Prozatímní Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Příslušný národní výbor (nebo jiný příslušný orgán):

a) vezme na vědomí opověd' živnosti nebo oznámení o nastoupení jiné samostatné výdělečné činnosti,

b) udělí koncesi (povolení, licenci),

c) dovolí výkon nového výdělečného podniku jiného druhu (povolání svobodného) nebo přeložení jeho do jiné obce,

d) dovolí provoz v podniku, v němž nebylo do 6 měsíců s provozem započato nebo v němž provozování bylo přerušeno déle než 6 měsíců, i když jsou splněny ostatní náležitosti, jen není-li proti tomu námitek z hospodářských důvodů nebo vůbec z důvodů veřejného zájmu, a je-li provozovatel (vedoucí orgán) podniku státně a národně spolehlivý. Úřad může své rozhodnutí vázati podmínkami.

(²) Totéž platí pro

a) oznámení (žádosti o schválení) zřízení vedlejších závodů, prodejen, správkáren a sběren živností (§ 40 ž. ř., § 56 ž. z.),

b) žádosti za přeměnu pobočných závodů a skladů (§ 40 ž. ř., § 56 ž. z.) na hlavní závod a oznámení o zřízení dalších provozovacích místností (§ 39 ž. ř., § 55 ž. z.),

c) oznámení (žádosti o schválení) přeložení uvnitř obce (§ 39 ž. ř., § 55 ž. z.),

d) oznámení (žádosti o schválení) propachtování živnosti (§ 55 ž. ř., § 71 ž. z.),

e) žádosti o schválení provozoven nových, rozšíření provozoven již stávajících.

(³) Ustanovení odstavce 1 neplatí v případě převodu živností upravených v § 56, odst. 1, 4 a 5 ž. ř. (§ 72, odst. 1, 4 a 5 ž. z.) a při opovědi svobodné živnosti vdovou nebo nezletilými descendenty po smrti živnostníkově, je-li žadatel státně a národně spolehlivý.

(⁴) účastníci národního odboje, oběti politického, národnostního a rasového útisku, osoby poškozené válkou nebo které se vracejí do vlasti z ciziny mají v případech podle odstavců 1 a 2 přednost před jinými žadateli.

(¹) Ustanovení tohoto zákona platí přiměřeně o vzniku a činnosti výdělkových a hospodářských společenstvech podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., a §§ 223 až 257 zák. čl. XXXVII/1875.

(²) Před rozhodnutím vyžádá si příslušný národní výbor (orgán) souhlas příslušného ministerstva, na Slovensku příslušného ministerstva v dohodě s příslušným pověřenectvem.

(¹) Před rozhodnutím podle §§ 1 a 2 vyžádá si příslušný národní výbor (orgán) vyjádření hospodářské (stavovské) nebo družstevní organisace, do jejíž působnosti podnik nebo činnost náležejí, ústřední rady odborů a příslušné obchodní a živnostenské komory.

(²) Jde-li o podniky průmyslové nebo o jiné podniky mající zvláštní význam pro hospodářské poměry, pro zahraniční obchod nebo obranu státu nebo o podnik velkoobchodu, vyžádá si příslušný národní. výbor (orgán), dříve než vydá rozhodnutí, souhlas příslušného ministerstva, na Slovensku příslušného ministerstva v dohodě s příslušným pověřenectvem.

(³) Dokud nebylo podle §§ 1 a 2 pravoplatně rozhodnuto, nesmí býti s provozováním započato.

Živnostenské listy, koncese nebo povolení a schválení, vydaná bez šetření náležitostí předepsaných tímto zákonem, jsou neplatná a buďtež odňata.

Soudy povolující zápis do obchodního (společenstevního) rejstříku, jsou povinny zkoumati, zda bylo dbáno ustanovení tohoto zákona.

Za účelem hospodářského plánování může příslušné ministerstvo, na Slovensku příslušné ministerstvo v dohodě s příslušným pověřenectvem v jednotlivých případech přikázati

a) sloučení podniku s jiným podnikem, který má stejný nebo podobný předmět podnikání nebo převod pobočného závodu (poboček, prodejen, skladů a pod.) na jiný podnik, po případě i prodej nebo půjčku strojního zařízení jednoho podniku jinému podniku,

b) přeměnu dosavadní výroby na jinou výrobu,

c) přemístění podniku nebo jeho částí,

d) omezení provozu podniku nebo jeho dočasné zastavení,

e) trvalé zastavení provozu podniku a jeho likvidaci.

(¹) Sloučení podniků, převod pobočného závodu (§ 6) nebo prodej nebo půjčka strojního zařízení jednoho podniku jinému podniku mohou býti přikázány, vyžaduje-li toho potřeba celkového hospodářského plánování v určitém výrobním oboru.

(²) Příslušné ministerstvo, na Slovensku příslušné ministerstvo v dohodě s příslušným pověřenectvem, vyzve podniky, aby opatření podle odstavce 1 provedlo ve stanovené lhůtě soukromoprávním ujednáním. Ujednání musí býti před provedením předloženo ke schválení ministerstvu, na Slovensku příslušnému ministerstvu v dohodě s příslušným pověřenectvem.

(³) Neprovede-li podnik opatření podle odstavce 1 ve stanovené lhůtě, provede je příslušné ministerstvo, na Slovensku příslušné ministerstvo v dohodě s příslušném pověřenectvem. V rozhodnutí o sloučení se stanoví přejímajícímu podniku podmínky, za nichž se slučovaný podnik přejímá a vzájemné vypořádání soukromoprávních nároků. Při tom jest použíti obdobně ustanovení platných pro dobrovolná slučování (fuse) podniků. V rozhodnutí o převodu pobočného závodu (§ 6) se stanoví podmínky převodu včetně majetkoprávního a hospodářského uspořádání.

(⁴) Zápisem sloučení do obchodního (společenstevního) rejstříku podniku přejímajícího přecházejí práva a závazky slučovaného podniku na podnik přejímající, který jest povinen přešlé jmění podniku sloučeného spravovati odděleně. Toto jmění slouží především k uspokojení věřitelů a k výplatě ostatních závazků podniku slučovaného a lze na ně samostatně uvaliti konkurs. Smí býti sloučeno se jměním podniku přejímajícího teprve na uspokojení či zajištění pohledávek známých případně přihlásivších se věřitelů.

(⁵) Při převodu pobočného závodu (§ 6) jest postupovati obdobně jako v odstavci 4.

(¹) Přeměna dosavadní výroby na jinou výrobu může býti přikázána, je-li v podniku výroba určitých výrobků hospodářsky neodůvodněna.

(²) V rozhodnutí se stanoví, jak má býti nakládáno se surovinami, polotovary, výrobky a pomocnými látkami případně i se zařízením podniku, kterých při nově zavedené výrobě není třeba.

Přemístění podniků může býti přikázáno, jestliže provoz podniku v dosavadním místě jest nehospodárný nebo jinak nevýhodný.

(¹) Provoz podniku může býti omezen nebo podnik dočasně zastaven, vyžaduje-li toho potřeba určitého hospodářského odvětví nebo stav surovin, polotovarů nebo výrobků v tomto odvětví.

(²) V rozhodnutí se stanoví, jak má býti nakládáno se surovinami, polotovary, výrobky a pomocnými látkami podniku, jehož provoz se omezuje nebo který se dočasně zastavuje.

(¹) Trvale může býti zastaven podnik a nařízena jeho likvidace, je-li jeho provoz s hlediska zdravotního nebo bezpečnostního závadný nebo provozně anebo dopravně neúsporný nebo jinak s celkového hlediska hospodářského zbytečný.

(²) Ustanovení § 8, odst. 2 platí přiměřeně.

(¹) Před opatřením podle §§ 7 až 11 si vyžádá příslušné ministerstvo vyjádření hospodářské (stavovské) nebo družstevní organisace, do jejíž působnosti podnik náleží, ústřední rady odborů a příslušné obchodní a živnostenské komory.

(²) Opatření podle §§ 7 až 11 nahrazuje jinak předepsaná usnesení společenských orgánů.

(¹) Na základě opatření podle §§ 7 až 11 provede soud k návrhu příslušného ministerstva příslušné zápisy ve veřejných knihách.

(²) Právní jednání jakož veškeré převody provedené podle smlouvy nebo rozhodnutí podle oddílu druhého tohoto zákona jsou osvobozeny od všech daní, dávek a poplatků.

Ustanovení oddílu prvého tohoto zákona neplatí, došlo-li k uzavření smlouvy podle § 7 nebo k vydání rozhodnutí podle §§ 7 až 9 nebo má-li býti v podniku dočasně zastaveném nebo omezeném v provozu později na základě rozhodnutí příslušného ministerstva, na Slovensku příslušného ministerstva v dohodě s příslušným pověřenectvem, znovu zahájen provoz ve stejném rozsahu, jaký byl před dočasným zastavením nebo omezením.

Vlastníkům nebo provozovatelům podniku, kteří utrpí škodu dočasným nebo trvalým zastavením podniku, může býti z důvodů zvláštního zřetele hodných přiznáno odškodnění.

(¹) Používatelnost vládních nařízení

ze dne 13. ledna 1943, č. 14 Sb., o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání, ve znění vládního nařízení ze dne 28. prosince 1944, č. 282 Sb.,

ze dne 25. března 1912, č. 133 Sb., o přizpůsobení průmyslu, obchodu a živností válečným poměrům,

ze dne 11. února 1943, č. 44 Sb., o uvolnění pracovních sil k válečně důležitým úkolům,

ze dne 9. dubna 1943, č. 101 Sb., o příspěvcích majitelům zastavených obchodních podniků, ve znění vládních nařízení ze dne 2. srpna 1945, č. 221 Sb.,

ze dne 20. listopadu 1943, č. 297 Sb., o postavení dobrovolně zastavených podniků,

se zrušuje; dále se zrušuje nařízení s mocí zákona ze dne 21. prosince 1940, č. 359 Sb. z., o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání, ve znění nařízení s mocí zákona ze dne 3. března 1942, č. 34 Sb. z.

(²) Předpisy a opatření vydaná na základě shora uvedených nařízení zůstávají prozatím v platnosti.

(³) Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu a vládního nařízení ze dne 11. září 1939, č. 259 Sb., o splynutí a převodu výdělkových a hospodářských společenstev, ve znění vládního nařízení ze dne 21. listopadu 1940, č. 74 Sb., zůstávají nedotčena.

(¹) Přestupky nebo obcházení tohoto zákona potrestá okresní národní výbor pokutou do 5,000.000 Kčs nebo vězením do 3 let nebo oběma těmito tresty. Byla-li uložena pokuta, budiž pro případ nedobytnosti uložen zároveň náhradní trest vězení a to podle míry zavinění do tří let.

(²) Za porušení předpisů tohoto zákona nebo jeho obcházení právnickou osobou nebo jiným souborem osob jsou trestně odpovědny, bylo-li porušení zaviněno jejich orgány, zmocněnci, zástupci nebo zaměstnanci, také právnická osoba nebo jiné soubory osob.

(³) Přestupky tohoto zákona se promlčují ve třech letech.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.

Hospodářský i politický vývoj nezbytně vyžaduje, aby celé naše hospodářství bylo plánovitě řízeno. To platí nejen o řízení výroby a distribuci statků, ale i především o základu našeho hospodářství, t. j. o vzniku a dalším chodu podniků. Nelze ponechati volnému vývoji vznik a růst podniků tak, aby nám tu vznikla tělesa hospodářsky neživá nebo neodůvodněná. Základem vzniku nových podniků může býti jen skutečná hospodářská potřeba. Jen při této záruce bude dán předpoklad pro zdravý vývoj a bezpečná základna našich podniků ať již znárodněných nebo drobných a středních soukromých podnikatelů.

V zájmu veřejném jest pak, aby podniky byly v rukou osob nejen odborně zdatných, ale též státně i národně spolehlivých.

Nové poměry vyžadují, aby bylo možno z důvodů hospodářského plánování zasáhnouti i do podniků dosavadních a také tyto přizpůsobiti ze stejných důvodů jako vznik nových podniků skutečné hospodářské potřebě.

Zákon tvoří tu právní podklad pro zmíněné hospodářské plánování a nelze jej zatím časově omeziti, poněvadž není možno odhadnouti dobu, po kterou nutnost navrhované regulace potrvá. To platí zejména o oddílu I., jehož platnost musí býti delší než ostatních částí zákona, poněvadž vybudováním nové struktury dosavadních podniků bude jen jedna etapa plánování skončena. Ale i potom bude třeba stále sledovati vznik nových podniků, neboť při volném vývoji by mohly lehce narůsti právě takové podniky, které byly v rámci plánování pracně odbourány. Zákonu nelze při tom vytýkati, že brzdí zdravý vývoj, neboť naopak jeho účelem jest podpora tohoto vývoje a jeho usměrnění daným hospodářským potřebám. Vždyť celá váha ustanovení jest v předpisu, že proti vzniku podniku není námitek z hospodářských důvodů a s hlediska zájmů veřejných.

Osnova je vlastně jen obnovením našich předpisů, vydaných za mobilisace v r. 1933. Jestliže tyto předpisy se staly za okupace prostředkem útisku českého podnikání, jehož žádosti byly zamítány, stejně tak mohou se státi za dnešních poměrů regulátorem vzniku nových a rozšiřování dosavadních podniků. Váha předpisů nespočívá v jejich znění, ale v provádění, které se tu svěřuje národním výborům, v čemž je dána záruka spravedlivého a lidového rozhodování. Již tím je též zaručeno, že bude vyhověno uchazečům skutečně způsobilým a národnostně spolehlivým, při čemž přednost bude dána osobám, které se v národně osvobozovacím hnutí zvlášť vyznamenaly, nebo které válkou byly poškozeny.

Má-li býti celé naše hospodářství plánováno, nutno i podniky družstevní podrobiti stejnému omezení jako všechny ostatní podniky. Zvýhodnění jedné složky bylo by na úkor složky druhé, a to bez zvláštních hospodářských důvodů. Již z důvodů zásadních nelze proto poskytovati jedné formě podnikatelské výhodu proti ostatním. Ve smyslu programového prohlášení vlády musí býti při provádění zákona stejnou měrou podporováno podnikání družstevní i drobné střední podnikání soukromé, při čemž však obě složky se musí podrobiti vyššímu zájmu celkových potřeb hospodářských a z toho vyplývajících omezení.

Nutnost zřízení nebo rozšíření podniků s hlediska hospodářské potřeby, mohou nejlépe posouditi hospodářské organisace, do jejichž působnosti podnik náleží. Též posouzení odborné způsobilosti přísluší v prvé řadě těmto organisacím. Slyšení ústřední rady odborů se stanoví, poněvadž i tato může se vyjádřiti ve směru výše uvedeném a působiti tak na zdravou základnu hospodářských podniků z důvodů řádného sociálního zajištění zaměstnanců. Posouzení s hlediska státní a národnostní spolehlivosti žadatele a přezkoumání místní potřeby v zájmu hladké distribuce a podle hustoty obyvatelstva a konečně ochrana zájmů regionálních přísluší národnímu výboru. Hospodářskými organisacemi se rozumí příslušné ústřední svazy, jejichž povinnými členy se stanou provozovatelé podniků; u podniků družstevních jest to rovněž ústřední rada družstev.

Ustanovení odstavce 2 má zajistiti pro obor hospodářsky důležitých podniků soulad s celkovým hospodářským plánem.

V těchto ustanoveních jest dán právní podklad pro hospodářské plánování, pokud má postihnouti dosavadní podniky. Zákon vypočítává nejen jednotlivé správní akty, které může vydati příslušné ministerstvo, ale stanoví sice povšechné, ale přec jen vymezené předpoklady rozhodnutí v jednotlivých případech. Snaží se také stupňovati tyto skutkové podstaty podle povahy a rozsahu zásahu. V každém jednotlivém případě musí býti tyto předpoklady nejen splněny, ale také v řízení řádně zjištěny a samo rozhodnutí musí obsahovati jak toto zjištění tak i závěr z něho plynoucí ve shodě s obsahem normy. V tomto vytýčení skutkových předpokladů jednotlivých opatření poskytuje zákon ochranu před rozhodnutími neodůvodněnými, neboť mohou býti stížností k Nejvyššímu správnímu soudu napadány nedostatečně odůvodněné zásahy. Rozhodnutí o strojích, surovinách atd. se nedotýká stránky cenové a tudíž není dotčena působnost Nejvyššího úřadu cenového.

Ustanovení vylučuje omezení podle oddílu I., jestliže již jest tu rozhodnutí příslušného ministerstva o sloučení podniků nebo jejich rozdělení, o změně předmětů podnikání, o přemístění podniků, kterážto opatření by jinak pod tyto předpisy spadala. Hospodářská naléhavost jest zjištěna již tímto rozhodnutím. Rovněž tak není důvodů pro provedení řízení podle oddílu I., jestliže pominou důvody pro omezení provozu nebo uplyne lhůta, po kterou byl podnik dočasně zastaven.

Zákon zachovává na přechodnou dobu v platnosti zastavovací výměry vydané podle vl. nař: č. 133/1942 a č. 44/1943 Sb. Poznamenává se však, že v oboru působnosti ministerstva průmyslu byly již zrušeny všechny zastavovací výměry vydané podle vl. nař. 44/1943 Sb. členským podnikům ústředního svazu řemesla, takže všechny drobné živnosti, které byly zastaveny z důvodů t. zv. totálního válečného nasazení na nátlak Němců mohly zahájiti provoz. Na základě vl. nař. č. 133/1942 Sb. byly zastavovány zpravidla jen podniky tovární, a to převážně z důvodů hospodářských. Mimořádné poměry vyžadují, aby provoz těchto podniků byl uvolňován postupně, jak to dovolují poměry příslušného oboru, zásoba surovin a pomocných látek. Nebylo by hospodářsky ani sociálně odůvodněno otvírati podniky, v nichž by nebyla zajištěna práce. V prvé řadě budou ovšem zrušeny ty výměry, kde důvodem zastavení byla politická, národní a rasová persekuce.