Ti z nás, kteří prošli nepopsatelnými
hrůzami německých koncentračních
táborů a věznic až k umírní,
vykřikovali posledním svým dechem neochvějnou
víru ve vítězství republiky a současně
starost o budoucnost svých nejdražších.
Jejich víra se naplnila, svou krví a svými
životy zaplatili naši svobodu a naše štěstí.
Jak je samozřejmé, že my všichni přebíráme
na sebe onu starost o osudy jejich žen a dětí,
která je tak oprávněně rozechvívala
v posledních chvílích.
Nejkrásnější mohyly, pamětní
desky a věnce nenasytí. Nejupřímnější
slova vděčnosti a útěchy nenahradí
dětem zabité otce a vdovám umučené
muže. Nemůžeme splácet dluh ženám
a matkám, které nám a národu darovaly,
to co jejich srdcím bylo nejdražším.
Snad nikdy nedohlédneme velikost, odvaha a hrdost těchto
českých a slovenských žen, na jejichž
nesmírné bolesti vyrostlo mravní vítězství
našeho národa. Jsou prostě našimi dcerami
a jejich děti jsou našimi dětmi.
Chceme být přesvědčeni, že bylo
vykonáno opravdu všechno, aby jejich hmotné
potřeby a tím duševní bezpečnost
a klid byly zajištěny při nejmenším
tak, jak by to byli učinili jejich otcové a muži.
Podepsaní se táží:
1. zda všem ženám a dětem po umučených,
popravených a padlých Češích
a Slovácích byly dány aspoň zálohově
dostatečné prostředky pro jejich výživu
a krytí všech potřeb a jaké částky
jednotlivě i v celku byly pro tento účel
použity,
2, zda úřady pověřené těmito
poukazy a výplatami pracují tak rychle jak vážnost
a důležitost tohoto úkolu to vyžaduje
a pakliže ne, co bylo učiněno k okamžité
nápravě.
Žádáme, aby Prozatímnímu Národnímu
shromáždění ihned byla předložena
osnova zákona o trvalém a dostatečném
zaopatření pozůstalých po národních
mučednících a po hrdinech padlých
za osvobození státu.