Bude tudíž třeba,
aby Národní shromáždění,
které nyní bude vedoucím a rozhodujícím
činitelem ve všech věcech rozpočtových,
si tu své úkoly, své povinnosti, ale především
také svá práva uvědomilo a důrazně
je vykonávalo. Budiž pamatováno na to, že
mezi aktem měnové úpravy a všemi zásahy,
směřujícími k oživení
hospodářské činnosti ve státě,
musí býti úzká časová
a věcná koordinace. Nemělo by smyslu prováděti
měnovou reformu a pokračovati dále ve finančním
státním hospodaření, jaké bylo
prováděno až doposud. A jedním z hlavních
předpokladů měnové úpravy je
právě řádné hospodaření
státní. (Potlesk.) Zchudli jsme, paní
a pánové, a nezbývá než se na
čas uskrovnit. Máme k disposici méně
statků a musíme tomu dáti výraz i
finančně. Vyrovnané rozpočty a
všestranné úsporné hospodaření
- to je a bude hlavním úkolem vaším
jako je úkolem každého parlamentu. Dnes
za to všechno přebírá zodpovědnost
před národem také náš parlament.
Bude to všecko operace ohromná;
bude to řada řešení, jejichž dosah
pro celou budoucnost státu a blahobyt všech jeho občanů
bude veliký; bude to opravdu: buď - anebo. Vyzývám
tu opět všechny příslušné
činitele k vypětí nejvyššího
úsilí a k uplatnění všech schopných
odborníků. A volám po opravdové oddanosti
všech k tomuto velikému úkolu, stejně
jako vyzývám všecky naše občany
ke spolupráci v tomto směru a k plnění
všech jejich povinností daňových a jiných.
Salus rei publicae, to budiž v tomto ohledu opravdu
nejvyšším zákonem pro všechny obyvatele
republiky bez rozdílu.
Ponechal jsem na konec poznámky
k našemu snad nejdůležitějšímu
opatření hospodářskému, stanovenému
podepsáním dalekosáhlých dekretů
o postátnění a znárodnění
klíčových průmyslů, o postátnění
bank a pojišťoven. Neskrývám si nijak
fakt, že se tím dotýkáme struktury dřívější
liberální společnosti a že se tu dáváme
na cesty, které mají vésti k socialisaci
moderní společnosti. (Potlesk.) Není
to nějaký hotový přechod z
jedné fáze vývoje naší společnosti
do fáze nové; je to jen začátek budování
nových forem vlastnictví, vedle vlastnictví
soukromého a družstevního.
Upozornil jsem už ve svých
veřejných prohlášeních dřívějších
- znáte je všichni - že to znamená veliký
morální a sociální úspěch
pro ohromnou armádu našich dělníků,
ale řekl jsem také, že nesmíme si však
činit ilusí, že to hned bude znamenat
nějaký nový ráj, nějaké
veliké ulehčení anebo všestranné
materiální zlepšení pro dělnictvo
a průmyslové obyvatelstvo vůbec. Soudím,
naopak, že první ozvuky opatření těch
budou tíživé a že povinnosti, jež
z toho dělnictvu - a nám všem - vzniknou, budou
nesmírně zavazující. Dělnictvo
bude musit míti vysokou morálku sociální
a státní, aby se opravdu cítilo plně
zodpovědným za celý hospodářský
život státu. Musí si uvědomit, že
se u nás začíná budovat celá
nová společenská morálka a že
těmito opatřeními neměníme
jen instituce, nýbrž chceme a musíme tvořit
také nového člověka.
Stejně si musíme uvědomit
s celou vážností věci, že
se nám celý proces socialisace musí podařit.
S takovými věcmi se nemůže hazardovat.
Uvažte jen, co by to znamenalo, kdyby nás veliký
pokus nebyl úspěšný:
a) Celý svět na nás
dává pozor a bude nás dle toho soudit, nejen
naši schopnost, ale i naši státní odolnost
pro budoucnost. Dle toho vzhledem k nám bude nadále
postupovat. A zklameme-li, bude k nám nemilosrdný.
b) Položili jsme před
světem na váhu - a to principiálně
- celý problém socialisace jako takové. Jestliže
by se nám celá tato operace nepodařila, je
možno, že bychom mohli kompromitovati na dlouhou dobu
i princip sám. Ti, kdož jsou mezi vámi socialisty,
vědí, co to znamená.
c) Kdybychom neměli úspěchu,
ohrozili bychom celý náš hospodářský
život; měli bychom v našem hospodářství
brzo chaos, úpadek všeobecné úrovně
hospodářské a klesání ve všech
oborech národního života jako nutný
z toho důsledek. Pokles naší výkonnosti
hospodářské by znamenal i těžkou
a na dlouhou dobu nenahraditelnou ztrátu naší
prestyže zahraniční a politického významu
našeho státu.
Neuvádím tyto poznámky,
abych srážel odvahu našich politických
činitelů, kteří se dali do této
práce s takovou oddaností a nadšením.
Podepsal jsem sám tyto dekrety z plného přesvědčení,
že náš lid je pro opatření ta zralý
a politicky i sociálně pro ně dostatečně
připraven, jak jsem také už veřejně
sám prohlásil. A mám pevnou víru,
že to bude pro nás úspěch. (Potlesk.)
Uvádím je jen proto, abych ještě jednou
upozornil, jakou zodpovědnost jsme na sebe vzali, co úsilí
to všechno bude vyžadovat a že nikdo z nás
v této veliké výstavbě republiky nemůže
a nesmí scházet. Upozorňuji, že proces
zestátňovací se musí díti s
největším využitím všech odborníků
obchodních a průmyslových, že se musí
díti za účasti a pod kontrolou všech
politických stran, odborně, vědecky, nestranicky.
V dnešní situaci, kdy trpíme podvýrobou,
nemůžeme si také dovolit, aby zestátňovací
proces se stal omluvou pro nehospodárný provoz,
pro ztrátové hospodaření v podnicích.
Zásada rentability musí pak býti zachována
a zachovávána i v přechodném stadiu.
Jinak by nám celé naše výpočty
selhaly a brzy bychom ucítili toho důsledky. Zejména
organisace postátněného průmyslu
je sama o sobě problémem ohromným a úspěch
socialisace bude záviset na úspěšnosti
a výkonnosti právě celé její
organisace.
Dodávám ještě
dvě věci organisační: Naše celé
hospodaření přechází v pravém
slova smyslu do t. zv. hospodaření řízeného,
plánovaného. K tomu je třeba vybudovat
také příslušné orgány.
Je učiněn už cestou administrační
k tomu počátek. Funguje už t. zv. hospodářská
rada a její sekretariát, plánovací
a statistický úřad a ovšem i osidlovací
úřad. Soudím, že bude potřeba
dokonalého propracování celé otázky,
nových teoretických zkoumání, dokonalého
vybudování těchto úřadů,
a pak ovšem i nových praktických rozhodnutí
o celé roli těchto orgánů. Otázky
ty budou jistě předmětem opatření
zákonodárných. Upozorňuji na to naše
Národní shromáždění. Je
to otázka velmi vážná, která
bude součástkou celého našeho nového
systému hospodářského a podmínkou
jeho úspěšnosti. Naše Národní
shromáždění bude probírat postupně
celou činnost vlády, stále na výsledky
její dosavadní zákonodárné
práce bude narážet a Národní
shromáždění definitivní bude
míti přímo za úkol všecky dekrety
znovu probrat, tu a tam revidovat, eventuálně po
velmi zralém uvážení měnit. Jistě
se úkolu toho podejme se vší vážností
a s vědomím své veliké zodpovědnosti.
Měl bych řadu poznámek
i v ostatních oborech naší politické
činnosti. Zmíním se jen o dvou.
Práce v oboru našeho
kulturního života je už dnes pozoruhodná:
je nesena velikým budovatelským elánem, jímž
je dnes proniknuta celá naše veřejnost a především
i naše inteligence; a je to také přirozený
důsledek škrcení našeho kulturního
života během šesti let okupace. Očekávám,
že parlament jí bude věnovat tu pozornost,
které zasluhuje, a ukáže se na výši
ve chvíli, až půjde o řešení
všech těch velikých otázek, které
se nám nově den co den kladou.
Druhá otázka je naše
armáda. To je problém svrchovaně důležitý.
Nebudu jej probírat v celé jeho šíři
v této chvíli. Chci jen naň upozornit a upozornit
právě parlament. Očekávám,
že bude hned zřízen branný výbor,
že všecky problémy armády v něm
budou upřímně a otevřeně probírány
a základy nové, opravdu demokratické, lidové
naší armády diskutovány. I zde fakt,
že půjde o armádu bez Němců a
Maďarů, velmi tomu pomůže. A nezapomínat
na fundamentální problém každé
moderní armády: na otázku důstojnictva
a jeho výchovy. Prosím také, aby bylo
dobře srovnáno, v čem tu půjde - oproti
dřívější naší armádě
- o věci nové a v čem budeme chtíti
postaviti si po druhé světové válce
armádu lepší, demokratičtější
a modernější. A také jak vhodně
pro naše poměry využít bojových
zkušeností jak východních, tak i západních
front. Stejně bude třeba sledovat vývoj a
všecky novosti v našich uniformovaných sborech
bezpečnostních, organisovaných v rámci
ministerstva vnitra.
Nemám v úmyslu probírat
dnes podrobně naši politiku zahraniční.
Opakuji k vůli úplnosti tohoto poselství
jen to, co zdůrazňuji při všech příležitostech:
Jsme spojenci Sovětského svazu a zůstaneme
mu věrni. (Potlesk.) Jsme přáteli
spojenců západních, své přátelství
jim zachováme a o přátelství jejich
budeme loyálně usilovat. (Potlesk.) A budeme
dělat upřímně novou politiku slovanskou.
(Potlesk.) Se svými sousedy se budeme snažit
vyřídit v dobrém všecky své otázky,
při čemž vycházíme nekompromisně
od svých hranic předmnichovských (Potlesk.),
nám během války přislíbených.
Od mírové konference očekáváme,
že vyřídí kladně naše skromné
reparační i hraniční požadavky
vzhledem k Německu. (Potlesk.) A budeme ze všech
sil podporovat novou světovou organisaci bezpečnostní
všech spojených národů. (Potlesk.)
Nikdo nyní bezprostředně
po světové válce si nepřeje ani nemá
zájmu na žádných konfliktech mezi velkými
spojenci, ani není k tomu dnes psychologických a
mravních podmínek. Ale nečekám také
nějakého rychlého a úplného
uklidnění Evropy a světa. Rozvrat ve světě
z války je veliký vnitropoliticky i mezinárodně.
Celá řada států se bude po celé
měsíce a celá léta potácet
v rozvratu, nepořádku, vnitřních bojích,
snad v revolucích a sporech mezinárodních.
Svět v příštích letech nebude
míti vzhled veselý. Pamatujme na to, připravujme
se na to a buďme si vědomi, jaké z toho plynou
a budou plynout pro nás důsledky!
Náš stát a náš
lid prošel v posledních sedmi letech opravdovým
peklem. Téměř zázrakem vyšel
z boje toho se snesitelnými ztrátami na lidech i
na statcích v poměru s národy ostatními.
Jeho ideová a mravní pevnost, jeho nezlomný
národní duch, jeho sociální rovnováha
a zdraví a jeho hospodářská zdatnost
- zase ve srovnání s jinými - je opravdu
překvapující. Až na známé,
poměrně počtem nepříliš
početné naše domácí vinníky
choval se bezvadně a vychází z války
se ctí neposkvrněnou. Může se s hrdostí
dívat celému světu do očí bez
hanby a bez zlého svědomí. To, co se mu stalo
v roce 1938, nezavinil, a pokud v něčem vinníci
u nás byli, budou voláni k zodpovědnosti.
Obdržel ve svém boji velikou pomoc spojenců,
jimž je opravdu vděčen a vděčen
jim zůstane. Děkuji tu vřele znovu při
této slavnostní příležitosti
především jménem všeho našeho
lidu, jménem vaším a jménem celé
vlády i jménem svým Sovětskému
svazu (Potlesk.), Velké Britanii a Spojeným
státům (Potlesk.) a Francii za všecku
pomoc (Potlesk.), kterou nám v této druhé
světové válce v tak hojné míře
poskytli.
Končím, paní
a pánové, svůj dnešní výklad.
Sleduji bedlivě a stále náš vnitřní
vývoj do všech podrobností. Slyším
stesky, slyším výtky, slyším projevy
nespokojenosti. Ale slyším stejně výraz
uspokojení, slyším výzvy k práci
a k budování státu i spokojená konstatování,
že se práce daří, a slyším
konečně také veliký a častý
projev tvůrčího optimismu pro budoucnost.
A ten ohromný elán v práci, v podnikání,
v nových plánech, v nových myšlenkách
a v tvořivých nových cestách, jakého
u nás jen zřídka kdy bylo! Naproti tomu skoro
každá rodina byla u nás stižena nějakou
pohromou; a pří tom každý přes
to chápe, že to byla nutná obět této
válce a našemu osvobození. Viděl jsem
tu u nás - zejména u našich žen - zjevy
opravdového lidského hrdinství, nezměrné
oddanosti národu a republice, zjevy skutečně
krásné a povznášející.
A ti, kdož docela uspokojeni nejsou, ať si jen vzpomenou,
kde jsme byli v létě roku 1939 a kde jsme byli v
době heydrichiády. A uváží-li,
co prožil celý svět a co je dnešní
revoluce a její naprosto nutné důsledky,
pochopí všecko, ujme se práce s druhými
a dopracuje se znovu rychle klidného, bezpečného
a spokojeného zítřka i v této nové
fázi naší národní historie.
Dovolte mi nyní, vážené
paní a pánové, abych uzavřel svůj
výklad prostým konstatováním:
Dne 26. září
1938 poslouchali jsme v Praze s těžkým rozechvěním
řeč, pronesenou v berlínském Sportpalastu
Adolfem Hitlerem, říšským kancléřem
německým a Führerem německého
národa, řeč, která byla jedním
z nejpodvodnějších projevů jeho prolhaného
a nelidského života. V ní na konec vyvrcholil
svůj fanatický útok proti Československé
republice a proti jejímu presidentu, adresovaný
ostatní Evropě i nám, těmito slovy:
"Zde stojím já a tam stojí on. Mezi
námi musí býti rozhodnuto."
Ano, byl to boj dvou nesmiřitelných
světu: demokratické republiky Československé
a nacistické Třetí říše.
A otázka byla politicky i osobně položena Hitlerem
správně.
Sedm těžkých,
velmi těžkých let přešlo. Přišla
naše mnichovská porážka a hrozná
zklamání ze západních demokracií;
podvodné vplížení se Hitlerovo na Pražský
hrad a Ribbentropovo historicky vylhané prohlášení
o právním podléhání českých
zemí německé říši; nevýslovná
mravní utrpení, pustá, bestiální
německá pronásledování a strastiplné
několikaleté národní ponižování;
náš zarytý a systematický, tu odvážný
a tam zoufalý vnitřní odpor a náš
druhý, s počátku krajně obtížný
zahraniční odboj a vojenský a diplomatický
zápas. Sedm let strašné, pro nás téměř
nekonečné války, velkých německých
vítězství a německého nadutého
a nekulturního triumfování, doprovázeného
těmi nejneuvěřitelnějšími
německými válečnými ukrutnostmi,
jež svou nelidskostí mají sotva v historii
sobě rovných a zůstávají navždy
těžkou, neodčinitelnou pohanou a odsouzením
německého národa. A nakonec ty odstrašující
a zasloužené válečné porážky
německé armády a hrozný pád
onoho politického výtvoru, jemuž se říkalo
nacism a Třetí říše, jenž
chtěl vládnout světem po tisíc let
a jenž přisoudil našemu státu nelítostný
konec, připravuje jeho lidu bědné živoření
pod knutou Herrenvolku!
Dnes tu my, Československo,
stojíme opět v plné své mravní
síle, ve svobodné, velikou a slavnou historií
posvěcené Praze, vzhlížejíce
k rozbitému Berlínu a Mnichovu a k rozvalené
Třetí říši se vztyčenou
hlavou, s čistým štítem a s čistým
svědomím; s vědomím velikého
historického vítězství a s vědomím
vítězství naší veliké
demokratické národní tradice; se sjednoceným
národním státem a s velikým mravním
a politickým zadostiučiněním za všecko
to, co se nám stalo v Mnichově a po něm.
A Německo - se všemi svými velikými
plány a svým historickým podvodem o právní
podřízenosti našich zemí - leží
tu v troskách, zničené, rozbité, rozvrácené,
lid jeho krajně zkrušen a mravně v pravém
slova smyslu zdeptán. A bude trvat snad celé generace,
nežli se zase vzchopí.
V této chvíli voláme
i my k svému národu a k národům ostatním:
Ano, tam stál Hitler a jeho Třetí říše
se vším tím, co znamenali, a zde stojíme
my. A mezi námi bylo rozhodnuto: bojem na život
a na smrt; vítězstvím poctivých lidí
nad nejničemnějším zlem; soudem světa,
historie a Prozřetelnosti. (Poslanci povstávají.
- Dlouhotrvající bouřlivý potlesk.)
Předseda:
Pane presidente, s hlubokým pohnutím vyslechli jsme
Vaše poselství a před naším zrakem
znovu předstupovala tragika oněch uplynulých
sedmi let, v nichž naše vlast a její lid procházeli
ponížením, utrpením a vykořisťováním,
jakého ve své pohnuté staleté historii
nikdy před tím neprožili. Znovu jsme si uvědomovali
hrůzu a beznadějnou propast, do níž
jsme byli vrženi ničemným komplotem mnichovským
a násilnou okupací 15. března. Byly to sobectví
a mravní úpadek demokracií světa,
které dopustily, aby byl zrazen ostrov svobody v srdci
Evropy, který představovala naše republika
v moři fašismu a nacismu. Tento opuštěný
ostrov svobody měl však dvě záštity,
které se v dějinné zkoušce osvědčily.
Prvou z nich byla mravní síla zdrcující
většiny našeho lidu, druhou naše neotřesitelná
víra, pane presidente, v tento lid a v konečné
vítězství jeho práva na svobodu. (Potlesk.)
Vy, který jste mohl nad dočasným
ztroskotáním svého životního
díla, usilujícího o organisaci světového
míru, propadnout zoufalství, jste však prapor
republiky třímal v ruce dál. Neopustil jste
svého přesvědčení, že
triumf mocí temna může být jen dočasný,
že demokracie a nacismus jsou dva nesmiřitelné
světy, které se musí dříve
nebo později srazit, a postaral jste se, aby v konfliktu,
jehož příchod jste předvídal,
věc československá stála na správné
straně barikády.
Váš odjezd do ciziny
nebyl odjezd emigranta, nýbrž bojovníka, a
vaše rozhodné vystoupení 15. března
v Americe, jímž jste proti okupaci protestoval a současně
všechny věrné Čechoslováky mobilisoval
k boji, byla první rána zasazená nepříteli.
Po celou dobu války byl jste
našemu osvobozovacímu boji hlavou, ale byl jste zároveň
i jeho nejmocnější zbraní. V počátečních
fázích válečného vývoje
v době, kdy ještě zvedala hlavu poraženecká
mentalita Mnichova a kdy sjednocovací proces svobodného
lidstva se teprve začínal rýsovat, staral
jste se o sblížení demokratického západu
s východem, dobře věda, že jejich zájmy
jsou totožné, že jsou, jeden i druhy, stejně
ohroženy německou zběsilostí a že
jen spoluprací a spojenectvím obou těchto
světů může být svoboda lidstva
zachráněna. (Potlesk.) Tím jste se
stal jak strážcem onoho věrného a nezničitelného
bratrství, které pod Vaším vedením
vyrostlo mezi národem naším a národy
Sovětského svazu, tak i stavitelem budoucí
spolupráce velmocenských spojenců, spolupráce,
na níž spočívá dnes a bude -
jak pevně všichni věříme - spočívati
i v budoucnosti mír světa.
Viděl jste zhroucení
evropské politické konstrukce a viděl jste
její zhroucení vojenské, ale viděl
jste také, jak se proti útočníku rodí
nejmocnější koalice dějin světa,
a zařadil jste náš národ v duchu jeho
dějinných tradic do tohoto společenství.
Sjednotil jste jak politické
exulanty a bojovníky v zahraničí, tak celý
národ doma až na nepatrnou hrstku zrádců
a kolaborantů a stal jste se nositelem i symbolem nově
rodící se demokracie srdce i ducha. Na Vaše
dílo dívaly se s obdivem a často i se závistí
všechny svobodymilovné národy, a rostoucí
úspěchy Vaše a vlády republiky a státní
rady, které jste v zahraničí ustavil, přiváděly
k zuřivosti německé okupanty a jejich přisluhovače.
Hodnotil jste správně,
že tato válka jest pokračováním
války minulé, v níž jste s nesmrtelným
Masarykem řídil osudy naší politiky
na foru světovém, a předvídal jste,
že druhé jednání této světové
revoluce bude míti důsledky i v hlubokých
sociálních změnách, kterými
projde celý svět. Připravoval jste nás
na tyto změny a nutil nás všechny, doma i za
hranicemi, přemýšlet a na další
vývoj se připravovat. Je proto a bude také
Vaší nehynoucí zásluhou, že náš
lid nebyl novým vývojem zmaten a že ve chvíli,
kdy jiné z osvobozených zemí tápají
v nejistotách, kráčí náš
národ k rychlé konsolidaci svého státu
sjednoceně a bez obav z budoucnosti.