Péčí země Moravskoslezské byl v Jihlavě vybudován moderní léčebný ústav pro duševně a nervově choré spojený se zemským chorobincem. Tento ústav svým vybavením a svou vnitřní organisací patřil k nejlepším ústavům toho druhu nejen u nás, nýbrž i v celé střední Evropě.

Německým okupantům byl tento ústav ve zněmčené Jihlavě trnem v oku jednak proto, že četní jeho čeští zaměstnanci představovali značnou posilu pro český živel ve městě a jeho provoz za vedení ředitele MUDra Arnošta Metelky i významný přínos pro české obchodníky a živnostníky, jednak proto, že jak známo v ideologii nacistické nebylo pro péči o nervově nemocné, choré a přestárlé osoby místa.

Nejprve byl odstraněn a uvězněn nacistům nepohodlný český ředitel ústavu a nahrazen Němcem.

Dne 1. září 1939 nařídil německý Oberlandrat v Jihlavě svým přípisem Med. Abt./39 okamžité vyklizení tří pavilonů léčebny. Dne 6. 1. 1940 provedeno na rozkaz Polizeiregimentu in Mähren č. I b/c vyklizení i zbylých pavilonů.

Konečně dne 7. 7. 1942 nařídil velitel německé pořádkové policie u říšského protektora podle rozkazu Reichsführera SS a šéfa německé policie u říšského ministerstva vnitra rozšíření vyklizení i na objekty bývalého chorobince a to z důvodu válečné potřeby.

Tak byl celý ústav zabrán pro účely německé ochranné policie (Schuppo). Tato nejprve uzavřela s bývalým Zemským úřadem v Brně nájemní smlouvu, podle níž se zavázala za všechny budovy a pozemky ústavu platiti nájemné ve výši 168.176.40 K čtvrtletně.

Později byly uzavřeny mezi zemí Moravskoslezskou zastoupenou tehdejším nacistickým vicepresidentem Dr. Schwabem a mezi německou Říší zastoupenou neblaze pověstným Staatsministrem K. H. Frankem dvě "župní smlouvy", jimiž celý majetek byl za celkový obnos 33,935:000 K převeden do vlastnictví "Deutsche Reichs-Polizeiverwaltung", jak jest to doposud v pozemkových knihách knihovního soudu v Jihlavě zapsáno.

O právní neúčinnosti tohoto převodu nemůže ovšem býti sporu, jak plyne z příslušných ustanovení ústavních dekretů presidenta republiky, a to:

dekretu číslo 5/1945 Sb. z 19. 5. 1945 o neplatnosti majetkově-právních jednání z doby nesvobody a

dekretu číslo 124/1945 z 27. 10. 1945 o změně knihovních zápisů některých majetkoprávních převodů.

Těmito násilnými opatřeními okupačních úřadů, jež postihly podobně i jiné zemské ústavy na Moravě, byla kdysi vzorně vybudovaná ústavní péče o nervově choré a zestárlé osoby na Moravě úplně rozvrácena. Nemocní byli buď dislokováni do jiných ústavů nebo nevyléčeni posláni domů, uvolněný český ošetřovatelský personál zasazen ve válečném průmyslu. Zbylé ústavy byly a jsou dodnes do nemožnosti přeplněny tak, že odborná léčebná péče je nemožná. Na příklad léčebna v Brně, která musela přejmouti nemocné ze západní Moravy, měla na oddělení pro neklidné, dimensované na 30 nemocných, 90 až 100 i více pacientů. Když nakonec musela i ona uvolniti místnosti pro vojenské účely, bylo přes 100 nemocných provisorně umístěno v bývalém ústavu pro hluchoněmé v Ivančicích. V důsledku postupu Rudé armády byl i tento ústav dne 1. 3. 1945 Němci násilně během několika hodin přemístěn do zámku v Habrovanech u Rousinova. Poměry v Habrovanech byly tak desolátní, že mezi nemocnými řádila tuberkulosa, reuhmatismus a vyskytovaly se časté případy úmrtí.

Je proto v zájmu těchto ubožáků a v zájmu dobré pověsti našeho veřejného zdravotnictví vůbec, aby se zde stala náprava tím, že jihlavská léčebna bude co nejdříve uvedena opět do provozu.

Přes to, že jihlavská léčebna utrpěla v důsledku používání německou policií za války na budovách, inventáři a zejména tím, že Němci odvlekli nejmodernější léčebné zařízení v ceně větší než 500.000 Kčs do Vídně, značné škody, bylo by ji možno dáti ihned do provozu, alespoň částečného.

To bylo znemožněno tím, že od 15. 5. 1945 byla léčebna včetně hospodářské budovy, infekční nemocnice a vrátnice zabrána posádkovým velitelstvím v Jihlavě pro účely ubytování vojska. Na urgence ředitelství ústavu, aby pro léčebné účely byl uvolněn alespoň jeden pavilon, odpovědělo Oblastní velitelství III - Morava tím, že dalo dnem 1. srpna 1945 veškeré budovy označiti nálepkami jako majetek čsl. armády, ač je to v rozporu se skutečným právním stavem konstituovaným citovanými již dekrety presidenta republiky.

ZNV v Brně podle svého usnesení ze dne 13. srpna 1945 čj. 7520-V/18 oznámil ministerstvu národní obrany, že s obsazením léčebny vojskem nesouhlasí a zamýšlí dáti tuto z důvodů zde vylíčených opět do provozu.

Na základě přímého jednání s panem ministrem národní obrany bylo přislíbeno, že ústav bude postupně vojskem vyklizen a že ihned možno pro účely léčebné použíti pavilonu číslo 1. Na základě tohoto ujednání nařídil proto ZNV v Brně okamžitou likvidaci pobočky v Habrovanech a převezení asi 100 nemocných do Jihlavy, neboť poměry v Habrovanech stávaly se den ze dne kritičtějšími. Přípravy k umístění nemocných v pavilonu číslo 1 byly však krom očekávání přerušeny posádkovým velitelstvím v Jihlavě nasazením ozbrojené hlídky. Nad to oznámilo posádkové velitelství ředitelství ústavu svým přípisem ze dne 22. srpna 1945 č. j. 34-I/dův., že i v budoucnosti každý takový pokus překazí za použití vojenské moci.

Tak se stalo, že 100 nemocných muselo býti umístěno v budově bývalého chorobince, odkud bylo nutno přemístiti neduživé a nemocné Němce a to tak rychle, že nebylo možno místnosti předem vyčistiti, odhmyzovati a desinfikovati přes to, že se tam vyskytovaly i nemoci infekční.

Podotýkáme, že na tyto poměry v léčebně pro duševně a nervově choré v Jihlavě poukázala i závodní rada ústavu ve svých podáních na pány ministry zdravotnictví a národní obrany, dne 4. října 1945 a opětovně dne 24. 11. 1945 č. j. 297/III-45.

Ježto jak z uvedeného patrno všechny zákroky ZNV, ředitelství ústavu i závodní rady v tom směru, aby jihlavská léčebna byla v zájmu veřejného zdravotnictví co nejrychleji vrácena svému účelu, zůstaly až doposud bezvýsledné, obracejí se podepsaní poslanci na příslušné ministry s těmito dotazy:

1. Jsou panu ministrovi zdravotnictví neutěšené poměry ve veřejné ústavní péči o duševně a nervově choré na Moravě známy a jest ochoten podporovati snahu ZNV v Brně o jejich zlepšení obnovením provozu v zemské léčebně v Jihlavě?

2. Jest pan ministr národní obrany:

a) informován o nezvyklém potupu vojenských orgánů v případě jihlavské zemské léčebny a jest mimo jiné ochoten poučiti posádkové velitelství v Jihlavě o tom, že není v demokratickém státě na místě hroziti veřejným zaměstnancům za to, že plní jim dané příkazy, použitím vojenské moci,

b) jest dále ochoten v souvislosti s novou dislokací vojenských útvarů do ubikací uvolněných nyní odchodem spojeneckých armád naříditi okamžité uvolnění budov zemského léčebného ústavu v Jihlavě tak, aby tento mohl býti navrácen svému původnímu účelu?

3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi knihovnímu soudu v Jihlavě, aby provedl s urychlením ve smyslu ustanovení dekretu presidenta republiky číslo 124/1945 Sb., ze dne 27. října 1945 změnu v příslušných vložkách pozemkových knih tak, aby u všech nemovitostí zemské jihlavské léčebny na místě "Deutsches Reich - Polizeiverwaltung" uveden byl opět původní vlastník, to jest "země Moravskoslezská", aby tak odstraněna byla dosavadní nejasnost ve vlastnickém i užívacím právu k těmto nemovitostem?