Předseda (zvoní): Uděluji slovo
p. posl. Kobylkovi.
Posl. Kobylka: Vážená sněmovno,
paní a pánové!
Domnívám se jistě právem, že
nebude v této sněmovně jediného jejího
člena, který by z jakýchkoliv důvodů
podceňoval anebo snad nedoceňoval význam
tvořivé a reprodukční kulturní
činnosti v životě našeho národa,
a to ve všech oborech. Jedním z významných
projevů kulturních snah a kulturního tvoření
je umění divadelní se vším, co
k němu náleží. Bude proto nutno zabývati
se v této sněmovně divadelnictvím,
a to z různých hledisek, nejenom po stránce
umělecké a tvořivé, ale především
také po stránce legislativní, finanční,
osobní a fundusové čili s hlediska hospodářského
efektu, jak se promítá do hospodářské
a finanční sféry našeho státu,
čímž se dotýká každého
jednotlivého jeho občana.
Nežli dospějeme k dnešnímu stavu našeho
divadelnictví, musíme si říci, že
již v době nesvobody byly učiněny několika
pracovníky určité návrhy na poválečné
uspořádání divadelních poměrů
v samostatném státě československém.
Jedním z nich bylo utvoření Divadelní
rady při ministerstvu školství na základě
písemného podání ze dne 25. května
1945, jež obsahovalo rovněž požadavek, aby
z divadel byly učiněny opravdové umělecké
ústavy, zformované na práci uměleckých
souborů a vedené osvědčenými
režiséry. Dále bylo požadováno
vytvoření pevné base hospodářské
a organisační, opřené o kontrolu závodních
rad, a voláno po tom, aby provoz divadel byl napříště
svěřen jen státu, komunálním
útvarům, odborovým organizacím, armádě,
divadelním družstvům, a aby soukromé
podnikání bylo zastaveno, aby ve smyslu košického
vládního programu nepřevládal zájem
jednotlivců.
Ministr školství univ. prof. dr Nejedlý
provedl jmenování devíti členů
této Divadelní rady, jejímž předsedou
se sám stal. Divadelní rada měla býti
pojímána jako odborná poradní instituce,
jež skutečně vypracovala pak návrh na
nové uspořádání divadelních
poměrů a rozčlenění oblastí,
kterýžto návrh byl zveřejněn
27. července t. r. jakožto výnos ministerstva
školství.
Tímto výnosem bylo stanoveno, že až do
vydání nového divadelního zákona
budou provozovateli divadelního podnikání
stát, země, města, armáda, ÚRO,
SČM, družstva měst, divadelníků
i návštěvníků. Zároveň
bylo také řečeno, že divadelní
rada má býti orgánem s hlasem výhradně
poradním, tedy, že její předseda nemá
býti ve svých rozhodováních nikterak
vázán jejím názorem nebo jejím
usnesením. K tomu, aby divadelní rada byla postavena
na legální základ, chyběla zde usnesení
vlády, jimiž by se mohla divadelní rada státi
zároveň odborným odpovědným
kolektivem za předpokladu, že by její konstituce
odpovídala současné politické representaci.
V době nedávno minulé byly provedeny mnohé
zásahy až na samé kořeny divadelního
tvoření, při čemž ovšem
je v konečné fázi rozhodující,
s jakým konečným výsledkem projevily
se ve službě obecenstvu, tedy lidu, jehož jménem
jsou prováděny, a to nejenom čistě
umělecky, nýbrž také finančně
a pod.
Je jisté, že jménem Divadelní rady bylo
provedeno dosti změn, ač ne vždy nejšťastnějších.
Již zmíněným výnosem ze dne 27.
července 1945 byly zrušeny všechny divadelní
koncese, vydané předtím příslušnými
úřady. Rovněž byla provedena konfiskace
divadelních budov, jakož i divadelního fundu,
to jest různých divadelních rekvisit, kostýmů
a podobných náležitostí. V divadlech
nastal bezesmluvní stav, herci byli ponecháni řadu
měsíců ve finančním nedostatku
a mnohdy v bídě a zápasu o holou existenci.
Někteří kromě toho nedostali ani vyrovnávací
přídavky z doby dřívějšího
totálního nasazení na jiných pracovištích,
takže prožívali opravdu trudné začátky
nové éry, jež měla býti velkolepou
improvizací.
Kromě toho se v některých městech
jednalo naprosto autonomně, zařízeno dosti
novinek, a i sám ministr byl často postaven před
hotovou událost, jako na př. v Brně, v Moravské
Ostravě, Karlových Varech a jinde. Byl také
uskutečněn t. zv. "plán" s platností
pro Čechy, Moravu a Slezsko, jež byly rozděleny
na divadelní oblasti. Počet divadel byl vskutku
velkolepě rozmnožen, zejména o scény
v pohraničí, jež byly prohlášeny
za scény státní, a to stálé.
Byla provedena různá jmenování a osobní
ustanovení bez slyšení stanoviska Divadelní
rady, jejíž členové resignovali na své
členství, avšak do dnešního dne
jim nebylo ministerstvem školství oznámeno,
zda se jejich resignace přijímá či
nikoli. Někteří tak učinili v denním
tisku. Staly se i případy, že v době
hned po revoluci byly divadelní věci vzaty nadšenými
odborníky do zkušených rukou a záležitosti
vyřešeny uspokojivě, povětšině
se však nově vzniklé kolektivy domáhaly
žádostmi na ministerstvech, zemských národních
výborech a j. či provoláním v denních
listech, aby jim byla povolena činnost; některé
skupiny herců hrály bez povolení dále.
Vyskytly se potíže s ubytováním zaměstnanců.
Stovky divadelních zaměstnanců asi z 80 podniků
živořily a tak se většina z nich hrnula
do Prahy, kde vyrůstaly nové scény jako houby
po dešti.
Prvním popudem ke zmatkům v hereckých řadách
byla nezdravá centralizace kvalitních sil v Praze
a zřizování nových divadel jednoho
typu. Jedinou výjimkou v této divadelní anarchii
bylo snad jenom olomoucké divadlo, jehož umělecké
vedení mělo přesný plán na
zajištění divadelní budovy, fundu, dílen
a hned v prvních hodinách po osvobození navázalo
styk s místním národním výborem,
dalo se ihned s členy divadla k disposici a divadlo bylo
převzato do městské správy.
Zároveň nastaly také okolnosti jistě
málo předvídané, že totiž
projevil svou vůli také lid, t. j. obecenstvo, které
méně vyhledává divadelní představení
vzhledem na programy jednotlivých divadelních skupin
a také z důvodů finančních.
Proto není řídkým zjevem, že
většina divadelních lavic zeje prázdnotou
a někde dokonce vrátí divadelní správa
obecenstvu vstupné a představení se prostě
nekoná pro nepatrnou účast diváků.
Poněkud zvláštní je postavení
státních scén v pohraničí,
jichž je poměrně značný počet,
ačkoli by bylo docela dobře možné, aby
jedna divadelní skupina i s technickým personálem
obstarávala divadel více, což platí
na př. o souboru plzeňském a o divadle v
Karlových Varech. Pro Most, Ústí n. L., Teplice,
Liberec a Jablonec by zcela postačilo pro tuto sezónu
jedno divadlo s dobrými soubory, činoherním,
operním a operetním, z nichž každý
by mohl sídlit v jednom městě, kde by měl
pro sebe výhodné podmínky, a střídavě
hostovati se svým repertoirem v ostatních městech.
Nemusel by nastudovat tolik premiér, výhoda by byla
v lepší průpravě při delší
studijní době, v úspoře materiálu
na výpravy a soubor by mohl býti vybrán opravdu
z nejlepších sil a mohl by být početný,
kdežto takto jsou herci rozptýleni po několika
souborech. Do Opavy a Těšína mohlo letos zajížděti
divadlo olomoucké a ostravské a členové
souborů těchto měst mohli posílit
soubory ostravského a olomouckého divadla. Poslání
divadel v pohraničí je totiž po stránce
kulturně-politické veliké, nicméně
však nutno uvážiti, že jednak není
dosud pohraničí plně obsazeno českým
obyvatelstvem, jednak že dosavadní čeští
obyvatelé jsou zaměstnáni hospodářskými
problémy do té míry, že ne vždy
mohou dnes a denně jíti se svými rodinami
do divadla. Proto i tuto otázku musíme rázně
vyřešit, aby bylo dosaženo takové úpravy,
jež by byla v souladu s kulturními požadavky
českých obyvatel v pohraničí a se
zájmem státně-politickým, ale aby
bylo zároveň přihlíženo k hospodářské
únosnosti, neboť finanční stránka
není za nynějších celostátních
hospodářských poměrů faktorem
podřadným nebo docela pomíjitelným.
Ačkoli se na jedné straně vyskytují
přímo zarážející případy,
že se na př. v Divadle 5. května nebo v Karlíně
sejde na představení po padesáti návštěvnících,
jsou naproti tomu představení v jiných divadlech
zcela vyprodána, jako na př. v Umělecké
besedě, Unitarii, v Nuslích a jinde. Je naléhavě
nutno, aby se začalo hledat účelné
řešení.
Při této příležitosti se rovněž
musí rozhodnout, zda mají zůstat všechna
divadla i za cenu důkladných schodků, doplácených
ze státní, po př. veřejné pokladny,
ale nakonec vždycky z kapes poplatnictva. Bude se rozhodovati,
zda je náš stát a jeho lid tak bohat, aby bylo
možno vydržovati řadu divadel po stránce
osobní a věcné, bez jejich vlastních
příjmů. Je snad ještě v dobré
paměti, že i první státní scéna
- Národní divadlo - byla v dobách první
republiky pasivní asi 15 miliony Kč. Vzpomeňme,
jaké pohnutí mysli vyvolávala tato skutečnost
u obyvatelstva! Dnešní hospodářský
stav této scény není znám, ale je
znám případ jistého divadla pro děti,
jež za dobu čtyř měsíců
prokázalo pasivitu téměř jednoho milionu
Kčs, nemluvě o tom, že jsou případy
ještě markantnější. Tyto zjevy
jsou všeobecné a nevyskytují se specificky
pouze v Praze.
Rovněž bude nutno ještě podrobiti zkoumání
skutečnost, zda může býti odborová
organizace herectva - Ústřední rada odborů
- současně i zaměstnavatelem svých
odborově organisovaných členů; neboť
tímto způsobem by byla ona část zaměstnanců-herců,
zaměstnaných u své odborové organizace,
zbavena možnosti ochrany, neboť je nemyslitelné,
že by zaměstnavatel vykonával ochranný
tlak sám na sebe, kdyby se řešily některé
sporné otázky. Proto je bezpodmínečně
nutné, aby byly vykonány všechny nezbytné
přípravy k vydání řádného
divadelního zákona, který by všestranně
projednalo Národní shromáždění.
Jedině takovýmto legislativním zásahem
bude možno vnésti do nynějších
disharmonických divadelních poměrů
jasno a postaviti je na solidní základnu, sociálně
spravedlivou pro herce a vyhovující zároveň
hospodářským zájmům veřejným,
kteréžto řešení nemůže
být ponecháno náhodě ani polovičatosti.
Dalším rovněž důležitým
činitelem kulturním je film, který jako mimořádně
působivý prostředek kulturní, informační
a propagační se dekretem presidenta republiky ze
dne 11. srpna 1945 o opatřeních v oblasti filmu
stal předmětem veřejného zájmu
a nebyl ponechán soukromému podnikání,
nýbrž byl prohlášen za státní
monopol. Tento dekret podle svého §u 5 nabyl účinnosti
dnem vyhlášení. Tím je ovšem dána
některým dosavadním podnikatelům možnost,
aby si podali za státem nebo za státní filmovou
společností ČEFIS, která se prozatím
jen tvoří, účet za ušlý
zisk za dobu od května do 11. srpna 1945, neboť prováděcí
nařízení dosud vydáno nebylo. Tím
by také nebylo dosaženo onoho finančního
efektu, který předpokládá důvodová
zpráva k §u 3, jež praví: "Ustanovení
tohoto paragrafu sleduje účel hospodářské
soběstačnosti filmového oboru. Lze proto
očekávati, že s prováděním
dekretu nevzniknou státu žádné výdaje".
Jak je ze znění citovaného dekretu zřejmo,
vedoucí myšlenkou a zájmem bylo, aby se státu
dostalo všech technických možností, opatřiti
lidu levné a kulturně vyspělé filmy,
jež by kryly nejen spotřebu tuzemskou, ale zapojily
se také do našeho státního hospodářství
vývozního, a to za nejlevnějších
podmínek. Naše ateliery jsou zařízeny
na roční produkci asi 100 filmů, ale zatím
se počítá na tuzemský konsum asi 20
filmů ročně. Pro export jeví se tedy
úctyhodná možnost produkce asi 80 filmů
ročně, jež by mohly ve svém celku představovat
velmi imposantní aktivum naší zahraniční
obchodní bilance, kdyby všechny předpoklady
byly splněny. Je pochopitelné, že i státní
podnikání vyžaduje pečlivých
úvah a rozpočtů, aby bylo dosaženo žádoucích
výsledků a aby se národu dostalo kvalitních
a současně levných filmů nebo aspoň
filmů takové výrobní ceny, jež
by se nejevila jako vysloveně ztrátová, na
níž by musela státní pokladna dopláceti
horentní sumy.
Prozatím ovšem nelze s plným uspokojením
říci, že bychom se k těmto cílům
blížili. Kolují totiž zprávy, že
administrativní aparát prozatím vyžaduje
ročního nákladu kolem 80 mil. Kčs,
což je jistě položka úctyhodná.
K tomu sluší podotknout, že v oblasti filmu existuje
sbor devíti tak řečených zmocněnců,
z nichž každý má svého zástupce
se stejným platem, který činí 20.000
Kčs měsíčně, tedy těchto
devět zmocněnců a devět zástupců
má roční důchod 3,920.000 Kčs.
Jejich pracovní oblasti jsou tyto: Výroba, laboratoře,
půjčovny, dovoz - vývoz, kinokronika, kinofikace,
Filmový ústav, kinematografy, věci hospodářské.
Jejich činnost je tedy rozsáhlá a rozmanitá
při současné odpovědnosti. Zejména
obor zmocněnce pro dovoz a vývoz filmů je
vysoce důležitý s hlediska státní
politiky kulturní i hospodářské; všechna
jednání mají povahu mezistátních
smluv hospodářských, jež podléhají
ratifikačnímu schválení Prozatímního
Národního shromáždění
po předběžném meziministerském
řízení, zejména pak s ministrem financí
a zahraničního obchodu.
V nynější době připravují
se dva filmy, a to: "Zlaté město" a "Nezbedný
bakalář", který je filmem historickým.
Na těchto filmech je pozoruhodné, co mají
podle preliminovaných rozpočtů stát.
Film "Zlaté město" má stát
asi 18 mil. Kčs a "Nezbedný bakalář"
asi 23 mil. Kčs. Výrobní náklady jednoho
filmu tedy průměrně asi 21 mil. Kčs,
podle čehož by výroba proponovaných
20 filmů pro tuzemský konsum měla stát
asi 420 mil. Kčs, nepřihlížíme-li
k právě prováděnému zvyšování
platů a mezd, kterýmžto zákrokem se
pravděpodobně uvedená čísla
projeví daleko markantněji. Při této
příležitosti dlužno ovšem také
uvést některé skutečnosti, které
jsou výstrahou, a to především stažení
z oběhu filmu "Svátek matek", jehož
výroba si vyžádala asi 1.5 mil. Kčs,
kterážto částka stává
se tudíž naprostým pasivem pro státní
pokladnu. Rovněž pro export jsou důležité
různé momenty, podle jejichž povahy můžeme
posuzovat vývozní možnosti a vyhlídky
čsl. filmové produkce. V minulých dnech meškali
v Praze francouzští zájemci o náš
film a odmítli koupit pro Francii a Latinskou Ameriku film
"Rozina Sebranec", vyrobený ještě
před květnovou revolucí a dodělaný
v nepatrné míře v době pozdější,
a to z důvodu, že prý nemohou koupit film,
předvádějící kněze při
krádeži. Ovšem pokud je známo, žádný
film zahraniční provenience, ani sovětské
ani jiné, nepředvádí obecenstvu podobná
themata. Jak vidno, při snaze o vývoz filmů
čsl. původu je nutno náležitým
způsobem vybírat a upravovat scénář,
aby film projevoval určitou úroveň estetickou
i etickou. Oněch dříve zmíněných
asi 80 filmů, reservovaných pro zahraniční
trh, může býti také vyčerpáno
tím, že by zahraniční filmaři
zajeli tyto filmy natočit do zdejších atelierů,
aby byla vyčerpána jejich produkční
kapacita. Ovšem nelze zapomenout, že pro tyto případy
by bylo nutno učinit nezbytná opatření,
zejména vyřešit otázku ubytovací
pro poměrně dosti početné herecké
soubory a doprovod, kterážto otázka je nyní
v hlavním městě republiky více než
svízelná. Její řešení
je však pro blízkou budoucnost velenutné.
Kolem filmu domácí produkce vyskytuje se ještě
řada různých rarit, jež bude nutno v
budoucnu uvésti na pravou míru, aby byla získána
potřebná a zajisté žádoucí
rovnováha, vyplývající z odpovědnosti
v otázkách platových. Tak není možno,
aby režisér, mající odpovědnost
za celý film do všech podrobností, měl
dostati 25.000 Kčs, a holič provádějící
maskování herců 5.000 Kčs, nebo aby
dirigent mohl požadovat za jednu hodinu 1.000 Kčs.
Udržování filmového orchestru stojí
5 mil. Kčs, ačkoli není stoprocentně
využito jeho pracovní kapacity. Odměny filmovým
hercům tvoří minimální položku,
máme-li na mysli tanec milionů kolem jednoho filmu.
Uplynulo již přes půl roku od národní
revoluce, a v našich kinech jsme dosud neviděli Vávrův
film o hrdinném vypětí vojenských
vlastností pražského obyvatelstva. Doufejme
však, že se tak stane po nynější
konsolidaci ve státní filmové výrobě
s urychlením, jemuž se nebudou stavět v cestu
nepřekonatelné překážky. Rovněž
tak chováme naději, že při státní
filmové výrobě nebude zkrácen ani
hodnotný film školní, který má
plnit velké poslání národní
a odborné výchovy české a slovenské
mládeže, ačkoli v dekretu z 11. srpna 1945
není toto odvětví filmové tvorby specifikováno.
Prodělanou okupací loupeživých vetřelců
náš stát podstatně zchudl. Nedostává
se nám mnohých spotřebních statků
prvé důležitosti, na jejichž opatření
v dostatečném množství pro všechny
občany státu musí být soustředěn
veškerý zájem nás všech, neboť
tam také tkví pravá podstata budování
svobodné lidové republiky Československé,
aby byla zajištěna vyšší hospodářská
úroveň nejširších lidových
vrstev národa. Proděláváme důležitý
přerod výrobního průmyslového
hospodářství a zápasíme s různými
těžkostmi, jež na nás doléhají
a jež musíme překonávat s největším
vypětím sil. Je proto příkazem doby,
aby při budování kulturních institucí,
majících tendence lidovýchovné, jako
právě obor divadelní a filmové tvorby,
bylo šetřeno zásad hospodářské
únosnosti vzhledem na účelovou prospěšnost.
Rovněž tyto obory státního hospodářského
podnikání musí býti vedeny stejnou
zásadou, vyslovenou při znárodnění
a zestátnění našeho klíčového
průmyslu, neboť jedině tak bude naší
republice zajištěna kýžená stabilita
a konsolidace duchovní i hospodářská.
Pod tímto dojmem musí býti také posuzováno
plánování nové vysoké školy
filmové, jejíž úkoly mohou, alespoň
zatím, docela dobře zastávati v měřítku
zcela přiměřeném školy nynější,
a to jistě neméně úspěšně.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Peškovi.
Zpravodaj posl. dr Peška: Vážené
Národní shromáždění!
Dovolte, abych několika slovy podal resumé této
debaty. Bohužel bylo v této debatě někdy
zapomenuto na to, že nejsme svobodným debatním
klubem, nýbrž že jsme Národním
shromážděním, které má
pracovat o úkolech jemu vytčených (Potlesk.)
a jednat o zákonech, které mají být
uveřejněny ve Sbírce zákonů
a nařízení. Pokud se však diskuse držela
thematu, které jí bylo dáno, bylo zde jednomyslně
konstatováno, že Československo bylo, jest
a bude státem právním, že v Československu
každému má býti zaručena právní
bezpečnost, že se českoslovenští
občané, československé úřady
a československé soudy mají řídit
pouze zákony, usnesenými a vydanými zákonnými
a ústavními zákonodárnými orgány
a řádně proklamovanými. To je zásada,
kterou se náš stát vždycky chce a bude
říditi. Ve smyslu této zásady také
má býti vydán zákon, jehož přijetí
mám tu čest vám doporučiti. (Potlesk.)