Posl. Kaplan: Slavná sněmovno!

Podrobuji-li rozpočet ministerstva ochrany práce a sociální péče rozboru, pak zdůrazňuji, že tak činím převážně se stanoviska zástupce průmyslového Ostravska.

Předně bych chtěl - zdůraznit, že částka 2.868,157.000 Kčs řádného rozpočtu a 1.341,270.000 Kčs mimořádného rozpočtu je příliš malá, aby mohla vyhověti všem požadavkům, které doba ukládá tomuto resortu. Mám za to, že jde o zjev přechodný, diktovaný úměrnou naléhavostí ostatních potřeb. Proti jedné příliš malé dotaci jsem však nucen protestovati hned na počátku: Jde o položku 13 mimořádného rozpočtu, dotaci na zřízení ústředí pro výcvik a přeškolení invalidních dělníků. O nějaké přímé podpoře tohoto invalidního dělnictva po dobu přeškolování a pro první dobu po přeškolení není ani zmínka.

A přece nutno uvážit, že v ostravsko-karvinském revíru povážlivě stoupá počet nemocných pneumosilikosou, zaprášením plic prachem křemičitým, a byl-li před okupací věk 55 let průměrem pro vyvrcholení této choroby, je jím dnes již věk 35 let. Ale naši horníci nechtějí býti v 35 letech nečinní. Chtějí pracovat, vždyť republika práci potřebuje, chtějí však pracovat ve zdravém a snesitelném prostředí a nechtějí býti pouze důchodci pro zbývající věk. Kritickou se stává situace při náboru hornického dorostu. Strach z úrazu, strach ze silikosy, to jsou podstatné důvody, které zarážejí hornické rodiče, že nedávají své syny do hornictví. Jsem však přesvědčen, že bude-li možné, aby horník byl vhodně přeškolen a stal se opět platnou silou v národě, bude se mládež ráda učit i nejtěžšímu řemeslu hornickému a hutnickému. Pro katastrofální nedostatek mladých horníků žádám, aby horníci ročníků 1916-1924 byli zcela zproštěni vojenské presenční služby. Tu je velká úloha úřadu ochrany práce. Doposud žijí tyto úřady v setrvačných představách policejního režimu okupantů, anebo se bojí rozhodovat tam, kde by měly ukázat rozhodný postoj. Obojí je naprosto nepřijatelné. Tyto úřady musí spojovati v sobě obě složky tohoto resortu, jak ochranu práce, tak i sociální péči. Musí věnovat pozornost účelnému využití každé uvolněné síly, ale zejména účelně podchycovat výchovu mládeže, jak toho žádá zájem státu.

Nejsme státem bohatým od přírody, naopak, ta se při vší kráse naší vlasti zachovala k nám macešsky. Jsme bohatí jen svou prací. Čím kvalitnější budou naše výrobky, tím budeme bohatší, ale tím kvalitnější musí být i naše práce. Úřady ochrany práce musí říditi náležitě školení pracujících, poněvadž si nemůžeme dovolit v budoucnu přepych, míti nekvalifikované pomocné dělníky; proto je nezbytné, abychom zcela odstranili všechny druhy mladistvých pomocných dělníků. Česká a slovenská mládež musí býti kvalifikovanou mládeží řemeslnou nebo odborně vyškolenou, nádeničinu převezmou stroje nebo dělníci, které si vypůjčíme k tomu i z ciziny. To budiž zejména tendencí úřadů ochrany práce až do doby, kdy stav ten bude uzákoněn. V oboru sociální péče nás čeká obrovská práce. Odstranit křivdy okupantské, to již je v rozpočtovém programu, ale zdaleka ne uspokojivě. Kvituji všechny další pokusy o odstranění křivd s povděkem.

Pracovní a preventivní lékařství stává se dnes programem tohoto resortu. Chci v této souvislosti upozornit sněmovnu na to, že Ostravsko se marně domáhá university. Marně volá po lékařské fakultě, aby si mohla vychovávat lékaře, kteří by byli odborníky v chorobách z povolání a odborníky v pracovním preventivním lékařství. Nikde jinde v republice není k tomu tak vhodného místa jako na Ostravsku. Pan ministr Nejedlý doporučil již lékařskou fakultu pro Moravskou Ostravu. Obávám se jen, aby nezůstalo při doporučení.

Chci v této souvislosti upozornit na ty statečné na Těšínsku, kteří odolali pronásledování a nepřijali t. zv. Volkslistu. Těm okupanti vzali všechny sociální důchody, důchody úrazové, pokud nepřesahovaly 33¹/₃ % a nahradily je paušální sociální podporou 15 ŘM měsíčně. Úrazové pojišťovny, opírajíce se o příliš úzký výklad výnosu tohoto ministerstva z 15. května 1945, odmítají pokračovati ve výplatě důchodu úrazového s poukazem na to, že ani okupanti důchod nevypláceli. Jsou tedy tito stateční na tom hůře nežli ti, kteří zradili. Mám za to, že bude jen dějinnou spravedlností, bude-li těmto chudákům nahrazen dle možnosti rozdíl mezi žebráckou almužnou 15 ŘM měsíčně a jejich dřívějším důchodem a bude-li jim plně nahrazeno všechno, oč byli zkráceni.

Je nutno novelisovat zákon o chorobách z povolání. Silikosa, šeroslepost a hluchota v kovozávodě buďtež jako jiné úrazy z povolání odhalovány již v začátku choroby, kdy je léčení ještě možné, a ne teprve tehdy, kdy již nezbývá než provise. Kýla z povolání, choroby kloubů při používání pneumatických kladiv a sbíječek, otlak kolenních městek, ploskonohost u číšníků a všechny jiné pravidelné chorobné změny, vyplývající z povolání, buďtež pojaty do novelisovaného zákona.

Budiž bez podmínky zrušeno ihned ustanovení zákona čís. 160 o bratrském pojištění podle novely z r. 1943 a 1944, podle nichž se odškodňují úrazy teprve při 20 % invaliditě! Toto okupantské vyděračství musí zmizeti především.

Se zřízením národního pojištění mají zmizeti ustanovení o zkrácení důchodu při důchodu úrazovém; není již nutno, aby tímto způsobem bylo sanováno bratrské pojištění na úkor invalidů z úrazu.

V této souvislosti chci poděkovati za to, že byl dán výraz výjimečnému postavení horníků a hutníků ve zvláštní úpravě bratrského pojištění v rámci pojištění národního. Hornictví a hutnictví jsou tak vyčerpávající a nebezpečná zaměstnání, že je nutno při provisním pojištění stanovit nižší počet let potřebných k plnému důchodu a vyšší sazby pro skutečně odpracovaná léta.

Tento oddíl svého projevu bych chtěl ukončiti poukazem na to, že je nesociální, aby se dělník ve sporech s pojišťovnami musil domáhat práva chudých.

Dále bych chtěl doporučit, aby z ústředních úřadů byly dány k disposici zdatné síly úřadům nositelů veřejného pojištění.

K sociálním úkonům patří nesporně i péče o slušné bydlení dělnictva. Nuže, jděte do našeho revíru se podívat na kolonie, z nichž nejedna má již století za sebou. Jen škola dokázala zázrakem, že z těchto bytů dnes již nemožných nevzešla nám i bída mravní. Kolonie na Ostravsku musí zmizet a musí býti nahrazeny zahradními městy. Zde považuji za nutno, aby za účinné intervence příslušného resortu bylo bez odkladu přikročeno k nápravě, aby konečně ti, kdož tvoří bohatství našeho státu, mohli bydleti jako lidé.

Ještě naléhavější je otázka bydlení u pensistů, důchodců starobních a invalidů. Závody potřebují byty pro aktivní zaměstnance, veteráni či oběti práce jsou v důsledku katastrofálního nedostatku bytů zoufalí. Zde nutno pomoci dříve ještě, než budou závodní rady moci stavěti z účasti na čistých ziscích závodů.

V této souvislosti se přimlouvám za ponechání přirážky na uhlí, resp. srážek z mezd ve prospěch zrušených revírních rad, aby sloužily jako účelové jmění na stavbu domů pro provisionisty do té doby, až začnou závody vykazovat předválečné zisky.

Pokud jde o příspěvky na závodní kuchyně a kantiny, prohlašuji za čs. sociální demokracii, že je také nanejvýš nutno, aby hospodaření v nich bylo konečně jak po stránce osobní, tak po stránce hospodaření materiálem podrobeno přísné, odpovědné revisi. Případy, kde pro celých 500 stravovaných je jenom kuchařek více než 20, nejsou vzácností a kuchyně takto neslouží výhodně osazenstvu podniku, nýbrž osazenstvu kuchyně.

Protože v revíru ostravsko-karvinském je v podnicích více než 50 % dělnictva z venkova, apeluji na pana ministra, aby změnil mzdovou vyhlášku v oddílu deputátu uhelného v ten smysl, že správa závodu je do okruhu 30 km od závodu povinna uskladniti uhlí do vhodné skládky nejblíže bydliště oprávněných zaměstnanců. Dopravou podle sazeb se uhlí tak zdraží, že je téměř výhodnější zakoupiti si uhlí v drobném jako ostatní spotřebitelé.

Potřeby Ostravska, Slezska a Valašska jsou nesmírné. Petr Bezruč napsal: Nad Dunajem strmí paláce z práce a potu dělnictva, horníků z revíru. Doplňuji, že i jinde, nad Vltavou, Moravou. i nad Svratkou stojí tyto paláce. Jděte, páni ministři a poslancové, jděte se podívat na nezměrnou bídu Ostravska a Slezska, které přece tvoří blahobyt tohoto státu. Vím, že nelze odčinit křivdy staletí najednou. Ale my z Ostravy, Slezska a Valašska chceme, aby bylo ukázáno z Prahy alespoň to, že křivdy jsou chápány a že se začíná s plněním potřeb a odstraňováním křivd.

Prohlašuji za čs. sociální demokracii, že budeme hlasovati pro rozpočet kapitoly ministerstva ochrany práce a sociální péče. (Souhlas.)

Místopředseda Petr (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štětka, jemuž dávám slovo.

Posl. Štětka (uvítán potleskem): Paní a pánové!

Končíme rozpravu o prvním státním rozpočtu v osvobozené republice. Tento státní rozpočet by měl znamenat započetí nové cesty státní finanční a daňové politiky, cesty, o které se zde hodně mluvilo při projednávání rozpočtu. Chci se jen velmi stručně dotknout některých problémů a také některých nesrovnalostí, které se tu projevily.

Státní rozpočet bude třeba přizpůsobit novým poměrům v lidově-demokratickém státě - v tom jsme všichni jednotni. Budeme usilovat o to, aby stát v zásadě žil z přebytků hospodářství jak zestátněného, tak soukromého, aby pak to, co nebude kryto z těchto pramenů, bylo doplňováno z příjmů a důchodů obyvatel, a to především z bezpracných důchodů. Takovýto státní rozpočet nebude potom sestavou nahodilých čísel v příjmech a vydáních, nýbrž stane se finančním plánem regulovaného národního života ve všech jeho sektorech, stane se finančním plánem státního rozpočtu s přísně určujícím zaměřením - to je to důležité. Bude však třeba, a to v prvé řadě, abychom skoncovali s daňovou a finanční politikou z předmnichovské doby.

V čem spočívaly chyby a nedostatky finanční a daňové soustavy v předmnichovské republice?

1. V tom, že finanční politika byla řízena zájmy finančního, průmyslového a velkozemanského kapitálu na úkor pracujícího lidu, při čemž kapitalisté rostli jako houby po dešti, národ chudl a stát se zadlužoval.

2. V tom, že daňový systém byl zaměřen jen na vyssávání pracujícího lidu. Milionáři unikali zdanění, a byli jsme přitom jedním z prvních států na světě, který měl pro pracující lid nejtíživější daňové břemeno. Přitom však byl náš finanční aparát několikanásobně dražší než v jiných státech.

3. V tom, že jsme měli nejsložitější daňový systém jako málokterý stát na světě. Máme ještě dnes asi 27 druhů přímých a nepřímých daní, asi 35 druhů poplatků, a k tomu ke všemu přibylo v době nesvobody asi 75 vládních nařízení, která daňovou soustavu tak zkomplikovala, že dnes možno právem říci, že nikdo z nás neví, co ještě platí a co platnosti pozbývá.

4. Konečně: můžeme se ne chlubit - o tom páni z ministerstva financí neradi slyší - ale stydět, že máme nejstarší daňové právo a nejzaostalejší jeho organisaci, jež bude za krátko slavit stoleté výročí svého zrození. Toto daňové právo, jak říkají mnozí páni, přežilo v bázni boží čtyři vládní režimy.

Paní a pánové, nastoupili jsme nové cesty ve všech odvětvích našeho státního života. Ovšemže rozpočet na r. 1946, který tu v závěru dokončujeme, nás nemůže uspokojit, zejména v tom směru, že se v něm neprojevují důsledky zestátňovacích dekretů v takové míře, jak by se dalo očekávati.

Není přece možné, aby za 5 měsíců od vydaní znárodňovacích dekretů v oboru zestátněného peněžnictví zůstalo prakticky vše při starém, tím pak aby bylo sabotováno naše nové hospodářství a jeho výstavba, do níž pracující lid ve své ohromné většině vložil všechno své úsilí za cenu, jak jsem již řekl v rozpočtovém výboru, utahování pásku.

Ze všech těchto důvodů, které jsem zde uvedl, žádáme ministerstvo financí, 1. aby zestátnění bank a pojišťoven bylo podle znění zákona s urychlením dokončeno, uvedeno v plném rozsahu v život; 2. aby v duchu košického programu byla ústřední správa bank skutečným orgánem všeobecného státního vedení a organisace bank. V lidové republice nejsou a nesmí být banky a peněžní ústavy, které by sloužily kapitálu, nýbrž lidu. Proto musí sloužit bez výhrad výrobě a potřebám pracujícího lidu a ne naopak; 3. aby státní banky byly vybudovány jako kontrolní aparát hospodářský; 4. aby organisace bank byla zjednodušena, aby každý podnik měl jedno spojení. 5. Konečně bude třeba znárodněnému a zestátněnému peněžnictví v zájmu koordinace a plánování, které bude muset zapadat do celkového plánovaného hospodářství, postavit v čelo národní radu peněžnictví jakožto vrcholný orgán lidově-demokratický pro řízení všeho peněžnictví.

Očekáváme od ministerstva financí a od pana ministra, že se od slibu přejde k činům, a to urychleně, jak toho vyžaduje zvýšené tempo při výstavbě nového československého státu. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Ke slovu se přihlásil pan ministr financí dr Šrobár. Uděluji mu slovo.

Minister dr Šrobár (uvítaný potleskom): Vážená snemovňa!

Prípad daňovej správy v Prahe II je prísne vyšetrovaný komisiou Ústredného výboru finančných zamestnancov pri ÚRO. Výsledok nebol dosiaľ Ministerstvu financií oznámený.

Zatiaľ, aby sa nepredbiehalo výsledku vyšetrovania, možno len konštatovať, že zakročenie hlavného finančného radcu dr Janovského proti hlavnému finančnému radcovi Chvojkovi žiadala sama závodná rada daňovej správy v Prahe II. Zemské finančné riaditeľstvo v Prahe potom po prevedení vyšetrovania zrušilo opatrenie, učinené dr Janovským, hneď druhý deň. Je zrejmé, že finančný komisár (nie hlavný oficiál) Běhavka, keď dňa 14. marca t. r. informoval ÚRO o prípade, o zrušení opatrení už vedel, alebo vedieť mohol.

Nie je možno teda hovoriť v tomto prípade ani o dajakom husárskom kúsku byrokrata, keď bolo len vyhovené požiadavke zamestnancov tlmočenej zástupcami závodnej rady, ani o reakčnej byrokracii, keď zrušenie určitého opatrenia pri nutnom prevedení vyšetrovania trvalo iba 24 hodín.

Tieto skutočnosti boly asi známe pánu posl. Zápotockému, pokiaľ je správne informovaný, už niekoľko dní. Nie je pochyby o tom, že k prípadu nemalo dôjsť. Nemožno však zvalovať vinu len na vedúcich zamestnancov, keď v dobe, kedy nie je ešte celkom vžitá inštitúcia závodných rád, povolí požiadavkom zamestnancov, event. na ujme platných predpisov. Nemožno zatiaľ tiež presne povedať, ako by bol tento vedúci úradník posudzovaný, keby bol požiadavku závodnej rady (t. j. zástupcov zamestnanectva) odmietol.

Ministerstvo financií sa postará, aby - až mu bude výsledok vyšetrujúcej komisie Ústredného výboru finančných zamestnancov oznámený - bolo bezodkladne zariadené potrebné a zjednaná náprava, pokiaľ jej bude treba.

Osobné útoky proti zástupcovi prezidenta zemskej finančnej správy českej dr Haškovi čo najrozhodnejšie odmietam ako neodôvodnené a nedôstojné. Útoky takého druhu sú iba na úkor kľudu a konštruktívnej práce finančnej správy, v dnešnej dobe tak žiadúcej a potrebnej.

Daňový systém - dôchodková daň.

S výtkou, že daňový systém zaťažujúci mzdy a platy je v budúcnosti neudržateľný, pretože je na prekážku organizácie výroby, snižuje výkony, ubíja chuť k práci a znemožňuje súťaž, nie je možno súhlasiť. Pri dosiahnutí vyššieho príjmu zvýšených výkonov nie je vyšší príjem daňou konfiškovaný, lebo sadzby dane sú stanovené vždy len percentom čistého dôchodku. Pri služobnom príjme 60.000 Kčs ročne činí napr. daň u slobodného asi 17 % a u ženatého s dvoma deťmi len asi 8 % príjmu. Pri týchto sadzbách išlo by len o nedostatok pochopenia pre potreby štátu, keby povinnosť platiť dane republike mala byť chápaná ako niečo, čo by bralo chuť k práci a snižovalo výkon. Daň dôchodkovú treba chápať ako daň s hľadiska sociálneho najspravodlivejšiu, lebo jej sadzby sú prestupňované tak, že občania s nižšími príjmami platia podstatne nižšie sadzby dane, oproti tomu pri vyšších príjmoch je z dôvodov sociálnych a s hľadiska únosnosti vybieraná percentom podstatne vyšším. Pritom sa pozerá tiež k pomerom rodinným (sľava na deti) i k osobným pomerom sociálny.

Daneprosté minimum bolo zvýšené u slobodných poplatníkov na 15.000 Kčs, u poplatníkov ženatých s početnejšími rodinami až na 40.000 Kčs. Žeby sa zaťaženie daňou dôchodkovou prejavovalo dajako mimoriadne vo výrobe, nie je možno pripustiť, pretože nejde o daň, ktorá zaťažuje výrobu ako jej režia, ale o daň čiste osobnú, postihujúcu len čistý dôchodok každého príjemcu resp. poplatníka.