Přikročíme k projednávání
pořadu, na němž je
Zpráva výboru ústavně-právního
o návrhu posl. Cvinčka, Hladkého, inž.
Michaliče, dr Nováka, Štětky, Valo,
dr Zenkla a druhů (tisk 237) na vydání zákona,
kterým se 7. březen prohlašuje státním
svátkem v republice Československé (tisk
248).
Zpravodajem je pan posl. dr Řehulka. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Řehulka: Slavné Prozatímní
Národní shromáždění!
Jest pro mne nemalou ctí, že právě v
dnešní slavnostní schůzi Prozatímního
Národního shromáždění
mohu jako zpravodaj ústavně-právního
výboru referovat o stanovisku téhož výboru
k návrhu poslanců Cvinčka, Hladkého,
inž. Michaliče, dr Nováka, Štětky,
Valo, dr Zenkla a druhů na vydání zákona,
kterým měl býti 7. březen prohlášen
státním svátkem v republice Československé.
Jde tu o návrh zástupců celé Národní
fronty, tedy všech 6 antifašistických politických
stran, na vydání zákona, který podle
jeho důvodové zprávy má připomínati
všem obyvatelům Československé republiky,
že den 7. března to byl, kdy spatřil světlo
světa muž, jenž přerušil 300 let
trvající nesvobodu našeho národa, muž,
o němž formou nejvyšší, kterou stát
zná, totiž zákonem ze dne 26. února
1930, č. 22 Sb., tehdejší Národní
shromáždění prohlásilo, že
se zasloužil o stát.
Je nutno uvésti, že iniciativu k projednávanému
návrhu zástupců Národní fronty
vytvořil totožný návrh poslankyň
Zeminové, dr Pátkové, Žáčkové-Batkové,
Uhlířové, dr Horákové a druhů,
jejž návrh Národní fronty doslovně
recipoval. Ústavně-právní výbor,
uváživ právně i věcně
velmi důkladně obsah návrhu, dospěl
jednomyslně v souhlasu se stanoviskem ministerstva vnitra
k právnímu závěru, že z důvodů
vnitropolitických i zahraničně-politických,
zejména mezinárodních zvyklostí a
příčin technických, není možno
počet státních svátků rozmnožovati,
nýbrž že je nutno zachovati dosavadní
už státní svátek, totiž den 28.
října, prohlášený za takový
zákonem ze dne 14. října 1919, č.
555 Sb., jako jediný.
Ústavně právní výbor však
přesvědčen o důvodnosti návrhu
zástupců Národní fronty, jenž
odpovídá citům a úctě českého
i slovenského lidu k památce presidenta Osvoboditele,
pozměnil návrh Národní fronty v tom
směru, aby byl vydán zákon, kterým
se prohlašuje den 7. března za památný
den Československé republiky. Touto změnou
nebude nijak zmenšen význam skvělé osobnosti
presidenta T. G. Masaryka, což lze dovoditi z ustanovení
zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb., o svátcích
a památných dnech republiky Československé.
Předpis § 2 téhož zákona prohlašuje
totiž za památné dny republiky Československé
5. červenec, 28. září, 6. červenec,
1. květen a také i 28. říjen jako
státní svátek. Je tedy podle uvedeného
zákona i 28. říjen v podstatě památným
dnem.
Novým památným dnem 7. března bude
muž světového formátu T. G. Masaryk
- a abych užil vět, obsažených v důvodové
zprávě k návrhu posl. Zeminové
a družek - mnohostranný duch, jaký se rodí
jednou za staletí, jejž Američané nazvali
největším demokratem světa, Angličané
největším mužem současné
Evropy, Francouzové světlem Evropy a chloubou kulturního
světa, muž, jenž požívá úcty
národů našeho velkého slovanského
spojence sovětského Ruska, přiřazen
k našim národním velikánům, apoštolům
slovanským, Cyrilu a Metoději, knížeti
Václavu svatému a Mistru Janu Husovi, jejichž
památné dny už národ světí.
Podle ustanovení § 4 zákona o svátcích
a památných dnech platí pro památné
dny platné předpisy o nedělích, zejména
ustanovení o nedělním klidu pokud jde o veřejné
úřady, ústavy, podniky i školy veřejné,
jakož i školy s právem veřejnosti, což
se bude tedy vztahovati i na 7. březen. Z důvodů
ryze technických nebylo možno zaříditi,
aby už dnešek byl prohlášen za památný
den, a zejména uzákoniti, jako se to stalo v zákoně
o 28. říjnu jako svátku státním,
že zákon platí ihned. Podle ústavy je
třeba k platnosti zákonů jednak podpisu p.
presidenta republiky, jednak podle dekretu č. 19/45 Sb.
vyhlášení ve Sbírce zákonů
a nařízení.
Projeví-li Prozatímní Národní
shromáždění, jak očekávám,
jednomyslný souhlas s projednávaným návrhem
zákona ve znění usneseném ústavně-právním
výborem, bude 7. březen 1947 slaven už jako
památný den Československé republiky.
Věřím jako zpravodaj ústavně-právního
výboru, že tento památný den bude celému
národu po věky opravdovým svátkem
národním a že český i slovenský
lid bude o tomto památném dni vždy vděčně
vzpomínati T. G. Masaryka nejen jako státníka,
filosofa a sociologa, ale i muže, jehož Prozřetelnost
obdařila moudrou prozíravostí, že v
podzimu života, kdy cítil už úbytek fysických
sil, doporučil českému a slovenskému
lidu, v době, kdy už hrozilo státu nebezpečí,
za svého nástupce svého dlouholetého
spolupracovníka, nynějšího presidenta
Obnovitele dr Edvarda Beneše (Hlučný
potlesk.), který se nejvíce zasloužil o
to, že po 6 letech nejhoršího otroctví
byla naše drahá demokratická Československá
republika ze své agonie probuzena a osvobozena z potupného
nacistického jha k novému, bohdá lepšímu
a sociálně spravedlivějšímu životu,
presidenta dr Beneše, který jest a bude pokračovatelem
humanitních snah a demokratických zásad presidenta
Osvoboditele. Kéž v novém právním
řádu, jejž budujeme, zavládne Masarykem
uplatňovaný ideál mravnosti, lidskosti a
bratrství nejen u nás všech v naší
Československé republice - abychom podle poselství
Mistra Jana Husi jeden druhého utlačovati nedali
a pravdy každému přáli - ale také
ideál humanity a bratrství v právu mezinárodním
a v novém mírovém uspořádání
světa.
Opakuji proto návrh ústavně-právního
výboru, aby tímto výborem pozměněný
návrh posl. Cvinčka a druhů na vydání
zákona, kterým se prohlašuje 7. březen
za památný den, byl schválen ve znění
usneseném ústavně-právním výborem.
(Dlouhotrvající potlesk.)
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen,
rozprava odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí
podle zprávy výborové, nechť povstane.
(Děje se.)
To je většina. Tím Prozatímní
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Z usnesení předsednictva podle § 54, odst.
1 jedn. řádu vykonáme ihned druhé
čtení.
Druhé čtení osnovy zákona, kterým
se prohlašuje den 7. března za památný
den (tisk 248).
Jsou snad nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Řehulka: Nejsou.
Předseda: Není tomu tak.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji Prozatímní Národní
shromáždění přijalo ve čtení
prvém, nechť povstane. (Děje se.)
To je většina. Tím Prozatímní
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.
(Hlučný potlesk.)
Tím je vyřízen pořad schůze.
Tiskem byla rozdána
zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 216)
o letním čase (tisk 250).
Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se
příští schůze konala zítra
v pátek dne 8. března 1946 o 9. hodině
1. Rozprava o prohlášení pana ministr zahraničí
Jana Masaryka, učiněném v 37. schůzi
dne 6. března 1946.
2. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 216)
o letním čase (tisk 250).
Končím schůzi.
(Shromáždění povstává
a za doprovodu varhan zpívá státní
hymnu. Při odchodu ze zasedací síně
byli president dr Edvard Beneš s chotí provázeni
nadšenými ovacemi.)