Úterý 18. prosince 1945

(Začátek schůze v 15 hod. 13 min.)

Přítomni:

Předseda Josef David.

Místopředsedové Tymeš, Gottier, Petr, Hodinová-Spurná, Cvinček,

Zapisovatelé dr Kempný, Ušiak.

Členové vlády: předseda vlády Fierlinger; náměstkové předsedy vlády Klement Gottwald, dr Stránský, Široký, dr Šrámek, Ursíny; ministři Ďuriš, Hála, Kopecký, Laušman, Majer, Masaryk, dr Pietor, dr Ripka, arm. gen. Svoboda; státní tajemníci gen. dr Ferjenčík, Lichner.

Předseda Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Friedmann.

224 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře P. N. S.: tajemník P. N. S. dr Madar; jeho zástupci dr Záděra, dr Ramajzl.

Předseda (zvoní): Zahajuji 16. schůzi Prozatímního Národního shromáždění.

Dámy a pánové!

Dnes je tomu 10 let, co Národní shromáždění Československé republiky se shromáždilo ve Vladislavském sále pražského Hradu, aby provedlo volbu presidenta republiky. Po 17 let zastával tuto funkci Tomáš Garrigue Masaryk (Poslanci povstávají.), veliký bojovník za svobodu Čechů a Slováků, tvůrce Československé republiky, o němž se zástupci československého lidu svorně usnesli, že se zasloužil o stát. Když stáří a choroba přiměly presidenta Osvoboditele k tomu, aby se vzdal svého vysokého úřadu, tu odstupující kmet označil za svého nástupce dr Edvarda Beneše, muže, který od počátku republiky řídil státní politiku zahraniční a který ve věrné shodě s presidentem důsledně a pevně kladl základy k existenci našeho státu. Tehdy před deseti lety se ukázalo, že není vhodnějšího muže mezi československým lidem pro funkci presidentskou. Veliká většina zástupců lidu se sjednotila na kandidatuře dr Edvarda Beneše. Dnes před 10 lety byla tato důvěra projevena manifestační volbou; byla osudově šťastným aktem politickým pro náš lid i náš československý stát.

Idea československého státu nevznikla překotně. Vyrostla z hlubokých kořenů naší národní tradice, dospěla těžkým a odpovědným vývojem k plnosti a zralosti ve chvíli, která zúčtovala s následky třicetileté války. O svobodu národního celku zápasily generace velikých synů národa českého a národa slovenského. Veliký a mocný vývoj národních sil po stránce hospodářské i duchovní ukázal mravní opodstatnění svobody našeho národa i na jeho právo žít ve vlastním svobodném československém státě. Československá republika byla státem spravedlivým, byla mocností, která se duchovně i hmotně mohla měřiti se silami daleko většími na počet. Právě proto, že idea státu byla silná a vyzrálá, že demokratický princip, jímž byla vedena, vyváděl stát ze zmatků a kolísání doby, proto se stala naše republika strážnou pevností mravního řádu demokratického. Masaryk a po něm Beneš byli představiteli této velké myšlenky, na jejímž zachování mělo mít zájem všechno civilisované lidstvo. Řešil-li Masaryk vztah Čechů a Slováků k Rusku theoreticky, Edvard Beneš jako zahraniční ministr přistoupil k řešení praktickému. Ve chvílích, kdy vstupoval na prestol presidentský, znal sílu a mravní pevnost našeho lidu a dovedl postihnouti, že před strážnou pevností demokratického řádu se počíná objevovati přesila, která fysickou převahou může vykonati dílo zkázy. Sil nepřátelských bylo příliš mnoho a sobectví jedinců se domnívalo, že jejich vlastní zájem bude zachráněn, přidají-li se k silám cizím. Katastrofa r. 1938 může být srovnána jen s katastrofou živelnou, se smrští nebo potopou, proti niž není pomoci. Stalo se, že po dvaceti letech své existence přestal na mapě světa existovati nás československý stát. Ale nikdy nepřestala existovati jeho idea, veliká, mocná síla duchovní, která spojovala celý národ v jednotný šik. A těmto zástupům stál v čele president dr Edvard Beneš, proti němuž osobně se vyřítila zběsilost netvorných, bořících sil světových. Hned tehdy, když mnichovské rozhodnutí počalo být uskutečňováno, bylo patrno, že Benešova abdikace je jen formou dočasného ústupu, tak dočasného, jako bylo dočasné i omezení a později i zánik československého státu.

President dr Edvard Beneš byl po celou válku československým lidem uznanou hlavou státu a stále byl prvním občanem republiky. (Hlučný potlesk.) Dovedl vyvolati ve světě uznání ideje československého státu a tím i státní existence. Dovedl národu poraženému a zdeptanému vymoci úctu světa a vzbuditi smysl světa pro právo Čechů a Slováků na vlastní svobodný, celistvý československý stát. Dovedl se pohroužiti v odkaz slavné naší tradice, z níž idea státu vznikla, a uměl nalézti praktické politické řešení ideálních plánů generací, které probudily Čechy a Slováky k novému životu. Dokázal, že idea československého státu je správná a mravně opodstatněná. Všechen náš lid, trpící a mučený, podával důkazy správnosti Benešovy politické linie revoluční. A svět si z Benešova úsilí učinil obra z o lidu československém a poznal nutnost, aby Československá republika žila znovu, aby znovu se stala strážnou pevností demokratického mravního řádu v Evropě. Ve smyslu velikého konstruktivního přerodu světa dovedl president dr Edvard Beneš semknouti věc našeho lidu a státu ve spojenectví s velikým bratrským Sovětským svazem a mocnostmi západu. Vykonal státnický čin. jehož dosah plně pochopí teprve budoucí generace.

Dnes, dámy a pánové, vzpomínáme, že právě před deseti roky byl osudově šťastným aktem politickým povolán dr Edvard Beneš v čelo Československé republiky. Za těchto deset let se ukázalo, že sám strážný genius našeho lidu vedl tehdy volbu, která se stala požehnáním lidu a československého státu. Vzpomínáme tohoto jubilea s citovým vzrušením a s pocitem velikého štěstí. V osobnosti presidenta Beneše jest idea československého státu personifikována v celé své šíři a mravní velikosti, v ní je nejen jistota a pevnost základů, nýbrž i mocná síla růstu k novým, dokonalejším formám života, k věčnému pokroku státu československého a národa českého a slovenského. Dnešní den je proto nejen jubileem, nýbrž i podnětem, abychom si připomněli neutuchající sílu ideje československého státu, kterou president Beneš zosobňuje, a abychom přímo a upřímně všichni bez rozdílu politického přesvědčení šli za jejím upevněním a rozšířením.

Ať věčně žije Československá demokratická republika, ať dlouho ještě její osudy řídí president-Budovatel dr Edvard Beneš! (Hlučný, dlouhotrvající potlesk. Poslanci usedají.)

Přerušuji schůzi na 10 minut.

(Schůze přerušena v 15 hod. 24 min. - opět zahájena v 15 hod. 42 min.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

*

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní schůzi posl. dr Chytil, inž Filo, dr Drgoň; na tento týden posl. Janáček, Zupka, Weiss.

Omluvili se.

nemocí: posl. Hrušovská a posl. Bendík na tento týden.

Došlé interpelace:

posl. dr Loubala min. školství (tisk 53), posl. Žáčkové-Batkové min. průmyslu a min. vnitřního obchodu (tisk 54),

posl. Pavlíka min. zahraničních věcí, min. vnitra a min. ochrany práce a soc. péče (tisk 55), posl. dr Neumana min. dopravy (tisk 56),

posl. Křepely vládě (tisk 57), posl. Litery min. zásobování (tisk 58), posl. dr Neumana min. ochrany práce a soc. péče (tisk 59), posl. Bruknera min. průmyslu a min. ochrany práce a soc. péče (tisk 60),

posl. dr Hobzy předsednictvu vlády (tisk 61), posl. Křepely min. financí (tisk 62),

posl. Vaška vládě (tisk 63), posl. dr Bunži min. spravedlnosti (tisk 64),

posl. Tymeše min. spravedlnosti (tisk 70).

Zápisy

o 11. a 12. schůzi Prozatímního Národního shromáždění byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy k nahlédnutí a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu.

Rozdané tisky

počátkem schůze: vládní návrh zákona o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci (tisk 65), vládní návrh zákona o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů (tisk 67), vládní návrh zákona o dočasné příslušnosti ve věcech náležejících soudům porotním a kmetským (tisk 68).

Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 12), jímž se doplňují a mění předpisy o obnovení právního pořádku (tisk 66).

Přikázáno výborům.

Výborům brannému a rozpočtovému vládní návrh tisk 65, výboru rozpočtovému vládní návrh tisk 67, výboru ústavně-právnímu vládní návrh (tisk 68).

Došlé oznámení.

Ve schůzí výboru zahraničního, konané dne 12. prosince 1945, byl zvolen I. místopředsedou posl. dr Hodža.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž je

Zpráva výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 35) na ratifikaci Dohod o Mezinárodním měnovém fondu a Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj, vypracovaných v červenci roku 1944 měnovou a finanční konferencí Spojených národů v Bretton Woods (tisk 52).

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl. dr Bernard, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. dr Bernard: Paní a pánové!

V době, kdy na světových bojištích se ještě rozvíjely vojenské operace se stále vzrůstající intensitou, dospěli odpovědní činitelé států, bojujících proti mocnostem Osy, k přesvědčení, že je nutné pamatovati i uprostřed horečného válečného úsilí na úkoly, před které budou Spojené národy postaveny po vítězném ukončení války, a dohodnout se včas o účelné organisaci poválečného světa a mírové spolupráce všech národů. Ještě za války byly učiněny všechny přípravy pro založení nové organisace světové bezpečnosti. Zároveň bylo všeobecně uznáno, že úsilí o bezpečnost politickou a zajištění světového míru dojde jen tehdy svého cíle, jestliže bude provázeno stejným úsilím o spolupráci všech států na poli hospodářském. Pak došlo v červenci 1944 k mezinárodní konferenci v Bretton Woods, na které se shromáždili zástupci 44 států a jednomyslně se dohodli na vytvoření dvou mezinárodních institucí, Mezinárodního měnového fondu a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj. Obě instituce mají za účel postavit mezinárodní platební styk a poskytování dlouhodobého úvěru na zdravý a účelný mezinárodní podklad. Obě dohody řeší pouze některé otázky souvisící s mezinárodní výměnou statků a mají být jen článkem v připravované soustavě mezinárodních institucí, z nichž zatím došlo k utvoření instituce potravinářské. Nemohou tedy obě dohody samy o sobě zajistit hladký a nerušený rozvoj mezinárodních hospodářských styků ve všech jejich oborech a mohou přinésti plný prospěch členským státům teprve tehdy, jestliže ve stejném rozsahu budou dohodou všech zúčastněných činitelů upraveny i jiné otázky, zejména odbyt zboží a ceny. Není také pochybnosti o tom, že systém oběma dohodami založený bude spolehlivě a účinně působiti jen tehdy, jestliže budou splněny politické podmínky mezinárodní spolupráce. Naopak mohou ovšem obě dohody za splnění všech uvedených předpokladů samy usnadniti mezinárodní hospodářské styky, pokud jde o peněžní transakce nebo poskytování dlouhodobého úvěru, a tím přispěti k odstraňování třecích ploch mezi státy a k jejich vzájemné důvěře. Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj má ostatně jen funkci doplňující, neboť má poskytovat dlouhodobý úvěr zejména v těch případech, kdy jiné zdroje mezinárodního úvěru nejsou k disposici.

Zahraniční výbor se zabýval oběma dohodami a připadlo mu za úkol posouditi je, pokud jde o jejich zahraničně-politický dosah. v tomto smyslu je třeba věnovat pozornost otázce, do jaké míry a v kterém směru obě dohody omezují suverenitu členských států, které přistoupením k nim přijaly přesně stanovené závazky. U banky jde zejména o povinnost garanční, kdežto u fondu jsou závazky mnohem rozsáhlejší. Členské státy se zavazuji udržovat stabilitu kursů a měnit jejich paritu jen za podmínek v dohodě přesně stanovených a v souhlase s ústředními orgány fondu. v těchto ustanoveních proniká zásada, uplatňovaná již dříve, a to v mnohem větším rozsahu, v řadě jiných otázek, že mnohé úkoly příslušející státu mohou být vyplněny mnohem úspěšněji pro jednotlivé státy i pro jejich společenství, jestliže se státy při jejich provádění podřídí dobrovolně určitému mezinárodnímu režimu. Po prvé se tedy tato zásada uplatňuje v takovém rozsahu v otázce parity kursů, o níž se dříve soudilo, že rozhodování o ní je výlučným oprávněním každého státu, nezávislým na dohodě s nějakou autoritou mezinárodní. Ustanovení o solidárním postupu státním v otázce parity kursů se takto po prvé stávají součástí mezinárodního právního řádu.

K těmto rozhodnutím dospěla brettonwoodská konference na základě zkušeností z vývoje mezinárodních hospodářských styků v období mezi dvěma světovými válkami. Aby dosáhly stability kursů, postupovaly jednotlivé státy nejrůznějšími cestami, ale vždy nezávisle na ostatních, aneb v nejlepším případě pouze cestou dvoustranných dohod. Ani jeden stát nedosáhl tímto způsobem vytčeného cíle, neboť společnou vadou všech používaných prostředků byl právě nedostatek vzájemné spolupráce a solidarity s ostatními. Neblahý vývoj dovedl nakonec k úplnému ochromení mezinárodního obchodu, což vedlo k napětí mezi státy, k politickým i válečným konfliktům.

Přijaly proto Spojené národy v Bretton Woods určité povinnosti, aby se napříště vyhnuly těmto nepříznivým následkům. Přitom je nutno zdůraznit, že jednotlivé státy by zachovávaly postup, uložený jim brettonwoodskou dohodou o Mezinárodním měnovém fondu, i ze svého vlastního rozhodnutí, neboť spořádaný stát obyčejně usiluje o stabilitu kursů, aniž by k tomu byl vázán nějakou mezinárodní dohodou. Naproti tomu členské státy nedosáhly by výhod, které jim poskytují obě dohody, zejména oprávnění opatřovati si potřebné devisy nákupem za vlastní měnu a získati dlouhodobý úvěr v případech, na něž pamatuje dohoda o bance, kdyby postupovaly samostatně. Pro nás je důležité uvědomiti si, že jde o výhody, které budou na prospěch našemu hospodářství vzhledem k naléhavým úkolům rekonstrukčním, naší potřebě laciného mezinárodního úvěru a k životnímu zájmu naší republiky na rozvoji obchodně-politických styků.

Jednáme tedy v našem vlastním zájmu, jestliže přistupujeme k oběma dohodám. Zůstáváme při tom věrni duchu naší dosavadní politiky, která kladla vždy tak veliký důraz na kolektivní postup všech států a jejich spolupráci; máme v dobré paměti, jak citelně dolehlo na naši republiku, že zásada kolektivního postupu byla opuštěna v kritickém okamžiku. Přistoupením k oběma dohodám zachováme si čestné místo, které nám příslušelo ve společenství národů v době světového zápasu za demokracii a pokrok a které si chceme udržet i v době budování lepšího poválečného světa. Zahraniční výbor doporučuje proto, aby Prozatímní Národní shromáždění schválilo vládní návrh na ratifikaci obou dohod a vyslovilo souhlas s tím, aby je president republiky podepsal. (Potlesk.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP