Jedna hlava, jeden trup, a krvný obeh musí rovnakým
spôsobom cirkulovať a zasahovať celé telo.
Keby jedna noha bola tlstá a druhá nepomerne tenučká,
stratilo by celé telo svoju rovnováhu. Sjednotením
sociálne-politického zákonodarstva spejeme
k zdravému cieľu. Treba prejsť všetkými
prostriedkami k unifikácii životnej úrovne
pracujúceho ľudu. Tí, čo spomaľujú
tempo industrializácie Slovenska, nekonajú dobrú
službu záujmom republiky. Len zpriemyselnením
Slovenska, založením a realizovaním veľkého
investičného programu dosiahnu sa rovnaké
možnosti života na Slovensku i v zemiach českých
Súbežne s týmto musí byť prevedené
veľké dielo výchovné. Vojna a fašizmus
nám narobily mnoho škôd hmotných i duchovných.
Musíme materiálne i mravne zbohatnúť.
Hmotné škody dajú sa usilovnou prácou,
stupňovaním výkonnosti nahradiť. Duchovné
škody usilovnou prevýchovou. Do tejto oblasti patrí
aj očista verejného života a ľudové
súdnictvo, ako o ňom hovorili vo svojom expozé
i pán minister vnútra Václav Nosek,
i pán minister spravodlivosti dr Drtina a vo výbore
pán povereník dr Viktory. Bez dôslednej očisty
budú tu stále sily, ktoré nás budú
vo výstavbe hamovať.
UNRRA nám posiela okrem spotrebných článkov
aj všelijaké lieky. Potrebujeme však politický
penicilín a ten nám UNRRA dodať nemôže.
Ten si musíme sami vyrobiť a aplikovať, aby sme
vyničili tie všelijaké zhubné mikróby,
ktoré nám zostaly po nemociach zbujnelého
fašizmu a nie menej po nemociach liberalistickej hospodárskej
anarchie. Za vojny vytvorily sa tu predpoklady pre nemoc, ktorá
- neviem presne z akej príčiny - menuje sa anglickou
nemocou a ktorá má - ako vieme - v zápätí
za následok skrivenie pátere.
Stav, v akom sa očista verejného života nachádza
najmä na Slovensku, nás uspokojiť nemôže.
Často je to paškvil očisty. Nemcov sa zbavíme,
s Maďarmi sa tiež vyporiadame, no spravili by sme chybu,
keby sme pritom zavreli oči pred domácimi zradcami
a kolaborantami z vlastného národa. Ak sme zameškali
alebo nemohli v prvých revolučných dňoch,
týždňoch a mesiacoch sa dokonale vyporiadať
s našimi domácimi zradcami, musíme to teraz
za ťažších politických a psychologických
podmienok doháňať, pokiaľ sa to vôbec
ešte dá. Zdá sa mi, aspoň pokiaľ
ide o Slovensko, kde fašizmus a ľudácky separatizmus
zapustily hlbšie korene a kde preto kolaborácia bola
vertikálne a horizontálne väčšia,
bolo a je ešte meradlo, ktorým posudzujeme vinu, odlišné
od meradla, ktoré sa aplikuje v českých zemiach.
Nepovažujem za správne, aby ten, kto je vinný
v českých zemiach a je za to odsúdený
na 5 lebo 10 rokov straty slobody, mohol byť pre rovnakú
vinu na Slovensku uznaný iba človekom pomýleným,
ktorému sa vymeria iba trest pokarhaním. Kto je
galganom v Prahe, musí byť za galgana uznaný
aj v Bratislave. Tolerancia voči nepriateľovi vykladá
sa za slabosť a takouto toleranciou ešte nik nezískal
svojho nepriateľa, ale naopak tento sa stal trúfalejším.
Dnes to vidíme v tzv. krížikárskom hnutí,
ktoré síce netreba preceňovať, ale bolo
by rovnakou chybou ich podceňovať. Nesmieme zabúdať,
že k týmto krížikárom alebo v Čechách
k tzv. stúpencom prchalovským sa pridružujú
aj tí, ktorí našim ľudovo-demokratickým
režimom strácajú svoje bývalé
hospodárske výsady. Plne sa stotožňujem
s vyhlásením Svazu osvobozených politických
vězňů a pripojujem sa k nemu aj ako zmocnenec
Sväzu protifašistických politických väzňov
na Slovensku.
Slávne Národné shromaždenie! Vládny
návrh zákona, o ktorom som mal česť
podať zprávu, je jedným z veľmi dôležitých
osnov, ktoré v čase po obnovení svrchovanosti
štátu sa predkladajú Dočasnému
Národnému shromaždeniu. ide o úpravu,
ktorá môže byť smelo postavená do
súboru základných revolučných
legislatívnych aktov a je mi obzvláštnou cťou
a považujem to za dejinnú spravodlivosť, že
môžem ako jeden z nesčetných účastníkov
slovenského domáceho odboja, skúsivší
všetky druhy neslobody, perzekúcie a politického
väzenia tiso-tukovského režimu, ako jeden z mnoho
tisíc účastníkov slovenského
národného povstania a partizánskeho hnutia,
predložiť na schválenie slávnemu snemu
tento vládny návrh zákona vo znení,
ako sa o ňom usniesol sociálne-politický
výbor.
Náš nový režim a jeho vláda, verná
odkazu našej demokratickej a národnej revolúcie,
je si plne vedomá svojej národnej, mravnej a sociálnej
úlohy, keď splňuje povinnosť odčiniť
krivdy neslobody. Vedomá si je toho, že spláca
iba svoj dlh voči tým, ktorí za svätú
vec slobody položili svoje životy, obetovali svoje zdravie
alebo nechali tu svoje nezaopatrené rodiny. Splňuje
túto povinnosť voči tým, ktorí
zocelení v boji za lepší zajtrajšok alebo
postihnutí krutým útiskom barbarského
nacizmu a ľudáckeho fašizmu budú aj v
budúcnosti v našom ťažkom hospodárskom
zápase, pri výstavbe, upevnení a vnútornej
bezpečnosti republiky, našou najpevnejšou oporou
a garantom toho, že nikdy viac a v žiadnej forme nepripustíme
k moci alebo k vplyvu tých, čo tu na našom
krvou a utrpením vykúpenom území po
šesť tmavých rokov šarapatili a ohrožovali
existenciu našich národov. (Potlesk.)
Místopředseda Petr (zvoní):
Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl.
dr Neuman. Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Neuman: Slavná sněmovno!
Projednávaná osnova je další významnou
splátkou republiky na dluh, který republika má
vůči těm, kdo v době poroby pro ni
trpěli a umírali, nebo za její obnovu se
zbraní v ruce bojovali. Chtěl bych hned zdůrazniti,
že tato osnova netvoří z osob persekvovaných
zvláštní kastu, kastu občanů
s mimořádnými právy. S tím
by - tak jak znám mínění osvobozených
politických vězňů - žádný
z nich, ani z příslušníků domácího
i zahraničního odboje, ani z pozůstalých
po nich, nikdy a za žádných okolností
nesouhlasil. Touto osnovou odstraňujeme toliko křivdy,
které jim byly způsobeny v oboru veřejného
sociálního pojištění ve srovnání
s těmi, kteří zůstali doma.
Doufám, že nebude nikoho v tomto domě a ani
v českém a slovenském národě,
který by nesouhlasil s tím, aby doba prožitá
českými a slovenskými muži a ženami
v německých gestapáckých věznicích
a koncentračních táborech z důvodů
národních, politických a rasových,
právě tak jako doba, zasvěcená domácímu
a zahraničnímu odboji, nebyla započítána
jako doba povinného pojištění v oboru
veřejnoprávního sociálního
pojištění.
Tímto opatřením netvoří se
žádné nadpráví, slavná
sněmovno, nýbrž vyrovnávají se
toliko křivdy, způsobené německým
nacismem těm, kteří proti němu bojovali,
křivdy, které jim byly způsobeny ve srovnání
s těmi, jimž osud dopřál setrvati, byť
ve stálém strachu a úzkostech, v povolání
vykonávaném před dobou poroby.
Je samozřejmé, že v tomto případě
je povinností státu, aby zaplatil pojistné
za dobu započtenou z důvodů těch,
které jsem uvedl, do veřejného sociálního
pojištění. Znovu opakuji, není to žádný
dar, nýbrž samozřejmé odčinění
křivd. Doufám také, že tato osnova bude
tímto způsobem chápána celou československou
veřejností.
Osnova nezapomíná ani na nucené přestupy,
nezapomíná ani na křivdy, které byly
způsobeny v nadlepšovacích zařízeních
důchodového pojištění. - Promlčecí
lhůty, stanovené pro nároky z veřejnoprávního
důchodového, úrazového i nemocenského
pojištění, se staví, a to nejdéle
do 31. července letošního roku. - Rovněž
ustanovení o dokončení čekacích
lhůt v oboru veřejnoprávního pojištění
nemocenského a důchodového bylo upraveno
tak, jak si to vyžaduje mimořádná povaha
věci.
V rozpočtovém výboru při projednávání
osnovy byli jsme si vědomi obtíží, se
kterými se setkávají vdovy a sirotci, když
uplatňují nároky na vdovský a sirotčí
důchod, případně na důchody
předků, jestliže nemohou předložit
náležitý úřední dokument
o smrti. Těch případů je velmi mnoho
a já konstatuji, že máme ještě
stovky a tisícovky žen a sirotků po kamarádech
padlých v koncentračních táborech,
případně padlých v bojích v
zahraničí nebo ve vnitřním odboji,
o nichž nebylo možno prokázati, kdy a za jakých
okolností zemřeli, a výsledek toho je, že
tyto ženy dodnes čekají a dodnes se marně
domáhají toho, co je jejich právo, t. j.
aby dosáhly náležitého důchodu
vdovského nebo sirotčího.
Stojíme proto na stanovisku - také jsme je vtělili
ve zvláštní resoluci - a dožaduji se ministerstva
spravedlnosti, aby se vším urychlením byli
prohlášeni za mrtvé všichni ti, o nichž
je jasně patrno, že zemřeli v koncentračních
táborech, po případě v boji za osvobození
Československé republiky a aby bylo na základě
těchto dokumentů hned - přirozeně
se zpětnou platností - proplaceno všechno to,
co těmto lidem náleží. (Potlesk.)
Některé případy, vážená
sněmovno, jsou opravdu tragické. Dnešní
pošta mi dodala - a takových přípisů
dostávám stovky - jeden takový případ,
smutný případ, který se zdá
téměř nemožností. Píše
mi můj buchenwaldský kamarád Josef Hecl,
řídící učitel ze Slavonína
u Olomouce. Jeho dcera si vzala studenta a ten byl ve studentské
akci zatčen, prošel Oranienburgem, vrátil se
zpět - pro sněmovní protokol uvádím,
že je to ing. C. František Stavělík -
kamarádi ho zavolali, když revoluce volala. Bojoval
na Staroměstském náměstí, hájil
Trojský most pancéřovou pěstí
proti německým tankům, bojoval u Masarykova
nádraží, kde zvedl SSmanny strženou státní
vlajku, kterou se snažil znovu vztýčit. Při
tom padl 8. května, jak zní nápis na hrobě:
Pro čest československé vlajky. - Pan president
ho vyznamenal československým válečným
křížem in memoriam. Tento student zanechal
ženu a dvě děti. Tato žena nedostala půl
roku od nikoho, od žádného úřadu
ani haléře. Této ženě nedostalo
se mimořádné výpomoci od zemského,
po případě okresního národního
výboru a tato žena teprve po půl roce obdržela
1682 Kčs od zaopatřovacího úřadu
v Brně; a když se z města přestěhovala
do Slavonína s dětmi, místo zvýšení
snížili jí měsíční
důchod o 126 Kčs. A pensijní důchod
po svém manželu do dnešní doby neobdržela.
S dětmi je odkázána na těchto necelých
1600 Kčs a žije v poměrech mimořádně
těžkých.
Slavná sněmovno! Ptám se, jak dlouho ještě
budeme mluvit o pomnících, které chceme stavěti
mučedníkům národa, a necháme
trpět hlady vdovy a děti po našich kamarádech,
kteří byli umučeni nebo padli v boji? (Hlučný
potlesk.).
Já bych vůbec prosil, aby sněmovní
řeči se nepřecházely takovým
způsobem, jako se dosud přecházejí,
aby z nich byly dělány stručné. Výtahy
a my, jako zástupci lidu, abychom věděli,
že to, co se zde říká, je zpracováváno
v ústředních úřadech, aby se
šlo po všech věcech tak, aby nám byly
o tom podávány zprávy (Potlesk.) a
abychom nečekali déle tří měsíců
na odpověď na naše interpelace, protože
je to nedůstojné tohoto parlamentu.
Jsem si vědom, čeho všeho je potřebí
a čeho si revoluční doba vyžaduje, ale
stojím na stanovisku, že buď tento parlament
splní svou povinnost vůči lidu, anebo nebude
existovat, protože prokáže svou nezpůsobilost
a neschopnost.
A bude také věcí všech zástupců
lidu, aby prokázali a všemi silami se snažili
o to, aby váha demokracie, která je představována
parlamentem, byla představována parlamentem, který
je respektován. Je samozřejmé, že k
tomu tento parlament přispěje i tím, že
budou náležitým způsobem navštěvovány
jeho schůze (Živý souhlas.) a že
bude ovšem také takovým debatním místem,
jakým byl dnes. (Potlesk.)
Dovolte, abych se ještě stručně vrátil
k osnově, ale tento případ mně více
než dojal, protože jsem si byl vědom toho, co
jsme slibovali těm chlapcům, které jsme opouštěli,
když jsme se vraceli z koncentračních táborů.
V osnově věnovali jsme mimořádnou
pozornost ustanovení, kde má býti započítána
nouzová služba, protiletecká služba a
nouzová služba při zákopových
pracích. Ale tu jsme si v rozpočtovém výboru
řekli: Kolik bylo těch, kteří šli
do Německa na tyto práce dobrovolně - ač
je nikdo nenutil, nikdo je o to nežádal! Považovali
bychom za bezpráví, kdyby tato zrada byla zaplacena
státní pokladnou, a kdybychom ji těmto lidem
ještě náležitým způsobem
zhodnotili v sociálním pojištění.
A proto předkládám resoluci, v níž
se dožadujeme, aby ministerstvo sociální péče
velmi opatrně a velmi obezřele zkoumalo jednotlivé
případy. Ovšem tam, kde to bylo z donucení,
mají tito lidé nárok jako ostatní;
ale kde to nebylo z donucení, pak, prosím, šlo
o dobrovolnou službu a je pochopitelné, že stojíme
na stanovisku, že se takového služby ve prospěch
nacismu v Československé republice honorovat nebudou
a nesmí.
Osnova nepamatuje na jednu věc. Řeší
toliko bolesti, které se týkaly osob, jež byly
v koncentračních táborech, v gestapáckých
věznicích a účastnily se zahraničního
odboje, pokud jsou nesamostatně výdělečně
činné. Jde však také o osoby, které
jsou samostatně výdělečně činné,
prošly týmiž mukami a mají tytéž
ztráty. Dožadujeme se proto ve zvláštní
resoluci, aby vláda přišla s řešením
také pro tyto osoby. Mám na mysli řadu starých
bývalých truhlářů, zámečníků,
představitelů všech možných řemesel,
kteří jsou dneska bez prostředků a
odkázáni na spolkovou nebo veřejnou dobročinnost.
Rozpočtový výbor se dožaduje svou resolucí,
aby byl řešen velký a tíživý
problém péče o válečné
poškozence ve svém celku. Máme spoustu roztříštěných
ustanovení o různých. podporách. Dožadujeme
se soustředění a doufáme také,
že příslušná resoluce bude slavnou
sněmovnou schválena.
Bylo zde již promluveno o podstatném rozšíření
nároků příslušníků
československé armády v pojištění
důchodovém a nemocenském. Chtěl bych
při této příležitosti jenom říci
- ač se to zdá protismyslné - že noví
vojáci Československé republiky patří
k vojákům, kteří bojovali na barikádách,
v zahraničním vojsku, po případě
k vojákům, kteří prošli německými
gestapáckými věznicemi. Proto stojíme
na stanovisku, že je správné, jestliže
zároveň s odčiněním křivd,
způsobených bojovníkům za svobodu
československého lidu, řeší se
i sociální ochrana těch, kteří
se zbraní v ruce jsou povinni dnes tuto svobodu hájiti,
po případě i svými životy.
Pokud se týče obsahu zákona odkazuji na zprávu
rozpočtového výboru. - Chtěl bych
jenom ještě v závěru upozornit, že
bude nezbytně nutno, aby zmocnění ministerstva
sociální péče v § 14 bylo náležitým
způsobem využito zejména ve prospěch
studentů - příslušníků
studentského hnutí odporu, které sdružuje
studenty vězněné za německé
okupace v koncentračních táborech, žalářích
a věznicích, kteří se už obrátili
na slavnou vládu při svém prvním všestudentském
sjezdu, konaném zde v Praze.
Studenti jsou si vědomi, že práce a utrpení
v boji pro vlast byly jejich povinností, kterou čestně
přinášeli. Jsou odhodláni pracovat pro
republiku, ale žádají, aby ztráty, které
jim byly způsobeny tím, že byli řadu
měsíců a let pozavíráni, jim
byly nahrazeny tím, že by byla vyrovnána jejich
práva s právy těch, kteří zůstali
doma. Prosím slavnou sněmovnu, aby schválením
příslušných resolucí a zejména
schválením ustanovení § 14 osnovy podepřela
tuto snahu našich českých studentů.
Rozpočtový výbor doporučuje slavné
sněmovně vládní návrh zákona
o odstranění křivd a o některých
ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního
sociálního pojištění ve znění
zprávy výborové spolu se čtyřmi
resolucemi, jejichž obsah jsem slavné sněmovně
- budiž mi prominuto, že snad trochu temperamentně
- tlumočil a věcně odůvodnil. (Potlesk.)
Místopředseda Petr (zvoní):
K této věci jsou přihlášeni řečníci.
Zahajuji proto rozpravu.
Přihlášeni jsou pp. posl. Vandrovec,
Cipro, Zimáková a Hodinová-Spurná.
Uděluji slovo prvému z nich, panu posl. Vandrovcovi.
Posl. Vandrovec: Paní a pánové!
Byl by omyl domnívati se, že debata o osnově
zákona, který právě projednáváme,
je měně důležitá a méně
zajímavá než debata o naší justici.
vždyť i zde jde o spravedlnost, o náhradu škod,
které v pensijním a sociálním pojištění
utrpěli naši občané v době nesvobody.
Nejde jen o živé, nýbrž především
o vdovy a sirotky po našich padlých, zemřelých
a popravených. Bez tohoto zákona nebylo by možno
mnohým dělnickým vdovám a zejména
vdovám po našich redaktorech a novinářích
vyměřit vdovský důchod. A tu mi dovolte,
abych promluvil, jak to cítím, o našich novinářích.
Ze života našich popravených redaktorů
a z jejich příkladu je možno mnohému
se naučit, neboť oni, naplněni čistým
idealismem a zanícením sloužit svému
lidu, který milovali, svému národu, bez jediné
myšlenky na sebe, obětovali své životy.
Tito redaktoři, kteří za minulého
režimu a politického útlaku často jako
novináři ani nemohli být a nebyli registrováni
a mnohdy ani pensijně pojištěni, dodali celému
novinářskému stavu a povolání
nového lesku a čistoty a vyvážili tak
úpadkové a prospěchářské
zjevy protektorátního novinářství.
Je na jejich nástupcích v denním i ostatním
tisku a v ministerstvu informací, i na těch, kteří
hrůzy okupace a teroru přestáli, aby jejich
odkazu zůstali věrni a draze vykoupenou svobodu
a jednotu československého lidu za všech okolností
střežili. Lituji, že osnova zákona, který
vstupuje v platnost už od 1. června m. r., byla parlamentu
předložena tak pozdě. Včasná
úprava těchto věcí mohla zabránit
mnohým zbytečným tvrdostem a nedorozuměním.
Naše soustavy pensijního a sociálního
pojištění - vyjma pensijní zajištění
veřejných a státních zaměstnanců
- spočívaly a dosud spočívají
na pojistně-matematických základech a pensijní,
starobní a invalidní pojištění
je u nás dosud otázkou peněz prémiových
reserv. Čím více se zaplatí, tím
větší jsou nároky.
Časem vznikly u nás 4 druhy soc. pojištění,
a to sociální pojištění dělnické,
provisní pojištění pro horníky,
pojištění pro soukromé zaměstnance
podle zákona č. 26 z r. 1929 a novinářské
pojištění. Měly a mají odlišně
sazby pojistného i odlišná risika, a tak máme
soustavu velmi rozdílných pensijních, invalidních
a jiných sociálních důchodů.
Osnova zákona, který projednáváme,
vychází ze současného a dosud platného
stavu. Proto za všechny, kdož v době útisku
ve smyslu tohoto zákona nebyli a nemohli být pojištěni,
netvořila se prémiová reserva a nositelům
pojištění zaplatí chybějící
prémie stát. A protože máme, jak už
jsem uvedl, 4 rozdílné soustavy pensijního
pojištění, nezaplatí za každého
stejně. Za dělníka i podle tohoto zákona
zaplatí stát za rok na chybějících
prémiích v 10. třídě - to je
střední třída - částku
1800 Kčs, ale za mne a za každého úředníka
v téže třídě částku
přibližně dvojnásobnou. Za advokáty,
lékaře, zemědělce, obchodníky,
živnostníky nebo jiné příslušníky
svobodných povolání, kteří
se stejnou měrou zúčastnili našeho národního
odboje, byli v žalářích, v koncentračních
táborech, ale nejsou nijak zvlášť zajištěni
pro případ stáří a invalidity,
nezaplatí stát nic jen proto, že na ně
se ještě nevztahuje povinné pojištění.