Předseda Josef David.
Místopředsedové Tymeš, Gottier, Petr,
Hodinová-Spurná, Cvinček,
Zapisovatelé dr Kempný, Ušiak.
Členové vlády: předseda vlády
Fierlinger; náměstkové předsedy
vlády Klement Gottwald, dr Stránský,
Široký, dr Šrámek, Ursíny;
ministři Ďuriš, Hála, Kopecký,
Laušman, Majer, Masaryk, dr Pietor,
dr Ripka, arm. gen. Svoboda; státní
tajemníci gen. dr Ferjenčík, Lichner.
Předseda Nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Friedmann.
224 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře P. N. S.: tajemník P. N. S. dr
Madar; jeho zástupci dr Záděra,
dr Ramajzl.
Předseda (zvoní): Zahajuji 16. schůzi
Prozatímního Národního shromáždění.
Dámy a pánové!
Dnes je tomu 10 let, co Národní shromáždění
Československé republiky se shromáždilo
ve Vladislavském sále pražského Hradu,
aby provedlo volbu presidenta republiky. Po 17 let zastával
tuto funkci Tomáš Garrigue Masaryk (Poslanci
povstávají.), veliký bojovník
za svobodu Čechů a Slováků, tvůrce
Československé republiky, o němž se
zástupci československého lidu svorně
usnesli, že se zasloužil o stát. Když stáří
a choroba přiměly presidenta Osvoboditele k tomu,
aby se vzdal svého vysokého úřadu,
tu odstupující kmet označil za svého
nástupce dr Edvarda Beneše, muže, který
od počátku republiky řídil státní
politiku zahraniční a který ve věrné
shodě s presidentem důsledně a pevně
kladl základy k existenci našeho státu. Tehdy
před deseti lety se ukázalo, že není
vhodnějšího muže mezi československým
lidem pro funkci presidentskou. Veliká většina
zástupců lidu se sjednotila na kandidatuře
dr Edvarda Beneše. Dnes před 10 lety byla tato
důvěra projevena manifestační volbou;
byla osudově šťastným aktem politickým
pro náš lid i náš československý
stát.
Idea československého státu nevznikla překotně.
Vyrostla z hlubokých kořenů naší
národní tradice, dospěla těžkým
a odpovědným vývojem k plnosti a zralosti
ve chvíli, která zúčtovala s následky
třicetileté války. O svobodu národního
celku zápasily generace velikých synů národa
českého a národa slovenského. Veliký
a mocný vývoj národních sil po stránce
hospodářské i duchovní ukázal
mravní opodstatnění svobody našeho národa
i na jeho právo žít ve vlastním svobodném
československém státě. Československá
republika byla státem spravedlivým, byla mocností,
která se duchovně i hmotně mohla měřiti
se silami daleko většími na počet. Právě
proto, že idea státu byla silná a vyzrálá,
že demokratický princip, jímž byla vedena,
vyváděl stát ze zmatků a kolísání
doby, proto se stala naše republika strážnou
pevností mravního řádu demokratického.
Masaryk a po něm Beneš byli představiteli
této velké myšlenky, na jejímž
zachování mělo mít zájem všechno
civilisované lidstvo. Řešil-li Masaryk
vztah Čechů a Slováků k Rusku theoreticky,
Edvard Beneš jako zahraniční ministr
přistoupil k řešení praktickému.
Ve chvílích, kdy vstupoval na prestol presidentský,
znal sílu a mravní pevnost našeho lidu a dovedl
postihnouti, že před strážnou pevností
demokratického řádu se počíná
objevovati přesila, která fysickou převahou
může vykonati dílo zkázy. Sil nepřátelských
bylo příliš mnoho a sobectví jedinců
se domnívalo, že jejich vlastní zájem
bude zachráněn, přidají-li se k silám
cizím. Katastrofa r. 1938 může být srovnána
jen s katastrofou živelnou, se smrští nebo potopou,
proti niž není pomoci. Stalo se, že po dvaceti
letech své existence přestal na mapě světa
existovati nás československý stát.
Ale nikdy nepřestala existovati jeho idea, veliká,
mocná síla duchovní, která spojovala
celý národ v jednotný šik. A těmto
zástupům stál v čele president dr
Edvard Beneš, proti němuž osobně
se vyřítila zběsilost netvorných,
bořících sil světových. Hned
tehdy, když mnichovské rozhodnutí počalo
být uskutečňováno, bylo patrno, že
Benešova abdikace je jen formou dočasného ústupu,
tak dočasného, jako bylo dočasné i
omezení a později i zánik československého
státu.
President dr Edvard Beneš byl po celou válku
československým lidem uznanou hlavou státu
a stále byl prvním občanem republiky. (Hlučný
potlesk.) Dovedl vyvolati ve světě uznání
ideje československého státu a tím
i státní existence. Dovedl národu poraženému
a zdeptanému vymoci úctu světa a vzbuditi
smysl světa pro právo Čechů a Slováků
na vlastní svobodný, celistvý československý
stát. Dovedl se pohroužiti v odkaz slavné naší
tradice, z níž idea státu vznikla, a uměl
nalézti praktické politické řešení
ideálních plánů generací, které
probudily Čechy a Slováky k novému životu.
Dokázal, že idea československého státu
je správná a mravně opodstatněná.
Všechen náš lid, trpící a mučený,
podával důkazy správnosti Benešovy politické
linie revoluční. A svět si z Benešova
úsilí učinil obra z o lidu československém
a poznal nutnost, aby Československá republika žila
znovu, aby znovu se stala strážnou pevností
demokratického mravního řádu v Evropě.
Ve smyslu velikého konstruktivního přerodu
světa dovedl president dr Edvard Beneš semknouti
věc našeho lidu a státu ve spojenectví
s velikým bratrským Sovětským svazem
a mocnostmi západu. Vykonal státnický čin.
jehož dosah plně pochopí teprve budoucí
generace.
Dnes, dámy a pánové, vzpomínáme,
že právě před deseti roky byl osudově
šťastným aktem politickým povolán
dr Edvard Beneš v čelo Československé
republiky. Za těchto deset let se ukázalo, že
sám strážný genius našeho lidu
vedl tehdy volbu, která se stala požehnáním
lidu a československého státu. Vzpomínáme
tohoto jubilea s citovým vzrušením a s pocitem
velikého štěstí. V osobnosti presidenta
Beneše jest idea československého státu
personifikována v celé své šíři
a mravní velikosti, v ní je nejen jistota a pevnost
základů, nýbrž i mocná síla
růstu k novým, dokonalejším formám
života, k věčnému pokroku státu
československého a národa českého
a slovenského. Dnešní den je proto nejen jubileem,
nýbrž i podnětem, abychom si připomněli
neutuchající sílu ideje československého
státu, kterou president Beneš zosobňuje,
a abychom přímo a upřímně všichni
bez rozdílu politického přesvědčení
šli za jejím upevněním a rozšířením.
Ať věčně žije Československá
demokratická republika, ať dlouho ještě
její osudy řídí president-Budovatel
dr Edvard Beneš! (Hlučný, dlouhotrvající
potlesk. Poslanci usedají.)
Přerušuji schůzi na 10 minut.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi:
na dnešní schůzi posl. dr Chytil, inž
Filo, dr Drgoň; na tento týden posl.
Janáček, Zupka, Weiss.
nemocí: posl. Hrušovská a posl. Bendík
na tento týden.
posl. dr Loubala min. školství (tisk 53), posl. Žáčkové-Batkové
min. průmyslu a min. vnitřního obchodu (tisk
54),
posl. Pavlíka min. zahraničních věcí,
min. vnitra a min. ochrany práce a soc. péče
(tisk 55), posl. dr Neumana min. dopravy (tisk 56),
posl. Křepely vládě (tisk 57), posl. Litery
min. zásobování (tisk 58), posl. dr Neumana
min. ochrany práce a soc. péče (tisk 59),
posl. Bruknera min. průmyslu a min. ochrany práce
a soc. péče (tisk 60),
posl. dr Hobzy předsednictvu vlády (tisk 61), posl.
Křepely min. financí (tisk 62),
posl. Vaška vládě (tisk 63), posl. dr Bunži
min. spravedlnosti (tisk 64),
posl. Tymeše min. spravedlnosti (tisk 70).
o 11. a 12. schůzi Prozatímního Národního
shromáždění byly ve sněmovní
kanceláři po 48 hodin vyloženy k nahlédnutí
a poněvadž nebyly proti nim podány písemné
námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu.
počátkem schůze: vládní návrh
zákona o zatímní úpravě vojenské
služby žen v československé branné
moci (tisk 65), vládní návrh zákona
o sjednocení a úpravě některých
poplatkových předpisů (tisk 67), vládní
návrh zákona o dočasné příslušnosti
ve věcech náležejících soudům
porotním a kmetským (tisk 68).
Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 12),
jímž se doplňují a mění
předpisy o obnovení právního pořádku
(tisk 66).
Výborům brannému a rozpočtovému
vládní návrh tisk 65, výboru rozpočtovému
vládní návrh tisk 67, výboru ústavně-právnímu
vládní návrh (tisk 68).
Ve schůzí výboru zahraničního,
konané dne 12. prosince 1945, byl zvolen I. místopředsedou
posl. dr Hodža.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Přistoupíme k projednávání
pořadu, na němž je
Zpráva výborů zahraničního
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 35) na ratifikaci Dohod o Mezinárodním měnovém
fondu a Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj, vypracovaných
v červenci roku 1944 měnovou a finanční
konferencí Spojených národů v Bretton
Woods (tisk 52).
Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl.
dr Bernard, jemuž dávám slovo.
Zpravodaj posl. dr Bernard: Paní a pánové!
V době, kdy na světových bojištích
se ještě rozvíjely vojenské operace
se stále vzrůstající intensitou, dospěli
odpovědní činitelé států,
bojujících proti mocnostem Osy, k přesvědčení,
že je nutné pamatovati i uprostřed horečného
válečného úsilí na úkoly,
před které budou Spojené národy postaveny
po vítězném ukončení války,
a dohodnout se včas o účelné organisaci
poválečného světa a mírové
spolupráce všech národů. Ještě
za války byly učiněny všechny přípravy
pro založení nové organisace světové
bezpečnosti. Zároveň bylo všeobecně
uznáno, že úsilí o bezpečnost
politickou a zajištění světového
míru dojde jen tehdy svého cíle, jestliže
bude provázeno stejným úsilím o spolupráci
všech států na poli hospodářském.
Pak došlo v červenci 1944 k mezinárodní
konferenci v Bretton Woods, na které se shromáždili
zástupci 44 států a jednomyslně se
dohodli na vytvoření dvou mezinárodních
institucí, Mezinárodního měnového
fondu a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj. Obě
instituce mají za účel postavit mezinárodní
platební styk a poskytování dlouhodobého
úvěru na zdravý a účelný
mezinárodní podklad. Obě dohody řeší
pouze některé otázky souvisící
s mezinárodní výměnou statků
a mají být jen článkem v připravované
soustavě mezinárodních institucí,
z nichž zatím došlo k utvoření
instituce potravinářské. Nemohou tedy obě
dohody samy o sobě zajistit hladký a nerušený
rozvoj mezinárodních hospodářských
styků ve všech jejich oborech a mohou přinésti
plný prospěch členským státům
teprve tehdy, jestliže ve stejném rozsahu budou dohodou
všech zúčastněných činitelů
upraveny i jiné otázky, zejména odbyt zboží
a ceny. Není také pochybnosti o tom, že systém
oběma dohodami založený bude spolehlivě
a účinně působiti jen tehdy, jestliže
budou splněny politické podmínky mezinárodní
spolupráce. Naopak mohou ovšem obě dohody za
splnění všech uvedených předpokladů
samy usnadniti mezinárodní hospodářské
styky, pokud jde o peněžní transakce nebo poskytování
dlouhodobého úvěru, a tím přispěti
k odstraňování třecích ploch
mezi státy a k jejich vzájemné důvěře.
Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj má
ostatně jen funkci doplňující, neboť
má poskytovat dlouhodobý úvěr zejména
v těch případech, kdy jiné zdroje
mezinárodního úvěru nejsou k disposici.
Zahraniční výbor se zabýval oběma
dohodami a připadlo mu za úkol posouditi je, pokud
jde o jejich zahraničně-politický dosah.
v tomto smyslu je třeba věnovat pozornost otázce,
do jaké míry a v kterém směru obě
dohody omezují suverenitu členských států,
které přistoupením k nim přijaly přesně
stanovené závazky. U banky jde zejména o
povinnost garanční, kdežto u fondu jsou závazky
mnohem rozsáhlejší. Členské státy
se zavazuji udržovat stabilitu kursů a měnit
jejich paritu jen za podmínek v dohodě přesně
stanovených a v souhlase s ústředními
orgány fondu. v těchto ustanoveních proniká
zásada, uplatňovaná již dříve,
a to v mnohem větším rozsahu, v řadě
jiných otázek, že mnohé úkoly
příslušející státu mohou
být vyplněny mnohem úspěšněji
pro jednotlivé státy i pro jejich společenství,
jestliže se státy při jejich provádění
podřídí dobrovolně určitému
mezinárodnímu režimu. Po prvé se tedy
tato zásada uplatňuje v takovém rozsahu v
otázce parity kursů, o níž se dříve
soudilo, že rozhodování o ní je výlučným
oprávněním každého státu,
nezávislým na dohodě s nějakou autoritou
mezinárodní. Ustanovení o solidárním
postupu státním v otázce parity kursů
se takto po prvé stávají součástí
mezinárodního právního řádu.
K těmto rozhodnutím dospěla brettonwoodská
konference na základě zkušeností z vývoje
mezinárodních hospodářských
styků v období mezi dvěma světovými
válkami. Aby dosáhly stability kursů, postupovaly
jednotlivé státy nejrůznějšími
cestami, ale vždy nezávisle na ostatních, aneb
v nejlepším případě pouze cestou
dvoustranných dohod. Ani jeden stát nedosáhl
tímto způsobem vytčeného cíle,
neboť společnou vadou všech používaných
prostředků byl právě nedostatek vzájemné
spolupráce a solidarity s ostatními. Neblahý
vývoj dovedl nakonec k úplnému ochromení
mezinárodního obchodu, což vedlo k napětí
mezi státy, k politickým i válečným
konfliktům.
Přijaly proto Spojené národy v Bretton Woods
určité povinnosti, aby se napříště
vyhnuly těmto nepříznivým následkům.
Přitom je nutno zdůraznit, že jednotlivé
státy by zachovávaly postup, uložený
jim brettonwoodskou dohodou o Mezinárodním měnovém
fondu, i ze svého vlastního rozhodnutí, neboť
spořádaný stát obyčejně
usiluje o stabilitu kursů, aniž by k tomu byl vázán
nějakou mezinárodní dohodou. Naproti tomu
členské státy nedosáhly by výhod,
které jim poskytují obě dohody, zejména
oprávnění opatřovati si potřebné
devisy nákupem za vlastní měnu a získati
dlouhodobý úvěr v případech,
na něž pamatuje dohoda o bance, kdyby postupovaly
samostatně. Pro nás je důležité
uvědomiti si, že jde o výhody, které
budou na prospěch našemu hospodářství
vzhledem k naléhavým úkolům rekonstrukčním,
naší potřebě laciného mezinárodního
úvěru a k životnímu zájmu naší
republiky na rozvoji obchodně-politických styků.
Jednáme tedy v našem vlastním zájmu,
jestliže přistupujeme k oběma dohodám.
Zůstáváme při tom věrni duchu
naší dosavadní politiky, která kladla
vždy tak veliký důraz na kolektivní
postup všech států a jejich spolupráci;
máme v dobré paměti, jak citelně dolehlo
na naši republiku, že zásada kolektivního
postupu byla opuštěna v kritickém okamžiku.
Přistoupením k oběma dohodám zachováme
si čestné místo, které nám
příslušelo ve společenství národů
v době světového zápasu za demokracii
a pokrok a které si chceme udržet i v době
budování lepšího poválečného
světa. Zahraniční výbor doporučuje
proto, aby Prozatímní Národní shromáždění
schválilo vládní návrh na ratifikaci
obou dohod a vyslovilo souhlas s tím, aby je president
republiky podepsal. (Potlesk.)