Posl. dr Falťan: Slávna snemovňa!

Pri prejednávaní prvého rozpočtu Československej republiky je treba, aby sme si uvedomili niekoľko základných politických a hospodárskych skutočností.

Návrat k predmníchovským pomerom nie je možný v nijakom ohľade. Novú republiku budujeme za zmenených predpokladov politických, mocenských a spoločenských nielen u nás, ale v celej Europe, ba v celom svete. Národy sveta, najmä europské, hľadajú nové cesty, nové formy svojho štátneho usporiadania, nové formy svojho národného, spoločenského, hospodárskeho a kultúrneho života.

Nejestvujú na svete zjavy a skutočnosti izolované, nezávislé na iných, nejestvujú bez príčin a následkov. Na nové cesty a k novým formám štátneho, národného, politického a hospodárskeho života u nás nejdeme pod tlakom vonkajších udalostí, ale pod tlakom našich vlastných slovenských, českých a československých potrieb, vyplynuvších zo skúseností najmä posledných desať rokov. Bolo by nesmyslom, keby sme sa chceli izolovať od vonkajšieho sveta, od pomerov a udalostí existujúcich okolo nás. Posledné roky nám ukázaly, ako osudy národov a štátov sú navzájom spojené. Naučily nás rozpoznávať sily pokroku od reakcie, pravú demokraciu od nepravej, úprimné vlastenectvo od falošného a nadovšetko skutočných a obetavých priateľov od vypočítavých a konjunkturálnych.

Tieto skutočnosti a toto poznanie určujú aj zásady našej zahraničnej politiky. Úzke a trvalé spojenectvo so Sovietskym sväzom a ostatnými slovanskými štátmi je základnou a osudovou otázkou slobody našich národov a nezávislosti, a preto je a musí byť vedúcim motívom našej zahraničnej politiky. V záujme vlastnom i svetovom musíme vynaložiť všetko, čo je v našich silách a možnostiach, na udržanie a upevnenie mieru vo svete. Chceme preto žiť v dobrom pomere a priateľstve s každým, kto naše práva a záujmy rešpektuje.

Nebolo by treba tieto samozrejmé zásady našej zahraničnej politiky tu zdôrazňovať, keby boly každému samozrejmé. Zdá sa mi, že nie sú samozrejmé napr. ústrednému orgánu demokratickej strany "Času". Na stĺpcoch tohoto deníka sa už niekoľkokrát objavily články odporujúce tejto koncepcii našej zahraničnej politiky. Posledne bol uverejnený urážlivý článok o vedúcich sovietskych osobnostiach, bolo to pri príležitosti voľby predsedníctva do Najvyššieho sovietu. Toto písanie sa veľmi podobá stříbrňáckej a beranovskej tlači z predmníchovskej republiky. Áno, máme slobodu tlače, ale myslím, máme aj povinnosť nenarušovať základné smernice našej zahraničnej politiky. Takéto a podobné písanie neslúži k utužovaniu priateľstva a spojenectva so Sovietskym sväzom a nie je v súlade ani s našimi predstavami o slobode tlače a demokracii. (Potlesk.)

V povojnovom svete riešia sa všetky spletité otázky národnostné. Triumfuje myšlienka slovanských národných štátov. Vysťahovanie Nemcov a Maďarov má veľký dejinný dosah pre budúcnosť Československej republiky. Je hodno túto skutočnosť vyzdvihnúť v súvislosti s rozpočtom. Len Česi a Slováci budú v tejto republike budovať a vyrábať a len oni budú brať ovocie tejto práce, len im bude patriť výnos práce a budovania a nikomu inému. (Potlesk.)

Nové hľadiská uplatňujú sa aj v pomere Čechov a Slovákov. Bolo mnoho nezdravého v tomto za prvej Československej republiky. Trpké skúsenosti nás poučily o tom, že v zaujme štátnej jednoty a bezpečnosti republiky treba od koreňov vyničiť separatistické tendencie určitých slovenských kruhov a skoncovať s fikciou samostatného Slovenského štátu, práve tak ako na druhej strane skoncovať so škodlivou myšlienkou čechoslovakizmu, živenou kapitalistickými českými kruhmi v prvej republike. Vládny program rieši túto otázku k obapolnej spokojnosti pracujúceho ľudu českého i slovenského. Boli sme vždy presvedčení, že český roľník, robotník a živnostník si rozumie s roľníkom, robotníkom a živnostníkom slovenským. Radi konštatujeme dnes, že práve vláda, opierajúca sa o tento pracujúci ľud, rieši správne pomer Čechov a Slovákov.

Vieme, že tento pomer neprešiel ešte všetkými úskaliami. Sme práve pred jeho ústavne-právnym riešením a pozorujeme úsilia určitých kruhov tak so strany českej ako aj slovenskej zmariť vtelenie zásad vládneho programu o pomeru Čechov a Slovákov do budúcej ústavy. Toto úsilie vynakladajú tie kruhy, ktoré by chcely zvrátiť pomery do predmníchovských čias. Načínajú to práve v otázke pomeru Čechov a Slovákov. Pre nás vládny program je nemeniteľný a každého, kto chce zvrátiť jednu jeho časť, upodozrievame, že tak chce urobiť s celým programom. Kým na strane slovenskej sú to skapínajúce podzemné živly tisovskotukovskej spoločnosti, zatiaľ v zemiach českých pozorujeme tieto snahy aj u určitých vládnych skupín. Stačí, keď poukážeme na písanie Svobodného zítřku, Svobodného slova, Lidovej demokracie, na články pána Loubala a podobných. Tieto snahy korešpondujú so snahami zbankrotovaných a zdiskreditovaných slovenských separatistov zvrátiť vládny program aspoň v zásade rovný s rovným v jednom a jedinom štáte. Je nám jasné, že tieto snahy škodia myšlienke štátnej jednoty. Boli by sme radi, keby na strane českej u všetkých oficiálnych kruhov boly rešpektované zásady košického vládneho programu a výdobytky slovenského národného povstania a najmä keby sa všetky oficiálne kruhy snažily získať pre vládny program celý národ, tak ako sa my snažíme na Slovensku od koreňa vyničiť separatistické tendencie a získať celý národ pre program vcelku a v podrobnostiach. Takto by sa vykonalo najviac pre myšlienku československej štátnej jednoty.

Komunistická strana Slovenska ústami svojho predsedu Širokého jasne formulovala svoj postoj k štátoprávnemu usporiadaniu pomeru Čechov a Slovákov. Nesúhlasíme s tými snahami, ktoré by pomer Čechov a Slovákov chceli riešiť ako otázku teritoriálnej, administratívnej decentralizácie. Pomer Čechov a Slovákov je pre nás otázka dvoch rovnoprávnych národov. Budeme preto trvať na tom, aby zásady vládneho programu prešly do novej ústavy. Slovenská národná rada a Sbor povereníkov je a má zostať na Slovensku nielen reprezentantom a nositeľom vôle slovenského národa, ale Slovenská národná rada má byť v otázkach týkajúcich sa Slovenska sborom zákonodarným a Sbor povereníkov nositeľom vládnej a výkonnej moci na Slovensku. (Potlesk.) Toto sú zásady vládneho programu a výdobytky slovenského národného povstania a chceme ich vteliť aj do novej ústavy Československej republiky. Sme presvedčení, že takéto riešenie je v záujme upevnenia Československej štátnej jednoty a že zaručí to - ako to povedal predseda našej strany Široký - aby Česi videli v Československej republike uskutočnenie svojich štátoprávnych snáh a Slováci splnenie svojich národných túžob. (Predsedníctvo prevzal podpredseda Petr.)

V súvise s rozpočtom treba pripomenúť toto: Myslíme, že patria minulosti tie hlasy, ktoré pomer Čechov a Slovákov chcely spojovať s otázkou hospodárskou a finančnou. Slovenskú národnú samobytnosť v republike nemožno podmieňovať hospodárskymi a finančnými otázkami. Treba rozlišovať správne a administratívne náklady, súvisiace so spomínaným štátoprávnym postavením Slovenska v hospodárskom budovaní republiky a jednotnom hospodárskom celku. Sme presvedčení, že prínos Slovenska do štátnej pokladnice vie dostatočne zabezpečiť a uhradiť správne a administratívne náklady Slovenska. Nechceme, aby sa viac opakovaly hlasy, že na Slovensko niekto dopláca. Republiku a hospodárstvo chceme vybudovať jednotne. Rekonštrukciu vojnou silne postihnutého Slovenska a budovanie priemyslu nemožno spojovať s otázkou pomeru Čechov a Slovákov.

Na rozdiel od predmníchovskej republiky máme zmenenú aj sústavu politických strán. Na Slovensku z národného povstania vyšly dve politické strany. Ukázalo sa však, že s týmito dvoma stranami nevystačíme, a tak došlo k utvoreniu dvoch nových politických strán. Tieto strany hlásia sa k odkazu a programu slovenského národného povstania, a ako oznamujú, chcú prispieť k posilneniu pokroku a štátnej jednoty československej. Vítame tieto snahy, veríme, že nevnesú chaos do pomeru medzi Čechmi a Slovákmi, lebo by to znamenalo oslabenie pokroku na Slovensku. Myslíme, že sú precenené sily týchto strán pokiaľ sa považujú za najväčších garantov štátnej jednoty. Na Slovensku sú už dnes ďaleko väčšie sily, ktoré sú vyskúšaným garantom štátnej jednoty československej. Chceme veriť, že strana práce nechce byť trojským koňom do sjednocujúceho sa socialistického hnutia, a to už vo vlastnom záujme, ale že sa bude orientovať na tie pokrokové vrstvy slovenského národa, ktoré doteraz stoja mimo politických strán. Myšlienka sjednocovania socialistických síl je veľmi živá v celom svete a myslíme, že strana práce chce túto myšlienku podporovať.

Cez všetky naše otázniky, pokiaľ ide o potrebu, existenciu a pôsobenie strany práce na Slovensku, vynaložíme všetko úsilie, aby dobrá spolupráca medzi všetkými politickými stranami v republike i na Slovensku a najmä medzi stranami socialistickými nebola nijako naštrbená, ale naopak utužená a prehĺbená. (Potlesk.)

V tejto súvislosti chceme apelovať na všetky politické strany v republike, najmä na čs. stranu sociálne demokratickú, aby aj naďalej plne podporovaly snahy o vtelenie slovenských národných práv do novej ústavy. Veríme, že tieto snahy nájdu takú podporu, akú ju nachádzajú u českých komunistov.

Novú republiku budujeme na nových základoch hospodárskych a sociálnych. Prenikavé zmeny v našom hospodárstve nastaly poštátnením priemyslu, bánk i poisťovien. Je nesporné, že sa to odrazí i v celej štruktúre nášho hospodárstva, v tvorbe a distribúcii národného dôchodku. Tieto nacionalizačné opatrenia pokladali sme za potrebné preto, aby sme formálne a politicky slobodu podložili a zaistili slobodou a demokraciou hospodárskou. Uvedomujeme si, že niet pravej a skutočnej demokracie bez demokracie hospodárskej. V hospodárskej problematike máme niekoľko základných otázok, ktoré bude treba urýchlene vyriešiť. Ponajprv musíme previesť organizačné sjednocovanie československého hospodárstva. V hospodárskych otázkach chceme a musíme myslieť celoštátne.

Tu sa nám vyskutuje problém industrializácie Slovenska. Na presun určitých podnikov z českého pohraničia na Slovensko nesmieme pozerať ako na obchod medzi Čechmi a Slovákmi, ale posudzovať ho ako budovanie československého priemyslu na Slovensku. (Potlesk.) Hospodárska štruktúra Slovenska i Československa je chybná najmä preto, že Slovensko má charakter krajiny poľnohospodárskej, kým Česko charakter krajiny preindustrializovanej. Industrializácia Slovenska je nielen v záujme slovenskom, ale aj v záujme československom. Slovensko má všetky predpoklady pre industrializáciu. Má dostatok vhodných pracovných síl, má dobré geografické podmienky a výhodné strategické položenie. Za zpriemyselnenie Slovenska hovoria aj dôvody upevnenia štátnej jednoty. Rovnomerný rozvoj životných pomerov a životnej úrovne je nutným politickým postulátom pre upevnenie štátnej jednoty. Len odstránením sociálnych nesrovnalostí a kultúrnej disparity dospejeme k utúženiu jednoty československého štátu. Musíme sa postarať o to, aby čím skôr boly sjednotené zásobovacie, cenové a mzdové pomery v českých zemiach a na Slovensku. Je to nielen podmienka pre menovú štabilizáciu, ale aj pre upevnenie štátnej jednoty. Sme radi, že v otázke menovej reformy zvíťazilo stanovisko, že rovnako majú byť dávkami z prírastku na majetku postihnutí vojnoví zbohatlíci v Čechách ako na Slovensku. Som toho názoru, že samozrejme väčšie hospodárske škody, spôsobené vojnou na Slovensku, majú byť hradené z prostriedkov celoštátnych.

Nakoniec ešte chcem zdôrazniť, že československú štátnu jednotu najlepšie zabezpečíme sjednotením hospodárstva, vyrovnaním hospodárskej štruktúry v Čechách a na Slovensku a vytvorením rovnakých životných podmienok oboch národov republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Petr: Dalším řečníkem je pan posl. dr Hobza. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hobza: Pane předsedo, slavná sněmovno!

V rozpočtové rozpravě v plenu sněmovny považuji za účelnější nerozptylovati se příliš mnoha obory, nýbrž soustřediti se jen na některé problémy, čímž nastane přirozená dělba práce mezi kritisujícími poslanci. A tu mi dovolte, abych i já vám sdělil několik svých postřehů z projednávání státního rozpočtu. Všechny tyto mé připomínky vyplývají ze smyslu organisačního, a tato povaha, to je touha po dokonalé organisaci, jest jim všem společná.

Už pan ministr vnitra se ve svém exposé zmínil o tom, že bude nutno zákonem upraviti rozdělení působnosti mezi jednotlivá ministerstva a že při tom bude lze provésti některé žádoucí revise dosavadního faktického stavu. Při projednávání rozpočtu tato vada organisačního rázu zase jasně vynikla. Jsem povděčen panu ministrovi za toto jeho výslovné a jasné prohlášení, poněvadž jako právník cítím, že vzájemná kompetence ministerstev není přesně a také hlavně věcně a odborně vymezena. Nastává tu hodně kompetenčních konfliktů a často narazíte na případ, kdy byste hledali jeho zařazení v každém jiném ministerstvu, jen ne v tom, ve kterém ho skutečně najdete. Právní a organisační cit je tu ve zřejmém rozporu se skutečným stavem. Proto odhodlání ministerstva vnitra, zákonnou cestou přesně vymeziti vzájemnou kompetenci jednotlivých ministerstev, je nejvýš chvály hodné a je jistě uvítáno na všech stranách neobyčejně příznivě.

Dovolte mi však, abych v této souvislosti se zmínil o problému, který s uvedeným plánem ministerstva vnitra úzce souvisí, totiž o slučování a rozdělování některých dosavadních ministerstev. Bylo již několikráte řečeno, a plným právem, že máme u nás ministerstev příliš mnoho, že je to pro náš malý stát hospodářsky neúnosné. Plně s tím souhlasím a je též přáním lidu, aby počet ministerstev byl podstatně snížen. Je to požadavek nejen hospodářský, ale i politický. A požadavek poměrně - alespoň při dobré vůli - snadno proveditelný, neboť jest na bíle dni, která dosavadní ministerstva by přicházela v úvahu pro sloučení. Ale stejně spravedliví a kritičtí musíme být i v opačném, druhém směru, totiž v otázce rozdělení dosavadních ministerstev. Po mém soudu to přichází v úvahu jedině v případě dosavadního t. zv. ministerstva dopravy.

A tu u této otázky dovolím si trochu širšího rozboru, neboť jí přikládám zásadní důležitost se stanoviska řádné a prospěšné státní správy. - Naše veřejná technická správa hrála vždycky důležitou roli v celkovém životě národa a státu, neboť jsme národem technicky vysoce vyspělým. Avšak dnes, kdy se rodí nový hospodářský a sociální řád, posunula se naše technika na místo nejpřednější. Podmínkou a předpokladem této nové intensivní budovatelské práce technické je však především odstranění škod a poruch, způsobených válkou. Zdolání těchto mimořádně složitých technických úkolů je ještě navíc brzděno poválečnými zjevy, jako jsou na př. nedostatek stavebního materiálu, obtíže dopravní, pokleslá pracovní morálka, snížení pracovního výkonu a nedostatek stavebního dělnictva. Má-li naše státní technická správa tyto obrovské úkoly se zdarem zdolat, musí býti dokonale organisována. A to je možné jedině v samostatném ministerstvu techniky, v němž by se soustřeďovaly veškeré normativní a správní věci technické povahy, a to nejen ty, jež jsou dosud soustředěny v sektoru veřejné správy technické při ministerstvu dopravy, avšak i ty, které byly za německé okupace převedeny do jiných resortů, na př. do ministerstva vnitra, do ministerstva ochrany práce a sociální péče a do ministerstva průmyslu. Toto soustředění a osamostatnění nebylo by pro státní správu spojeno se žádnými podstatnými finančními náklady, poněvadž technický sektor při ministerstvu dopravy má již nyní potřebný technický účetní a pomocný personál a vybudovanou první a druhou instanci.

A když už mluvím o té německé okupaci, chci zdůraznit, že zrušení ministerstva veřejných prací a převedení jeho agendy do ministerstva dopravy a techniky, jakož i do několika dalších ministerstev, jak jsem prve uvedl bylo provedeno germánskými okupanty z důvodů čistě politických, v zájmu říše. Již tato skutečnost sama, která je nepopiratelná, mluví jasnou řečí pro návrat dřívějšího stavu, t. j. opětného osamostatnění ministerstva veřejných prací. Tříštění technické agendy po jednotlivých resortech jde přímo na úkor státu, neboť by ohrožovalo v dnešní mimořádně odpovědné době provádění obnovy a výstavby státu. Není možné, aby si každý obor veřejné správy řešil technicko-hospodářské problémy samostatně, neboť by tím trpěl státní celek a vznikl by příšerný chaos ke škodě společné věci.

Naše veřejnost netrpělivě čeká na skutečné velkorysé zahájení obnovovacích prací, zejména pokud jde o obytné domy, neboť otázka bydlení je dnes jednou z nejožehavějších. V případě zřízení samostatného technického ministerstva budou moci býti všechny snahy obráceny k těmto obnovovacím pracím, což bude míti nesporně velký význam politický mezi celou naší veřejností.

Jsem právníkem, o nichž se tvrdívá, že si nerozumějí s techniky. Věřte mi, paní a pánové, že snad právě proto jsem se ujal tohoto technického problému jakožto právník, abych tím více dokumentoval nemožnost a neudržitelnost dosavadního stavu. Zdravý organisační smysl a cit každého pozorovatele, tím více právníka, volá hlasitě po vytvoření samostatného ministerstva techniky se soustředěním veškeré státní technické agendy. Je to nejen vysoce důležitý zájem státu, ale zasluhuje si toho i naše vyspělá technika a bude to i cenným vyznamenáním a uznáním pro naše techniky, kteří mají přece - jak známo - světovou úroveň. Nedáme jim ostatně nic nového, nýbrž jim vrátíme jen to, co jim germánští okupanti ukradli. A to je tedy též naší politicko-mravní povinností, kterou musíme splnit zásadně a brzo, při první vhodné příležitosti.

A nyní mi dovolte, paní a pánové, abych použil této příležitosti k ventilování ještě jednoho důležitého problému spadajícího do resortu pana ministra vnitra, a to k ventilování poměrů v SNB. Je mi líto, že pan ministr vnitra dosud neinformoval plenum parlamentu o otázkách vnitřní státní bezpečnosti a že si to vyhradil pro dobu pozdější. Je mi toho líto proto, poněvadž právě v této věci slyšíme nejvíce námitek celé naší veřejnosti a měla býti, po mém soudu, těmto otázkám přiznána mimořádná aktuelnost, neboť parlament a celá veřejnost na jasná informativní slova pana ministra vnitra v otázce vnitřní státní bezpečnosti čekala a čeká snad s ještě větším zájmem a netrpělivostí než na zprávu o volbách, volebních řádech a vůbec o všem, co s volbami souvisí. Ano, paní a pánové, tak palčivě cítí se v naší veřejnosti problém celé naší vnitřní státní bezpečnosti, že jej možno označiti za problém prvořadý.