné službě, v nálezu vysloveno, že potrestaná osoba nesmí býti po domu v něm uvedenou ustanovena ve služebním (pracovním) poměru u státu, zemí, okresů a obcí, jejich nebo jimi spravovaných ústavů, podniků, fondů a zařízení, a že nesmí býti učitelem nebo profesorem veřejných škol.

(3) Pokud bude vysloven u těchto osob trest snížení nebo ztráta služebních nebo zaopatřovacích platů, rozumí se tím snížení a nebo ztráta vojenských služebních nebo zaopatřovacích plátů.

(4) U osob, které jsou ve státní nebo jiné veřejné službě, zašle kárný výbor opis právoplatného nálezu příslušnému úřadu (orgánu) k opatření podle předpisů o kárném a očistném řízení, platných pro tento úřad (orgán).

(5) Ministr národní obrany může zbaviti vojenskou osobu vojenské hodnosti podle § 33 zák. č. 154/1923 Sb. ve znění vyhlášky ministra národní obrany č. 65/1935 Sb., jsou-li pro takové opatření zvláštní důvody, zejména porušila-li vojenská osoba v době okupace hrubě své povinnosti národní a občanské.

(6) Ministr národní obrany může učiniti opatření uvedené v předchozím odstavci na návrh přijímací nebo odvolací komise nebo i bez takového návrhu. V tomto případě vyžádá si vyjádření odvolací komise, jímž však vázán není.

(7) Ustanovení odstavce 5 pozbývá účinnosti dne 31. prosince 1946.

Služební poměr vojenských osob vzniklý jejich převedením do jiné veřejné služby, ze jména podle vlád. noř. ze dne 6. června 1939, č. 139 Sb., o umísťování a jiném zaopatření zaměstnanců vojenské správy a déle sloužících, a vlád. nař. ze dne 23. června 1939, č. 145 Sb., o převádění důstojníků justiční služby z povolání do občanské soudní služby, zrušuje se u těch, kteří byli povoláni do činné služby, dnem nastoupení do činné služby.

(1) Ministr národní obrany může vojenské osoby povolati do činné služby zatímně, dokud nerozhodne o jejich povolání do činné služby podle tohoto zákona.

(2) Služební poměr osob, které byly povolány k zatímnímu výkonu služby padle odst. 1 a o nichž ministr národní obrany rozhodl, že podle ustanovení tohoto zákona do činné služby povolány nebudou, nezaniká zatímním povoláním do činné služby.

(3) Osoby zatímně povolané, o nichž ministr národní obrany rozhodl, že do činné služby podle tohoto zákona povolány nebudou, budou propuštěny do poměru mimo činnou službu dnem rozhodnutí ministra národní obrany, že se do činné služby nepovolávají.

(4) Platí o nich, že v době od nastoupení činné služby podle zatímního povolání (odst. 1) až do svého propuštění do poměru mimo činnou službu konaly činnou službu vojenskou.

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na příslušníky čs. armády v zahraničí.

Do doby, po kterou jsou vojenští gážisté z povolání zavázáni k další činné službě podle § 17 zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb., (branný zákon), nezapočítává se Baba ad 15. března 1939 do 4. května 1945, pokud nejde o dobu ztrávenou ve veřejných službách.

(1) V platnosti zůstávají ustanovení nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 3. března 1945, č. 8/1945 Sb. n. SNR, o přijímání důstojníků do československé branné moci, pokud jde o osoby uvedené v § 1 odstavec 1 uvedeného nařízení s tou změnou, že na místo přijímací komise II. instance (§ 2 odst. 1, 3, § 7 odst. 3, druhá věta uvedeného nařízení) vstupuje odvolací komise podle tohoto zákona (§ 12, odst. 2).

(2) Odvolací komise řídí se při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí komise I. instance (§ 2 odst. 1, 2 nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 6. března 1945 č. 8/1945 Sb. n. SNR) ustanoveními nařízení předsednictva Slovenské národní rady ze dne 6. března 1945 č. 8/1945 Sb. n. SNR.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 5. května 1945.

(2) Provedou jej všichni členové vlády.

I. Všeobecně.

Československá branná moc v době okupace fakticky neexistovala, její trvání bylo znemožněno okupanty. Formálně byla provedeno zrušení branné moci vládním nařízením ze dne 21. prosince 1939 č. 317 Sb. vládním nařízením ze dne 6. června 1939 č. 139 Sb. bylo upraveno umísťování zaměstnanců vojenské správy zejména vojenských gážistů z povolání v jiných oborech veřejné správy. Podle tohoto nařízení byla valná část vojenských gážistů z povolání převedena ze služeb vojenských do jiných služeb nebo jinak zaopatřena, někteří přeloženi do výslužby nebo propuštěni s odbytným.

V důsledku těchto poměrů nutno při řešení otázek velitelského sboru čs. branné moci, pokud jde o vojenské gážisty z povolání, vzíti za základ stav ze dne 29. září 1938 a pokládati za vojenského gážistu z povolání každého, kdo vojenským gážistou z povolání byl dne 29. září 1938. S tohoto hlediska nelze vzíti zřetel ani na změny nastalé snad v době od 3. září 1938 do 14. března 1939.

Navrhovaná osnova vychází tedy ze zásady, že vojenským gážistou z povolání je vojenská osoba, která byla dne 29. září 1938 podle předpisů tohoto dne platných vojenským gážistou 7 povolání.

Připomenouti nutno, že ve velitelském sboru čs. branné moci z doby před, okupací nastaly neúměrné ztráty na životech zásahy okupační moci, na bojištích v zahraničí i doma. V důsledku těchto ztrát jakož i proto, že velitelský sbor v době okupace nebyl vůbec doplňován, jeví se v zájmu vybudování branné, moci nutným, aby vojenská správa měla. k disposici veškeré vojenské gážisty z povolání podle stavu, který byl dne 29. září 1938, pokud naléhavý veřejný zájem nevyžaduje vyjímek z této zásady.

K tomu sluší uvážiti, že očista velitelského sboru branné moci liší se podstatně od očisty v řadách ostatních veřejných zaměstnanců. Je charakterisována zvláštností vyplývající z povinnosti účasti na boji, kterou ukládá důstojníkovi nebo rotmistrovi z povolání v době válečné jeho povolání.

U vojenských gážistů z povolání povinnost bojovati není jen závazek morální, jaký měl každý občan Československé republiky v době, kdy šlo o bytí a nebytí národa i státu, je však také závazek právní.

Povinnost zařaditi se do boje proti okupantům byla služební povinnost vojenských gážistů z povolání. Doba okupace byla doba války. Československá republika byla ve válečném stavu s Německem a jeho spojenci. To byl nejen stav skutečný, vzniklý okupací, nýbrž i stav právní. President republiky jako činitel podle ústavy k tomu oprávněný vyhlásil dne 16. prosince 1941 válečný stav mezi Československou republikou a státy, jež jsou ve válce s SSSR, USA a Velkou Britannií. Z uvedené povinnosti vyplývá u příslušníků velitelského sboru kromě důvodů, které jako překážka zaměstnání ve veřejné službě platí pro všechny veřejné zaměstnance, ještě důvod, který může býti dán pouze u vojenských gážistů z povolání. Z veřejné služby civilní (tím je míněna veřejná služba kromě vojenské) jsou zásadně vyloučeni kolaboranti a osoby, které se provinily ve směru státní a národní spolehlivosti. Není jim na závadu, že se nezúčastnily v době okupace činným způsobem boje proti okupantům. Tito zaměstnanci vůbec neměli takové povinnosti. U vojenských gážistů z povolání nestačí však, že nejsou kolaboranti nebo že se neprovinili ve směru státní a národní spolehlivosti. Důstojníkem nebo rotmistrem z povolání nové republiky Československé může býti pouze ten, kdo se činně zúčastnil boje proti nepříteli, ať už na frontě domácí nebo zahraniční. Jen ten splnil svoji povinnost, jež je povinností služební, jak už bylo uvedeno. Od této zásady nemůže vojenská správa upustiti, neboť jinak by byla ohrožena jednotnost, kázeň a morálka čs. armády. Jestliže účast na boji byla pro vojenské gážisty z povolání služební povinností, musilo by působiti demoralisujícím způsobem na gážisty, kteří tuto povinnost splnili, jestliže by bylo nakládáno s nimi stejně jako s těmi, kteří v době okupace činnosti vůbec neprojevili.

Z uvedených okolností plynou důsledky vyžadující zákonné úpravy v různých směrech, při čemž nutně tato úprava bude se lišiti od úpravy v ostatních oborech veřejné správy v zásadních věcech.

Osnova upravuje některé právní poměry vojenských gážistů z povolání. Podle zásad uvedených v důvodové zprávě ad I. považuje za vojenské gážisty ty, kteří dne 29. září 1938 podle předpisů toho dne platných byli vojenskými gážisty z povolání. Vycházejíc z tohoto základu nezabývá se právními poměry vojenských gážistů ve výslužbě, jež budou upraveny ve směrech, které jsou předmětem této osnovy, zvláště.

Osnova nenechává bez povšimnutí, že činná služba vojenská v době okupace nebyla fakticky vykonávána, a má za to, že vojenští gážisté z povolání v době, kdy činnou službu fakticky nekonali, byli v poměru mimo činnou službu. Osnova ustanovuje, že v tomto poměru jsou, pokud podle ustanovení tohoto zákona do činné služby povoláni nebudou. § 3 upravuje pouze branný poměr těchto osob.

Pro osoby, které do činné služby jsou povolány, stanoví se povinnost skutečně nastoupiti. V době okupace byli vojenští gážisté z povolání převedeni do státní a jiné veřejné služby, zejména podle vládních nařízení č. 139/1939 Sb. a č. 145/1939 Sb. V některých případech je ve veřejném zájmu, aby na svých místech ve státní nebo jiné veřejné službě setrvali a to buď dočasně nebo trvale. V případě naléhavého veřejného zájmu ministr národní obrany uvolní takovou osobu v dohodě s příslušným ústředním úřadem.

Jednotlivé body nepotřebují vysvětlení.

Do bodu č. 4 bylo pojato kromě ustanovení o vedoucích funkcích veřejné správy ještě zvláště ustanovení o takových funkcích ve vládním vojsku. I když snad by bylo možno zastávati názor, že pojem vedoucí funkce ve vládním vojsku je obsažen v pojmu vedoucí místo ve veřejné správě, bylo ustanovení o vládním vojsku zvláště pojato do osnovy k zamezení pochybnosti a proto, že osnova upravuje právní poměry vojenských gážistů z povolání.

Pojem vedoucí funkce nebyl blíže označen, ponecháno praxi.

V bodě č. 3 vyžaduje se účast na domácím odboji i na povstání v květnu 1945. Osnova vychází se stanoviska blíže odůvodněného v důvodové zprávě ad L, že vojenští gážisté z povolání byli k účasti na domácím odboji povinni a že šlo o povinnost služební. Účastí na povstání v květnu 1945, i když toto povstání je nutno vysoko hodnotiti pro jeho vynikající politický a vojenský význam, byla zmíněná služební povinnost splněna jen z menší části. Povinnost vojenských gážistů z povolání zařaditi se do boje proti okupantům nastala mnohem dříve než v květnu 1945. Ke splnění této povinnosti nestačí pouhá účast na květnovém povstání, kterou z téhož důvodu nelze klásti na roveň účastí na podzemním vlasteneckém hnutí. Takovéto chápání věci vedlo by k nebezpečným důsledkům pro jednotu, kázeň a morálku branné moci.

Do činné služby nebudou povoláni vojenští gážisté z povolání, kteří překročili 55. rok věku do dne 5. května 1945, kteréhožto dne nabývá účinnosti tento zákon. Toto ustanovení je ve shodě s ustanovením § 5, odst. 2, č. 3 zák. 76/1922 Sb. Omezení věkové hranice na uvedenou výši je odůvodněno zvláštní povahou vojenské služby vůbec, jakož i velikými změnami, které nastaly ve vojenské vědě za 6 let války. Osvojení zkušeností válečných vyžaduje delší doby, takže není vhodné ani v zájmu služby povolávati do činné služby osoby starší 55 let.

Výjimka stanovena pro ty, kteří měli účast na domácím odboji, a povstání v květnu 1945, pokud měli možnost povstání se zúčastniti.

Není vyloučeno, že se objeví nedostatek vojenských gážistů z povolání zejména z důvodů reorganisace armády, dále pro ztráty nastalé ve velitelském sboru, persekucemi za domácího odboje, ztrátami na bojištích, jakož i proto, že u některých gážistů bude dán důvod tvořící překážku povolání do činné služby podle ustanovení tohoto zákona. V případě potřeby vzniklé pro nedostatek gážistů budou povoláni do činné služby také ti, kteří se nezúčastnili podzemního hnutí vlasteneckého, ale vykazují aspoň účast na povstání v květnu 1945. Pro osoby takto povolané platí zvláštní ustanovení daná v § 8. Podle § 6 nemohou býti povoláni generálové a plukovníci. U nich vyžaduje se v každém případě účast na podzemním vlasteneckém hnutí a nestačí pouhá účast na květ novém povstání. Požadavek tento je odůvodněn vysokou hodností a vedoucí funkcí, kterou generálové a plukovníci ve vojsku zaujímají.

Nepotřebuje vysvětlení.

U osob povolaných do čině služby budou jejich služební a platové poměry upraveny tak, jako kdyby od 30. září 1938 činnou službu vojenskou nepřerušily. Bylo nutno pojmouti do osnovy ustanovení o započtení doby od 30. září 1938 pro zvýšení služného a do doby rozhodné pro výměru výslužného se zřetelem na ustanovení § 108 zákona 103/1926 Sb., vládní nařízení č. 440/1921 Sb. k § 5, č. 4, písm. a) a § 3 tohoto zákona.

V odst. 2 se dává ministru národní obrany oprávnění, aby u osob povolaných podle § 6 vyloučil z doby započitatelné pro zvýšení služného dobu až do 6 let. Jde o soby, které se nezúčastnily podzemního vlasteneckého hnutí, nýbrž pouze květnového povstání. V důvodové zprávě ad I. i v odůvodnění k § 4 č. 3 bylo šíře vysvětleno, že je nutno rozlišovati mezi vojenskými gážisty z povolání, kteří účastí na podzemním vlasteneckém hnutí a na povstání v květnu 1945 svoji služební povinnost zcela splnili, a mezí těmi, kteří svou účastí pouze na povstání květnovém svoji služební povinnost splnili pouze z části. To je důvod ustanovení odst. 2.

Stanoví se povinnost těch, kteří byli vojenskými gážisty z povolání v činné službě dne 29. září 1938 a do 5. května 1945 nepřekročili GO let svého věku, podati přihlášku a určují se následky, které stihnou toho, kdo přihlášku nepodá. Osoby starší než 55 let nebudou podle § 5, odst. 1 do činné služby povolány, není však vyloučeno jejich povolání podle § 5, odst. 2 a proto povinnost podati přihlášku je stanovena pro všechny osoby do 60 let.

Paragrafy tyto upravují složení komise přijímací a odvolací a řízení před nimi a stanoví zásadu, že ministr národní obrany není usnesením komisí vázán.

Stíhání osob, které se provinily jednáním nebo opominutím podle § 4, č. 1, 2, 4 až 12, bude provedeno kárnými výbory podle zákona č. 154/1923 Sb.

Podle odstavce 2 je kárný výbor oprávněn, aby vyslovil v případech tam uvedených nález, že potrestaná osoba nemůže býti ustanovena ve služebním nebo pracovním poměru ve veřejné správě. Ustanovení je obdobné jako v § 2, odst. 4 zák. č. 147/1933 Sb. Kárný výbor není oprávněn vysloviti v nálezu takovouto výluku, pokud jde o osoby, které byly převedeny do státní nebo veřejné služby civilní. Jinak by došlo ke kolisi při stíhání podle tohoto zákona a podle příslušných ustanovení o provádění očisty v civilních státních nebo jiných veřejných úřadech. Ze stejného důvodu vyslovuje odst. 3, že trest týkající se snížení nebo odnětí služebních nebo zaopatřovacích platů vztahuje se pouze na takové platy vojenské.

V odstavci 5 poskytuje se ministru národní obrany oprávnění, aby zbavil vojenského gážistu z povolání vojenské hodnosti a vojenských zaopatřovacích platů podle § 33 zák. č. 154,/192 Sb., ve znění vyhlášky č. 65/1935 Sb., tedy způsobem, který je v tomto paragrafu upraven. Ustanovení toto sleduje účel, aby bylo umožněno ministru národní obrany rychlé zakročení bez zachování složitého řízení v kárném výboru, jestliže půjde o hrubé porušení povinností po stránce národní a státní spolehlivosti. Takovéto rychlé opatření je nutné v zájmu služby a dobrého jména čs. branné moci.

Upravuje služební poměr vojenských gážistů z povolání, který vznikl jejich převedením do státní nebo jiné veřejné služby, zejména podle vl. n. č. 139/1939 Sb. a vl. n. č. 145/1939 Sb. Jestliže gážista byl povolán podle ustanovení tohoto zákona do činné služby, zrušuje se jeho poměr služební, založený převedením, dnem nastoupení činné Tužby. U těch, kteří povoláni nebudou, se tímto zákonem na jejich dosavadním služebním poměru ve státní nebo jiné veřejné správě nic nemění. Případná nutná úprava tohoto poměru spadá do pravomoci příslušného úřadu.

Nedotčen zůstává také poměr u těch vojenských gážistů, kteří nebyli převedeni do státní nebo jiné veřejné služby, na př. přeloženi do výslužby nebo propuštěni s odbytným a nebudou povoláni do činné služby podle tohoto zákona, s výhradou, že podle jiných předpisů nedojde ke změně tohoto služebního poměru.

Likvidace vládního vojska a úprava poměrů gážistů tohoto vojska bude provedena zvláště.

Ministerstvo národní obrany povolalo do činné služby jednak vyhláškou 27. května 1945, jednak jednotlivě do činné služby vojenské gážisty z povolání ještě před tím, než bylo rozhodnuto o jejich povolání do činné služby podle tohoto zákona. Tímto povoláním nezaniká služební poměr, ve kterém byli před zatímním povoláním. Po rozhodnutí ministra národní obrany, že osoby nastoupivší do činné služby podle zatímního povolání, právě zmíněného, nebudou povolány do činné služby podle ustanovení tohoto zákona, budou propuštěny do poměru mimo činnou službu.

V odst. 4 se vyslovuje, že konaly činnou službu od nastoupení činné služby potilo zatímního povolání až do svého propuštění.

Nepotřebuje vysvětlení.

Podle § 17 branného zákona mají některé osoby závazek k další činné službě na dobu předem stanovenou, která přesahuje dogu zákonité presenční služby. Jsou to zejména ti, kteří obdrželi stipendium vojenské správy a z tohoto důvodu se zavázali k další činné službě. Po dobu okupace vojenskou službu nekonaly a nemůže jim proto býti tato doba započtena do doly, k níž se zavázaly. Výjimku tvoří služba ve veřejné správě. Důvod závazku je náklad státem vynaložený na tyto osoby a je proto opodstatněno, aby závazek vůči státu z tohoto důvodu převzatý byl také splněn.

Na Slovensku byla, otázka upravená navrhovanou osnovou řešena nařízením citovaným v odstavci 1 tohoto paragrafu. Řešení spočívá na jiných zásadách. Vojenští gážisté jsou přijímáni, nepřijatí ztrácejí vojenskou hodnost i vojenské zaopatřovací požitky.

I když v zájmu jednotnosti by bylo vhodné, aby normy na celém území státním v otázkách týkajících se branné moci, jež je věcí celostátní, byly stejné, v tomto případě není této možnosti. Přijímací komise I. stolice na Slovensku rozhodla už řady případů právoplatným způsobem a to ještě v době před osvobozením republiky. Je proto už technicky neproveditelné a s právní jistotou neslučitelné, aby na případy právoplatně rozhodnuté byla vztažena ustanovení tohoto zákona. Proto podle osnovy zůstávají ustanovení citovaného nařízení Slovenské národní rady v platnosti, pokud jde o osoby příslušné na Slovensko.

Přijímací komise druhé instance zřízená na Slovensku podle § 2, odst. 1 nařízení citovaného v § 22, odst. 1 se zrušuje a na její místo nastupuje odvolací komise podle tohoto zákona. Pokud jde o odvolání do rozhodnutí přijímací komise první stolice slovenské, řídila se tato komise při rozhodování předpisy nařízeni předsednictva Slovenské národní rady ze dne 6. března 1945, č. 8 Sb. n. SNR a je proto užíti téhož materielního práva v řízení před stolicí odvolací.

Doba účinnosti zákona stanovena dnem 5. května 1945. Tohoto dne nastoupilo mnoho vojenských gážistů z povolání činnou službu. Kromě toho dne 4. května 1945 končí doba nesvobody ve smyslu ústavního dekretu ze dne 3. srpna 1944, č. 11, Úř. věst. čs. podle vl. n, ze dno 27. července 1945, č. 31 Sb., jímž se stanoví konec doby nesvobody pro obor předpisů o obnovení právního pořádku.