Dědictví, které
jsme převzali ve svém hospodářství
po nepřátelské okupaci, bylo vpravdě
žalostné. V prvních týdnech po revoluci
se tento stav ovšem nemohl plně projevit. Ale teprve
teď, když můžeme sestavit aspoň hrubou
bilanci převzatých aktiv a pasiv, shledáváme,
jak jsme nesmírně zchudli. Je pravda, že největší
část našich zemí neutrpěla válkou
v té míře, jako některé jiné
země. Výrobnost našeho zemědělství
zůstala v celku zachována a průmyslu byla
válkou zničena jen menší část.
Naproti tomu naše zásoby byly okupanty vyčerpány
až na samé dno. Kapitál peněžní
bez jakéhokoliv reálného podkladu se rozrostl
do rozměrů u nás nebývalých.
Přes polovinu průmyslu přeměnili Němci
na výrobu válečnou a zbytek jsme našli
v naprostém úpadku.
A snad největší
škody nám nepřátelé způsobili
svým hospodářstvím finančním.
Vyssávali naše země všemi možnými
rafinovanými metodami. Naše zboží a naše
služby platili nám v markách, když před
tím učinili naši měnu závislou
bezprostředně na měně říšské.
Proud peněz se sice valil do českých zemí,
ale byly to peníze, jimž neodpovídaly skutečné
statky na trhu, nýbrž výrobky válečné,
ničené na bojištích. A tento ohromný
"přebytek kupní síly", to je peněžní
kapitál, který nemá žádného
věcného krytí a který dosahuje tří
set miliard korun, nám zde zanechali.
Povážíme-li, že
máme při tom své závazky z první
republiky, že vznikly nové normální
závazky českých zemí i Slovenska za
7 válečných let, že naše peněžnictví
má svoje závazky ze staré doby, že se
volá po odstranění válečných
škod, že nutno obnovit celé hospodářství,
vznikne obraz obrovitých položek, jež představují
náš problém peněžní a měnový.
Tím nejlépe vyniká naše dnešní
poválečná situace. Z toho také pramení
opatření, která musí vláda
- každá vláda za dnešní situace
- bezpodmínečně provést, abychom novým
rozběhem začali tvořit nové statky
a nové hodnoty.
Nezačínáme však
zcela s holýma rukama ve svém základě
je výrobnost našich zemí zachována.
Máme kromě toho své staré zkušenosti
a národ disponuje oněmi dobrými vlastnostmi,
kterými si již od dřívějška
vždycky dobýval své čestné místo
mezi národy. Lid je pracovitý, ať jde o zemědělce
či dělníka, úředníka
nebo ostatní pracovníky duchem; naši inženýři
i organisátoři si dobyli vynikající
pověsti v hospodářství. Že jsme
ztratili veškeré finanční hodnoty, musí
nám býti pobídkou, abychom si je znovu prací
svou vytvořili. Dokážeme-li obnovit všechnu
svoji výrobu a plně využít svých
výrobních možností, podaří
se nám to brzo.
Ne nadarmo se vláda rozhodla
zahájit hospodářský ozdravovací
proces na místě nejcitlivějším
a nejnezdravějším, to jest v oblasti onoho
neúměrně vzrostlého fiktivního
finančního kapitálu, z něhož
byla živena neochota k práci i neochota dát
zboží do prodeje a z něhož vzrostl černý
trh. Aby byl tento důležitý krok na půdě
tak nejisté proveden co nejrychleji, ale zároveň
věcně správně a politicky přijatelně,
zřídila vláda Politickou komisi pro měnovou
a finanční reformu, složenou z několika
svých členů. Pro tuto ministerskou komisi
připravovala látku s odborných hledisek zvláštní
komise českých a slovenských hospodářských
odborníků, působících při
Hospodářské radě.
Prvním výsledkem obsáhlých
prací těchto komisí jsou dva už publikované
dekrety. První z nich, dekret o obnovení československé
měny, zavádí novou jednotnou československou
měnu a provádí důkladnou uzávěru
peněžního kapitálu nepodloženého
statky a rozvracejícího naše hospodářství.
Druhý dekret doplňuje tuto závěru
přesným zachycením majitelů vkladů,
životních pojistek a cenných papírů.
Zjistí se tím zároveň, z jaké
části jsou tyto majetky v rukou Němců
a jiných našich nepřátel, aby mohly
býti zkonfiskovány. Provedením obou těchto
dekretů získáme podklad pro další
opatření na měnovém a finančním
poli, jejichž účelem bude definitivní
úprava objemu finančního kapitálu
tak, aby odpovídal skutečnému stavu a potřebám
hospodářským. Oběti při tom
budou veliké a musí býti rozvrženy tak,
aby všichni naši občané přispěli
k definitivnímu ozdravení našeho hospodářství
pokud možno spravedlivým dílem, a to každý
podle svých hospodářských možností.
Bude třeba tak učiniti
dávkami, jejichž osnovu vláda připraví
a předloží Národnímu shromáždění,
a jinými vhodnými prostředky.
Mluvíme-li o obětech, upozorňuji, že není v lidské moci, abychom po tak velkých strádáních a při tak velkém hospodářském úpadku, jaký máme za sebou, našli metody absolutně spravedlivé. Podle našeho náhledu bude ve všech těchto otázkách třeba postupovat tak, abychom se k této spravedlivosti co nejvíce aspoň přiblížili. Toho si buďme vědomi při posuzování všeho konání vlády. Vězme aspoň, že vše je děláno s nejlepší vůlí a s nejlepší snahou prospět národnímu celku.
Po této všeobecné
charakteristice naší hospodářské
situace chci se nyní zabývati některými
nejdůležitějšími zvláštními
úseky, které si od vlády vyžádaly
nejvíce péče.
Je přirozené, že
v osvobozené republice nebylo dosud možno sestavit
definitivní státní rozpočet. Aby však
byl do státního hospodaření vnesen
určitý řád, byl vypracován
dekret o zatímním vedení státního
hospodářství. Ústřední
úřady, jakož i státní podniky
a fondy jsou povinny zasílati ministerstvu financí
výkazy peněžních výdajů
a příjmů očekávaných
v příštím kalendářním
měsíci. O těchto výkazech, jež
představují jakýsi "rozpočet"
na jeden měsíc, rozhodovala zatím vláda.
Je samozřejmé, že
též za poslední měsíce, za které
mohla naše finanční správa předložiti
tyto předběžné výkazy, to jest
za měsíce září a říjen,
vykazují značné schodky.
Při tom byla mimořádná
výše výdajů a tím i schodky v
září mimo jiné způsobena výplatou
úroků a úmoru vnitřního státního
dluhu ve výši okrouhle jedné a půlmiliardy
korun, která byla od května t. r. zadržena
a po obnově úrokové a částečně
i úmorové služby státního dluhu
se soustředila do tohoto jediného měsíce.
Tyto schodky jsou mezi jiným způsobeny náklady
na spojenecké armády, zlevňovacími
akcemi a repatriačními náklady, o nichž
předpokládáme, že jsou povahy přechodné.
Není vyloučeno, že bilance za další
měsíce budou dávati obraz již značně
příznivější.
Ale v každém případě, i kdyby skutečný výsledek za uplynulé měsíce byl poněkud příznivější, než bylo podle výkazů očekáváno, jsou to čísla, nad kterými je dlužno se vážně zamysliti. Na jedné straně si musíme říci, že půl roku po tak strašné a vyčerpávající válce nelze dosáhnouti vyrovnaného rozpočtu; likvidujeme dnes stále ještě poměry válečně a sama přeměna na mírový stav vyžaduje velikých nákladů. Chceme-li ve lhůtě co nejkratší stabilisovati měnu a obnoviti hospodářský pořádek, je na místě politika přísné hospodárnosti a úspornosti. Nemůžeme své úkoly přepínati nad určitou míru, která je dána hospodářskou a psychologickou únosností občanstva. Z této situace vyplývá naléhavá potřeba co největší úspornosti v celé státní správě a vážné opatrnosti při rozhodování o případných dalších úkolech, které by měly být státu uloženy. Vláda se za těchto okolností svědomitě snažila nalézti vhodnou střední cestu.
Otázka zásobování
obyvatelstva byla s ukončením válečných
operací postavena do světla ještě nepříznivějšího
než v nejtěžších dnech válečných.
Jako v jiných zemích, tak i na území
Československa byly boje vedeny ve znamení soustavného
ničení zásob a zařízení.
Velká množství postravin připravených
ve skladištích nebo u výrobců pro zásobování
obyvatelstva byla zničena nebo odvezena a nikdy se spotřebitelům
nedostala. Přerušené dopravní spoje
a nedostatek dopravních prostředků pak způsobil,
že ty zásoby, které ještě po ukončení
války u nás zůstaly, nemohly být rozvezeny
do míst, kde jich bylo právě třeba.
V důsledku toho se zásobování nemohlo
dít na celém území státu rovnoměrně.
Trpěla zejména velká střediska průmyslová
a města, a ta zase nejvíce v oblastech, kde jejich
okolí je nebylo schopno zásobiti zemědělskými
produkty v potřebné míře. Přes
všechny tyto obtíže se podařilo zajistit
stanovené příděly všemu obyvatelstvu,
i když nebylo možno je podstatně zvýšiti.
Bude třeba též vzpomenouti účinné
pomoci, které se nám dostalo se strany hlavního
velení Rudé armády, a to jak obilím
a solí, tak i dopravními prostředky.
Na Slovensku, na jižní
a východní Moravě a na Opavsku se zvlášť
tvrdě bojovalo. Polní kultury, vinice, louky, hospodářská
stavení, stroje a dobytek propadly zkáze. Tyto kraje
nepřicházejí nyní plně v úvahu
jako zásobitelé; naopak jsou ještě v
některých případech odkázány
na dodávky potravin z oblastí válkou méně
poškozených.
Konečně strohý
přídělový systém, zavedený
hned na počátku války, byl válečnými
a revolučními událostmi do té míry
rozrušen, že v mnohých krajích byla porušena
kontinuita hospodářských opatření
a zásobování obyvatelstva potravinami tam
uvázlo.
Výrobní zařízení
v zemědělství nebylo po celou dobu války
možno obnovovati v té míře, jak bylo
opotřebováno. Žilo se také zde z podstaty.
To má přirozeně nepříznivý
vliv i na dnešní výrobnost našeho zemědělství,
která proti letům předválečným
poklesla. Na stejné ploše půdy vyrábíme
proto nyní méně chlebovin, méně
krmiv, méně brambor a průmyslových
surovin. Také stav hospodářského zvířectva
válkou neobyčejně utrpěl, a to co
do jakosti i množství. V tom směru je nejvíce
postiženo Slovensko.
Důležitým problémem
v zemědělství je nedostatečné
množství pracovníků. Jde o problém
starý, ale současnými událostmi nabyl
nové tvářnosti. Hned v prvních revolučních
dnech se totiž postavila zemědělská
mládež do služeb revolučních jednotek.
V červnu vyhlášená mimořádná
vojenská služba způsobila pak další
odchod zemědělských pracovníků,
třeba jen dočasný. Úkoly spojené
s osídlováním pohraničí a osidlováním
konfiskované nepřátelské půdy
žádají nových zemědělských
sil. Tak se počet osob v zemědělství
dále snižoval. Mnoho dělníků,
kteří po celou dobu války hledali v zemědělství
ochranu před odesláním do Německa
na práci, odešlo po ukončení zpět
do svých původních povolání,
a naopak ti, kteří byli za války ze zemědělství
odčerpáni a pracovali v průmyslu, nemají
chuti se vrátit.
Odhaduje se, že v prvních
týdnech svobody chybělo v zemědělství
na 200.000 osob. Často ani nejnutnější
zemědělské práce nemohly být
vykonány včas a důsledky toho pociťujeme
mnohdy až teprve dnes. Snížená dodávka
mléka, másla, olejnin, nedostatek zeleniny, menší
výnosy okopanin, to jsou všechno důsledky nedostatečně
provedených zemědělských prací
v době jarní vegetace, tedy v době pro zemědělskou
výrobu nejdůležitější. Také
pozdější práce sklizňové,
letní i podzimní, byly zdolávány jen
s největšími potížemi, i když
obyvatelé měst a zejména mládež
s nadšením pomáhali.
Všechny zemědělské
práce byly nesmírně ztěžovány
nedostatkem pohonných hmot, strojů, nářadí,
ale též nejnutnějších součástek
pracovních oděvů a bot. Za těchto
podmínek byla účinnost práce podstatně
snížena, a také tato okolnost se projevila
v snížené produktivitě domácího
zemědělství a následkem toho i v nedostatečném
zásobování potravinami. Vláda ovšem
se snažila, aby pomohla zemědělcům rozvinouti
zemědělskou výrobu zvýšením
cen a zajištěním potřebných průmyslových
výrobků, pokud to dnešní stav výroby
dovoloval.
Tou měrou, jak se poměry
konsolidovaly, bylo možno soustavně vyšetřit,
jaké byly domácí zásoby potravin,
a odhadnout, jaký bude asi výnos domácích
žní. To bylo podkladem k novému vyživovacímu
plánu. Když jsme pak mohli očekávat,
že UNRRA a cizina nám dodá určité
množství potravin, zvýšili jsme od 28.
srpna všechny základní dávky chleba,
mouky, masa a tuků. Větších přídělů
se dostalo všem spotřebitelům bez rozdílu.
Osobám pracujícím se pak základní
dávky zvýšily ještě o další
příděly, v množství odstupňovaném
podle obtížnosti a namáhavosti jejich práce.
UNRRA zahájila svoji činnost
u nás hned po osvobození a dodala nám dosud
na 100.000 tun různého zboží.
Vláda plně oceňuje
tuto pomoc UNRRY jako praktický důkaz solidarity
spojených národů. Nicméně se
ukázalo, že celkový dovoz z ciziny nesplnil
očekávání a že ani domácí
zdroje neposkytly tolik, co bylo možno spravedlivě
očekávat, a to z důvodů, o kterých
jsem se již zmínil.
Proto vláda snížila
nové dávky potravin a nesmím zamlčet,
že přesto nejsou dosud definitivně vyřešeny
všechny otázky zásobování obyvatelstva.
Zejména dodávky masa a tuků z venkova i z
ciziny stále váznou. Musím při tom
zdůraznit, že jsme nikdy sami nevyráběli
tolik tuků, abychom jimi uhradili domácí
potřebu, tím méně se nám to
může podařit dnes, kdy výkonnost zemědělství
je tolik snížena. Jsme odkázáni na cizinu,
která však z velké části je ve
stejně svízelné situaci zásobovací.
Vláda se však přesto všemožně
starala o zabezpečení dovozu potravin ze zahraničí.
Vláda proto žádá
český i slovenský venkov, aby si uvědomil
svoji odpovědnost v situaci, kdy naše obyvatelstvo
dostane v letošní zimě v podstatě jen
tolik tuků, kolik jich naše zemědělství
vyrobí a zejména dodá.
Hospodářský
stav našeho průmyslu, jak nám byl zanechán
po zhroucení Německa, byl neutěšený.
Průmyslová struktura našich zemí z dob
míru byla za války porušena. Na jedné
straně bylo vynucováno nezdravé rozšíření
válečné výroby, hlavně v průmyslu
kovodělném - tak na př. průmysl letecký
zaměstnával mnohonásobek počtu dělníků
z doby míru; na druhé straně byla neustále
omezována výroba spotřebních statků.
Pracovníci z jedněch oboru byli neorganicky zařazováni
do oborů jiných, v nichž nikdy před
tím nepracovali a v nichž nebyli školeni. Tyto
změny a všeobecné vyčerpání
dělnictva zanechaly velmi nepříznivé
podmínky pro nový začátek našeho
průmyslu. V posledních dnech války bylo na
mnoha místech alespoň s úspěchem zabráněno
zničení závodů, ke kterému
se chystala německá armáda. Ale i tak vzrostly
v prvních dnech svobody obtíže, přistoupilo
k nim podvázání dopravního styku a
odchod přikázaných pracovních sil.
První doba průmyslové
politiky byla obdobím improvisace - šlo o to, vůbec
obnovit činnost a ujmout se vedení závodů,
které byly dříve v německých
a jiných nespolehlivých rukách, hlavně
v pohraničí. Okamžitým opatřením
byly dosazeny do takových podniků národní
správy, které vykonaly ve svém celku práci
vpravdě průkopnickou, opírajíce se
o pochopení zaměstnanců. Byla to jediná
možná cesta, jak závody zapojit do služeb
národa, podříditi je ústřednímu
vedení vlády a obnoviti co nejdříve
výrobu v nich. Jsou-li snad dnes nějaké námitky
proti národním správám, nutno je posuzovat
s tohoto hlediska naprosté nutnosti.
Stát také zasáhl
poskytováním úvěrů nebo zárukami,
aby byl udržen provoz v závodech. To bylo nutné,
protože přeměna hospodářství
válečného na mírové je úkol
tak obrovský, že by před jeho risikem couvla
velká většina soukromých podnikatelů.
Obtíže prvních
dnů byly tedy v převážné míře
zdolány dík kolektivnímu úsilí
všech, počínajíc vládními
činiteli a ústředními orgány
a končíc všemi jednotlivými pracovníky,
kteří se snažili podat nejlepší
výkon na svém místě, dělníci
i úředníci. A vznikly-li v průmyslu
provozní ztráty, možno odpovědně
prohlásiti, že nebylo vyhnutí, mělo-li
se docíliti aspoň minimálního chodu
provozu a dodávek průmyslových výrobků
na trh.
Zatím se hospodářství
postupně uvádělo do chodu, byly zahájeny
přípravy, aby některé zvlášť
důležité úseky průmyslu, dále
banky a pojišťovny byly podle vládního
programu postaveny pod všeobecné státní
vedení. Stalo se tak formou zestátnění,
jak je to vtěleno do příslušných
dekretů: pod přímým státním
vedením se ocitly nejenom průmysl energetický
a zbrojní, nýbrž i převážná
část průmyslu kovodělného,
chemického, kamene, zemin a keramického, sklářského
a velké závody oboru textilního, oděvního,
kožedělného, dřevozpracujícího,
papírenského a potravinářského.
Tak bude průmyslový sektor našeho hospodářství
představovat útvar zcela svérázný:
vedle nejvýznamnějšího úseku
státního se uplatní střední
a malé podnikání soukromé a rovněž
podnikání svépomocně, družstevní,
které stojí též před velkými
úkoly. Půjde o to vzájemně zladit
všechny tyto složky v plánovité hospodaření,
které se před námi rýsuje.
V souhrnu musím o průmyslu
říci, že se jako důsledek války
jeví dnešní stav výroby přirozeně
neuspokojivým ve srovnání s mírovými
potřebami. A bude potřeba velkého pracovního
vypětí nás všech, aby došlo k zintensivnění
výroby.
Zestátnění průmyslu
nám pak ukládá ještě další
úkoly. Správně se zdůraznilo při
projevech v minulém týdnu, že podepsáním
dekretu o zestátnění je teprve dána
příležitost, abychom svůj průmysl
a celé hospodářství náležitě
zorganisovali ve prospěch celku; hlavní práce
v tom směru teprve nastává. Nejenom nemůžeme
doufat v okamžité zlepšení životní
úrovně našeho lidu, ale musíme být
připraveni na to, že naopak v důsledku zestátnění
budeme v zájmu budoucnosti museti ještě přinášet
mnohé oběti. Klady zestátnění
se však objevují jíž dnes: tím,
že jsou dekrety vydány, je zajištěna právní
bezpečnost soukromého podnikání, je
umožněna jasná organisace a vymezení
odpovědnosti v podnicích zestátněných
a zejména se projeví účinek morální,
zvýšená chuť k práci. (Potlesk.)
Organisace naší výroby má se prováděti s hlediska celostátního plánu. Proto také byla zřízena Hospodářská rada jako pomocný orgán vlády, který má usměrňovat činnost jednotlivých hospodářských úseků. Důležitou složkou Hospodářské rady má býti plánovací úřad, který se již buduje. Chceme tak uskutečnit velkou myšlenku plánového hospodářství, kterou vyzvedla dnešní doba a která je základem moderního a sociálně zaměřeného demokratického hospodářství. Jsme přesvědčeni, že znárodnění nejdůležitějších průmyslových podniků a peněžnictví, spolu s účelným celostátním plánem, dávají bezpečné základy pro další úspěšné budování našeho hospodářství.