Budujeme Slezsko. Praha viděla "Slezský týden", výstavu zničeného Slezska, jeho hospodářský a kulturní obraz, slyšela řadu přednášek a řadu dalších podniků a akcí. Slezané se mohli při této příležitosti přesvědčit o velké lásce a pozornosti jak Pražanů, tak i ostatních českých krajů. Česká města se hlásí o kmotrovství a ochranu postižených slezských obcí. Za všecko jim ze srdce děkujeme. Pomník na Ostré Hůrce ve Slezsku, na kterou jsme po desítiletí putovali manifestovat za svá práva, ten pomník, který byl symbolem spravedlnosti a svobody, sochou naší národní síly a sebepoznání, ten pomník ze žuly slezské leží v rozvalinách. Byl rozvalen zrádnými německými ordnery. V našich srdcích zůstal však neporušený a slezská země, která je nasáklá krví bratrského národa ruského, volá k ostražitosti. Zas bude dobře ve Slezsku. Zase zavlály svobodné prapory nad krásou drsné slezské země, té země, kde jsme se strojili tak často k pohřbům a odchodům do exilu. A ty, dobrý slezský lide, který jsi po staletí držel ve věrném společenství nápor germánský, buď s tohoto místa pozdraven.

Čs. strana nár. socialistická a její klub poslanců u velké víře, že tomuto lidu zákon o obnově pomůže, bude pro něj ráda hlasovat. (Potlesk.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Bartoš. Dávám mu slovo.

Posl. Bartoš: Paní a pánové! Slavná sněmovno!

Vítáme dnes velmi rádi obě osnovy zákona o stavební obnově. Je však zajímavé, že abychom uspíšili a vůbec umožnili odhlasování tohoto zákona, musíme rozpravu zkrátit na nejmenší míru. Chtěl bych se zmíniti o tom, že všechny škody, které nastaly, bude nutno opravit a zdolat společným úsilím a společnou prací. Není zásluhou jedněch měst a okresů, které válkou zničeny nebyly, že dnes stojí, že žijí bezstarostně, a není také zase chybou druhých měst, vesnic a okresů, že byly válkou zničeny do té míry, jako se to stalo na jižní Moravě, a proto je morální povinností nás všech, celého národa, všech okresů a občanů, aby se této spolubudovatelské práce účastnili u těch, kteří byli nejvíce postiženi. Všichni ti, kteří procházejí naší vlastí a speciálně východním Slovenskem, Ostravskem, a také ti, kteří prošli jižní Moravou, dají mi za pravdu, že jižní Morava byla postižena neméně než ostatní kraje. Máme tu čest říci, že to byl právě pan president republiky dr Edvard Beneš, který první krok do historických zemí učinil v nejpostiženějším místě, u Lanžhota, kde přestoupil řeku Moravu, aby vstoupil do staré historické země Moravské. Sám uznal velkou potřebu pomoci tomuto kraji na jižní Moravě.

Vážení, chceme-li plánovat, je nutno, abychom poukázali, že tento zákon byl již nutný v této době. Není možno, aby ten, kdo byl postižen, mohl si dnes stavět dům ze svých hospodářských zdrojů, ze své práce. Má-li dnes dělník stavbu svého obydlí propočítánu materiálně, vychází na 70.000 Kčs. Připočteme-li k tomu práci, připočteme-li k tomu zaměstnance a stavitele, tato částka se zdvojnásobí. Proto nejenom v tomto případě, ale i u našich zemědělců, u našich živnostníků, vezmeme-li jen jedno stavení našeho zemědělce, ku př. stodolu, vidíme, že dřevo a materiálové potřeby činí 100.000 Kčs. Není možno ani za jednu ani za dvě generace, aby se takový zemědělec postavil na vlastní nohy, aby mu bylo umožněno existenční minimum.

Proto přicházíme s tímto zákonem. A tu bude třeba nahlédnout a podívat se do těch odhadů, které si podali naši občané, ať už více nebo méně postižení, a shledáme, že na jedné straně existuje skutečná bída, lidé jsou bez přístřeší, a na druhé straně se uvádí: "já jsem ztratil šperky", "já jsem ztratil 25 košil" - "já jsem ztratil to ta to - a se vším jdu na stát, aby mně to ohodnotil".

My, národní socialisté, nejen že jsme zákonodárci a chceme skutečně snižovat bídu a utrpení a odstraňovat nedostatky v našem státě, ale musíme také dbát na to, aby pánům šperkařům, aby pánům, kteří si eventuelně tyto šperky teprve vydobývali za této revoluce, nebyly tyto šperky znovu nahrazovány. A při výstavbě nových obydlí nám nejde jenom o to, vystavět nové domy, abychom z toho měli škatulečky a čtverečky. My na jižní Moravě velmi dobře známe a jsme přesvědčeni o tom, že to byla i lidová kultura, že to byl způsob stavby, že to bylo také celkové vzezření dědin, měst, které udrželo náš jazyk, národní myšlenku po celých tři sta let, přes to, že jsme byli od Vídně jen 80 km - vzezření v plné míře české, v plné míře československé. Proto budeme dbáti též o to, aby se při plánování pamatovalo i na to, aby se všechny tyto hodnoty kulturní, i to stavebnictví, i ta keramika, i ty malůvky, i ty výšivky objevily v kraji opět, i když byly válkou zničeny.

Jižní Morava je velmi málo krajem průmyslovým a vývoz těchto lidových kulturních a uměleckých předmětů, který jsme měli, zdaleka nemůže stačit k tomu, aby nám zvýšil životní úroveň. Proto bude třeba, aby určitá průmyslová odvětví - snad textilní, snad jiné továrny - byla přenesena také na jižní Moravu. A nezapomínat, že Němci velmi dobře vystihli velké zásoby nafty u Bílovic, že Němci velmi dobře dovedli využít ratiskovského a dubňanského dřevěného uhlí, že dovedli velmi dobře využít dřevařského podnikání na jižní Moravě. Bylo by tudíž třeba, aby i naše vláda a abychom my všichni obrátili svůj zřetel více i sem, abychom mohli tímto způsobem dát tyto hotové hodnoty a hospodářské věci národu, aby národ nám dal zároveň práci a vracel přiměřený zisk.

Vážení, k tomu všemu je třeba úpravy našich komunikací. V nejhorším stavu jsou komunikace na jižní Moravě, kde se válka zastavila, kde fronta - řekl bych - čekala, kde fronta se vybíjela. Jsou to silnice, jsou to železnice. Na úpravě železnic se dneska pracuje velmi vehementně. A tu bych chtěl říci našim železničářům: již všichni manifestovali, všichni defilovali, ale ještě to nebyli železničáři, kteří tak činili. Můžeme však na druhé straně konstatovati, že již dnes jezdíme, že již dneska můžeme přenášet výrobky z jednoho konce republiky na druhý, a proto budiž našim železničářům čest a sláva, ne za manifestace, ale za jejich skutečnou práci.

Chtěl bych tu poukázat na nutnost, že bude třeba připojit kraj žďárský na vlárskou dráhu a aby se s touto prací začalo včas, aby se tento kraj zvedl jak kulturně, tak i hospodářsky.

Vážení, náš kraj je z velké části zemědělský, jak jsem se již zmínil. A tu se divíme starému našemu byrokratickému způsobu vyřizování věcí. Naše malé mlékárny, vybudované za první republiky z haléřů a korunek našich zemědělců, jsou dnes zastavovány ve své práci, protože prý nejsou technicky ještě zařízeny. Dovolte, abych se vrátil k železnicím. Máme už všechno úplně v pořádku na nich? Nemáme - a jezdíme! Ano, jezdíme! A tyto mlékárny by nemohly aspoň v této době, i když za těžkých poměrů, i když ne se všemi technickými možnostmi, jaké mají velkomlékárny, zásobovat mlékem a tukem naši veřejnost? Ano mohly, ale k tomu je také třeba porozumění u pánů ve Svazu pro mléko a tuky zde v Praze. Proto se zde přimlouvám za to, aby i tyto malé mlékárny, jako jsou ve Znorovách a jinde, mohly přijít do provozu, aby zemědělec neztrácel dvacetikilometry čas a práci tam, když je jí třeba na jiném místě. (Potlesk. - Předsednictví se ujal předseda David.)

Nedostatek mléka a tuků pochází z toho, že se dnes zbavujeme dobytka užitkového, protože není dostatek krmného obilí. Ministerstva zemědělství a výživy by měla mít plné pochopení pro tyto okresy, kde byla vybrána skutečně do gruntu, řekl bych, všechna píce, všechny potřeby k udržení dobytka, aby do těchto krajů přidělila krmného obilí v daleko větším měřítku, než do oněch, které válkou postiženy nebyly. My jsme ani tak nemohli stačit, ani v první republice ani dnes, abychom si sami dostatečně mohli obhospodařovat tato luka a všechno to, co nám dávají, aby se chov dobytka zvedal a také prosperoval. Proto voláme po regulaci řeky Moravy i po regulaci řeky Dyje. Stalo se tak už sice v první republice, ale je zajímavé, že se regulovalo ne od Malacek a Sekul, ale od Kroměříže, a následkem toho všechny ty vody, které nemohla Morava spotřebovat, zůstávaly právě v tom cípu Dyje a Moravy, a tak celý jih od podzimku do jara, od jara až zase do léta a do otav byl znovu a znovu pod vodou a v zátopách. Byl to osudný omyl, neboť právě tyto vody byly příčinou, že Rudá armáda, která procházela jižní Moravou, přinesla velké oběti proto, že regulace našich řek nebyla správně provedena.

Vážení přítomní, musím, jak vidím, skončit. A tu bych si dovolil podotknout, že jedná-li se o návrhu protidemokratickém, jedná-li se o bílých lístcích, máme sněmovnu plnou, ale je zajímavé, že když se jedná o tom, abychom pomohli našim lidem (Potlesk.), abychom jim dali chleba, abychom jim dalo přístřeší, je tak malá účast. Vy všichni, kteří hlásáte, že budete pomáhat a že se budete starat o své straníky, o své voliče, čiňte tak i zde na půdě parlamentní, jako to činí poslanci národně-socialističtí, (Potlesk.) a budiž čest vám všem, kteří jste zde dnes přítomni a kteří jste zde vydrželi.

My, poslanci národně-socialističtí, z těchto závažných důvodů, které jsem uvedl, budeme pro obě osnovy zákonů hlasovat. (Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo panu posl. Hladkému.

Posl. Hladký: Dámy a pánové!

Jménem klubu čs. sociálních demokratů prohlašuji, že vítáme tuto osnovu, a to proto, že má pomoci v prvé řadě tam, kde je třeba pomoci. V podrobnostech, pokud bylo potřeba co změnit, bylo to již vykonáno našimi zástupci společně s ostatními také ve výborech, které projednávaly tuto osnovu. Já bych chtěl jenom několika slovy podtrhnout jednu věc. V Praze často slyšíte, že prý není tolik potřeba stavebního ruchu, poněvadž se ze severních Čech Němci odstěhují a bude tam dostatek bytů a mohou tam být přestěhováni lidé z vnitrozemí. To je ohromný omyl a ten omyl spočívá v tom, že v našem pohraničí, zvláště v části od Chomutova až k Liberci, není bytů. A zeptáte-li se, proč tam není bytů, když se Němci odstěhovali, zní jasná odpověď: V českém pohraničí, právě v tomto průmyslovém území, bydleli čeští lidé za první republiky - i nyní - vždycky velmi mizerně; za druhé: teď, když se odstěhují Němci, máme případy, že v městech je 200, 300 až 400 volných domů nebo bytů, ale nikoho do nich nemůžete dát, poněvadž to nejsou byty, to jsou díry nezpůsobilé k obývání z důvodů zdravotních, bezpečnostních a nevím jakých. Měl by někdo odvahu říci těm ubohým českým lidem, kteří tam pracovali, bydleli a dřeli se a volají dnes po tom, aby mohli slušně bydlet, že mají jíti zpátky do děr, kde bydleli dříve, do baráků, které zbyly ještě po první světové válce? K tomu nikdo nemůže mít odvahu. To je důvod, proč v severních Čechách není dostatek bytů a proč také v dohledné době nebude.

Druhý důvod je, že severní Čechy - vezměte to od Ervěnic k Mostu a Hornímu Litvínovu, podívejte se do Ústí n. L., Děčína, ke Karlovým Varům a bylo zde mluveno také o severní Moravě a Slezsku - že všechny tyto kraje byly postiženy bombardováním. Když vám řeknu jména jako Horní Litvínovsko a Mostecko, kde se dnes zaměstnává taková armáda lidí, kterých je tam stále nedostatek, a navštívíte-li tento kraj, řeknete, že má-li se kde začít, je to třeba na Mostecku a Hornolitvínovsku, v krajích, kde bylo provedeno bombardování.

Prosil bych jen, když už se bude tato věc řešiti, abychom ji nedělali polovičatě. Navažme na všechno, co bylo ve prospěch bytové péče vykonáno v prvé republice. Nebyly vykonány špatné věci, ale vyvarujme se jednoho, abychom dělali byty o jedné místnosti. Domnívám se, že tato sněmovna nebo příští sněmovna měla by vydat zákon, kterým by zakázala rodinám bydlet v bytech o jedné místnosti. (Potlesk.)

Dále se domnívám, když už se budou dělat nové byty, že bychom měli zvedat bytovou kulturu. Máte možnost udělat si statistiku ve svých městech - o venkově vůbec nehovořím - o tom, kolik ve kterém městě je bytů s koupelnou. Já jsem si takovou statistiku svého času udělal a zjistil jsem, že koupelna byla v českých městech skoro vzácností. A koupelna by měla být dnes nutnou součástí každého bytu. (Potlesk.)

A tak prosím, když to budeme řešit, řešme to aspoň trochu velkoryse, dělejme to skutečně tak, abychom se nemuseli před cizinou stydět. Pak bych prosil, až budou ty komise ustaveny, aby nám to nezabíjely, abychom nedělali komise na komise, abychom snad celý tento rok jenom neprokomisovali, nenadělali spoustu zbytečných výdajů, a nic nepostavili. Co potřebují Kralupy a všechna ostatní místa? Rychlé pomoci. Jsem pro to, abychom to dělali plánovitě, ale snad se to dá dělat při tom plánování také rychle, čili pomoci tak, aby ti lidé mohli brzy bydlet. Kdo hned dává, dvakrát dává. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji za výbor technicko-dopravní o odst. 6, p. posl. inž. Janáčkovi.

Zpravodaj posl. inž. Janáček: Vzdávám se slova.

Předseda: Dávám slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní o odstavci 6, p. posl. dr Bernardovi.

Zpravodaj posl. dr Bernard: Vzdávám se slova.

Předseda: Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový o odstavci 6, p. posl. inž. dr Ješovi.

Zpravodaj posl. inž. dr Ješ: Vzdávám se slova.

Předseda: Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový o odstavci 7, p. posl. Janoušovi.

Zpravodaj posl. Janouš: Vzdávám se slova.