Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1938.

IV. volební období.

7. zasedání.

Tisk 721.

1. ministra veřejných prací na interpelaci sen. Klofáče ohledně důlního neštěstí v Březových Horách (tisk 588/4).

2. ministra vnitra na interpelaci sen. Svobody o surovém a protizákonném nakládání s vyšetřovanými občany velitelem četnické stanice v Radimi, strážmistrem Čihákem (tisk 637/4).

3. ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Janovského a zlehčování a tupení náboženství římsko-katolického a těžké urážce náboženských citů školních dítek v III. třídě obecné školy v Břestě u Kroměříže, učitelem Bohumilem Janáčem (tisk 665/1).

4. ministra sociální péče na interpelaci sen. Nedvěda ohledně soustavného porušování sociálně-politických zákonů republiky firmou Baťa v Třebíči (tisk 665/8).

Úřední hornopolicejní vyšetření neštěstí na dole "Vojtěch" na Březových Horách bylo provedeno jako vždycky ihned. Se zřením k vážnosti případu bylo dokonce i doplňováno a jeho výsledek byl oznámen spolu s posudkem o zavinění úrazů státnímu zastupitelství, které je povoláno k dalšímu řízení podle předpisů trestního řádu.

Z 11 dělníků, zraněných při přejetí klece, zemřeli 4, těžce zranění jsou 3 a lehce zranění 4 dělníci. Těžce zranění dělníci jsou v domácím ošetřování, všichni lehce zranění již pracují.

Vdovy po hornících zemřelých v důsledku úrazu obdržely od podniku jednorázovou podporu po 2000 Kč a každé nezletilé dítě 1000 Kč.

Poranění horníci pak dostali od podniku uhrazen rozdíl mezi mzdou, kterou by byli docílili v prosinci 1937 a nemocenskou podporou, kterou v měsíci prosinci pobírali. Kromě toho dostávají odškodné podle § 1154 obč. zákona.

Poněvadž podle zákona č. 200 z 3. července 1936 Sb. Z. a n. jsou všichni dělníci státního báňského ředitelství v Příbrami pojištěni u bratrské pokladny pro případ nemoci a na provisi invalidní a starobní, a podle zákona o úrazovém pojištění dělníků jsou pojištěni u Úrazové pojišťovny dělnické, budou pozůstalí po hornících zemřelých v důsledku citovaného úrazu pobírati podle zákonných předpisů vdovskou a sirotčí provisi a horníci v důsledku úrazu práce neschopní, invalidní provisi od revírní bratrské pokladny a pak ještě od Úrazové pojišťovny dělnické úrazový důchod.

Provise invalidní skládá se z částky základní Kč 300,- ročně a z částek zvyšovacích, které činí za každý příspěvkový měsíc získaný do 30. VI. 1936 Kč 7,- a po tomto dni Kč 7,50 za každý další získaný měsíc. Tato provise může býti zvýšena o jednu polovinu, je-li provisionista trvale tak bezmocný, že stále potřebuje pomoci, ošetřování a obsluhy jiné osoby. Tato se dále zvyšuje za každé dítě, které by v případě úmrtí provisionisty mělo nárok na provisi sirotčí, pokud provisiant o ně pečuje, a vychovávací příplatek, který na každé dítě činí desetinu provise.

Vdovská provise činí pak polovinu provise invalidní. Sirotčí provise pro jednostranně osiřelé dítě činí jednu pětinu a pro oboustranně osiřelé dítě dvě pětiny invalidní provise.

K provisi invalidní poskytuje stát příspěvek, který činí Kč 500,- u provise vdovské Kč 250,- u provise jednostranně osiřelého dítěte Kč 100,- a u provise oboustranně osiřelého dítěte Kč 200,-.

Úrazový důchod činí 2/3 ročního pracovního výdělku, je-li úplná neschopnost k výdělku. Jeli jen částečná nezpůsobilost k výdělku, přísluší zlomek důchodu podle míry zmenšené způsobilosti k výdělku. Pokud je zraněný následkem úrazu po skončení léčení tak bezmocný, že potřebuje cizí péče a obsluhy, zvyšuje se důchod úrazový na jednu a půl násobnou částku plného důchodu.

Vdově zabitého dělníka přísluší pak 20 % ročního pracovního výdělku manžela; každému pozůstalému dítěti až do 15. roku věku 15 % a ztratilo-li by i druhého z rodičů 20 % ročního pracovního výdělku otce.

Jestliže úhrn provise, státního příspěvku a úrazového důchodu bude převyšovati 3/4 průměrného výdělku dosaženého v roce předešlém v obvodě příslušné revírní bratrské pokladny (Kladno) v té kategorii dělníků, bude příslušně zkrácena provise od bratrské pokladny a státní příspěvek. U vdov se pak vyplácí jen částka, o kterou vdovská provise se státním příspěvkem převyšuje důchod z úrazového pojištění.

Provise invalidní i vdovská a státní příspěvek se nekrátí, nepřevyšuje-li úrazový důchod Kč 600,- ročně. Provise invalidní i vdovská a státní příspěvek se však snižují nejvýše o částku, o kterou důchod úrazový převyšuje Kč 600,- ročně.

Podotýká se, že pokud zemřelí horníci neb těžce zranění mají syny schopné pro báňskou práci, byli tito již státním báňským ředitelstvím v Příbrami do práce přijati. Vdovy, které bydlí v závodních bytech, byly v těchto nadále ponechány.

V Praze dne 30. května 1938.

Ministr veřejných prací:
Ing. Dostálek v. r. 721/2.

Případ uvedený v interpelaci byl podroben zevrubnému šetření, během něhož se nepodařilo jej zcela objasniti; byl proto postoupen vojenským justičním úřadům k příslušnému řízení, podle jehož výsledku bude další zařízeno.

V Praze dne 20. května 1938.

Ministr vnitra:
Dr Černý v. r. 721/3.

Ve věci, jež dala podnět k podání interpelace, provedly školní úřady potřebná šetření již dříve, jakmile se o ní dozvěděly. Podle výsledku tohoto šetření, jež v podstatě prokázalo, že jmenovaný výpomocný učitel používal staršího vydání pomůcky uvedené v interpelaci, aniž však měl vytýkaného mu vedlejšího úmyslu, došlo také bezodkladně k opatřením, sledujícím nápravu v řádném a klidném chodu školy.

Pro přeložení jmenovaného výpomocného učitele - který ostatně nastupuje presenční vojenskou službu - nebylo dostatečného podkladu.

Urážení náboženských citů žactva na školách národních bylo učitelstvu zakázáno mimo jiné nově vydaným a od 1. února 1938 platným školním a vyučovacím řádem (§ 110).

V Praze dne 21. července 1938.

Ministr školství a národní osvěty:
Dr Franke v. r.

V interpelaci jmenovaný František Kuba, narozený dne 29. března 1922, byl zaměstnán v dílně čís. 413 firmy Baťa v Třebíči, kde se prováděla manipulace opánkových vrchů. Pracoval na perforaci dílů. Tato práce je lehká a je úplně zautomatisovaná, takže nevyžaduje velké fysické nebo duševní námahy. V dílně č. 413 není zavedena práce u pásového transportéru, čímž odpadá event. nebezpečí zvýšeného duševního napětí při případném opoždění v práci. Při perforování jsou zaměstnány hlavně ženy.

Kuba, třebaže byl celkově slabší tělesné konstrukce a z rodiny méně resistentní, nestěžoval si ani těsně před svým onemocněním na zvláštní obtíže. Neučinil tak ani v pátek dne 26. února. Teprve v sobotu dne 27. února po 14 hod. žádal vedoucího internátu, v němž byl umístěn, aby byl propuštěn domů uváděje, že má bolestí hlavy a že se bude snažiti, aby se přes neděli doma vyléčil.

Téhož dne o 20. hod. byli k onemocněnému voláni dva lékaři, kteří konstatovali akutní zánět mozkových blan a nařídili okamžitý převoz do nemocnice v Třebíči, který byl uskutečněn přes odpor matky nemocného. Po prohlídce, při níž bylo zjištěno, že zánět mozkových blan je zaviněn rychle probíhajícím zánětem středního ucha, byl dne 27. února 1938 nemocný převezen na operaci do nemocnice v Jihlavě, odkud po operaci byl pak dne 3. března t. r. převezen zpět do nemocnice v Třebíči, kde téhož dne zemřel. Jako příčina smrti je v kartotéce nemocenské pojišťovny v Třebíči uvedena diagnosa XIV/2, t. j. zánět středního ucha. Podle lékařské informace byl průběh onemocnění neobvykle rychlý.

Ani z výkonu Kubova těsně před 26. únorem nedalo se souditi, že by mu event. bolesti činily obtíže při práci. Je však možno se domnívati, že Kuba sám svoje onemocnění zanedbával z toho důvodu, že v době nemoci měl nárok na podporu pouze Kč 18,- denně, t. j. týdně Kč 108,- kdežto v dalším týdnu, který začínal dne 24. února, měl za práci mzdu asi 200-230 Kč. Rozdíl přibližně Kč 120,- jej pravděpodobně svedl k zanedbání prvních příznaků nemoci.

Prohlídkou kontrolních lístků a odděleným výslechem zaměstnanců z dílny čís. 413 bylo zjištěno, že práce v dílně začíná průměrně o 6,30 hod. a trvá u strojů do 17,30 hod. Od 9,30 hod. do 9,45 hod. a od 12 do 13 hod. jsou pracovní přestávky. V 17,30 hod. se vypíná elektrický proud pro stroje. Pak následuje příprava strojů na příští den, kalkulace práce, čištění pracovního místa a počítání a rovnání výrobků, což trvá do 18. i přes 18. hod.

Podotýká se, že každému zaměstnanci je plánem určen výkon, který má za den zastati. Vedení závodu nepokládá tento plán za maximální. Nedodržení plánu ovšem postihuje dělníka na mzdě, ježto se mzda vyplácí od kusu. Plán samotný je určen pouze pro 5 dní v týdnu. V sobotu se podle tohoto plánu nemá pracovati. Aby se však mohly vyrovnati diference vzniklé během týdne, může se u strojů pracovati asi do 1/2 12. hod.

Jestliže v některé dílně dochází pravidelně k nižšímu výkonu než plán stanoví, je tam vyslán instruktor.

Také do dílny č. 413 by1 vyslán instruktor, ježto prý v prosinci m. r. nebyl plán dodržován. Na to byl zvýšen plánový výkon, avšak pouze pro sekáče, nikoli však pro perforovače, do kteréž kategorie patřil Kuba.

K odebrání kontrolních lístků došlo prý jednou v sobotu o 14. hod. a o 1/2 15. hod, byly již zase vráceny. Bližší okolnosti, zejména přesné datum, kdy se tak stalo, nebylo možno zjistiti, neboť dělníci popřeli, že by kdy pracovali v sobotu po 14. hod., a ani kontrolními lístky nebylo možno dopátrati se skutečnosti, ježto vyšetřujícímu orgánu byly k disposici pouze kontrolní lístky z týdne od 17. do 23. dubna, kde byly značeny odchody mezi 11,23-11,38 hod. Kontrolní lístky z předcházejících týdnů se po přezkoušení spalují.

Ve věci zakročoval i okresní úřad v Třebíči a provedl řízení pro přestupek zákona č. 91/1918.

V Praze dne 13. června 1938.

Ministr sociální péče:
Ing. Jaromír Nečas v. r.